náhled|250px|Muchomůrka zelená, jedna z nejnebezpečnějších hub světa. Jako otrava houbami se označuje otrava vzniklá důsledkem konzumace hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších hub při požití jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus).

Obecné informace Pod pojmem otrava houbami se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby; okolnostech, za kterých byla sebrána; osobních dispozicích konzumenta; množství této houby a způsobu, jakým byla upravena. Při intoxikaci dochází např. ke gastrointestinálním potížím (zvracení, průjem, bolesti břicha...), svalovým křečím, změnám psychiky (např. halucinace), v závažných případech k invaliditě či smrti (při požití muchomůrky zelené či pavučince plyšového). Obecně je v případě hub obtížné specifikovat množství biomasy, která představuje riziko – obsah jedu zpravidla kolísá v závislosti na mnoha okolnostech.

Jedovaté houby v Česku V Česku je sběr hub velice populární. Vlivem neznalosti sbíraných hub dochází k otravám - v roce 2024 bylo po intoxikaci houbami hospitalizováno 184 lidí. Nejčastější příčinou hospitalizace je dlouhodobě muchomůrka zelená (Amanita phalloides). Kromě ní se v České republice vyskytují i další smrtelně jedovaté houby (většinou vzácnější), jako jsou pavučince (například pavučinec plyšový), vláknice (například vláknice začervenalá) a závojenky (závojenka olovová…).

Některé houby vyvolávají po požití psychotické stavy a halucinace – příkladem může být lysohlávka česká. Ty jsou často záměrně sbírány a konzumovány jakožto drogy, hrozí ovšem záměna se smrtelně jedovatými čepičatkami nebo předávkování.

Otravy houbami primárně nejedovatými Mimo otrav požitím jedovaté houby se může objevit otrava po konzumaci hub, které primárně jedovaté nejsou, ale přejaly nějakou jedovatou látku z okolí. Obavy v tomto ohledu vzbuzují zejména divoce rostoucí pečárky, bedly a čirůvky, které přirozeně kumulují ve svých plodnicích kadmium a rtuť a dokážou dosáhnout vysokých koncentrací i v prostředí, které jimi není příliš znečištěno.Pavel Kalač: Houby - víme co jíme?, DONA, České Budějovice 2008, , str. 85.

Obecně lze říci, že tato oblast je velice špatně prozkoumaná, nicméně panuje konsenzus, že sběr a konzumace hub v oblastech, které jsou zamořeny např. těžkými kovy nebo radioaktivitou, je zcela nevhodná a nerozumná činnost, a to i v ojedinělých případech (o pravidelnějším sběru a konzumaci nemluvě). Celkově se proto zásadně nedoporučuje sběr na výsypkách a skládkách, v okolí cest s rušnou automobilovou dopravou nebo například na radioaktivních haldách v okolí jáchymovských uranových dolů.

Další možností, jak se „otrávit nejedovatými houbami“, je otrava ze zkažených hub (např. zapařených). Otravu pak způsobuje jed produkovaný mikroorganismy a plísněmi, které se v nevhodně skladovaných houbách a houbovitých pokrmech namnožily. Princip je podobný jako u otravy ze zkaženého masa.

Některé houby mohou způsobit nevolnost až otravu alkoholem, a to při současné nebo následné konzumaci alkoholického nápoje. Příkladem je hnojník (Coprinus atramentarius), který obsahuje koprin. Dalšími podezřelými druhy jsou strmělka kyjonohá a hřib zavalitý.

U dříve sbírané a poměrně chutné tzv. "gulášové houby", čechratky podvinuté, byl ve druhé polovině dvacátého století objeven antigen, který může nastartovat tvorbu protilátek proti červeným krvinkám. Může nastat rozklad krve i se smrtelnými následky, a to v závislosti na citlivosti daného jedince až po několika letech konzumace a kumulace antigenu v organismu.

Zásady sběru hub Sbírám pouze houby, které dobře znám. Pokud nejsem skutečný znalec, vyhýbám se složitým rodům, jako jsou např. pavučince a všemu, kde hrozí riziko záměny. Při sebemenší pochybnosti nechám houbu být. Vyhýbám se oblastem, kde by se mohly v houbách koncentrovat nebezpečné kontaminanty (okraje cest s rušnou automobilovou dopravou, skládky, všelijak zamořená území) Nesbírám příliš staré houby, v nichž už začaly hnilobné procesy. Totéž platí pro houby přemrzlé. Nesbírám příliš mladé houby, u kterých nejde druh bezpečně poznat.

Pověry Jedovaté houby jsou pestře zbarvené. – Není pravda. Řada smrtelně jedovatých hub je bílá nebo má nenápadnou barvu (např. muchomůrka zelená či muchomůrka jízlivá). Jedovaté houby nejsou ožírané slimáky a hmyzími larvami. – Není pravda, např. muchomůrka zelená je pro hmyz neškodná a jeho larvy se v ní běžně vyskytují. Plži je též hojně vyhledávaná. Jedovaté houby černají při styku se stříbrným nádobím či cibulí. – Není pravda. Řada hub černá, ovšem spíše při vyschnutí a zvadnutí, a to bez ohledu na přítomnost cibule nebo nádobí a už vůbec bez ohledu na to, zda jsou jedovaté či nikoliv. Dlouhé převaření či smažení zlikviduje každý jed. – Není pravda. Pouze některé jedovaté houby ztrácejí tepelnou úpravou jedovatost, avšak většina toxinů je tepelně vysoce stabilní a var je neničí. Všechny smrtelně jedovaté houby vyskytující se na českém území si uchovávají svoji jedovatost i po dlouhodobé tepelné úpravě. Jed lze zlikvidovat či vylouhovat máčením v mléce. – Není pravda.https://www.ceskestavby.cz/clanky/nalezen-inhibitor-ktery-muze-zabranit-mnoha-umrtim-po-poziti-muchomurky-zelene-32097.html Když se spletu, tak se mi udělá špatně, a když nebudu váhat a nechám si vypláchnout žaludek, tak se mi nic hrozného nestane. – Chybný předpoklad. Řada smrtelně jedovatých druhů hub je zákeřná tím, že otrava se objeví až velmi dlouho po požití, tedy v okamžiku, kdy už je jed vstřebán a napáchal nevratné škody. To platí například u muchomůrky zelené, ale zejména u pavučince plyšového – u něj se první příznaky mohou objevit dokonce až po 3 týdnech, kdy lékaři mohou konstatovat už jen těžké poškození (nebo úplné a definitivní selhání) ledvin a trvalou invaliditu (případně smrt) pacienta. Jedovaté houby chutnají odporně. – Není pravda. Naopak, řada smrtelně jedovatých hub je obecně označována jako chuťově vynikající, speciálně muchomůrka zelená a muchomůrka jízlivá jsou považovány za velmi chutné houby. František Smotlacha, legenda české mykologie, k tomu napsal: „Všechny houby opravdu jedovaté mají chuť a vůni příjemnou nebo aspoň nenápadnou a většinou i sympatický vzhled.“ Co roste na pařezu (resp. na dřevě), to je jedlé. – Není pravda. Například smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová běžně vyrůstá z padlých stromů a pařezů.

Odkazy

Reference

Související články Pierre Bastien

Externí odkazy Jedy vyšších hub na www.biotox.cz

Kategorie:Mykologie Houby