náhled|Hlavní oltář, kostel sv. Jana Křtitele v Jalubí (1763) Ondřej Schweigl, (pokřtěn 30. listopadu 1735 Brno – 24. března 1812 Brno) byl moravský barokně-klasicistní sochař, řezbář a štukatér, jehož dílna vybavovala církevní i světské stavby po celé Moravě až po Slezsko.
Život Ondřej Schweigl se narodil roku 1735 v Brně jako druhorozený syn brněnského sochaře Antonína Schweigla, původem z tyrolského města Silz a jeho ženy Anny Marie rozené Stättnerové. Byl pokřtěn 30. listopadu téhož roku v kostele sv. Jakuba. Se sochařským řemeslem se seznámil již v útlém mládí, při práci v dílně svého otce. Kresbě se chodil učit k brněnskému malíři a freskaři Janu Jiřímu Etgensovi. V roce 1755 pak nastoupil čtyřleté studium na Akademii umění ve Vídni u profesora sochaře Jakoba Christopha Schletterera.HORŇANSKÁ, Milena. Moravský sochař Ondřej Schweigl (diplomní práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty UJEP v Brně. Brno, 1956.
Krátce po návratu z Vídně v roce 1761 zemřel otec Antonín a Ondřej byl tak nucen převzít jeho zavedenou dílnu. 27. února 1764 se oženil s Marií Magdalénou Hallerovou a postupně se jim narodilo devět dětí (4 chlapci a 5 dívek). Krátce po svatbě koupil v Jánské ulici č. 19 dům, do kterého přemístil svou dílnu. Postupně zde vybudoval rozsáhlou knihovnu, sbírku obrazů, kreseb, rytin, modelů a odlitků soch a medailí známých osobností. Podařilo se mu rovněž v Brně zřídit vlastní soukromou uměleckou akademii, o jejíž založení dlouhodobě neúspěšně usilovali brněnští umělci. Ve své dílně zaměstnával svého talentovaného bratra Tomáše, z jehož samostatné tvorby ale nemáme mnoho příkladů,Například socha sv. Jana Nepomuckého v Rakvicích, hlavní oltáře kostelů v Jevíčku, Pozořicích a Křepicích, nebo křtitelnice v kostele sv. Tomáše v Brně. nebo Jeronýma Förstera. Prestiž podniku během let stoupla natolik, že Schweigl mohl pracovat na rozsáhlých zakázkách po celé Moravě, od Mikulova po Javorník, a zasahoval i do Polska. Zůstal však věrný rodnému Brnu, kde vyzdobil svými díly většinu zdejších barokních chrámů.
Na konci 18. století došlo v důsledku reforem Josefa II. ke změně ekonomických a společenských poměrů, díky čemuž klesl počet významných zakázek ze stran bohatých klášterů. A později se i díky napoleonským válkám rozvíjí hospodářská krize. Přestože dílna dokázala poměrně pružně reagovat na změny poptávky, potažmo klientely, například výrobou užitného vybavení, tak se podnik stárnoucího sochaře bez nástupců chýlil ke konci. Sochař zemřel 24. března roku 1812 ve svém domě na mrtvici. Následně byla ukončena činnost dílny a uzavřena jeho domácí akademie. Rozsáhlé vybavení jeho domu bylo rozprodáno ve veřejné aukci. Žádné z jeho dětí se již sochařství nevěnovalo.
Je zároveň autorem kritického historiografického díla, ve kterém shrnul dosavadní moravskou stavební, malířskou a sochařskou produkci. Tento spis se stal jedním z prvních pramenů k výtvarnému umění a umělcům doby baroka na Moravě, na který odkazují historici umění dodnes.Anmerkung der bildendne Künste im Betreff der schonen Gebauden, Malereien und Statuen in Mähren, přepis v: HÁLOVÁ-JAHODOVÁ. Poznámka o výtvarném umění, Andreas Schweigl, Bildende Künste in Mähren. Umění XX. 1972. S. 168–187. Překlad S. 171-172 a 180-184. Ondřej Schweigl byl činorodou a osvícenou osobností, jehož stopa se elegantně a nesmazatelně zaryla do umělecké tváře pozdně barokní Moravy.
Charakteristika tvorby Potřebné základy oboru získal Ondřej Schweigl již v dílně svého otce Antonína Schweigla. Umění kresby si ale zlepšoval v ateliéru malíře Jana J. Etgense. Při studiu na vídeňské akademii se prostřednictví svého učitele Schletterera seznámil s dílem sochaře Georga Rafaela Donnera a také tvorbou tehdejších rakouských malířů Daniela Grana, Paula Trogera, Františka A. Palka, Franze A. Maulbertsche nebo Martina J. Schmidta. Doma byl ovlivněn díly Josefa Winterhaldera st., Ondřeje Zahnera, Gottfrieda Fritsche, Antonína Rigy nebo Jana Jiřího Schaubergera. Z malířů uznával Josefa Winterhaldera ml. nebo Josefa Sterna.STEHLÍK, Miloš. Ondřej Schweigl (1735–1812): sochař a „učený umělec“, In: V zrcadle stínů 1670–1790, Morava v době baroka. 2003. 325-335.
Schweiglovy sochy z jeho vrcholného období se vyznačují protáhlým figurami v graciézním šroubovitém pohybu s rafinovaně řasenými drapériemi. Postavy mají menší hlavy, vypouklé oči, kudrnaté vlasy a vousy. Pozdní období vyniká klasicistními umírněnými tendencemi. Sochy se stávají statičtější s uzavřenými emocemi. Ze sochařského materiálu využíval nejčastěji štuk, který opatřoval bílou polychromií a dřevo, které zlatil v různém stupni lesku. Méně časté jsou jeho venkovní statue v kameni. Těmi pak zdobil např. zahrady zámků ve Vizovicích, Buchlovicích či hradu Pernštejna. Výjimečnou pozici v jeho tvorbě zaujímají díla z kovu, která byla ulita podle vytvořeného modelu (Krucifixy z Lysic nebo Králova Pole).SUCHÁNEK, Pavel. Ondřej Schweigl, “honestus et eruditus civis et sculptor”. In: Baroko, příběh barokního Brna, Brno: Muzeum města Brna, 2009
Učený umělec se věnoval také návrhům oltářních architektur, svatostánků, kazatelen nebo křtitelnic. Typické portálové oltáře byly obloženy barevným pravým i umělým mramorem a rozličnými prvky v rokokových, později klasicistních formách. Kolem roku 1800 nabývaly oltáře střídmých plošších forem se štukovými reliéfy. Navrhoval též samotné interiéry doplňované štukovou výzdobou, např. kostelů v Brně na Petrově, v Zábrdovicích, Vranově nebo Šternberku. Je pravděpodobné, že se Schweigl podílel i na architektonickém návrhu průčelí kartuziánského klášterního kostela Nejsvětější Trojice v Brně-Králově Poli, který jeho dílna rovněž vybavila oltáři. Komplexní návrh prostoru, kde se snoubí štuková a sochařská výzdoba, můžeme vidět na zámecké kapli ve Vizovicích. K většině realizací si sochař kreslil návrhy, z nichž se některé dochovaly v tuzemských archivech.Například ve sbírkách Moravské galerie, Moravském zemském archivu nebo Okresním archivu ve Frýdku-Místku a dalších farních archivech. Z několika příkladů můžeme Schweigla označit i jako inventora grafických listů. Známý je např. grafický záznam oltáře poutního kostela na Cvilíně nebo návrh obálky časopisu brněnských iluminátů Mährisches Magazin.STEHLÍK, Miloš. Sochařské kresby Josefa Winterhaldera staršího a Ondřeje Schweigla. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, F XXX–XXXI. Brno : Masarykova univerzita, 1986–1987. S. 73–82. náhled|Portálové hodiny s alegorií Času a Vědy, kol. 1790 – Moravská galerie v Brně Po zániku velkých klášterních domů byla dílna nucena přijímat menší zakázky farností a šlechtických objednavatelů. Vybavení kostelů se stává prostším, oltáře jsou mnohdy redukovány pouze na tabernákl. Dílna se začala více věnovat výrobě užitného vybavení, jako byl nábytek, lustry, svícny, rámy obrazů, hodiny a další truhlářské a řezbářské prvky do interiérů. Doloženými realizacemi byly např. výzdoba tzv. Stříbrného sálu zámku v Buchlovicích nebo dnes nezachovaného vybavení mineralogického kabinetu hraběte Jana Nepomuka Mitrovského pro jeho zámek v Dolní Rožínce; na tomto vybavení se podílel i sochařův bratr Tomáš. Pro přístroje brněnských hodinářů Františka X. Wachtera a Sebastiana Kürze zhotovovala dílna zlacené dřevěné schránky s romantizujícími motivy.
Dílo Schweigl své mimořádně rozsáhlé dílo částečně zachytil a literárně zhodnotil již za života ve vlastních historiografických přehledech.SCHWEIGL, Andreas. Ein vom brünner Bildhauer Andreas Schweigl eigenhändig verfasstes Verzeichnis seiner Arbeiten. Moravský zemský archiv, fond G 11, č. 60. Dalšímu zpracování se věnoval ve svém mohutném díle o dějinách výtvarného umění Schweiglův přítel historik Jan Cerroni.CERRONI, Jan Petr. Skizze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren I., II., III. 1807. Moravský zemský archiv, fond G 12, č. 32-34. Na jejich práci navázali historikové, kteří zaznamenávali topografii moravského a slezského regionu, např. Hawlik, Chambrez, Wolny, Braun nebo Wurzbach. Ve dvacátém století bylo sochařovo dílo monograficky zpracováno pouze dvěma nevydanými diplomovými pracemi Mileny Horňanské a Karla Krejčího.KREJČÍ, Karel. Sochařské práce O. Schweigla na Tišnovsku (disertační práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty UJEP v Brně. Brno, 1930 Ve svém zatím nedokončeném soupisovém díle Umělecké památky Moravy jej na mnoha místech zaznamenal a připsal Bohumil Samek.SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A–I], 2 [J–N], 3 [O–P], Praha: Academia, 1994, 1999 a 2021. Práce na území Rakouského Slezska, přesahující dnešní hranice, zmapoval ve své disertaci Jaromír Olšovský.OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní sochařství v Rakouském Slezsku (disertační práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty MU v Brně. Brno, 2006. V současnosti se poznání Schweiglovy tvorby a jeho doby dále výrazně prohlubuje a zasazuje do kontextu pozdního baroka a osvícenství. Těmito otázkami se zabývají převážně pracovníci Semináře dějin umění Masarykovy univerzity Pavel Suchánek a Tomáš Valeš (viz literatura).
Tučně významné realizace podle samotného autora.
Výzdoba kostelů náhled|Hlavní oltář, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Předklášteří (1766–1769) Bedřichov, kostel sv. Mikuláše – soška Vzkříšeného Krista Blučina, kostel Nanebevzetí Panny Marie – hlavní oltář, boční oltáře sv. Barbory, sv. Jana Nepomuckého a Bolestné P. Marie (socha Piety je z 19. století) a kazatelna (1767), (dílna) Bory, kostel sv. Jiljí – hlavní oltář (1796) Bořitov, kostel sv. Jiří – hlavní oltář, kazatelna a křtitelnice (1792) Boskovice, kostel sv. Jakuba – hlavní oltář (1794, svěcen 1804), (dílna) Březí, kostel sv. Jana Křtitele – dvojice adorujících andělů na tabernáklu (konec 18. století), (dílna) Břežany, kostel Zvěstování Panny Marie – hlavní oltář, boční oltáře a křtitelnice (mezi 1766–1769) Bučovice, kostel Nanebevzetí Panny Marie – hlavní oltář (1793) Buchlovice, kostel sv. Martina – doplnění sochařské výzdoby bočního oltáře sv. Josefa (1805), (dílna) Bulhary, kostel sv. Jiljí – hlavní oltář a křtitelnice (kol. 1773) Bzenec, kostel sv. Jana Křtitele – hlavní oltář, boční oltář sv. Antonína Paduánského a kazatelna (1807), ? Cvrčovice, kostel sv. Jakuba Staršího – dvojice protějškových oltářů (po 1800) Čebín, kostel sv. Jiří – dvojice andělů nesoucí obraz na hlavním oltáři (po 1800) Čejkovice, kostel sv. Kunhuty – dvojice andělů pocházející snad z tabernáklu hlavního oltáře se nyní nacházejí v nástavci oltáře sv. Anny Černovice, kostel Narození sv. Jana Křtitele – hlavní oltář (mezi 1778–1780) Česká Třebová, kostel sv. Jakuba Staršího – hlavní oltář a kazatelna (1800), spolupráce se synem Karlem Schweiglem Dědice u Vyškova, kostel Nejsvětější Trojice – hlavní oltář, kazatelna a nástavec křtitelnice (kol. 1775) Doubravník, kostel Povýšení sv. Kříže – hlavní oltář (1781–1786), boční oltáře sv. Barbory a sv. Josefa (1799), (dílna) Drnholec, kostel Nejsvětější Trojice – hlavní oltář (mezi 1757–1760) Drásov, kostel Povýšení sv. Kříže – andílci s nástroji Kristova umučení na hlavním oltáři (kol. 1770), (dílna) Frýdek, poutní kostel Navštívení Panny Marie – dostavba, řezby a osazení soch hlavního oltáře po Janu Schubertovi, oltář sv. Jana Nepomuckého na jeho zadní straně, sochařská a řezbářská výzdoba varhan a skříně v sakristii (1794–1796), renovace a sochařská výzdoba kaple sv. Kříže rodu Pražmů (1796) Frýdek, kostel sv. Jošta – kazatelna (1794–po 1808), (dílna) Frýdek-Lískovec, kostel sv. Šimona a Judy – kazatelna (1796), (dílna), část. zachováno Hnojník, kostel Nanebevzetí Panny Marie – oltář sv. Kříže s tabernáklem v pohřební kapli Beesů (před 1812), (dílna) Horní Dubňany, kostel sv. Petra a Pavla – hlavní oltář (1775), (dílna), Schweiglovým dílem jsou pravděpodobně jen sochy letících andělů po stranách obrazu Horní Dunajovice, kostel Nejsvětější Trojice – sošky světlonošů na hlavním oltáři (60. léta), původně snad součástí některého z oltářů kostela sv. Jakuba v Brně