Alkéstis (řecky Ἄλκηστις, latinsky Alcestis) byla v řecké mytologii dcera krále Pelia z Iólku, manželka ferského krále Adméta. náhled|Alkestis, Héraklés a Kerberos. Nástěnná malbka z křesťanských katakomb na Via Latina ze 4. st.
O krásnou Alkéstis, královskou dceru, se ucházelo mnoho králů nebo jejich synů. Král Peliás nechtěl žádného z nápadníků urazit odmítnutím, proto stanovil podmínku, že dá dceru tomu, kdo zapřáhne do svého vozu divokého kance a lva a s tímto spřežením objede závodiště.
Admétos požádal o pomoc boha Apollóna a ten mu pomohl splnit dané podmínky. Když se však oženil, zapomněl obětovat bohyni Artemis a její trest na sebe nedal dlouho čekat. O svatební noci na lůžku místo krásné nevěsty spatřil klubko jedovatých hadů. Admétos opět povolal boha Apollóna a s jeho pomocí okamžitě předložili bohyni oběť a podařilo se ji usmířit. Dokonce slíbila, že až přijde Admétova poslední hodina, bude ušetřen, pokud někdo z jeho rodu za něj dobrovolně zemře.
Ten den přišel dřív než král očekával. Bůh Hermés pro krále přišel, Apollón však získal malý odklad a Admétos v tu chvíli šel od jednoho člena rodiny k druhému, ale nikdo jeho prosby nevyslyšel. Jeho prosbu odmítli i jeho staří rodiče.
Alkéstis z lásky ke svému manželovi vzala jed a zemřela. Její duše však v podsvětí nezůstala, říkalo se, že ji manželka boha podsvětí Persefona vrátila na zem s tím, že je špatnost, aby žena umírala místo muže.
Rozšířena je však také verze, že do království právě zavítal hrdina Héraklés a ten Alkéstis z moci podsvětí vysvobodil a přivedl ji stejně krásnou a mladou jako byla předtím. Oba manželé prý spolu prožili mnohá další léta a když přišel bůh Thanatos podruhé, odvedl si je oba společně.
Alkéstis se svým činem stala symbolem manželské oddanosti a lásky.
Odraz v umění Alkéstis je jednou z nejušlechtilejších postav řecké lidové poezie a řecké dramatické literatury. Dodnes největší tragédii o ní napsal Eurípidés – Alkéstis z r. 438 př. n. l. novodobé nejznámější básnické zpracování příběhu je dílem Raniera di Calzabigiho, které jako libreto pro operu Alceste (r. 1767) použil Christoph Willibald Gluck
Další významy viz Alceste.
Reference
Literatura Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Externí odkazy
Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie