náhled|Pohled na tři vrcholky hory Mount Rainier. Mount Rainier je aktivní sopka v USA, nacházející se zhruba 87 kilometrů jihovýchodně od města Seattle ve státě Washington. Jedná se o masivní stratovulkán a zároveň o topograficky nejprominentnější horu pevninských Spojených států a Kaskádového pohoří. Její vrchol se nachází v nadmořské výšce 4 392 metrů. Mount Rainier je považována za jeden z nejnebezpečnějších vulkánů světa, proto ji společně s dalšími patnácti sopkami ve světě Mezinárodní asociace vulkanologie a chemismu zemského nitra (IAVCEI) zapsala do seznamu Decade Volcanoes. Kvůli obrovskému množství vody, které udržují místní ledovce, by případná erupce uvolnila masivní lahary, jejichž výsledkem by bylo zatopení celého údolí řeky Puyallup a města Tacoma. V současnost není Mount Rainier činná, k poslední erupci došlo zhruba okolo roku 1450.https://volcano.si.edu/volcano.cfm?vn=321030https://www.volcanodiscovery.com/krakatau-webcams.html

Geografie Mount Rainier je nejvyšší horou státu Washington a celého Kaskádového pohoří. Její topografická prominence činí 4 030 metrů, což je o 10 metrů více než prominence hory K2. Při jasném počasí je viditelná z většiny území metropolitní oblasti Seattle-Tacoma. Pokud je obloha vskutku výjimečně jasná, mohou ji zahlédnout i obyvatelé měst Portland v Oregonu a Victoria v Kanadě.

S 26 ledovci a celkem 93 km² sněhových polí a ledovců se jedná o nejvíce zaledněný vrchol 48 pevninských států USA. Na vrcholku hory se nachází dva velké sopečné krátery, z nichž každý má průměr více než 300 metrů. Východní je však větší než jeho západní druh. Geotermální teplo, které sopka vyzařuje, zajišťuje, aby nebyly okraje těchto kráterů pokryté sněhem nebo ledem. Také zapříčinilo vytvoření největší sítě sopečných ledovcových jeskynní na světě, s délkou chodeb až 3 kilometry. Malé kráterové jezero, o velikosti 40 × 9 metrů a hloubce 5 metrů, je se svými 4 329 metry nad mořem nejvýše položeným jezerem Severní Ameriky a nachází se v nejnižší části západního kráteru, pod 30 metry ledu, takže je přístupné pouze díky jeskyním.

Z ledovců na vrcholu pramení řeky Carbon, Cowlitz, Mowich, Nisqually nebo Puyallup. Bílá řeka pochází z Winthropova ledovce, Emmonsova ledovce a ledovce Fryingpan. Carbon, Mowich a Bílá řeka nakonec své vody odvádí do Puyallup, která stejně jako Nisqually ústí do Pugetova zálivu. Výjimkou je pouze řeka Cowlitz, která teče do řeky Columbie a ta pak ústí přímo do Tichého oceánu.

Vrcholy Široký vrchol hory Mount Rainier obsahuje tři pojmenované vrcholky. Ten nejvyšší nese jméno Columbia Crest (4 392 m). Druhý nejvyšším je Point Success (4 315 m), nacházející se na jižní straně hřebenu. Jeho topografická prominence činí pouze 42 metrů, takže se de facto nejedná o samostatný vrchol. Nejnižší Liberty Cap (4 301 m) leží na severozápadní straně, nad Svobodným hřebenem nebo Willisovou zdí. Jeho prominence dosahuje 150 metrů, což z něj dělá sporný samostatný vrchol.

Na východním svahu Mount Rainier se ve výšce 3 395 metrů nad mořem nachází vrchol známý jako Little Tahoma Peak, erodovaný pozůstatek bývalé, daleko vyšší podoby celé Mount Rainier. Jeho topografická prominence je 262 metrů, a tak je považován za samostatný vrchol. Prakticky se tedy jedná o třetí nejvyšší bod státu Washington.

Geologie náhled|Hazardová mapa v případě erupce. V šedém okruhu hrozí nebezpečí od laharů, pyroklastických proudů, sopečných pum a spadu tefry. Zbylé červené, oranžové a žluté zóny označují okolí řek, kudy se proženou lahary.https://www.usgs.gov/volcanoes/mount-rainier/volcanic-hazards-mount-rainier Mount Rainier patří mezi stratovulkány Kaskádového sopečného oblouku. Zdejší ložiska lávy jsou stará až 840 tisíc let. Tvoří část Liliové formace, která představovala tehdejší vrchol. Stáří nynější Mount Rainier činí 500 tisíc let.

Jedná se o velice erodovanou sopku, tvořena především andezitem a v menší míře také dacitem. Kdysi pravděpodobně dosahovala vyšší nadmořské výšky, nejspíš až ~4 900 metrů. Před 5 tisíci lety došlo k částečnému kolapsu hory, při níž se její výška snížila o ~500 metrů. Událost kromě toho doprovázel i sopečný bahnotok, tzv. laharem (Osceol lahar).

V minulosti na Mount Rainer, kvůli přítomnosti velkého množství ledovců, docházelo na místních řekách k laharům vícekrát. Byly schopné urazit vzdálenost až 50 km, a to až k pobřeží Pugetova zálivu. Zmíněný Osceolský lahar zaplavil celé území dnešního města Tacoma a jižní část Seattlu. Poslední lahar se zformoval při poslední erupci okolo roku 1450.

Činnost sopky a hrozby

náhled|Značka ukazující evakuační stezku z rizikových oblasti při erupci.

Poslední potvrzená erupce sopky nastala okolo roku 1450, s odchylkou ± 100 let. Datování bylo provedeno pomocí radiokarbonové metody datování na vzorcích sedimentů laharu. Od té doby je známo také sedm nejistých erupcí v letech 1843, 1854, 1858, 1870, 1879, 1882 a 1894, založených pouze na pozorování místních osadníků. U nichž se však nepodařilo vědecky ověřit, zda k nim skutečně došlo.

Mount Rainier je zapsaná na seznamu Decade Volcanoes. Přestože se jedná stále o aktivní sopku, v roce 2010 neexistovaly žádné důkazy o bezprostředně hrozící erupci. Pokud by u Mount Rainier nastala stejně velká (VEI 5) jako u Mount St. Helens v květnu 1980, dopady by byly několikanásobně větší. Především kvůli většímu množství ledovců a také díky faktu, že území pod Mount Rainier je více obydlené. Největší hrozbu představují lahary, jelikož mnoho zdejších obcí se nachází na místech, kudy lahary dřívějších erupcí proudily do moře. Podle USGS v těchto obcích žije až 150 tisíc obyvatel. Vulkán také ohrožuje hydrotermální aktivita, která snižuje jeho pevnost. Podle geologa Geoffa Claytona by lahar podobný jako Osceolský lahar před 5 tisíci lety zničil celá města Enumclaw, Orting, Kent, Auburn, Puyallup, Sumner a Renton. Dostal by se též do ústí řeky Duwamish, kde by zničil část centra města Seattle a způsobil tsunami na Pugetově zálivu a Washingtonově jezeře. V Kanadských Kaskádách se nachází vulkán s podobnou minulostí, Mount Meager. Ten v posledních 8 tisících letech způsobil několik masivních sesuvů půdy a potkala ho i velice ničivá erupce. Další hrozby, které Mount Rainier představuje, jsou pyroklastické proudy a lávové proudy.

Dopady potenciálního sopečného výbuchu mírně snižují varovné sirény a vyznačené evakuační cesty v okrese Pierce. Více zalidněný okres King by byl v případě erupce rovněž ohrožen sopečnými bahnotoky, ale zatím nemá žádný výstražný systém. Od roku 2001 totiž přestalo financování federální vlády na ochranu před tímto živlem. Některá města a obce v ohrožených oblastech, jako je například Orting se obávají, aby nedošlo k podobné katastrofě jako na kolumbijské sopce Nevado del Ruiz roku 1985. Po roztátí ledovců při erupci se spustily masivní lahary, které následně zasáhly 48 km vzdálené město Armero, čítající 29 tisíc obyvatel. Zahynulo v něm přes 23 tisíc osob.

Seismický profil V blízkosti vrcholku hory je obvykle každý měsíc zaznamenáno až pět zemětřesení. Občas se vyskytne roj pěti až desíti menších během pouhých tří dnů, především ve hloubce menší než 4 kilometry pod vrcholem. Tato zemětřesení pravděpodobně způsobuje cirkulace termální vody pod horou. Díky ním existují v národním parku Mount Rainier mnohé teplé prameny a parní průduchy. Zemětřesné roje jsou však pro vulkány typické a jen vzácně jsou spojovány se sopečnou činností. V nedávné době se odehrály v letech 2002, 2004 a 2007, kdy dosahovaly až 3,2 stupňů na Richterově stupnici. Další roj se odehrál roku 2009. Tehdy proběhlo nejvíc otřesů od začátku monitorování Mount Rainier. Poslední se objevily v letech 2011 a 2021.https://www.kiro7.com/news/local/swarm-earthquakes-detected-mount-rainier/6SUYT6HV55HAXMGLHXEA4JFZ64/??

Ledovce Ledovce patří mezi nejviditelnější a nejdynamičtější složkou celé hory. Mezi jejich funkce patří eroze vulkanického kuželu a napájení několika řek, které jsou často využívány v hydroenergetice a k zavlažování. 26 velkých ledovců a celoroční sněhové pokrývky celkem pokrývají 93 km² povrchu hory a jejich objem činí 4,2 km³.

Ledovce se pohybují díky gravitaci, sjíždějí dolů po svazích a navíc se deformují, jelikož se v nich přemisťují ledové krystalky. Největší rychlost má ledovec těsně nad povrchem a kolem vlastní osy. V květnu 1970 bylo změřeno, že Nisquallyjský ledovec se pohybuje rychlostí až 74 centimetrů za den. Rychlosti ledovců jsou díky většímu tání vody větší v letním období.

V minulosti velikost ledovců na hoře kolísala, například při poslední době ledové, která začala před 25 tisíci lety a skončila o 15 tisíc let později, dosahovaly ledovce Mount Rainier až k okraji nynější pánve Pugetova zálivu.

Mezi 14. a 19. stoletím, během tzv. Malé doby ledové, se mnohé ledovce hory rozšířily do nejnižší nadmořské výšky od poslední doby ledové. Podobné jevy se během tohoto období odehrávaly po celém světě. Například Emmonsův ledovec se za tu dobu přiblížil na 2 kilometry k nynějšímu tábořišti White River.

Až do roku 1920 tyto ledovce ustupovaly pomalu, ale pak se jejich ústup zrychlil. Mezi vrcholem Malé doby ledové a rokem 1950 ztratily až čtvrtinu své celkové délky. V dalších třiceti letech je však čekalo mírné rozšiřování, jelikož v té době bylo podnebí o něco chladnější a několik zim přineslo vskutku bohaté sněhové nadílky. Od začátku 80. let minulého století však ledovce opět mírně ustupují.

náhled|Ledovec Tahoma (uprostřed). náhled|Carbonský ledovec. náhled|Emmonsův ledovec (vlevo), Winthropův ledovec (vpravo)a ledovec Inter (uprostřed). náhled|Ledovec Russel.

Povodí LedovecObjemCelkový objemPlochaCelková plocha Cowlitz Sněhová vyležiska 19,822 mil. m³ 572 mil. m³ 1,301 km² 13,508 km² Whitman 124,594 mil. m³2,211 km² Ingraham 198,218 mil. m³3,958 km² Cowlitz 169,901 mil. m³3,419 km² Paradise 22,653 mil. m³1,013 km² Ohanapecosh 36,812 mil. m³1,607 km² Nisqually Sněhová vyležiska8,495 mil. m³631,466 mil. m³0,771 km² 16,574 km²Muir Snowfield19,822 mil. m³0,938 km²Nisqually220,871 mil. m³4,617 km²Wilson53,802 mil. m³1,44 km²Kautz36,812 mil. m³1,152 km²Success14,158 mil. m³0,687 km²Van Trump14,158 mil. m³0,622 km²Pyramid11,327 mil. m³0,539 km²South Tahoma130,258 mil. m³2,824 km²Tahoma121,762 mil. m³2,982 km² Puyallup Sněhová vyležiska11,327 mil. m³1 070,377 mil. m³0,92 km² 23,244 km²Tahoma334,139 mil. m³5,649 km²North Mowich269,010 mil. m³6,169 km²Liberty Cap2,832 mil. m³0,158 km²Flett5,663 mil. m³0,297 km²Edmonds31,149 mil. m³1,394 km²South Mowich127,426 mil. m³3,567 km²Puyallup288,832 mil. m³5,091 km² Carbon Sněhová vyležiska14,158 mil. m³ 812,694 mil. m³ 0,883 km² 12,096 km²Carbonský ledovec710,753 mil. m³7,915 km²Russel87,782 mil. m³3,298 km² White River Sněhová vyležiska28,317 mil. m³ 1 336,555 mil. m³ 1,728 km² 26,635 km²Winthropův ledovec523,862 mil. m³9,114 km²Emmonsův ledovec673,941 mil. m³11,167 km²Inter16,990 mil. m³0,780 km²Fryingpan82,119 mil. m³3,270 km²Sarvent11,327 mil. m³0,576 km²Celkem 4 423,091 mil. m³ 92,058 km²Poznámka: Údaje pochází ze studie USGS z roku 1986.https://pubs.usgs.gov/pp/1365/report.pdf

Lidská historie náhled|Historická pohlednice z Tacomy z roku 1888. Původní obyvatelé nazývali Mount Rainier Talol nebo Tacoma, což v jazyce Pujalupů znamenalo „matka vod“. Existuje však jiná teorie, že Tacoma znamená „vyšší než Koma“, což je indiánské označení pro Mount Baker.

V době prvního kontaktu s bělochy obývaly území a údolí kolem hory četné indiánské kmeny. V okolních lesích lovili původní obyvatelé zvěř a na lučinách sbírali plody. Mezi zdejší kmeny patřily Nisquallyjci, Kaulicové, Jakimové, Pujalupové a Muckleshootové.

Prvním Evropanem, který zahlédl Mount Rainier, se stal v květnu 1792 kapitán George Vancouver. Při své expedici ji pojmenoval po svém kontradmirálovi Peteru Rainierovi.