Důl Michálka

Důl Michálka (Důl Johann (Jan) Nepomuk, důl Johann (Jan) Michaeli, důl Michaeli) byl černouhelný hlubinný důl v Polské (Slezské) Ostravě a patřil společnosti Kamenouhelné doly a koksovna Jana Wilczka ve Slezské Ostravě.

Historie

Kutací práce V roce 1841 byla na území Polské (Slezské) Ostravy založená vrchnostenská kutací jáma Johann (Jan) Nepomuk, která navazovala na Jakloveckou dědičnou štolu. Jáma se nacházela východně od křižovatky ulic Michalské a Příjezdní a asi 650 m na jihozápad od nadjezdu silnice Michálkovická přes báňskou dráhu v katastru Slezské Ostravy. Jámu založil Stanislav hrabě Wilczek (1792–1847), kterému, na základě nálezu uhelné sloje Májová v porubských vrstvách v roce 1842, byla udělena důlní míra s názvem Johann. Prohloubením jámy na hloubku 40 m se dostala v roce 1847 na úroveň Jaklovecké dědičné štoly, na kterou byla napojena. Jméno získala po prvorozeném synovi Johannu Nepomukovi Maria Josephu hraběti Wilczkovi (1837–1922).

Důl Jan náhled|Důl Jan náhled|Důl Jan výkres Mělká rumpálová jáma byla v roce 1855 rekonstruována z kutací jámy na víceúčelový mělký důl. Pro zvýšení těžby byl v květnu 1855 instalován malý parní stroj o výkonu 8 HP, který byl ze strojírny Gilain z Belgie. V kotelně byly k výrobě páry instalovány dva parní kotle. Po výstavbě nové těžní jámy byla jáma Johann přestavěna na jámu větrní.

Důl Michálka náhled|Michálka pohled na sýpy V roce 1871 Johann Nepomuk Maria Joseph hrabě Wilczek (1837–1922) zahájil přestavbu mělkého dolu Jan na hlubinný důl. V bezprostřední blízkosti dosavadní jámy (ve vzdálenosti 25 m) byla 1. června 1871 zaražena nová těžní jáma s názvem Michaeli.Název jámy je pravděpodobně podle centrálního ředitele Wilczkových dolů Michaela Vaňka. Důl nesl název Johann (Jan) Michaeli, později jen Michaeli. V lidovém podání to byla Michálka, tento název akceptovala odborná veřejnost i úřady.Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, c.d., s. 84 V letech 1885–1890 proběhla rekonstrukce dolu. V letech 1901–1913 proběhla další rekonstrukce a modernizace dolu. Následná modernizace zahájena v roce 1914 byla přerušena v důsledku vypuknutí 1. sv. války a pokračovala v roce 1915 a byla ukončena v roce 1922. V roce 1933 bylo k Dolu Michálka připojeno důlní pole dolu Zwierzina II – Josef. V roce 1945 byl důl znárodněn a od 1. ledna 1946 začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské doly, Ostrava jako důlní závod. Dne 1. ledna 1954 byl důl Michálka organizačně připojen k dolu Petr Cingr v Michálkovicích. Dne 1. dubna 1965 byl provoz na dole Michálka zastaven. Obě jámy byly zlikvidovány zásypem v roce 1976. Těžní věž a jámová budova demolovány, ostatní povrchové objekty a areálu byly předány Bytostavu, s. p., Ostrava.

náhled|plán koupelny Michálka 1922 náhled|Plán koupelen na Michálce Dne 24. května 1995 byly objekty strojovny, kompresorovny a budova koupelny a šatny prohlášeny kulturní památkou ČR.

Strojní a technické zařízení V roce 1871 byla postavena nad oběma jámami jámová budova (zároveň sloužila jako zděná těžní věž) a strojovna, v roce 1872 byla postavena kotelna a komín. V roce 1874 byl zprovozněn parní těžní stroj se šoupátkovým rozvodem, parní stroj byl vyroben ve Strojírnách knížete Salma v Blansku a v roce 1873 byl vystavován na vídeňské světové výstavě. V roce 1899 byla postavena na těžní jámě vzpěrová těžní věž vysoká 24 m. V následujícím roce 1900 byl uveden do provozu nový parní těžní stroj s rozvodem Radovanovic s výkonem 400 HP.Kulturní památky OKR, s. 156.

V roce 1913 byl elektrickým kabelem napojen důl Michálka na elektrickou centrálu Svaté Trojice a tím začala éra elektrifikace dolu. V roce 1914 byla zahájena stavba základů pro nový elektrický těžní stroj. Práce byly přerušeny v důsledku vypuknutí války. V roce 1915 byl instalován elektrický těžní stroj v nově postavené strojovně.

Těžní stroj, mechanickou část, dodala firma První brněnská strojírna z Brna, elektrickou část dodala firma Siemens-Schuckert, Vídeň. Stejnosměrný motor měl výkon 680 HP (855 kW). Lanové bubny měly průměr 4500 mm, šířku 1450 mm, lano o průměru 40,5 mm, těžní klec byla dvou etážová pro 2 vozíky vedle sebe na etáž nebo 12 osob v etáži. Rychlost jízdy mužstva 6 m/s nebo 15 m/s při těžbě. Nová vzpěrová těžní věž byla 33 m vysoká (od ohlubně po střed osy lanovnic), postavena firmou Vítkovické železárny. Lanovnice měly v průměru 5 000 mm.Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže. Těžní stroj byl uveden do provozu v roce 1917.

Kotelna V roce 1871 byly v kotelně instalovány 4 plamencové kolte. V roce 1928 byl v kotelně jeden kotel typu Cornwall, který sloužil pro otop v zimě.Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory

Kompresory náhled|Michálka těžní věž V roce 1902 byl dán do provozu kompresor typu Kostner poháněný motorem s výkonem 200 HP.

V průběhu let 1917–1918 byla postavena další strojovna pro kompresory a ventilátory. Výrobu stlačeného vzduchu zabezpečovaly tři pístové kompresory. První kompresor Škoda Plzeň s výkonem 5000 m³/hod. nasátého vzduchu, průměr válců 800 mm a 500 mm, zdvih 800 mm, výkon elektrického motoru firmy AEG-Union, Vídeň, byl 610 HP, instalován v roce 1916. Druhý kompresor od První brněnské strojírny, s výkonem 3600 m³/hod. nasátého vzduchu, průměr válců 720 mm a 450 mm, zdvih 600 mm, výkon elektrického motoru 410 HP Siemens-Schuckert, Vídeň, instalován v roce 1922. Třetí kompresor DEMAG, Duisburgs výkonem 1440 m³/hod. nasátého vzduchu, průměr válců 700 mm a 560 mm, zdvih 450 mm, výkon elektrického motoru 150 HP AEG-Union, Vídeň, instalován v roce 1920.Kamenouhelné doly díl III, 1931, Tab. I kompresory

Větrání Na větrní jámě Jan 22. listopadu 1885 byl uveden do provozu ventilátor soustavy Rittinger a v roce 1893 doplněn o další ventilátor soustavy Guibal. V roce 1913 jáma dosáhla konečné hloubky 382,2 m. V roce 1917 byly instalovány dva elektrické ventilátory soustavy Škoda-Reteau se sacím výkonem 1800–2000 m³/min., dodané firmou Spojené strojírny a.s., Smíchov s elektrickými motory firmy AEG-Union, Vídeň.Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 176 větrníky,

Větrní jáma Eliška Jáma Eliška (Elizabeth)Název jámy je dle druhorozené dcery Maria Elisabeth Josefa (1859 – 1938) byla vyhloubena ve východní části dobývacího pole (severně od údolí Kameňák) jako diagonální větrací jáma o průřezu 9,5 m² a byla mimo dobývací pole dolu Michálka. Sloužila pro větrání dolů Emma Lucia a později i dolu Michálka. V hloubce 174 m byla instalována roštová větrní pec, která ohřívala proud vzduchu na 40 °C, denně spotřebovala 0,5 – 0,8 t uhlí a dosahovala výkon větrů 680–800 m³/min. Byla to poslední větrní pec v OKR, po roce 1889 již takový způsob větrání byl plně nahrazen ventilátory. Na jámě Eliška byl v roce 1884 instalován ventilátor soustavy Rittinger pro zesílení větrání, v roce 1896 ventilátor Guibal, který byl poháněn parním strojem o výkonu 58 HP. Ventilátor z roku 1884 byl ponechán v rezervě. Samotná větrní pec byla zastavena v roce 1889. Jáma Eliška byla zrušena pravděpodobně v roce 1899.

Čerpání důlní vody Na jámě Jan byla v roce 1871 instalován vodotěžný stroj. Jáma Lucia byla od května 1872 centrální vodní jámou i pro doly Michaeli a Svatá Trojice. V roce 1928 čerpání důlních vod převzala jáma Michálka. V roce 1928 čerpalo vodu z devátého patra v hloubce 383 m na povrch elektrické odstředivé dvanáctistupňové čerpadlo firmy Škoda Plzeň z roku 1915 s výkonem 1370 l/min. a náhradní elektrické odstředivé osmistupňové čerpadlo Strojírny Andritz z roku1928 s výkonem 820 l/min. Z druhého patra (130,1 m) čerpalo důlní vodu na povrch pomocné elektrické odstředivé osmistupňové čerpadlo Tatzel, Opava z roku 1924, s výkonem 450 l/min. a z dvanáctého patra (509,3 m) na deváté patro elektrické odstředivé pětistupňové čerpadlo firmy Královopolských strojíren Brno z roku 1913 s výkonem 465 l/min., dále v dole bylo 5 pomocných vzduchových čerpadel.Kamenouhelné doly díl III, 1931,s. 194 čerpadla.

Těžba Dobývány byly sloje jakloveckých a porubských vrstev ostravského souvrství. Dobývání bylo prováděno piliřováním a směrným stěnováním se základkou, sloje měly mocnost 40 až 320 cm. Hloubka dolu byla 730 m. Těžba uhlí probíhala v letech 1841–1964.

Po roce 1910 důlní pole dolu Emma pod bezeslojnou partií mořských horizontů Enny bylo rozděleno mezi doly Michálka a Svatá Trojice. V letech 1910–1913 byl tento úsek profáran do hloubky 727,4 m, ale k těžbě svrchních hrušovských vrstev nedošlo. Teprve po druhé světové válce byly vrchní části slojí svrchních hrušovských vrstev dobývány dolem Petr Cingr. V roce 1964 byl do jámy Michálka v 18. patře proražen spojovací těžebný překop z dolu Petr Cingr. Tento překop zabezpečoval dopravu posledního vytěženého uhlí ze zbytkového porubu jakloveckých slojí na důl Petr Cingr. Uhlí bylo vytěženo v roce 1966, ale už ze strany dolu Petr Cingr.

Těžba uhlí dle Uhelné hornictví OKR, 2003, tabulka 189Kamenouhelné doly OKR díl I, 1929, příloha 3 Těžba uhlí v tunách rok1895189819001913191619341946těžba [t]96 329,915 9461,5130 475121 360163 40091 900101 200

Doprava náhled|Michálka západní pohled K dolu Michálka byla postavena odbočka v km 5,620 od báňské dráhy a v km 6,65–6,85 vybudována stanice Michálka uvedená do provozu v roce 1880. V letech 1900–1901 bylo nákladní nádraží rozšířeno. V roce 1913 byl důl Michálka spojen visutou lanovou dráhou přes důl Emma s koksovnou Svatá Trojice. Po připojení na lanovou dráhu bylo nádraží přestavěno a sloužilo k dovozu materiálu. Lanová dráha sloužila k přepravě uhlí. Její nosné lano měřilo 2800 m, přepravní kapacita byla až 1000 t uhlí za hodinu, rychlost 1,5 m/s.Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 129 – 147, 633

Údaje o dolu Michálka dleKulturní památky OKR, s. 193 NázevDruh jámyZaloženíHloubka jámy [m]TěžbaVytěženoLikvidaceDobývací pole [ha]PoznámkaJohann / Jan (Nepomuk)kutací, větrní18413521841 – 187413 mil. tunPři ročním objemu 101 – 213 tisíc tun černého uhlí197656,6 Připojením části dobývacího pole dolu Ema a Lucie v roce 1910 a důlního pole dolu Zwierzina II – Josef v roce 1933 byla rozloha důlního pole asi 190 ha.3 jámy, 13 paterMichaeli / Michálkatěžní, vtažná18717271874 – 19641976Elizabeth / Eliškavětrní1863275,01899poslední větrní pec

Ostatní náhled|Michálka jižní pohled U parního těžního stroje z roku 1900 bylo možné rozpojit lanové bubny. Je to první těžní stroj u kterého bylo možné ponechat jeden buben volný (mimo provoz) a druhý ponechat v činnosti. Tímto způsobem bylo možné nastavovat potřebnou délku lan pro těžení z jiných parter, provádět měření a kontroly jámy přímo ze střechy klece.

V roce 1900 bylo instalováno dynamo na 120 V, pohon zabezpečovala hřídel ventilátoru.Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 89, 90

V roce 1905 byla postavena budova koupelny. V roce 1909 byla postavena budova cechovny. Při přestavbě v letech 1914–1918 byly koupelny rozšířeny a cechovna přestavěna na lampovnu pro 1000 elektrických lamp.

Důlní neštěstí v roce 1950