Hustopeče () jsou město a ORP v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Leží třicet kilometrů jižně od Brna, v národopisné oblasti Hanáckého Slovácka. Pošta a místní železniční stanice má název Hustopeče u Brna (pro odlišení od Hustopečí nad Bečvou). Žije zde obyvatel.
Oblast je osídlená už od prehistorických dob, první zmínka o Hustopečích je z první poloviny 13. století. Dnes leží na dopravním tahu mezi Brnem a Bratislavou v úrodné a klimaticky teplé oblasti s tradicí pěstování vína a ovocných stromů (unikátní jsou zdejší sady mandloní). Hustopeče byly v 18. století největší vinařskou obcí na Moravě. V padesátých letech 20. století došlo i k rozvoji průmyslu: významným podnikem byla Mostárna Hustopeče, která však již ukončila činnost, a průmyslový areál převzaly nové podniky.
Městem protéká potok Štinkovka (nářečně též Štinkavka), na okolních svazích jsou mezi vinohrady i původní stepní trávníky. Turistický ruch se soustředí kolem vinařství. Z historických památek je možné jmenovat renesanční budovy na náměstí (Starou radnici, Dům U Synků, kašna Žumberák), v 20. století byla postavena nová radnice a moderní kostel svatého Václava a svaté Anežky České. Těsně okolo města vede dálnice D2. Jedná se o vinařskou obec ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Velkopavlovické (viniční tratě Na výsluní, Čtvrtě, Růženy, U mlýnku, Stará hora, Starý vrch, Stráně, Lísky).
Název Původní jméno osady bylo Úsopeči a má dva možné výklady: buď bylo odvozeno od osobního jména Úsopek (v jeho první části je staré ús – "vous") a jméno osady pak znamenalo "Úsopekovi" (tedy Úsopekova rodina) nebo šlo o původně posměšné označení vsi lidí, kteří pekli vousy. K původnímu místnímu jménu se později přidalo počáteční H- patřící mezi tzv. protetické hlásky, které se v hovorové češtině přidávají na začátek slov (jako okno-vokno, až-haž). Lidovou etymologií posléze došlo ještě k vložení -t- do názvu, poté co jeho první složka začala být spojována s přídavným jménem hustý a významem, že zde „slunce hustě peče“. Německé jméno se vyvinulo z českého, když ještě nemělo počáteční H- a vnitřní -t-.
Jméno se (v písmu) vyvíjelo od varianty Vzpetsch (1271), Auspecz (1279), Hustopecz (1321), Auspitz (1673, 1718, 1720, 1751), Auspitz a Hustopec (1846), Auspitz a Hustopeč (1872) až k podobám Hustopeče a Auspitz v roce 1924.
Název je pomnožný (ty Hustopeče). Spisovný genitiv zní Hustopečí, ale lokálně se běžně používá tvar Hustopeč.
Historie náhled|vlevo|Hustopeče v roce 1909, pohlednice Hustopeče se nachází v oblasti jednoho z nejstarších osídlení na jižní Moravě, severně od hráze Nových Mlýnů. Předpokládá se pravidelný výskyt „lovců mamutů“ (20–25 000 let př. n. l.), doložena jsou neolitická sídliště (konec 4. a počátek 3. tisíciletí př. n. l.) i keltské pohřebiště (3. století př. n. l.).
První zmínky o sídle pocházejí z roku 1247, kdy byla zmiňována vesnice, jež později obdržela název Česká Ves. Současné Hustopeče na levém břehu Štinkovky byly založeny na přelomu 13. a 14. století. Významnou roli v jejich historii sehrál klášter Králové (Aula Regia), kterému Hustopeče patřily od počátku 14. do konce 16. století, a knížecí rod Lichtenštejnů, kterému patřily ve druhé polovině 19. století. Na město byly povýšeny v roce 1572. Patřily pak k důležitým střediskům jihu Moravy a do roku 1960 byly sídlem okresu. Gotický dvoulodní kostel svatého Václava, v němž ministroval v dětství i T. G. Masaryk, byl zbořen v roce 1962 po zřícení věže, v padesátých a šedesátých letech neudržované. Na jeho místě byl v první polovině devadesátých let postaven nový moderní kostel podle návrhu Ludvíka Kolka. Hustopeče byly tvořeny vlastním městem a několika předměstími, která měla až do poloviny 20. století vlastní katastrální území (Česká Ves – jihozápad území města, Nová a Kovářská Ulice – sever území města, Příčný a Dlouhý Cejl – jihovýchod území města).
Hustopeče byly po dlouhou dobu hlavním centrem jihomoravského vinařství, které však od přelomu 19. a 20. století prudce upadalo vlivem plísňových onemocnění a přemnožení škůdců. Na začátku 20. století došlo k zániku většiny zbývajících vinohradů kvůli révokazu a plísňových chorobám. Obnovu, která začala ve dvacátých letech, přerušila druhá světová válka, a k jejímu pokračování došlo až po skončení války, dnes je město i se svým okolím opět významnou vinařskou oblastí.
Město bylo elektrifikováno v roce 1922, ale stavba vodovodu se neustále odkládala a došlo k ní až v letech 1947–1954. V letech 1938–1945 byly Hustopeče coby převážně německé město přímou součástí nacistického Německa. Po válce byli Němci vesměs vysídleni.
Roku 1953 zde byla zprovozněna okresní nemocnice, která později začala sloužit jako spádová pro severní část okresu Břeclav, jehož se Hustopeče roku 1960 staly součástí.
Od 1. srpna 1976 do 31. prosince 1997 byla k Hustopečím přičleněna ves Kurdějov.
Na rozvoj města má pozitivní vliv jeho dobrá dostupnost, neboť leží při nájezdu na dálnici D2 z Brna směr Bratislava a nedaleko 1. železničního koridoru (stanice Šakvice s odbočkou do Hustopečí).
Přírodní poměry Katastr města Hustopeče spadá z valné části do geomorfologického celku Ždánický les – na severu a východě je tvořen výše položenou Boleradickou vrchovinou, na západě a jihu pak nižší Hustopečskou pahorkatinou včetně tzv. Hustopečské sníženiny. Na severozápadním výběžku však katastr zasahuje dokonce na Dyjsko-svratecký úval, na jižním okraji začíná Dolnomoravský úval.
Geologická stavba, reliéf a půdy Hustopeče se od vrcholu Kamenného vrchu (343,4 metrů) svažují až k 171,4 metrů u železniční trati na hranicích s katastrem Šakvic. Svahy v katastru často směřují k jihu či jihozápadu, což je výhodné pro pěstování vinné révy. Geologické podloží Hustopečí je tvořeno mohutnými usazeninami o mocnosti až 1300 metrů, v nichž se střídají vrstvy pískovce a jílovce. Horniny pochází především z paleogénu, tedy období třetihor; na povrch vystupují písčité slíny prostoupené vápencovými konkrecemi (tzv. ždánské pískovce a hustopečské slíny). V břidlicích se nachází množství fosilií např. třetihorních ryb Melettina, Lepidopides a Meletta. Třetihorní vrstvy jsou překryty čtvrtohorními usazeninami potoků. V části katastru se na povrchu vyskytují jemné žluté hlíny – spraše, naváté někdy až ve vrstvách mocných několik desítek metrů. Na podkladu těchto sprašů vznikal během tisíců let také převažující typ půdy v Hustopečích, úrodná karbonátová (na vápník bohatá) černozem s velkým množstvím humusu. Jen ostrůvkovitě se objevují černice, hnědozemě, luvizemě a na Kamenném vrchu též pararendzina.
Krajinný ráz je silně určován zemědělskou činností. 72 % katastru tvoří zemědělská půda, 11 % vinice, necelá 4 % jsou zastavěna a pouhá 1,3 % jsou zalesněna.
Vodstvo a podnebí Většina území obce je odvodňována do potoka Štinkavka, který v krajině vytvořil nápadné údolí. Nad městem jsou na potoce umístěny Hustopečské rybníky (Přední rybník a Zadní rybník). Jižně od centra města se do Štinkavky vlévá potok Pradlenka a společný tok následně opouští území obce směrem do nádrže Nové Mlýny, která je nedaleko. Klimaticky se jedná o jedno z nejteplejších míst na Moravě. Průměrná roční teplota je 9,2 °C, průměrné roční srážky představují 562 milimetrů. Ročně je cca 60–70 letních dnů.
Ochrana životního prostředí Pozemky jižně od obce jsou zpravidla využívány jako pole, v severní části katastru jsou četné vinice, ale i chráněná území kolem Kamenného vrchu – konkrétně přírodní památka Přední kopaniny a přírodní památka Kamenný vrch u Kurdějova. Předmětem ochrany jsou v obou chráněných územích vzácné suché stepní trávníky, kde převažuje sveřep vzpřímený (Bromus) či kostřava walliská (Festuca valesiaca), místy též nízké suchomilné křoviny s trnkou obecnou (Prunus spinosa) či šípákové doubravy. Podle vyhlašovací dokumentace se jedná o jeden z nejvýznamnějších komplexů stepních trávníků na jižní Moravě. Z vzácných rostlin se vyskytuje hadinec červený (Echium maculatum), hořec křížatý (Gentiana cruciata), čilimník bílý (Chamaecytus albus), střevíčník pantoflíček (Cypredium calceolus) a koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis); na vegetaci je vázán také ohrožený modrásek hořcový Rebelův (Maculinea alcon rebeli) a modrásek ligrusový (Polyommatus damon). Vyjma chráněných území se v katastru města prosazuje regenerace tradičních mandloňových sadů, lesoparku na Křížové hoře a obnova větrolamů.
Obyvatelstvo V roce 2015 žilo v Hustopečích přes 5 850 obyvatel a byly třetím největším městem v okrese po Břeclavi a Mikulově. Zdejší obyvatelstvo tvořilo 5 % populace okresu. Průměrný věk činil 41,3 let. V roce 2011 se podle sčítání lidu hlásilo 2 610 (45,4 %) obyvatel hlásilo k české národnosti, 1 349 (23,5 %) k moravské, 60 ke slovenské, 9 k vietnamské, 7 k ukrajinské, 6 k polské a 3 k německé. 1 371 (23,9 %) obyvatel svou národnost neuvedlo. Ve městě bylo 1 160 domů, z toho 946 rodinných.
Podle sčítání 1930 zde žilo v 726 domech 3 719 obyvatel. 1 715 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 1 862 k německé. Žilo zde 3 360 římských katolíků, 145 evangelíků, 65 příslušníků Církve československé husitské a 103 židů.
Podle prvních sčítání lidu za Rakouska-Uherska byly Hustopeče velkou většinou (z 80-90 %) německým městem (ležely na výspě německého osídlení jižní Moravy, v jejich zázemí se nacházely německé i české vesnice). Za Československa se poměr Němců a Čechů začal rychle vyrovnávat (roku 1930 Němci 50 % a Češi 46 %). Roku 1945 byli Němci vystěhováni a počet obyvatel dočasně klesl o více než čtvrtinu. Teprve během sedmdesátých let počet obyvatel překonal předválečnou úroveň a vystoupal k necelým 6 tisícům.
Struktura Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.
Náboženský život Zatímco počátkem 16. století byla patrně většina obyvatel katolického vyznání, na přelomu 16. a 17. století byla většina protestantského nebo utrakvistického vyznání a město bylo z popudu Karla z Lichtenštejna do roku 1628 rekatolizováno. V květnu 1671 byla hustopečská katolická fara povýšena na děkanát. Jednota bratrská měla od 16. století sbor v České Vsi, ale po roce 1624 bratři patrně odešli. Od roku 1528 sídlili v Hustopečích novokřtěnci, ve druhé polovině století však o nich prameny mlčí, počátkem 17. století se zde začali pod ochranou Lichtenštejnů znovu usazovat, ale nejpozději po roce 1621 museli město znovu opustit. Židé v Hustopečích pobývali jednotlivě již ve 14. století, ale bezpečné zprávy o jejich větším osídlení pochází až z počátku 17. století, kdy se těšili lichtenštejnské podpoře; v roce 1651 však byli z města vypovězeni.
Statistiky z roku 1860 uvádí 2776 (89 %) katolíků, 270 (9 %) evangelíků a 67 (2 %) židů. Do sčítání lidu roku 1900 podíl katolíků a zejména židů narostl na 90 % (3234), resp. 7 % (260), a to na úkor evangelíků (3 %, tj. 109). Evangelíky byli především místní Češi a v roce 1880 byla pro ně zřízena kazatelská stanice s modlitebnou, po dvou letech povýšená na samostatnou faru helvetského (reformovaného) vyznání. Díky svému početnímu vzestupu po zrovnoprávnění po roce 1848 (resp. 1859) mohli místní židé roku 1871 ustavit hustopečský židovský náboženský spolek a postavit modlitebnu v někdejší Panské ulici. Roku 1886 byl upraven vlastní židovský hřbitov a v roce 1890 i synagoga. Roku 1892 pak místní židovská komunita získala status židovské náboženské obce.LGBl. Mähren 45/1891, Verordnung des Ministeriums für Cultus und Unterricht vom 15. Juni 1891, Z. 8132 betreffend die Feststellung und Abgrenzung der israelitischen Culutsgemeinde-Sprengel in der Markgraffschaft Mähren. Dostupné online Po vzniku Československa se Hustopečí příliš nedotklo proticírkevní hnutí, neboť zdejší německá většina se k němu nepřipojila. S příchodem nových obyvatel ve 20. letech se zde v roce 1926 ustavila církevní obec československé církve a při sčítání lidu 1930 bylo zaznamenáno 42 lidí tohoto vyznání. náhled|Kostel svatého Václava