Rožava

Rožava (též Rojava [rožava], doslova „Západ“ ve smyslu „západní část Kurdistánu“), známá také jako Syrský Kurdistán nebo Západní Kurdistán (i co do územní a faktické souvislosti s Iráckým Kurdistánem), plným názvem česky Demokratická autonomní správa severní a východní Sýrie (), je de facto autonomní region v severní a východní Sýrii. Od roku 2016 fungovala prakticky nezávisle na centrální vládě v Damašku, přestože se sama deklarovala jako autonomní oblast v rámci syrského území, tento status však režim prezidenta Bašára Asada neuznával. Do října 2019 představovala v oblastech obývaných převážně Kurdy de facto autonomní region, turecká invaze v roce 2019 a následná ujednání Turecka se Spojenými státy a Ruskem tuto autonomii zásadně omezily. Podle dohody se syrskou přechodnou vládou z roku 2025 došlo k postupnému začlenění kurdských institucí do syrského státního systému. Naplnění dohody, rozpuštění vojenských i civilních složek a a jejich plné začlenění do státních institucí bylo potvrzeno v srpnu 2026.

Geografie Kurdové obecně považují Rožavu za jednu ze čtyř částí celého Kurdistánu, který podle jejich reprezentantů zahrnuje také části jihovýchodního Turecka (Severní Kurdistán), severního Iráku (Irácký nebo Jižní Kurdistán) a západního Íránu (Východní Kurdistán). Rožava, tedy západní Kurdistán, leží na západ od řeky Tigris podél hranice Sýrie a Turecka. Původně se skládala ze tří územně nesousedících kantonů (Afrín, Džazíra a Kobani). Všechny kantony jsou převážně nížinné. Kurdové tedy do vzniku občanské války obývali asi 9 % celkové rozlohy Sýrie.

náhled|upright=0.7|vlevo|Původní tři kurdské kantony a poloha syrského Kurdistánu V roce 2016 tvořila celá rozloha tohoto útvaru (včetně území ovládaných arabskými, asyrskými nebo jinými milicemi) až 14 % rozlohy Sýrie. Přesnou rozlohu je však kvůli neustále probíhajícím bojovým operacím těžké určit. Nově osvobozené oblasti by se však na základě volby mohly stát součástí kurdské federace; na druhou stranu mohou být určité oblasti pro ni ztraceny. V březnu 2016 ovládaly vojenské jednotky SDF nepřetržitý pás hranice s Tureckem (hlavně propojené kantony Džazíra a Kobani a další oblasti), oblast v okolí města Afrín (západní Sýrie – hranice s Tureckem) a kurdskou čtvrť města Aleppo (Šejk Maskud). Plánem bylo všechny tyto části propojit. Syrská arabská republika na místě nově vzniklé federace vytyčuje části guvernorátů Aleppo, Rakka a Hasaka.

Administrativní dělení náhled|upright=0.7|vlevo|Regiony Rožavy: Afrínský (žlutá a hnědá), Eufratský (fialová a červená), Džazírský (zelená) a oblasti kontrolované Syrskými demokratickými sílami, které nejsou součástí žádného regionu (modrá)

V nově vzniklé federaci by si měla být všechna etnika rovna. Údajně mělo být území rozděleno do pěti regionů, které měly mít následující počet zástupců: Region Džazíra (Cizîrê‎) – 15 Region Afrín – 5 Region Kobani – 4 Region Severní Aleppo – 4 Region Tell Abyad (Girê Spî) – 3

Celkem by se tedy jednalo o 31 zástupců. Hlavním městem by se podle odhadů mělo stát Kámišlí.

Formálně se Rožava skládá ze tří samosprávných regionů: Afrínský region, Eufratský region a Džazírský region.

Dějiny

Vznik Federace Severní Sýrie-Rožava byla vyhlášena 17. března 2016 na konferenci v severosyrském městě Rmeilan poté, co byl dokument schválen představiteli Rožavy v reakci na jejich nepozvání k ženevským mírovým rozhovorům o politickém řešení syrského konfliktu. Vedoucí úlohu sehrála především nejdůležitější ze syrských kurdských politických stran, Sjednocená demokratická strana, ale také členové vojenské organizace Syrské demokratické síly (Syrian Democratic Forces, SDF).

Fakticky se jednalo o území fungující nezávisle na centrální syrské vládě, oficiálně však sebe samu považující za autonomní území v rámci Sýrie, které však syrská vláda prezidenta Asada neuznávala.

Turecká okupace náhled|upright=0.8|Protest v Berlíně proti turecké invazi v říjnu 2019Administrativní a především vojenské struktury Rožavy byly vážně narušeny tureckými vpády od roku 2016 a zvláště v říjnu 2019.

V roce 2018 byla většina Afrínu dobyta tureckými silami v operaci Olivová ratolest. Afrínský kanton byl okupován zatímco tamější jednotky SDF, civilní úřady a části populace ustoupily do kantonu Šahba, který byl pod ochranou syrské vlády.

V roce 2019 turecký prezident Erdoğan měsíce varoval, že přítomnost YPG na tureckých hranicích je pro něj nepřípustná – YPG považuje za teroristy. Jeden ze západních zpravodajů došel k závěru, že „nebylo nic překvapivého“ na tureckém útoku z 9. října 2019 na části Rožavy (guvernoráty Aleppo, Hasaka a Rakka) hned po tom, co Spojené státy z území téměř úplně stáhly své nepočetné vojenské jednotky (asi 2000 vojáků).

Přechodná vláda Poté, co v prosinci 2024 opoziční ofenzíva vedla k pádu režimu Bašára Asada a ustavení přechodné vlády se 12. prosince 2024 samospráva rozhodla vyvěsit na všech veřejných budovách syrskou vlajku, používanou syrskou opozicí. Situace Kurdů však zůstala nejistná.

Po několika měsících vyjednávání došlo v březnu 2025 k podpisu dohody mezi prozatímním prezidentem Šarou a velitelem SDF Malzúmem Abdíem, která předpokládá zánik rožavské samosprávy a integraci jejích vojenských a civilních institucí do syrského státu. Vláda v Damašku tím má získat kontrolu nad hraničními přechody do Iráku a Turecka, letišti, ropnými a plynovými poli a dalšími strategickými objekty. Syrská vláda také převezme věznice, kde je zadržováno až deset tisíc členů Islámského státu. Dohoda uznává kurdskou menšinu, která tvoří přibližně deset procent populace, jako nedílnou součást syrského státu a zaručuje práva všech Syřanů na zastoupení a účast v politickém procesu. Velitel SDF Abdí označil tuto dohodu za příležitost vybudovat novou Sýrii, která zaručí práva všech občanů a naplní jejich touhy po míru a důstojnosti.

Dohodu se však nedařilo naplnit z důvodu přetrvávajících ozbrojených střetů mezi vládními jednotkami a SDF. Proto se v říjnu 2025 se v Damašku uskutečnilo setkání syrského ministra obrany Murhafa Abú Kasry s velitelem Syrských demokratických sil (SDF) Mazloumem Abdím za účasti zástupců Spojených států. Schůzka následovala po nočních střetech mezi syrskými bezpečnostními jednotkami a kurdskými bojovníky v Aleppu, které si vyžádaly několik desítek obětí. Výsledkem jednání byla dohoda o příměří na všech frontách v severní a severovýchodní Sýrii. Cílem dohody bylo zmírnit napětí mezi centrální vládou a kurdskými samosprávnými úřady a vytvořit podmínky pro obnovení jednání o autonomním postavení kurdských oblastí.

Ani tato dohoda však nebyla naplněna a vedení SDF nadále odmítalo rozpuštění organizace a její začlenění do nově vytvářených státních bezpečnostních složek. Na počátku ledna 2026 vedly střety o kontrolu nad třemi čtvrtěmi Aleppa k rozsáhlé ofenzivě vládních sil. Kurdské jednotky, které ještě na začátku roku kontrolovaly přibližně třetinu území Sýrie, během dvou týdnů ztratily většinu svých pozic a udržely si pouze několik měst. Vývoj konfliktu vyvolal obavy mezinárodního společenství zejména proto, že kurdské síly střežily tisíce zadržovaných údajných příslušníků organizací Islámský stát a Al-Káida a rovněž desetitisíce jejich rodinných příslušníků umístěných v detenčních táborech. Americké ozbrojené síly proto organizovaly přesun vězňů do Iráku. Celkem mělo být během několika dnů přemístěno téměř 7 000 vězňů. Nad zbývajícími věznicemi a detenčními zařízeními, které dosud spravovala kurdská samospráva, převzaly kontrolu vládní síly.

Dne 16. ledna 2026 vydal prezident Šara dekret, kterým uznal práva Kurdů v Sýrii. Dekret mimo jiné potvrdil kurdštinu jako úřední jazyk v oblastech s významným zastoupením kurdského obyvatelstva a umožnil její výuku ve školách. Současně uznal svátek nourúz, kurdský Nový rok slavený v březnu, jako oficiální státní svátek. Tisícům Kurdů bylo navráceno občanství, které jim odebral Asadův režim. Představitelé kurdské samosprávy však označili dekret za nedostatečný a uvedli, že jej považují pouze za první krok. Požadovali, aby práva Kurdů byla zakotvena přímo v ústavě, nikoli pouze v dočasných dekretech.

Dne 30. ledna 2026 uzavřeli představitelé kurdských struktur novou dohodu se syrskou vládou, podle níž měly být rozpuštěny Syrské demokratické síly i instituce Rožavy. Správní a bezpečnostní pravomoci ve městech Kámišlí a Hasaka měly převzít složky syrského ministerstva vnitra. Velitel SDF Mazlúm Abdí uvedl v rozhovoru pro kurdská média dne 30. ledna 2026, že hlavním cílem uzavřené dohody bylo ukončení ozbrojeného konfliktu a zachování práv kurdského obyvatelstva. Dohodu podpořila rovněž Ilham Ehmedová, členka vedení AANES odpovědná za zahraniční vztahy. Naplnění dohody, rozpuštění SDF a jejich plné začlenění do státních institucí bylo oznámeno velitelem Abdím 25. srpna 2026 v televizním projevu vysílaném z prezidentského paláce v Damašku. Abdí dále uvedl, že rozpuštěny byly i veškeré civilní orgány, které se v oblastech kontrolovaných SDF podílely na samosprávě. Sám Abdí byl jmenován prezidentským poradcem.

Demografie Většina obyvatel Rožavy jsou Kurdové. V kantonu Jazira lze také najít osady osídlené Araby a Asyřany. V regionu žijí také Jezídové, Arméni a Turci (Turkmeni).

Náboženství Většina etnických Kurdů a Arabů v Rožavě vyznává sunnitský islám, zatímco etničtí Asyřané jsou většinou syrští pravoslavní, chaldejští katolíci nebo syrští katolíci. Nacházejí se zde i vyznavači ostatních náboženství, jako je zoroastrismus a jezídismus, a ateisté.

Politika náhled|upright=0.5|vpravo|Trikolóra Hnutí za demokraticku společnost je běžně užívána mezi syrskými Kurdy V Rožavě byla prosazována myšlenka demokratického konfederalismu inspirovaná myšlenkami anarchisty a sociálního ekologa Murraye Bookchina a vůdce Strany kurdských pracujících Abdullaha Öcalana. Původní politické vedení, Kurdský nejvyšší výbor (2012–2015), kladl důraz na kurdskou identitu. Nyní vládnoucí koalice Hnutí za demokraticku společnost (, TEV-DEM) v čele se Sjednocenou demokratickou stranou směřuje k výrazně inkluzivní polyetnické struktuře a prosazuje demokratický konfederalismus. Politické prostředí Rožavy bylo založeno na komunalismu, přímé participativní demokracii, libertariánském municipalismu a eko-socialismu. V Rožavě je také vidět snaha o rovnost mužů a žen, která je v této části světa bezpříkladná.

Politický systém Rožavy byl založen na ústavě, která se jmenuje „Charta společenské smlouvy“ ratifikované 9. ledna 2014. Společenská smlouva zajišťuje všem obyvatelům Rožavy mj. rovnost pohlaví, svobodu vyznání a právo na majetek.

Mezinárodní uznání Federace nebyla uznána žádným státem OSN. Syrská vláda ji odmítá jako nelegální, ale až do října 2019 nepodnikala proti ní žádné kroky. Proti federalizaci Sýrie se vyjádřila také syrská opozice. Nebylo zcela jasné, zda mají Kurdové v plánu zůstat součástí Sýrie, nebo později vyhlásit samostatnost. Nicméně de facto ústava Rožavy z roku 2014 uznávala územní celistvost Sýrie a Autonomní region zmiňuje jako její součást.

Ekonomika 70 % vládních výdajů šlo na obranu a bezpečnost. V regionu se neplatily žádné daně. Státní finance se získávaly z celních poplatků a prodeje ropy či dalších přírodních zdrojů. V regionu byla podporována komunitní družstva, která lidem slouží pro jejich vlastní potřeby a navíc zajišťují zaměstnanost. Ceny určují a kontrolují demokratické komise v každém z kantonů. Tyto komise mohou nastavit cenu spotřebního zboží jako je jídlo a zdravotnické potřeby. Tento systém může být také použit pro řízení produkce. Například může zvýšit produkci pšenice a udržet tak nízké ceny pro potraviny. V současnosti vláda hledá zahraniční investory, aby mohla postavit elektrárnu a továrnu na výrobu umělých hnojiv.

Rožava

Źródło i licencja