MnichovKarel Kryl jej žertovně označoval Mníšek pod Alpou. (, bavorsky Minga, , , staroněmecky Munichen – bei den Mönchen – u mnichů) je hlavní město spolkové země Bavorsko, které leží v podhůří Alp na řece Isar a s 1,5 miliony obyvatel je to třetí největší město v Německu (po Berlíně a Hamburku).
Mnichov je sídlem bavorského zemského sněmu, bavorské zemské vlády, správním sídlem zemského okresu Mnichov, jakož i bavorského okresu a správního obvodu Horní Bavorsko ().
Je to významná průmyslová, dopravní, finanční i kulturní aglomerace s mnoha vysokými školami i kostely, je sídlem arcibiskupa a řady muzeí a galerií. Patří k nejbohatším a nejrychleji se rozvíjejícím městům v Německu.
Ve městě sídlí jeden z nejlepších fotbalových klubů Bayern Mnichov.
Geografie Mnichov tvoří jedno z 23 center spolkového státu Bavorska. Mezi německými velkoměsty jde o město s největší hustotou osídlení.
Nejvyšším místem města je hora Warnberg v městském okrese 19 s 579 m n. m., nejnižším bodem 482 m n. m. v severním Schwarzhölzl v městském okresu Feldmoching. Průměrná nadmořská výška města je 519 m n. m.
Městem protéká řeka Isar z jihozápadu na severovýchod s celkovou délkou 13,7 km. Na řece se nacházejí ostrůvky Museumsinsel a v bezprostřední blízkosti také Praterinsel. V Mnichově a v blízkém okolí se nachází řada menších i větších jezer, jako např. Ammersee, Wörthsee nebo Starnberské jezero. Další řekou protékající Mnichovem je Würm, která teče od Starnberského jezera. Potok Hachinger Bach protéká západem Mnichova od jihovýchodu u Perlachu k Neuperlachu na severu, Eisbach a Auer Mühlbach se oddělují od Isaru a protékají přes Zoo Mnichov, stejně jako potok Brunnbach. Městské potoky v okolí Isaru, které protékají také přes centrum, jsou většinou vedeny pod zemí nebo byly kvůli stavbě metra vysušeny. K mnichovským jezírkům patří např. Kleinhesseloher See v Anglické zahradě, jezero v Olympijském parku nebo dále na sever Lerchenauer, Fasanerie a Feldmochinger See, od sebe vzdálené jen pár stovek metrů. Na jihu poblíž levého břehu Isaru leží jezero Hinterbrühler See.
Rozloha Celková rozloha města činí 31 073 ha. Velikostí je Mnichov třetí největší město v Německu, po Berlíně a Hamburku. Z 310 km² připadá 44,6 % na budovy a jejich okolí, 17,2 % na dopravní strukturu, 14,6 % na zemědělskou půdu, 15,5 % na rekreační plochy, 4,4 % na lesy, 1,5 % na jezera a řeky a dalších 1,4 % na ostatní plochy (stav k 31. 12. 2023). Hranice města je dlouhá 118,9 km. Největší vzdálenost ze severu na jih činí 20,7 km a z východu na západ 26,9 km. (31. 12. 2005)
Podnebí Město leží na přechodu mezi vlhkým atlantickým klimatem a suchým kontinentálním klimatem, počasí ovlivňují i blízké Alpy a řeka Dunaj, která teče asi 70 km severně od města. Z toho vyplývá, že je zde počasí výrazně proměnlivé. Jižní alpský fén přináší z jihu teplé a suché vzdušné proudění, s nímž je spojen dobrý výhled na Bavorské Alpy. Zimy jsou zde chladné, ale teploty pod −20 °C jsou vzácné. Léta jsou zde poměrně teplá s teplotami 20 až 35 stupňů Celsia, což z Mnichova dělá v létě kromě regionů v údolí Rýna jednu z nejteplejších německých oblastí.
Starosta a rada města Starosta Mnichova je přímo volen každých šest let a je také hlavou městské rady. Mnichovská městská rada se skládá z osmdesáti městských radních a starosty. Jsou voleni také každých šest let.
Městské symboly Podle usnesení městské rady ze dne 27. listopadu 2002 používá město Mnichov malý městský znak a velký městský znak. Pro úřední účely se používá pouze malý městský znak.
Malý městský znak náhled|vlevo|120px|Malý městský znak Popis: Na pozadí stříbrného štítu mnich s černým hábitem se zlatým lemováním, červenými botami, obličejem a rukama v tělové barvě.
Velký městský znak náhled|vlevo|120px|Velký městský znak Popis: Na stříbrném podkladu otevřená červená městská brána mezi dvěma červenými věžemi s cimbuřím se střechami lemovanými klikatými pruhy ve zlaté a černé barvě, uprostřed zlatě korunovaný lev a v městské bráně stojí mnich malého městského znaku.
Takzvaný velký městský znak se již nepoužívá v úředním provozu, ale slouží výhradně k reprezentativním účelům.
Vlajka Barvami města Mnichov jsou barvy používané od doby vlády Ludvíka IV. Bavora, barva černá a zlatá. Vlajka města Mnichov zobrazuje tyto dvě barvy v podélných pruzích.
Administrativní členění
Městská část se nedělí na obvody, ale výhradně na městské části. Podle nového rozdělení v roce 1992 a 1996 byl počet obvodů zredukován ze 41 na 25.
Poslední reorganizace překlasifikace městských částí proběhla k 1. lednu 2011.
Městské části podle abecedy (v závorce číslo městské části): – stav k 31 prosinci 2023
Sousední oblasti Následující města, obce a nezařazené území hraničí s městem Mnichov (pořadí uvedeno ve směru hodinových ručiček, začínající na severu):
Zemský okres Mnichov
Oberschleißheim, Garching bei München, Ismaning, Unterföhring, Aschheim, Feldkirchen, Haar, Putzbrunn, Neubiberg, Unterhaching, Perlacher Forst, Grünwald, Pullach im Isartal, Forstenrieder Park, Gräfelfing
Zemský okres Fürstenfeldbruck
Germering, Puchheim, Gröbenzell, Olching
Zemský okres Dachau
Karlsfeld, Bergkirchen
Obyvatelstvo náhled|Vývoj počtu obyvatel v Mnichově V prosinci 2022 dosáhl počet obyvatel Mnichova čísla 1 512,5 tis. K 31. prosinci 2015 bylo z obyvatel s hlavním bydlištěm v Mnichově 25,2 % cizinců. Podle prognózy z roku 2023 se počet obyvatel Mnichova do roku 2040 zvýší na 1,81 mil. a věkový průměr sníží na 40,7 let.
Historie
náhled|upright=0.7|Mnichovský prapor (vlevo), bavorský prapor a Frauenkirche náhled|upright=0.8 |Maxmilián I. náhled|upright=0.8 |opevnění Mnichova 1640. Zárodkem Mnichova byl kostel Petersbergl, kde byla již v 8. století pobočka kláštera benediktinů v Tegernsee. První zmínka o Mnichovu jako Villa Munichen pochází z roku 1158, když bavorský a saský vévoda Jindřich Lev nechal poblíž zmíněného kláštera mnichů postavit přes řeku Isar most na místě dnešního mostu Ludwigsbrücke. Nechal však zničit severnější most biskupa z Freisingu u Oberföhringu, aby vydělal na prosperujícím obchodu se solí do Augsburku.
Roku 1180 byl Jindřich Lev dán císařem do říšské klatby a byl mu zkonfiskován majetek včetně Bavorského vévodství. Poté bylo toto říšské léno včetně Mnichova uděleno Wittelsbachům. Díky řemeslům, obchodu a kolonizaci pustých lesů v okolí se Mnichov rychle rozrůstal a v letech 1214–1217 obdržel městská práva.
V roce 1255 došlo k rozdělení rodu Wittelsbachů na větev falckou (držela Horní a Dolní Falc, titul falckraběte a kurfiřtský hlas) a bavorskou (Bavorsko bez Horní Falce a vévodský titul). Poté přesídlili bavorští Wittelsbachové do Mnichova, kde žili až do konce první světové války. Město si vystavělo druhé hradby, původní vévodský hrad (dnes Alter Hof), začaly se tu stavět paláce, z nichž některé existují dodnes.
Roku 1314 byl vévoda Ludvík IV. Bavor zvolen římským králem a roku 1328 korunován na římského císaře. Od této doby jsou mnichovskými barvami černá a zlatá. Koncem 14. století přiměla častá povstání měšťanů vévody, aby přesídlili z dosavadního sídla do nové rezidence na severním kraji města. Kvůli hrozbě husitského vpádu bylo roku 1429 zlepšeno městské opevnění. Roku 1442 byli z města vyhoštěni Židé. V roce 1468 byl položen základní kámen ke stavbě hlavního městského kostela Panny Marie (Frauenkirche).
V období pozdní gotiky a renesance zažil Mnichov velký kulturní rozkvět. Roku 1506 po sjednocení země si Albrechtem IV. jej zvolil hlavním městem celého Bavorska. Politický vliv měšťanů tím silně poklesl, budoucnost města určovali Wittelsbachové ve spojenectví s církví. Za vlády Viléma IV. a Albrechta V. se Mnichov stal centrem renesance, manýrismu, ale také protireformace. V letech 1581–1587 byla přestavěna dvorní rezidence v zámeckém stylu a obklopena parkem. Roku 1589 založil Vilém V. dodnes fungující dvorský pivovar (Hofbräuhaus). náhled|Marienplatz, Kupferstich von Matthäus Merian, asi r. 1650
Za vlády vévody Maxmiliána I. se Mnichov stal roku 1623 rezidenčním městem kurfiřta, v roce 1632 však utrpěl, když město obsadilo švédské vojsko. Aby se vyhnul zničení, musel se draze vyplatit a propustit zajatce. Nedlouho poté propukl mor a zahubil třetinu obyvatelstva. Po svém návratu Maxmilián město nákladně opevnil. Když v roce 1648 skončila třicetiletá válka, město se rychle vzpamatovalo a za vlády kurfiřta Ferdinanda Marii (1636–1679) a jeho manželky Henrietty Adelaidy Savojské se otevřelo italskému baroku, když manželé pozvali italské architekty a stavitele.
1704 byl Mnichov za války o dědictví španělské několik let pod mocí Habsburků, protože kurfiřt Maxmilián II. Emanuel se spojil s Francií. Povstání občanů bylo v Sendlingu krvavě potlačeno ve vražedné vánoční noci. Po císařské korunovaci Karla Albrechta bylo město roku 1742 opět na dva roky obsazeno Habsburky. Maxmilián III. Josef se nevěnoval velké politice tak jako jeho předchůdci ale zaměřil se spíše na vnitřní reformy. Roku 1759 byla v Mnichově založena Bavorská akademie věd. Roku 1789 založil Karel Theodor Anglickou zahradu, zpočátku jen kolem řeky Isar, později i blíž k centru přes středověké opevnění města.
Koncem 18. století nastal velký rozkvět města, ještě posílený roku 1806, když se bavorský vévoda Maxmilián IV. Josef zásluhou napoleonské Francie stal bavorským králem Maxmiliánem I. Roku 1700 měl Mnichov 24 tisíc obyvatel a jejich počet se rychle zvyšoval, takže roku 1871 tu žilo již 170 tisíc obyvatel a roku 1933 840 tisíc.
náhled|Mapa Mnichova z roku 1858 Za vlády krále Ludvíka I. (1825–1848) se Mnichov stal významným evropským centrem umění a věd. Klasicistní architekti Leo von Klenze a Friedrich von Gärtner dali podobu dnešní Ludwigstraße s vítězným obloukem (Siegestor) na jedné straně a s lodžií podle florentského vzoru (Feldherrnhalle) na druhé, s univerzitním komplexem a s kulturním centrem kolem náměstí Königsplatz se stavbami ve stylu řecké antiky. Ludvíkům syn Maxmilián II. (1848–1864) podporoval především duchovní vědy, ale rád také stavěl. V novém, anglickou gotiku připomínajícím „maximiliánském“ stylu vznikla např. Maximilianstraße, dnes jedna z nejexkluzivnějších a nejdražších nákupních ulic kontinentu. Za regentské vlády jeho bratra prince Luitpolda (1886–1912) zažil Mnichov další ekonomický a kulturní rozmach. Mimo jiné vznikla např. Prinzregentenstraße a Prinzregententheater. Na přelomu století zažil rozmach Schwabing jako umělecká čtvrť, kde v této době žila řada významných spisovatelů a malířů. Roku 1896 byl založen kulturní časopis Die Jugend (mládež), který dal jméno německé secesi (Jugendstil). Roku 1911 bylo založeno umělecké sdružení Modrý jezdec (Der Blaue Reiter). Thomas Mann v povídce Gladius Dei o tomto období napsal, že „Mnichov zářil“.
náhled|Theatinerkirche Po první světové válce se Mnichov po epizodickém pokusu o nastolení sovětského systému (Bavorská republika rad, 13. dubna – 1. května 1919) stal baštou pravice a centrem odporu proti sociálně demokratické vládě Výmarské republiky. Pravicově orientovaná bavorská vláda nebránila růstu extrémních nacionalistických nálad ani šíření antisemitismu. Tak byl Mnichov v letech 1923–1945 hlavním městem nacionálně socialistického hnutí. Bylo zde hlavní Hitlerovo sídlo, tzv. Hnědý dům, ve kterém vůdce bydlel od roku 1930. V jeho blízkosti bylo náměstí Königsplatz se stavbami ve stylu řecké antiky upraveno na místo kultovních shromáždění NSDAP. 8.–9. listopadu 1923 se NSDAP, vedená Adolfem Hitlerem pokusila o tzv. pivní puč, jehož cílem bylo získat moc v Bavorsku a následně svrhnout berlínskou vládu. Puč skončil neúspěchem, manifestační pochod pučistů byl zastaven kordonem policistů na náměstí Odeonplatz. O patnáct let později, během Hitlerova projevu na památku puče v Měšťanském pivovaru, se osamělý atentátník Georg Elser pokusil zabít Hitlera bombou.