náhled|Writer při práci Graffiti je v obecném smyslu druh projevu ve veřejném prostoru rytím, psaním nebo malbou, v současnosti především technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání, leptání. Mezi jeho charakteristiky často patří:
nesouhlas majitelů ploch (zdí, budov, mostů) s jeho vytvořením umístění ve veřejném prostoru obsahuje sebeprezentaci, vzpurné sebevyjádření, v lepším případě názor autora
Projevy spontánního kreslení, psaní či rytí do omítek jsou často odkryty při restaurátorských pracích historických objektů nebo pátráním v opuštěných prostorách. Tyto nápisy jsou někdy chápány jako historický dokument, jindy jsou odstraňovány.
Pojem graffiti je často zaměňován s pojmy mural art nebo street art, i když se liší motivací vytvoření, nadáním tvůrce i hodnocením veřejnosti.
Vychází z původního řeckého slovesa γραφειν (grafein), psát. Graffiti se stalo jedním z původních pilířů kultury Hip hopu, označované za kulturu protestu Graffiti lze bez zřetele na Hip hop vnímat jako městský folklór ulice. V pozdější době je obohaceno o další techniky vyjadřování a stává se streetartem, příp. mural artem.Petra Švecová: Městský folklór ulice, in časopis Přítomnost jaro/2003, ISSN 1213-0133Maryášová 2008, str. 8
Historie rám|Politické graffiti v Pompejích v lidové latině V kontextu pravěku lze považovat za výtvarnou práci ve veřejném prostoru jeskynní malby. V dějinách starověku je graffiti přítomno v Římském impériu (zachovaly dodnes např. v Pompejích) a Egyptě; zpravidla jako anonymní škrábání do omítek v podobě nadávek, vyznání lásky, nebo reklamy na nevěstinec.
Na fasádách objektů byly uplatňovány techniky sgrafita jako proškrabávání do různobarevných vrstev povrchové úpravy zdiva, nebo fresky, kdy jsou barvy nanášeny na vícevrstvou čerstvou vlhkou omítku.
Spontánní rytí do povrchu (do dřeva, omítky, kovu, skla) se objevuje na našem území ve středověku a zachovalo se na hradech, v kostelech a dalších historických objektech, současně s ním se objevuje kresba červenohnědou rudkou – v novověku i tužkou –, a jejich studiem se zabývá epigrafika. Dnešní graffiti však žije z odkazu novodobé historie v USA.Maryášová 2008, str. 9Zip o.p.s.: Epigrafika – soupis nápisů horního hradu v Bečově nad Teplou , po roce 2002Vondráková 2006. str. 42
Novodobé graffiti Legenda o vzniku současného graffiti odkazuje do New Yorku, kde na konci šedesátých let jistý Demetrius řeckého původu přezdívaný TAKI si všiml nápisu JULIO 204, který byl odvozen od přezdívky a ulice bydliště autora (204. ulice v New Yorku). Tento vtip si Demetrius, pěší doručovatel pošty, osvojil a stal se autorem podpisů TAKI 183 na nesčetných plochách. O jeho intenzivní činnosti reportovali v roce 1971 New York Times, a tím se stal vzorem pro své následovníky pro tvorbu podpisů (tagů).
Následný rozvoj stylu graffiti do dnešní podoby nastal v 70. letech. Další inovátor byl SUPER KOOL 223, který vytvořil první barevný piece za pomoci vyměněných, improvizovaných trysek na spreji. Autor FLINT 707 v roce 1973 vytvořil první wholecar na vagónu metra a použil 3D stylizace. V roce 1976 tento výkon překonali s 11 vagóny soupravy metra autoři CAIN, MAD 103 a FLAME ONE. Fenomén graffiti si začali osvojovat jak mladí lidé z černošských ghett, tak i absolventi uměnovědných disciplín (např. Keith Harring, Jean Michel Basquiat (New York), Banksy (Anglie)), později si našlo cestu do galerií. Establishment, po zkušenostech s hippies, zareagoval opatřeními od zákazu prodeje barev mladistvým až po zvýšení represí a trestní postihy.
Od počátku existuje několik odlišných principiálních pohledů na graffiti:Maryášová 2008, str. 8-9Vondráková 2006. str. 8-11 osobní projev (značka, dominace) versus umělecký koncept (sdělení, komunikace) veřejný prostor (ilegalita) versus galerie (přijetí pravidel)
Česko náhled|Pokus o Graffiti na mostě Za počátek hiphopového graffiti v západní Evropě se považuje rok 1983, kdy byl natočen dokument Style Wars o graffiti v New Yorku. V roce 1987 vyšla publikace Spraycan Art, která již prezentuje díla z Ameriky i Evropy dohromady.
Jisté náznaky ještě předrevolučního potenciálu graffiti v Čechách mohou poskytnout fenomény Lennonova zeď a Servít je vůl. V Česku je počátek graffiti spojen s koncem totalitního režimu okolo let 1989; tehdy tu ještě nebylo spjato s hip hop stylem. Jako rok nástupu se udává 1993, kdy již několik jedinců na graffiti pracovalo (Maniac v Ostravě od roku 1987, Timothy v Jaroměři, Mascee, Chise, CSB a BC v Praze). Zdrojem informací bylo cestování z a do zahraničí a neoficiální distribuce zahraničních časopisů. Autoři se mezi sebou napříč republikou znají a setkávají se i v běžném životě, hip hop jako životní styl nehrál ještě významnou roli.
Popularizaci v Česku umožnil od roku 1994 hudební časopis Poplife rubrikou Graffiti Art, později časopis o skateboardingu a snowboarding Board. Tím se výrazně zvýšil počet autorů, a mohou tak vznikat četné skupiny (anglicky crew). Vznikají však třenice (ideové i fyzické) mezi nováčky a starší generací: ideové o obsah díla (výtvarné umění versus syrové podpisové graffiti), a fyzické konfrontace (okrádání o spreje a potyčky o teritoria). Subkultura si také vydává magazíny o aktuálním dění.
Po roce 2000 se počet autorů zvyšuje natolik, že osobní kontakty figurují jen uvnitř jedné generace aktivních autorů, nikoliv však už mezi nimi. Vznikají první legální plochy a systematicky organizované potírání děl, případně i přistižených autorů. Díky dostupné technice natáčejí autoři videa z akcí, využívají internet, kde vytvářejí vlastní archivy děl. V roce 2006 vznikla česká kniha In graffiti we trust, která sice vyšla v regulérním nakladatelství, je ale určena především směrem dovnitř subkultury. Po roce 2007 narůstá obliba služeb fotoblogů, jako možnosti prezentovat svoje výsledky. Později fotoblogy získávají na větší oblibě, díky snaze majitelů posprejovaných ploch znovu je očistit či přemalovat. Životnost děl se tak stává mnohokrát prchavější, tudíž nutí autory zaznamenávat si je a vystavovat online ve fotografické podobě. Zacpalová 2007, str. 8-9,11Maryášová 2008, str. 21
Subkultura thumb|Graffiti s tématem squattingu - podchod pod ulicí Vrbenského (v Praze) Autoři přirozeně vytvářejí skupinu (slangově crew), pod jejímž jménem pracují a budují její váženost, získávají její ochranu, a naplňují tak svou osobní potřebu příslušnosti. Skupiny hrají významnou roli při technické realizaci děl, podstatná je i jejich sociální funkce, kdy mají význam jako nejužší kruh autora a plní mýtus o bratrství, rodině. Skupiny mezi sebou vždy soutěží, někdy však i spolupracují, nebo vedou přímý boj. Je-li přizván do skupiny začátečník, zastává při tvorbě díla podružné role (např. hlídá, dokumentuje) a na oplátku mu starší mohou předat zkušenosti.
Klíčem úspěchu ve vzájemné soutěži autorů a skupin je kvalita (styl, čistota a náročnost provedení, umístění na významné místo), kvantita (rozměr, rozsah, četnost) a aktuálnost (letitá díla klesají na hodnotě, avšak slavné crews z dob dávno minulých mají o to větší hodnotu). Nejvyšší hodnotu z pohledu místa má tradičně mobilní nosič díla (vlak, metro, tramvaj); proto velký význam mají takto vybavené metropole. Není-li k dispozici metro, pak alespoň vlaky či hromadná doprava. Výrobně nejmladší vůz má nejvyšší hodnotu, díky snaze výrobců se před graffiti chránit, například pomocí kamerových systémů. Velký význam má pro subkulturu cestování a práce v cizině, často jsou cílem evropské metropole s metrem, v zájmu jsou i dosud nepostižené asijské země.
Hodnocení a zpětnou vazbu poskytuje subkultura, reakce veřejnosti nemají přímý význam. Veřejnost skrze média není schopna vnímat graffiti jako výtvarný projev, sami autoři jí příliš nevycházejí vstříc a ani o to nestojí. Nezdárné vývody veřejných médií jsou v komunitě buď předmětem výsměchu nebo pohoršení. Jsou-li autoři z vnějšku kategorizováni do rolí vandalů a teroristů, sami tyto přívlastky přijímají do svých prezentací a vnímají je jako ocenění. Nadšení autoři jsou ochotni pracovat na dílech každou noc, nejméně několikrát týdně po léta svého mládí.
Je-li autor zároveň i raperem, může předávat zkušenosti a pravidla v textech svých skladeb. Nejvyšší dosažitelnou metou graffiti je king, za něhož může být autor v rámci subkultury považován. Postupem času se obě subkultury (rap a graffiti) stále více odštěpují, a přestávají existovat původní vazby. I když dnes již dospělí autoři považují svou průpravu v graffiti jako důležitou zkušenost a výbavu do běžného života, kam se zpravidla zařadí po bok někdejších dospělých na úkor kariéry v subkultuře.Zacpalová 2007, str. 9-17, 26, 34Maryášová 2008, str. 26-27
Techniky spreje (can) s různými typy trysek (cap) a širokou barevnou škálou fixy a zvýrazňovače (marker, squeezer) rytí a leptání skla akrylové barvy nanášené štětcem latexové barvy s válečkem a teleskopickou tyčí, využívané na velkorozměrová díla, jednobarevná pozadí gumoasfaltové barvy šablona (stencil) v kombinaci se sprejem; využívá se jedné nebo více šablon pro barevné složky jednoho obrazu vyráběné ručně nebo řezané plotrem. Příprava probíhá mimo cílový prostor, jejich aplikace je výrazně rychlejší, nevyžaduje řemeslnou zdatnost autora díla, někdy ani autorství myšlenky. Dílo nemusí být jen prostá kopie, může být součástí globální hry.
Postup vytváření díla Zvládnutí konceptu návrhu např. v podobě skici (slangově sketche) vytipování míst (slangově fleků, spotů) získání místních znalostí, fungování systému plánování a organizace skupiny (funkce, role, ústupové trasy, krizové plány, hlídání, dokumentace, výmluvy) rychlé provedení díla v době nočního klidu včasná dokumentace hotového díla
Komerční sféra se snaží o produkování kvalitnějších sprejů a barev, zvýšení krycích schopností, trvanlivosti, zdokonalování trysek pro autory. Zároveň vyvíjí techniky k odstranění a preventivní nástřiky pro města a organizace.
Životnost jednotlivých technik je omezena v centru města zpravidla aktivitou čisticích služeb na několik dnů až měsíců. V případě umístění do prostoru "nikoho" je životnost řádově několik let, než barvy podlehnou povětrnostním podmínkám, vyblednou, zarostou, nebo jsou stavební úpravou asanovány, případně přemalovány jinými autory.Zacpalová 2007, str. 21
Výtvarný rozměr 220px|náhled|Graffiti na vrtulníku Mi-6 na bývalém letišti Chodynka v Moskvě Každý autor si volí své jméno, pseudonym, které se stává načas jeho erbem a obvykle textovým obsahem graffiti. Jedná se krátká slova nebo zkratky (např. DTK), často anglicky znějící slova (Terror) nebo slova bez původního významu (Cae, Rweka), komolený výraz (Ecrouem) nebo slovo s číslicí odkazující na newyorskou tradici Taki183 (Wladimir 518). Důležitou roli hraje zvučnost a věrnost jménu. Vytvoří-li autoři seskupení, volí také společné jméno, často složené z počátečních písmen původců, zpravidla 2 až 4 klíčových členů (např. DRUK, ZDG), počet písmen nemusí odpovídat počtu autorů.
Dalším textovým obsahem graffiti může být i poezie, verš nebo slovní hříčka. Mimo styl písma může být předmětem nebo doplňkem díla i obraz, zakomponovaný do prostředí, ve kterém je vytvořen, nebo obraz klasické koncepce (např. piktogramy, loga, karikatury).