Irsko je ostrov v Atlantském oceánu na severozápadě Evropy. Je rozlohou 84 412 km² druhým největším z Britských ostrovů a po Velké Británii a Islandu třetím největším ostrovem Evropy. Má zhruba 7,19 milionu obyvatel. Větší část ostrova (pět šestin) zaujímá Irská republika, zbylá šestina je coby Severní Irsko součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Irsku se také říká Smaragdový či Zelený ostrov. Latinské pojmenování pro Irsko je Hibernia.

Název Název Ireland i irské Éire pocházejí ze staroirského slova Ériu, což bylo jméno bohyně spojené se zemí a suverenitou Irska. Klasický latinský název pro ostrov Irsko, Ivernia, má rovněž tento původ a zůstává oblíbeným, poetickým synonymem pro ostrov (obvykle se přepisuje jako Hibernia, pod vlivem slova hibernum, což je latinský výraz pro „zimu“).

Geografie náhled|vpravo|poloha Irska

Poloha a rozloha Zeměpisné souřadnice Irska jsou mezi 51°-55,5° s. š. a 5,5°-10,5° z. d. Od Velké Británie ho odděluje Irské moře a Severní průliv. Nejužší místo tohoto přírodního ohraničení měří 23 km. Na západ od Irska se nachází severní Atlantský oceán, na jih Keltské moře, které tvoří mezeru mezi ním a Bretaní (Francie). Rozloha ostrova je 84 421 km², ze kterých Irská republika zabírá 70 282 (83 %).

Ostrovy Irsko, Velká Británie a menší ostrovy se souhrnně nazývají Britské ostrovy. Tento termín je kontroverzní, proto se někdy používá neutrální označení Británie a Irsko (Britain and Ireland). Irsko se rozděluje do čtyř provincií: Connacht, Leinster, Munster a Ulster, dříve též existovala provincie Meath.

Dále se dělily na 32 hrabství pro administrativní potřeby britské správy v 19. století. Šest hrabství Ulsteru zůstává pod britskou správou díky referendu z roku 1973. Zbylých 26 hrabství nyní tvoří Irskou republiku.

Povrch a půda Ostrov má prstenec pobřežních hor, který obklopuje centrální nížiny. Nejvyšším vrcholem je Carrauntoohill (1 039 m, irsky Carrán Tuathail) v pohoří Macgillycuddy's Reeks. Mezi další významná pohoří patří: Wicklow Mountains na východě a Antrim Plateau v Severním Irsku.

V Irsku se též vyskytují četné útesy – nejznámější Moherské útesy () či nejvyšší Slieve League a Croaghaun. Nejvíce úrodná půda se nachází v provincii Leinster. Nejhůře obdělávatelná půda leží v jihozápadních a západních krajích, které jsou velmi hornaté a kamenité, s panoramatickými výhledy.

Vodstvo Nejdelší řekou nejen Irska, ale i Britských ostrovů je 386 km dlouhá řeka Shannon. Pramení na severozápadě hrabství Cahan a protéká městem Limerick. Na jejím toku jsou tři velká jezera (po proudu): Lough Allen, Lough Ree a Lough Derg. Největším jezerem ostrova je Lough Neagh v Severním Irsku. Ostrov si vysloužil přezdívku „Smaragdový ostrov“ díky bujné vegetaci, která je zde díky mírnému klimatu a častému jemnému dešti.

Geologie Ostrov tvoří různé geologické provincie:

Západ (Galway, Donegal): metamorfní a magmatické horniny kaledonského původu, podobné Skotské vysočině. Od jihovýchodního Ulsteru přes Longford až po Navan: ordovické a silurské horniny, podobné Jižnímu Skotsku. Pobřeží hrabství Wexford: granitové intruze do ordovických a silurských hornin, podobné Walesu. Jihozápad (Bantry Bay, Macgillycuddy's Reeks): deformované devonské horniny.

Centrální část pokrývá karbonová vápencová vrstva, která zajišťuje úrodnost. Oblast Burren (u Lisdoonvarny) má výrazné krasové jevy. Na ostrově se nachází významná ložiska olova a zinku (Silvermines, Tynagh).

Nerostné suroviny Od 70. let se na ostrově vykonává průzkum uhlovodíků. V 70. letech byl nalezen zemní plyn v Kinsale Head u Corku. V roce 1999 bylo objeveno další naleziště plynu Corrib Gas Field u Mayo. V roce 2000 bylo objeveno naleziště ropy Helvick oil field o odhadovaném objemu 28 mil. barelů.

Klima

Irsko má celkově mírné oceánské klima, které je proměnlivé, ale bez extrémů. Západní pobřeží je velmi větrné a spolu s jižním pobřežím i více deštivé než zbytek Irska. Rozdíly mezi intenzitou srážek v zimě a v létě zde jsou větší než ve východní části Irska. Blesky se vyskytují nejčastěji v severním Galway a východním Mayo, a to 5-10 dní ročně.

Sněhu je nejméně v Munsteru a nejvíce v Ulsteru. Vnitrozemí má teplejší léta a chladnější zimy než pobřeží. Teplota dosáhne bod mrazu průměrně 40 dní ve vnitrozemí a 10 dní na pobřeží.

Ostrov byl pod vlivem vln veder v rocích 1995, 2003, 2006, 2013 a 2018. Zima 2010-2011 byla extrémně chladná. V Mayo klesly teploty až na -17,2 °C a v horách napadl až 1 m sněhu.

Dějiny

Prehistorické Irsko Irsko bylo během poslední doby ledové opakovaně pokryto ledem a až do roku 12 000 př. n. l. bylo spojeno s Velkou Británií ledovým mostem, než se zcela oddělilo. Nejstarší důkazy o lidské přítomnosti byly dlouho datovány do období před 12 500 lety, ale nález sobí kosti s řeznými stopami zhruba 33 000 let starý posunul počátky lidské aktivity o 20 000 let zpět. Kolem roku 8 000 př. n. l. se objevily první trvalejší mezolitické osady a před 4 000 př. n. l. přinesli neolitici zemědělství, domestikovaná zvířata, stavbu velkých dřevěných budov a kamenných monumentů. V lokalitách jako Céide Fields vznikly rozsáhlé polní systémy, patrně nejstarší na světě, kde se pěstovala zejména pšenice a ječmen. Od roku 2 500 př. n. l. začala doba bronzová, která přinesla zásadní technologické inovace, nové nástroje, zbraně i zlaté šperky.

Vznik keltského Irska Otázka, jak a kdy se Irsko stalo keltským, je předmětem dlouhé debaty, přičemž moderní genetické výzkumy spojují šíření indoevropských jazyků s příchodem tzv. zvoncovitých pohárů kolem poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Někteří badatelé tvrdí, že keltské jazyky vznikly v rámci atlantské doby bronzové, tedy v námořní obchodní síti zahrnující Irsko, Británii, Francii a Iberii, zatímco tradiční teorie je odvozují z pevninské Evropy a halštatské kultury. Středověké texty a archeologické nálezy podporovaly představu o několika vlnách keltských invazí, od Britonů a Belgů až po Milesiany, kteří měli přijít z Galie či Iberie. Nedostatek důkazů o masové migraci však vedl k pochybnostem, a lingvisté i genetici upozorňují, že šíření jazyka nemusí být vysvětlitelné jen invazemi. Genetické studie ukazují, že moderní Irové sdílejí původ s tzv. atlantickými Kelty od Pyrenejí po Skandinávii a že příchod kultury zvoncovitých pohárů způsobil téměř úplnou genetickou výměnu, včetně rozšíření chromozomu R1b, který nese většina irských mužů.

Pozdní antika a raný středověk Irsko bylo známo antickým geografům jako Hibernia či Scotia a zůstávalo mozaikou soupeřících království. Od 7. století se začal prosazovat koncept velekrále, i když skutečnou politickou realitou se stal až v době vikingských nájezdů, zatímco jednotícím prvkem zůstávaly zákony Brehonů. Křesťanství se šířilo od 5. století díky misím Palladia a sv. Patrika, které postupně nahradily druidismus a vytvořily silnou mnišskou kulturu uchovávající antické vzdělání. V této době vznikla slavná umělecká díla, jako iluminovaný rukopis Book of Kells, zlatnické šperky či kamenné kříže, a irští mniši šířili křesťanství i vzdělanost do Británie a kontinentální Evropy. Od 9. století začaly vikingské nájezdy, které ničily kláštery, ale zároveň vedly k založení hlavních irských měst, včetně Dublinu, Corku a Limericku.

Normanské a anglické invaze Normanská invaze do Irska začala roku 1169, kdy na pozvání krále Leinsteru Dermota MacMurrougha přistála u Wexfordu výprava vedená Richardem de Clare zvaným Strongbow. Král Jindřich II. se roku 1171 osobně dostavil do Irska, aby znovu uplatnil svou autoritu nad expanzí, která se vymykala jeho kontrole, a přiměl řadu irských vládců uznat jeho svrchovanost, což potvrdila Windsor­ská smlouva z roku 1175. Invaze byla ospravedlňována papežskou bulou Laudabiliter, jejíž pravost je však sporná, a která měla podpořit začlenění irské církve do římského systému. V roce 1172 papež Alexandr III. schválil zavedení církevní daně Svatopetrský haléř a Jindřich přijal titul „Lord of Ireland“, který později předal svému synovi Janovi Bezzemkovi. Během 13. století se normanské feudální právo postupně rozšířilo na úkor gaelského systému, vznikly baronie, panství, města i základy moderních hrabství, a roku 1297 byl založen irský parlament.

Galicizace Od poloviny 14. století začala po morové ráně upadat normanská sídla v Irsku a vládnoucí vrstvy se postupně mísily s gaelskými elitami, což vedlo ke vzniku smíšené hiberno-normanské kultury. Aby se zabránilo úplné asimilaci Normanů, přijal irský parlament roku 1367 tzv. Výnosy z Kilkenny, které nařizovaly anglickým poddaným v Irsku používat angličtinu, dodržovat anglické zvyky a řídit se anglickým právem. Přesto se do konce 15. století centrální anglická moc v Irsku téměř vytratila a znovu převládla irská kultura a jazyk, i když s normanskými vlivy. Anglická koruna si udržela pevnější kontrolu jen v oblasti kolem Dublinu, známé jako The Pale. Podle Poyningsijského zákona z roku 1494 navíc veškerá legislativa irského parlamentu podléhala schválení anglické Tajné rady.

Irské království

Titul „krále Irska“ byl obnoven roku 1542 Jindřichem VIII. a během 16. století došlo k tudorovskému dobytí ostrova, které bylo téměř dokončeno na přelomu 17. století po devítileté válce a „útěku hrabat“. Následné konflikty 17. století, včetně plantací, válek tří království a vilémské války, přinesly obrovské ztráty – odhadem téměř polovinu tehdejší populace – a vedly k hlubokému náboženskému rozdělení. Katolíci a neanglikánští protestanti byli postupně vyloučeni z parlamentu a podrobeni represivním zákonům, které upevnily moc nové vrstvy zvané protestantská ascendence. V letech 1739–1741 zasáhl Irsko „Velký mráz“, jenž způsobil hladomor a smrt asi 250 000 lidí, přičemž státní zásahy byly minimální a pomoc zajišťovaly hlavně místní elity. Po této krizi následoval hospodářský růst, stavební rozmach a vznik georgiánské architektury, a roku 1782 byl zrušen Poyningsijský zákon, čímž Irsko získalo legislativní nezávislost, i když britská vláda si nadále ponechala právo jmenovat irský kabinet.

Spojení s Velkou Británií

Povstání roku 1798, inspirované Společností sjednocených Irů, spojilo presbyteriány a katolíky v neúspěšném pokusu o vytvoření nezávislé republiky, což vedlo k přijetí Zákonů o unii z roku 1801 a začlenění Irska do Velké Británie. Irsko bylo následně hospodářsky znevýhodněno, vynecháno z průmyslové revoluce a těžce postiženo Velkým irským hladomorem v letech 1845–1851, kdy zemřel více než milion lidí a další milion emigroval, což odstartovalo dlouhodobý populační úpadek. V 19. století se zvedla vlna moderního irského nacionalismu, vedená nejprve Danielem O’Connellem, který prosadil katolickou emancipaci, a později Charlesem Stewartem Parnellem, jenž usiloval o autonomii v rámci Unie. Snaha o tuto autonomii, tzv. Home Rule, vyvrcholila v roce 1914, ale byla odložena kvůli první světové válce, přičemž odpor unionistů v Ulsteru vedl k vyčlenění šesti hrabství. Radikální část Irských dobrovolníků se postavila proti účasti ve válce a roku 1916 uskutečnila Velikonoční povstání, jehož krvavé potlačení posílilo podporu republikánů. Vítězství Sinn Féin ve volbách roku 1918 vedlo k vyhlášení Irské republiky a vypuknutí tříleté partyzánské války IRA proti Britům, která skončila příměřím v roce 1921.

Nezávislost