náhled|Nejstarší kulomet, britský Maxim Samočinná zbraň (anglicky automatic firearm nebo fully automatic firearm, v doslovném překladu automatická zbraň nebo plně automatická zbraň) je zbraň, která se po každém výstřelu automaticky připraví k dalšímu výstřelu vyhozením prázdné nábojnice a dopravením nového náboje do komory zásobovacího zařízení a jejíž spoušťový mechanismus umožňuje střelbu více nábojů při jednom zmáčknutí spouště. Mnoho samočinných zbraní umožňuje přepínání mezi samočinným režimem střelby (nepřetržitá dávka) a samonabíjecím režimem střelby (jednotlivé rány), například u útočných pušek je to povinná vlastnost. Některé zbraně mají i režim střelby dvourannými nebo třírannými dávkami (anglicky burst-fire). V Česku je vlastnictví samočinné zbraně obyčejným civilistům zakázáno.
Významným parametrem samočinných zbraní je kadence. Ta udává, kolik střel dokáže daná zbraň vystřelit za určitou časovou jednotku, obvykle za minutu, případně za sekundu. Kadenci rozlišujeme na teoretickou, která zanedbává atmosférické podmínky, nečistoty či poruchovost a počítá s neomezenou kapacitou zásobníku, a praktickou, která udává, kolik střel dokáže zbraň ve skutečnosti vystřelit. Kadence se dále udává i u jiných typů zbraní, jako jsou samonabíjecí, opakovací či jednoranné zbraně, u kterých však v praxi hraje důležitou roli lidský faktor.
Historie náhled|Nejstarší samočinná puška, ruská Avtomat Fjodorova náhled|Nejstarší samopal, německý MP 18náhled|Nejstarší útočná puška, německá StG 44náhled|Sovětské bojové vozidlo pěchoty BMP-2 s 30mm automatickým kanónemPrvní samočinnou zbraní byl kulomet Maxim, který vynalezl Hiram Stevens Maxim v roce 1883. Kulomety se staly důležitou součástí všech armád a hrály významnou roli v první i druhé světové válce, známý je německý univerzální kulomet MG 42. V Ruském impériu vznikla v roce 1915 první samočinná puška Avtomat Fjodorova. Nejstarší samopal, tj. samočinná palná zbraň střílející pistolové náboje, MP 18 vznikl v roce 1918 v Německém císařství. V druhé světové válce byly samopaly rozšířenou zbraní pro boj na krátkou vzdálenost. Za druhé světové války nebyly samočinné pušky příliš rozšířené, patřily mezi ně zbraně jako německá FG 42, sovětská AVS-36 či americká těžká samočinná puška / lehký kulomet BAR M1918, který vznikl již na konci první světové války. Němci vynalezli v roce 1943 první útočnou pušku MP 43, následně přejmenovanou na StG 44. Ta používala zkrácené puškové náboje a umožňovala přepínání mezi režimem střelby jednotlivých ran a střelby v dávkách. Tato zbraň byla velmi účinná v boji na krátkou a střední vzdálenost, měla relativně nízký zpětný ráz a kadenci podobnou samopalům, v porovnání s nimi však měla větší dostřel a vyšší přesnost. Po druhé světové válce se staly útočné pušky jako sovětská AK-47 či mladší americká M16 nejrozšířenějším typem ručních zbraní. V menší míře se objevují také samočinné pistole, které dle definice spadají do kategorie samopalů. Existují i některé samočinné brokovnice, například ruská Sajga-12 po úpravě ze samonabíjecí na samočinnou. U některých tanků, bojových vozidel pěchoty, vojenských letadel a válečných lodí se vyskytují automatické kanóny.
Český zákon Definice podle zákona: Samočinná (automatická) palná zbraň je palná zbraň, u níž se opětovné nabití děje využitím:
1) energie předchozího výstřelu a jejíž konstrukce umožňuje více výstřelů na jedno stisknutí spouště, nebo
2) externího pohonu odlišného od ruční manipulace s jejím závěrovým mechanismem.
Přehled samočinných zbraní samopaly (např. MP 40, PPŠ-41 Špagin, Samopal vzor 61, CZ Scorpion EVO 3) samočinné pistole (např. Glock 18, Beretta 93R) – dle definice spadají do kategorie samopalů útočné pušky (StG 44, M16, AK-47) samočinné pušky (případně bitevní pušky) – na rozdíl od útočné pušky využívá výkonný puškový náboj (např. sovětská AVS-36, americká BAR M1918, M14 nebo německá FG 42) kulomety automatické granátomety automatické kanóny samočinné brokovnice
Odkazy
Reference
Kategorie:Palné zbraně Kategorie:Samočinné zbraně