thumb|Virus eboly Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2177 byla přijata 18. září 2014,With Spread of Ebola Outpacing Response, Security Council Adopts Resolution 2177 (2014) Urging Immediate Action, End to Isolation of Affected States. In: United Nations [online]. 2014 [cit. 2014-12-22]. Dostupné z: http://www.un.org/press/en/2014/sc11566.doc.htm a to jednohlasně. Tato rezoluce by měla nastartovat mechanismy, které by měly zamezit šíření viru Ebola a tudíž snížit napětí v daném regionu. Unikátnost této rezoluce spočívá v tom, že vůbec poprvé Rada bezpečnosti označila ohrožení veřejného zdraví jako hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost.DELOFFRE. Human Security in the Age of Ebola: Towards People-centered Global Governance [online]. 2014 [cit. 2014-12-19]. Dostupné z: http://www.e-ir.info/2014/10/25/human-security-in-the-age-of-ebola-towards-people-centered-global-governance/
Historie epidemií viru Eboly Virus Ebola se objevil poprvé již v roce 1976 a to v oblastech Súdánu a Demokratické republiky Kongo. Prvním ohniskem bylo město Nzara ležící v Jižním Súdánu. Zde od června do listopadu roku 1976 bylo nakaženo na 284 lidí. Ačkoli Světová zdravotnická organizace (WHO) věděla o tomto doposud neznámém a nepojmenovaném viru, k identifikaci či zjištění o jaký virus se jedná, se zapojila až u druhého ohniska. Druhým ohniskem vypuknutí, byla malá vesnice Yambuko v severním Zairu. Prvním nakaženým byl ředitel místní školy Mabalo Lokela, jež se nejspíše nakazil v oblasti u řeky Ebola a začal projevovat hlavní symptomy. Po několika dnech zemřel on a také mnoho lidí, kteří s ním byli v kontaktu. Po této události vypukla ve vesnici panika. To přimělo WHO reagovat a spolupracovat s ministrem zdravotnictví a prezidentem Zairu, kteří společně vyhlásili karanténní zónu, která se týkala celého regionu včetně vesnice Yambuko. Nikomu nebylo umožněno vstoupit nebo opustit tuto zónu. Uzavřely se školy, podniky a sociální zařízení a bylo také vyhlášeno stanné právo, jež může omezit některá občanská práva a také zvýšit trest pro nedodržení těchto opatření. Díky těmto opatřením se Ebola nerozšířila dále do světa, nestala se mezinárodní zdravotnickou hrozbou, a tudíž se s ní Rada bezpečnosti nemusela zabývat. To však neplatí o Rezoluci 2177 a Rezoluci 1308.
Rada bezpečnosti a její angažovanost v jiných zdravotnických problémech Rada bezpečnosti vydala mnoho rezolucí, jenž se zabývaly zdravotními problémy, ale nikdy rezoluci, která by se týkala pouze jedné epidemie. (Viz Rezoluce 2177 na Ebolu) Mezi rezolucemi, které se zabývaly mezinárodními zdravotnickými hrozbami byla např. Rezoluce 1308 týkající se AIDS. Tato rezoluce byla přijata jednohlasně stejně jako rezoluce o Ebole. AIDS a další virové onemocnění jsou předmětem zájmu, nejen národních, ale i mezinárodních agentur jako např. WHO. V reakci na vypuknutí AIDS byla speciálně pomoci OSN vytvořena organizace UNAIDS, kde se jednalo o společné spolupráci na boji proti AIDS. OSN má však také mnoho svých organizací, které pomáhali lidem s tímto onemocněním a s dalšími různými infekcemi, tyto organizace pomáhali také nakaženým virem Ebola. Např. Dětský fond OSN (UNICEF), Rozvojový program OSN (UNDP), Populační fond OSN (UNFPA), Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Světová zdravotnická organizace (WHO) a Světová banka. V této Rezoluci 1308 vznikla organizace UNAIDS. UNAIDS podporoval společné plány a strategie všech národů, podporoval mezinárodní spolupráci a pomoc v boji proti AIDS. Upozorňoval na důležitost prevence a poradenství v rozvojových zemích a dobrovolné testování v těchto oblastech pro snížení počtu nakažených.
Rozdíl mezi epidemií Eboly a epidemií HIV/AIDS je především v rychlosti šíření viru. Ebola se šíří mnohem rychleji a nebezpečí přenosu z osoby na osobu je též větší. Proto virus Eboly znamená mnohem větší hrozbu pro světové společenství.Ebola, WHO, and the United Nations: Convergence of Global Public Health and International Peace and Security. In:American Society of International Law [online]. 2014 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z:http://www.asil.org/insights/volume/18/issue/25/ebola-who-and-united-nations-convergence-global-public-health-and
Šíření Eboly před začátkem jednání na půdě OSN První případ ze současné epidemie byl již v prosinci 2013, kdy v Guinejské vesnici Meliandou zemřeli první 3 lidé. Z důvodu značné izolovanosti vesnice Meliandou od okolního světa (2 hodiny autem po rozbité silnici do nejbližšího města), zůstala tato úmrtí bez povšimnutí a další 3 měsíce se virus v této oblasti nepozorovaně šířil. Místní lékaři dlouho věřili, že se vypořádávají s cholerou nebo s horečkou Lassa.STYLIANOU, Nassos, 2014. How world’s worst Ebola outbreak began with one boy’s death [online]. 27.11. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-africa-30199004
Až 25. března 2014 deklaroval guinejský ministr zdravotnictví vypuknutí nemoci ve východních okresech země. Do 24. března 2014 bylo v Guineji evidováno 86 případů a 59 úmrtí. Rozšíření do okolních zemí se vyšetřovalo.CDC, nedatováno. Previous Outbreak Updates (November 2014) [online]. Dostupné z: http://www.cdc.gov/vhf/ebola/outbreaks/2014-west-africa/previous-updates.html
17. dubna 2014 bylo v Libérii 27 nákaz Ebolou, z toho 13 skončilo smrtí.
29. dubna bylo v Guineji 221 potvrzených případů a 146 úmrtí.
24. červen: Guinea-390 případů (270 úmrtí), Libérie – 51 případů (34 úmrtí), Sierra Leone – 158 případů (34 úmrtí)
12. července bylo v těchto třech zemích dle již 964 případů onemocnění, které způsobilo smrt v 603 případech.WHO, 2014. Ebola virus disease, West Africa – update [online]. 15.7. Dostupné z: http://www.who.int/csr/don/2014_07_15_ebola/en/
27. července přibyla na seznam zemí zasažených Ebolou také Nigérie prvním případem a úmrtím, která nakonec, přesto že má cca 170 milionů obyvatel, se s epidemií vypořádala velmi dobře, zaznamenala pouze 8 úmrtí způsobených Ebolou. 1 27. července byl celkový počet nakažených 1323, 729 úmrtí.
28. srpen: rozšiřování viru pokračuje a ještě zrychluje. Celkem je 3069 nakažených, 1552 úmrtí. Celkové procento úmrtnosti je 52%.
16. září – dva dny před zasedáním Rady bezpečnosti OSN, na které se začalo jednat o epidemii Ebole jako o ohrožení mezinárodního míru, bylo zaznamenáno 4985 případů, z toho 2461 úmrtí. Nejhůře byla zasažena Libérie – přes 1200 mrtvých.WHO, 2014a. Ebola virus disease, West Africa - update 28 August 2014 [online]. 28.8. Dostupné z: http://www.afro.who.int/en/clusters-a-programmes/dpc/epidemic-a-pandemic-alert-and-response/outbreak-news/4264-ebola-virus-disease-update-west-africa-28-august-2014.html
Aktivity Světové zdravotnické organizace (WHO) WHO se Ebolou začala zabývat 22. 3. 2014, kdy ji o rychle se rozvíjející epidemii informovalo Guinejské ministerstvo zdravotnictví.WHO, 2014. Ebola virus disease, West Africa – update [online]. 23.3. Dostupné z: http://www.who.int/csr/don/2014_03_23_ebola/en/
8. srpna 2014: Světová zdravotnická organizace prohlásila tuto epidemii za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu (PHEIC).WHAT’S IN BLUE, 2014. Security Council Meeting and Resolution on Ebola Crisis [online]. 17.9. Dostupné z: http://www.whatsinblue.org/2014/09/security-council-meeting-and-resolution-on-ebola-crisis.php
22. září WHO potvrdila, že současná epidemie Eboly v západní Africe nadále PHEIC představuje.
28. srpna, zveřejnila WHO plán na vypořádání se s epidemií Eboly (Ebola Response Roadmap), ve kterém předpokládá 20 000 případů nakažení, než se podaří dostat epidemii pod kontrolu, což by mělo být během 6 až 9 měsíci, s nákladem 490 milionů dolarů za prvních 6 měsíců. Jak se ukázalo, plán byl příliš optimistický a 16. září WHO revidovala tento plán: cena dosáhne 1 bilionu korun a pod kontrolu se epidemii pravděpodobně nepodaří dostat do 20 000 případů nakažení. 8 Dle kategorizace WHO v současné době v Guineji, Libérii a Sieře Leone probíhá rozšířený a intenzivní přenos nemoci.European Centre for Disease Prevention and Control, 2014. RYCHLÉ ZHODNOCENÍ RIZIKA Epidemie eboly v západní Africe, sedmé, aktualizované vydání; 16. října. 16.10. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/EBOLA/17_10_2014_RRA_Ebola_v_zapadni_Africe.pdf
Impulz pro jednání a dynamika vývoje Jedním z prvních náznaků, že epidemie Eboly se vymyká kontrole nejen tamním úřadům, ale i neziskovým organizacím bylo prohlášení Lékařů bez hranic, které bylo učiněno 20. června 2014. V prohlášení stálo, že epidemie Eboly se „zcela vymkla kontrole.“WHAT'S IN BLUE. Security Council Meeting and Resolution on Ebola Crisis [online]. 2014 [cit. 2014-12-19]. Dostupné z: http://www.whatsinblue.org/2014/09/security-council-meeting-and-resolution-on-ebola-crisis.php Světové společenství však začalo reagovat na toto varování až začátkem srpna, kdy WHO svolalo první zasedání IHR Emergency comittee, které se konalo 6-7.8. Z tohoto zasedání vyplývá, že vypuknutí epidemie v Západní Africe je „mimořádná událost“ a možné důsledky dalšího mezinárodního šíření jsou obzvláště závažné vzhledem k virulenci viru. Dále poukazují na ten fakt, že infikované státy samy nejsou schopny zamezit šíření viru a proto je nezbytná mezinárodní spolupráce.WHO STATEMENT. Statement on the 1st meeting of the IHR Emergency Committee on the 2014 Ebola outbreak in West Africa [online]. 2014 [cit. 2014-12-19]. Dostupnéz: http://www.who.int/mediacentre/news/statements/2014/ebola-20140808/en/
První krok, který OSN podnikla k potlačení virové epidemi, byl jmenování Davida Nabarro do pozice Senior UN System Coordinator for Ebola. „Dr. Nabarro bude odpovědný za zajištění toho, že systém Organizace spojených národů bude schopný účinným a koordinovaným způsobem přispět k celosvětovému úsilí o zastavení šíření viru Eboly.“UNITED NATIONS. Secretary-General Appoints David Nabarro Senior United Nations System Coordinator on Ebola [online]. 2014 [cit. 2014-12-19]. Dostupné z: http://www.un.org/press/en/2014/sga1499.doc.htm stálo v prohlášení generálního tajemníka.
Dalším nezbytným krokem kvůli stále se zhoršující situaci v Západní Africe bylo zaslání „Council letter“ generálním tajemníkem Pan-Ki munem s návrhem tříměsíčního technického prodloužení UNMIL (toto prodloužení vypršelo 30. září 2014). Tato mise již v minulosti udržovala pořádek v Libérii pomocí armádních a civilních složek a tak měla činit i nadále. UNMIL tudíž měla sloužit jako překlenovací most v období, kdy nebylo zcela jasné, jaké konkrétní kroky budou učiněny ze strany OSN.
Ve stejný den, kdy byl poslán již zmiňovaný Council letter, WHO zveřejnila důležitý dokument Ebola Response Roadmap. Tento komplexní dokument je reakce na kritickou situaci v Africe a přichází s několika zcela konkrétními kroky, jak zmírnit dopady nemoci v horizontu 6-9 měsíců a zcela zastavit její šíření do dalších států.WHO. Ebola response roadmap [online]. 2014 [cit. 2014-12-19]. Dostupné z: http://www.who.int/csr/resources/publications/ebola/response-roadmap/en/ (viz Aktivity Světové zdravotnické organizace (WHO))
Dalším významným krokem, který nastal v organizovaném postupu proti epidemii, se uskutečnil 5. září, když vyšel v účinnost „Mechanismus reakce na krizi“ (Crisis Response Mechanism). Tento dokument zamýšlí sjednotit postup systémů OSN, členských států, nevládních organizací a partnerů.UNITED NATIONS. Resolution 2177 [online]. 18. September 2014. [cit. 2014-12-19]. Dostupné z: https://www.ifrc.org/docs/IDRL/UN%20SC%20Res.pdf
Nevládní neziskové organizace Neziskové organizace působí v Západní Africe již dlouhá desetiletí, a proto byly jedny z prvních, které zareagovaly na nastalou situaci, začali podnikat efektivní kroky a informovat okolní svět o dané situaci. Klíčovými organizacemi v této oblasti jsou Lékaři bez hranic (Medicins Sans Frontieres) a Mezinárodní červený kříž (ICRC)