Solón (; asi 638 – 559 př. n. l.)Příruční slovník naučný. IV. díl. Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1967. 933 s. cnb000279018. S. 178. byl antický řecký básník a zákonodárce v Athénách. Je řazen k sedmi největším mudrcům Řecka.
Život Solón se narodil v Athénách v jedné z mnoha zchudlých aristokratických rodin jako syn Exikestidův a potomek krále Medonta. Své životní zkušenosti načerpal při cestách na Kypr a do Egypta.
Když se Megařané zmocnili Salamíny a ohrožovali tak athénský přístav, přiměl Solón Athéňany k válečné výpravě proti Megaře a v jejich čele zvítězil. Díky tomu se stal populárním jak pro sílící lid, tak pro aristokraty a roku 594 př. n. l. byl zvolen archontem s plnou mocí pro vypracování nové ústavy a zákonů. Po dokončení demokratických reforem, které vyvedly Athény z krize, Solón vystavil nové zákony na mramorových deskách a vzdal se úřadu. Reforma však nebyla hned příznivě přijata a fungování nové ústavy zaručilo po nastalých nepokojích až panování tyrana Peisistrata.
Solón zemřel ve vysokém věku patrně v roce 559 př. n. l. Po smrti mu vděční občané postavili pomník a nazvali jej „svatým zákonodárcem“. Obdivovali se mu kromě jiných i Platón a Démosthenés. Plútarchos napsal jeho životopis.
Básník a mudrc Solónův literární odkaz obsahoval podle starověké tradice 5 000 veršů různého obsahu. Jeho básnická činnost, nepochybně ovlivněná tvorbou básníka Tyrtaia, úzce souvisela s činností politickou. Básněmi se obracel ke spoluobčanům a ospravedlňoval jimi své jednání. Nebyl velkým básníkem, ale v jeho verších se odráží jasné myšlení a upřímnost.BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 558. Jeho tvorba však nedosáhla květnatého vyjadřování soudobých básníků Alkaia z Lesbu a Sapfó. Vedle programové politické poezie psal i verše s úvahami o smyslu života. Je dochováno asi 200 veršů z elegií a asi 70 veršů jambických a trochejských.BAHNÍK, Václav, ed. et al. Slovník antické kultury. [1. vyd.]. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. cnb000160204. S. 576.
Solón byl ve starověku standardněVÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. . S. 40. uváděn jako jeden ze sedmi mudrců archaického Řecka, mezi které ho zařadil již Platón.Platón. Prótagoras. Překlad František Novotný. 2., opr. vyd. Praha: Oikoymenh, 1992. 85 s. Oikúmené. . S. 55. Je mu připisována řada mravních naučení, životních rad a moudrých výroků: Ničeho příliš. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. . S. 321. Bohatství rodí přesycenost a přesycenost zpupnost. Vyhýbej se rozkoši, která plodí zármutek.SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 5. Naučíš-li se ovládat, budeš umět vládnout. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. . S. 315. Nedávej rady nejpříjemnější, nýbrž nejlepší. Nezískávej si přátele rychle a ty, které jsi už získal, rychle nezavrhuj. Vyžaduješ-li od druhých odpovědnost, ujmi se jí i ty sám. Neobcuj se špatnými. Pečuj o důležité věci. Učiň si vůdcem rozum.Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . S. 53. Cos nespatřil, o tom nepovídej, co jsi spatřil, o tom mlč.OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. S. 216. Zákony jsou podobny pavučinám, neboť i ty, padne-li do nich něco lehkého a slabého, vydrží, jestliže však do nich padne něco většího, protrhne je to a unikne. Celý lidský život je jen snůškou náhod.Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. . S. 33. Pro člověka je lepší zemřít nežli žít.Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. . S. 32.
Solónovy reformy
Prvním Solónovým činem ve svěřeném úřadě byla všeobecná amnestie, která se týkala kromě vrahů, vlastizrádců a jiných delikventů také vyhnanců, mezi něž patřili i Alkméonovci. Následně poslal Solón vojsko proti městu Kirze do války, kterou vyhlásila delfská amfyktiónie. Tím si zjednal klid na práci při ústavních reformách.
Dalším činem bylo zrušení všech dluhů bez náhrady a vykoupení občanů, kteří upadli pro dluhy do otroctví. Současně zrušil zákon, podle něhož se za dluhy ručilo tělem.Pseudo-Aristotelés, Athénská ústava VI.-VII. Zrušil i poplatky z pozemků a další nevolnickou vazbu, dle které se rolník stal otrokem, pokud nemohl odevzdávat část ročního výnosu obilí.
Podpořil rozvoj obchodu a pěstování plodin na úkor obilnářství tím, že zakázal vývoz obilí a povolil vývoz olivového oleje. Tímto krokem také zajistil výživu obyvatel. Dále zavedl nový systém měr a vah a dal razit stříbrné mince (nejisté). Řemeslníkům bez půdy udělil občanská práva a jejich podnikání podpořil zákonem, který vyvazoval syny z povinnosti živit staré rodiče, pokud je nedali vyučit řemeslu.
Solón zrušil rodová privilegia a obyvatelstvo Athén rozdělil do čtyř tříd podle majetku (timokracie) na nejvyšší třídu – vlastníky (pentakosiomedimnoi), do které patřili lidé dosahující výnosu 500 medimnů (tj. asi 25 tisíc litrů) plodin, jejíž příslušníci se mohli stát nejvyššími úředníky, druhou třídu – jezdce (hippeis), výnos 300 medimnů, jejímž příslušníkům byly dostupné všechny vysoké úřady kromě úřadu pokladníka, třetí třídu – pěšáky, těžkooděnce (zeugítai), výnos 200 medimnů, ze které pocházeli nižší úředníci, čtvrtou třídu – dělníky, nádeníky (thétes), bez omezení majetku, ze které každý se nyní mohl stát členem búlé, sněmu či „Rady pěti set“, která kontrolovala činnost úřadů a schvalovala zákony.
Tento krok však vyvolal politický třídní boj. Dále vydal Solón zákon, dle kterého se kterýkoli občan mohl odvolat proti rozhodnutí jakéhokoli úřadu, a to k soudu. Takový zákon neměl do té doby precedens. Zřídil nový nejvyšší soud (Hélaia) z porotců volených losem. Nově stanovil složení lidového sněmu podle starých tradic; mohli se ho zúčastnit všichni občané Athén a sněm měl právo rozhodovat o všech věcech a volit všechny úředníky.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 558. BUTTIN, Anne-Marie. Řecko: 776 až 338 př. n. l. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 261 s. . Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . S. 47–56. HOŠEK, Radislav ed. et al. Nejstarší řecká lyrika. Překlad Ferdinand Stiebitz et al. Vyd. v tomto souboru 1. Praha: Svoboda, 1981. 447 s. cnb000161529. LEVI, Peter. Svět starého Řecka: kulturní atlas. Překlad Magdaléna Tůmová. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 1995. 239 s. . OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. [Na str. 157–168 je český překlad zachovaných zlomků Solónových básní, na str. 169–184 je český překlad zlomků jeho zákonů.] Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 23. díl. V Praze: J. Otto, 1905. 1064 s. cnb000277218. S. 652–654. Dostupné online Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů. 1. svazek. Překlad Antonín Hartmann. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 834 s. cnb001657086. [Solónův životopis je na str. 131–159.] STIEBITZ, Ferdinand ed. Řecká lyrika. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 356 s. cnb000430970. [Překlad Solónových básní na str. 71–79.] VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. . ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Řecký zázrak. Vydání 3. Praha: Garamond, 2016. 512 s. .
Související články Solónova ústava Starověké Athény Drakón Kleisthenés
Externí odkazy
O Solónovi na webu „fysis"
Kategorie:Starověcí řečtí politici Kategorie:Starověcí řečtí básníci Kategorie:Zákonodárci Kategorie:Narození v 7. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí v 6. století př. n. l. Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Athénách