Ahmose I. (též známý jako Amosis I. či Amos) byl staroegyptský faraon a zakladatel Období jeho vlády se klade do druhé poloviny 16. století před naším letopočtem. Pocházel z thébské královské rodiny a jeho otec Sekenenre Tao a bratr Kamose byli posledními vládci Za vlády jeho předchůdců povstaly Théby proti Hyksósům, vládcům Dolního Egypta. Když bylo Ahmosovi sedm let, jeho otec byl během těchto střetů zabit a na trůn nastoupil jeho starší bratr Kamose. Ten zemřel za neznámých okolností, když bylo Ahmosovi deset let. Ahmose, jehož jméno v překladu znamená „Zrozený Jahem“, nastoupil na trůn po smrti svého bratra a za své trůnní jméno přijal Nebpechtire („Pánem síly je Re“). Ahmosovou velkou královskou manželkou se stala jeho sestra Ahmose-Nefertari.
Během své vlády Ahmose dobyl sever Egypta a vyhnal Hyksósy vedené králem Chamudim z nilské delty, znovu sjednotil celý Egypt a upevnil egyptskou moc na jihu v Núbii a na severu v Kanaánu. Novým hlavním městem země se staly Théby, které se rovněž proměnily v náboženské centrum říše. Později reorganizoval správu země, znovuotevřel lomy, doly a obchodní cesty a začal se věnovat rozsáhlým stavebním projektům, prvním svého druhu od dob Střední říše. Jeho stavební program vyvrcholil stavbou poslední egyptské pyramidy. Vláda Ahmose I. položila základy Nové říše, během které se Egypt dostal na vrchol své moci.
Na trůně Ahmose I. vystřídal jeho syn Amenhotep I., který byl na konci vlády svého otce zřejmě spoluvládcem. Údajná mumie Ahmose I. byla objevena v roce 1881 ve skrýši v Dér el‑Bahrí.
Rodina Ahmose I. pocházel z rodu thébských panovníků 17. dynastie. Jeho prarodiči byli faraon Senachtenre Ahmose a královna Tetišeri. Ti měli nejméně dvanáct dětí, včetně Ahmosových rodičů Sekenenre Taa a Ahotep I. Sourozenci se podle egyptských tradicí oženili a společně měli několik dětí, včetně Kamose a Ahmose.Grimal, s. 194. Ahmose I. v této tradici pokračoval a oženil se se svými sestrami, přičemž velkou královskou manželkou se stala Ahmose-Nefertari.Grimal, s. 190. Ta mu porodila dvě dcery, Ahmose-Sitamon a Ahmose-Meritamon, a syny Amenhotepa I., Siamona, Ahmose-Ancha a Ramose. Rovněž mohli být rodiči Mutnofret, královské manželky pozdějšího vládce Ahmosovým nástupcem se měl stát jeho nejstarší syn Ahmose‑Anch. Ten však předčasně zemřel někdy mezi sedmnáctým a dvacátým druhým rokem otcovy vlády, takže následníkem se stal nejstarší žijící syn Amenhotep I.
Faraon Ahmose I. je považován za zakladatele 18. dynastie, přestože v jeho rodové linii nedošlo k žádnému přerušení, které by znamenalo nástup nového rodu k moci. Historik Manehto, který žil v pozdější době za vlády Ptolemaiovců, však považoval vyhnání Hyksósů a znovusjednocení celé země za tak významné, že označil nástup Ahmose na trůn za počátek nové dynastie, a toto počítání se udrželo.
Doba vlády Období vlády Ahmose I. může být datováno podle třetího pozorování heliaktického východu hvězdy Sirius (den v roce, kdy hvězda poprvé vyjde nad obzor před východem Slunce), které proběhlo za vlády jeho nástupce Amenhotepa I. Protože se však vedou spory o to, odkud bylo pozorování prováděno, liší se tak i datace Ahmosovy vlády. Různé zdroje uvádějí léta 1570–1546, 1560–1537 či 1550–1525 před naším letopočtem.Grimal, s. 193. Podle Manehta vládl Ahmose 25 let a 4 měsíce; to podporují nápisy z vápencových lomů v Tuře, které pocházejí z 22. roku jeho vlády. Lékařské vyšetření údajné Ahmosovy mumie naznačuje, že zemřel ve věku kolem pětatřiceti let, což také podporuje tuto verzi za předpokladu, že na trůn nastoupil coby desetiletý chlapec. Výzkum Ahmosovy údajné mumie pomocí radiokarbonové metody datování klade začátek jeho vlády do let 1570 až 1544 př. n. l.
S alternativním pojetím přišel britský egyptolog David Rohl, který datoval Ahmosovo panování do let 1194 až 1170 př. n. l. Tento názor však odmítla většina egyptologů už v době, kdy ještě nebyla k dispozici data z radiokarbonového měření.
Válečné výpravy
Války mezi thébskými vládci a hyksóským králem Apopim začaly za vlády Sekenenre Taa a pokračovaly s přestávkami po dobu třiceti let až do období vlády Ahmose I. Sekenenre Tao byl pravděpodobně během těchto střetů s Hyksósy zabit, o čemž svědčí stav jeho nalezené mumie. Při jejím ohledání bylo zjištěno, že zemřel násilnou smrtí. Na čele měl sečnou ránu od sekery, jeho lícní kost byla roztříštěna a v zadní části krku měl bodnou ránu od dýky. Rána na čele odpovídá typu sekery používanému ve střední době bronzové a podobné zbraně byly nalezeny poblíž Avaridy, hlavního města hyksóské říše. Jeho následovník Kamose, který byl pravděpodobně starším bratrem Ahmose I., v bojích pokračoval. Je známo, že během třetího roku své vlády uskutečnil několik válečných výprav do oblasti Avaridy a Buhénu. Další thébské tažení směrem na sever země se uskutečnilo až o jedenáct let později, a to již za vlády Ahmose I. Důvodem této prodlevy byla smrt obou králů. Posledním doloženým rokem Kamosovy vlády je rok číslo tři, který byl zaznamenán na stéle v Karnaku, a předpokládá se, že přibližně ve stejnou dobu zemřel i hyksóský král Apopi. Kamosovým nástupcem se stal Ahmose I., který byl ještě malým chlapcem, a tak království spravovala jeho matka Ahotep I.Shaw (2010), s. 228. V roli regentky upevnila thébskou mocenskou základnu, vyhnala vzbouřence a usmířila Horní Egypt, za což se jí dostalo řady přídomků, jako například „Ta, která se stará o Egypt“.
Vyhnání Hyksósů Poté, co mladý král dospěl a převzal od své matky moc nad říší, navázal na vojenskou činnost svých předchůdců. V jedenáctém roce vlády krále Chamudiho, jenž nastoupil po Apopiho smrti, vyvolal Ahmose závěrečnou fázi mnohaleté války.Shaw (2000), s. 203. Určit události, které předcházely dobytí hlavního hyksóského města Avaridy, je velmi obtížné. Informace o bojích pocházejí jen z útržkovitých poznámek na zadní straně Rhindova matematického papyru, kde například stojí:
„11. rok vlády, druhý měsíc šemu (červenec-srpen), vstoupili do Heliopole. První měsíc období achet (červen), den dvacátý třetí, jižní kníže vnikl do Caru.“
Caru je pravděpodobně jméno pevnosti Tell el‑Habua a „jižním knížetem“ je míněn Ahmose. Je tedy zřejmé, že autor textu vztahuje jedenáctý rok vlády ke králi Chamudimu a nikoliv k Ahmosovi, kterému byl tento údaj v některých pramenech připisován. Rovněž je patrné, že Chamudi nazýval Ahmose nižším titulem „jižní kníže“, a ne král či faraon, jak ho jistě titulovali obyvatelé Théb.
vlevo|náhled|Vyobrazení bojů s Hyksósy Rhindův papyrus rovněž popisuje vojenskou strategii, kterou Ahmose při válečné výpravě do nilské delty využil. Chtěl se zřejmě vyhnout Mennoferu, dobýt Heliopoli, a poté pokračovat na Avaridu. Do Heliopole vstoupil v červenci a o tři měsíce později, v říjnu, kdy začala voda v Nilu opadat a umožnila tak válečným vozům pohyb po údolí, zaútočil na pevnost Tell el‑Habua, hlavní hraniční opevnění ležící na takzvané Horově cestě. Získáním této pevnosti přerušil spojení mezi Kanaánem a Avaridou, čímž znemožnil Hyksósům ústup přes severní Sinaj. Následoval útok na samotnou Avaridu. Záznamy o závěrečné části válečného konfliktu byly nalezeny v hrobce Ahmose, syna Abany, vojáka, který se těchto bojů zúčastnil. Ahmose, syn Abany, byl členem vojenské jednotky na palubě lodi „Severní“, která vedla celou flotilu a mohla být přímo lodí královskou.Shaw (2010), s. 229. Lodě připluly k Avaridě a po následné bitvě začalo obléhání města. Během této blokády armáda ovládla přilehlé území a jižně od hyksóského hlavního města potlačila menší vzpouru.Shaw (2010), s. 230.Breasted, s. 7–8. Ahmose, syn Abany pak byl převelen na loď nazvanou „Povstání v Mennoferu“ a zúčastnil se dalších dvou bitev. Jedna z nich proběhla nejspíše ve vodách nedaleko Avaridy a druhá jižně od města. Popis bitev končí poznámkou: „Avaris byla vypleněna a já jsem si odtud přivezl kořist: jednoho muže a tři ženy … Jeho Veličenstvo mi je dalo jako otroky.“
Po dobytí Avaridy následovalo tažení do jižního Kanaánu, kde Ahmose po tříletém obléhání dobyl pevnost Šaruhén.Redford (1967), s. 46–49. Důvod této výpravy není zcela známý. Mohlo se jednat o bitvu proti posledním vzdorujícím Hyksósům či o rozšiřování říše o neobsazená území, vzniklá hromadným odchodem poražených Hyksósů.Shaw (2010), s. 231. Ahmose I. dobyl Avaridu během osmnáctého či nejpozději devatenáctého roku své vlády. K určení tohoto data slouží nápisy z lomu v Tuře, na kterých stojí, že „volové z Kanaánu byli využiti při otevření lomu v dvacátém druhém roce Ahmosovy vlády“.Redford (1992), s. 195. Vzhledem k tomu, že dobytek byl pravděpodobně dovezen až po dobytí pevnosti Šaruhén, které následovalo tři roky po pádu Avaridy, je zřejmé, že vláda hyksóského faraona Chamudiho skončila během osmnáctého či devatenáctého roku Ahmosovy pětadvacetileté vlády.
Ahmosovi k vítězství nad Hyksósi zřejmě pomohla kvalita zbraní, které Egypťané měli. Zatímco Hyksósové používali zbraně z čisté mědi, Egyptská vojska měla zbraně vyrobené z pocínovaného bronzu. Ahmose od Hyksósů zároveň převzal užívání vozů tažených koňmi.
Zahraniční válečné výpravy náhled|Bronzová dýka nesoucí jméno Ahmose I.|alt=Bronzová dýka vystavená ve skleněné vitríně Po porážce Hyksósů a znovusjednocení Horního a Dolního Egypta se Ahmose vydal na válečné výpravy do Sýrie a Núbie. Tažení během dvacátého druhého roku jeho vlády dovedlo egyptská vojska až do Džahy v Levantě a pravděpodobně až do blízkosti řeky Eufrat. Podle ostrakonu nalezeného v hrobce jeho manželky Ahmose‑Nefertari byl Ahmose I. až v Kedemu, který se nacházel nedaleko Byblosu. Podrobností o tomto vojenském tažení není mnoho, neboť zdrojem většiny informací z této doby je Ahmose, syn Abany, voják, který sloužil u egyptského námořnictva a této pozemní expedice se nezúčastnil. Nicméně z archeologických průzkumů jižního Kanaánu lze usoudit, že v druhé polovině 16. století př. n. l. zde Ahmose a jeho bezprostřední nástupci ničili města za účelem zlomení hyksóské moci, nikoliv za účelem dobytí Kanaánu. Bylo zde zničeno velké množství měst, která nebyla vzápětí obnovena, což značí, že faraon neměl v úmyslu si Kanaán podmanit.Weinstein, s. 7.
Výprava do Núbie je zdokumentována mnohem lépe. Ahmose, syn Abany se o této výpravě na jih zmiňuje ve svých textech: „Nyní, když Jeho Veličenstvo pobilo kočovníky z Asie, plavilo se na jih do Chenthennefer, aby zničilo núbijské lučištníky“. Chenthennefer se nacházelo v blízkosti druhého nilského kataraktu stejně jako Buhén, který Ahmose znovu připojil k Egyptu. O této skutečnosti svědčí vyobrazení na veřejích dveří v Buhénu, kde Ahmose se svojí matkou Ahhotep I. obětují Minovi a Horovi. Krátce po svém prvním núbijském tažení se musel Ahmose vypořádat s menším povstáním, které bylo vedené Núbijcem jménem Aata. Povstání, které mohlo být i loupežnou výpravou, bylo rozdrceno a jeho účastníci byli zajati. Ahmose, syn Abany obdržel od krále jako odměnu dva mladé bojovníky. Po tomto pokusu musel Ahmose čelit ještě dalšímu povstání, které vedl Egypťan Tetian s pomocí núbijských rebelů. Avšak i tato vzpoura selhala a Ahmose, syn Abany ji vylíčil následovně: „Tetian kolem sebe shromáždil rebely, Jeho Veličenstvo ho zabilo, jeho vojsko bylo rozdrceno“. Ahmose tím opět získal moc nad Núbií, kterou pak spravoval z nově zřízeného administrativního centra v Buhénu. Při obnovení vlády odměnil Ahmose mnoho místních knížat, která ho během bojů podporovala.
Umění a monumenty Po sjednocení Horního a Dolního Egypta se Ahmose I. zaměřil na umění a výstavbu monumentů. Vzhledem k tomu, že porážka Hyksósů přišla až v relativně pozdním období jeho vlády a jeho stavební projekty vyžadovaly na realizaci více než sedm let,Shaw (2000), s. 209. je pravděpodobné, že jejich velké množství bylo dokončeno až za vlády Amenhotepa I.Shaw (2000), s. 213.