náhled Digitální planetárium je specializovaný typ imerzivního prostoru, kde je publikum obklopeno polokulovitou obrazovkou (kupolí). Na rozdíl od tradičního planetária využívá digitálních technologií k promítání souvislého obrazu přes celou plochu kupole. Tyto prostory jsou nejčastěji budovány jako součást planetárií a hvězdáren pro vzdělávání v oblasti astronomie. Prostory bývají využívány i pro promítání audiovizuálních děl či umělecká vystoupení.
Historie digitálních planetárií Použití digitálních technologií pro promítání noční oblohy v planetáriu začalo v roce 1983, kdy společnost Evans & Sutherland nainstalovala první systém Digistar v Richmondu ve Virginii. Jednalo se o první počítačem řízený hvězdný projektor, který pracoval s vektorovou grafikou na vakuové obrazovce, na niž se promítalo skrze čočky s efektem “rybího oka”.LANZ, Ed. The Digital Planetarium [online]. 16th International Planetarium Society Conference. Wichita, Kansas, 2002 [cit. 2026-01-18]. Dostupné z: https://www.researchgate.netpublication/229005534_The_digital_planetarium V roce 1994 společnost Alternate Realities představila systém VisionDome, který obsahoval jeden projektor pro celoplošnou projekci. Během let 1996-1997 byl společnostmi Spitz a Goto představen a instalován první systém využívající více CRT projektorů a elektronické prolnutí okrajů (tzv. edge-blending), který umožňoval souvislý obraz z několika rastrových video zdrojů. Tato technologie byla původně součástí vojenských leteckých simulátorů.BOURKE, Paul. Digital Fulldome, Techniques and Technologies [online]. Graphite (ACM Siggraph), Perth, 2007 [cit. 2026-01-18]. Dostupné z: https://paulbourke.net/papers/graphite2007/graphite2007.pdf Díky rapidnímu rozvoji digitálních technologií na přelomu tisíciletí se digitální planetária postupně začala rozšiřovat po celém světě. Nový způsob promítání totiž znamenal ekonomickou konkurenceschopnost a výhodu oproti dosud převažujícím drahým optometrickým přístrojům. V roce 2011 existovalo téměř 800 digitálních planetárií, což představovalo přibližně 20 % všech planetárií na světě.
Po roce 2000 se začala v planetáriích instalovat technologie sférického zrcadla, která pro malé a přenosné kopule umožnila levnější způsob digitální projekce. Během roku 2008 bylo v Pekingu představeno první digitální planetárium 8k odpovídající rozlišení 35 milionům pixelů. Po roce 2015 se vývoj technologií pro digitální planetária zaměřil na tzv. “hybridní planetária”, která synchronizují klasický optomechanický hvězdný projektor s digitálním video systémem. V posledních několika letech se v planetáriích začínají prosazovat LED panely, které se usazují na povrch kopule.SHIPWAY, Jenny, Julia PLUMMER a Chrysta GHENT. The Value of Planetarium in Education. International Planetarium Society [online]. 2023, , 1-6 [cit. 2026-01-18]. Dostupné z: https://cdn.ymaws.com/www.ips-planetarium.org/resource/resmgr/whitepapers/ValueOfPlanetariumEd2023.pdf
Planetária klasická, digitální a hybridní Rozdíl mezi klasickým a digitálním planetáriem spočívá především v použitých technologiích projekce, konkrétně v zobrazení a rozsahu promítaného obsahu. Tradiční planetárium využívá optomechanickou soustavu stávající se z mechanického hvězdného projektoru umístěného uprostřed kopule, který využívá čočky a pohyblivé části k vytvoření virtuální noční oblohy. Moderní optomechanické systémy využívají optická vlákna k vytvoření “hvězd”, které se jeví jako skutečné body světla. Díky hvězdnému projektu je klasické planetárium omezeno na geocentrický pohled z povrchu Země. Toto ukotvení na zemský horizont nicméně nebrání v simulaci pohybů Slunce, Měsíce i jiných vesmírných těles. Digitální planetárium má pro vytvoření obrazu k dispozici jeden nebo více video projektorů, které vykreslují souvislý obraz v pixelech přes celou plochu kopule. Díky velkoformátovému zobrazení nemusí jednotlivé body (hvězdy) dosahovat stejné ostrosti a jasu, jako je tomu u klasických planetárií. Nejen z toho důvodu fungují digitální planetária jako univerzální vizualizační prostředí, které je schopno zobrazit nejen aktuální noční oblohu, ale také například simulované průlety či časovou osu vývoje vesmíru.
Díky přednostem obou typů planetárií stále častěji vznikají “hybridní planetária”, která poskytují technologii optomechanického projektoru a digitální systémy pro grafiku a dodatečnou vizualizaci. Technologie pro přenos zvuku a obrazu v digitálních planetáriích Digitální planetária zobrazují souvislý obraz na vnitřní povrch kopule. Obraz vytváří výkonný grafický počítačový systém, který jej posílá do jednoho či více projektorů. Obsah se často připravuje ve formátu “fulldome”, který je uzpůsoben pro promítání na kupoli. V planetáriích se využívá více projektorů rozmístěných kolem kopule, jejichž obrazy se částečně překrývají. Přechody mezi obrazy se počítačově upravují tak, aby byly jejich okraje plynule prolnuty (edge-blending). Dalším řešením je tvorba obrazu pomocí jednoho či dvou projektorů se speciálním širokoúhlým objektivem typu rybí oko, který pokryje celou plochu kupole. Méně nákladnou variantou je technologie sférického zrcadla, která světlo z projektoru rozptýlí po kopuli. Pro tuto variantu je nutné mít obraz předem softwarově upravený pro adekvátní zobrazení. Nejmodernějším řešením jsou LED panely nahrazující projektory.
Technologie pro generování obrazu umožňují jak zobrazení noční oblohy v reálném čase, tak přehrávání již vygenerovaného obsahu. Pro tyto účely se využávají 3D astromické databáze. Zvolené projekční řešení je zpravidla doplněno systémem prostorového ozvučení. Prostorový zvuk a odpovídající rozmístění reproduktorů zvyšuje míru imerze a uplatňují se také v uměleckých instalacích a audiovizuálních dílech připravovaných přímo pro digitální planetária.
Seznam digitálních planetárií v Česku
Praha Brno Liberec Plzeň Opava Ostrava Hradec Králové České Budějovice
Reference
Kategorie:Planetária Kategorie:Popularizace vědy Kategorie:Vesmír