František hrabě Deym ze Stříteže, též Franz de Paula Severin Wenzel Maria hrabě Deym ze Stříteže, pro odlišení od otce někdy uváděn i jako František II. Deym ze Stříteže (23. srpna 1838 Nové Zámky – 3. září 1903 Eckersdorf), byl rakouský a český šlechtic z rodu Deymů ze Stříteže, diplomat a politik, ve druhé polovině 19. století poslanec Říšské rady a dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v Londýně.

Biografie náhled|vlevo|František Deym ze Stříteže jako rakouský velvyslanec ve Spojeném království, karikatura časopisu Vanity Fair, 1898 Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Deymů ze Stříteže,MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; s. 177–179 ISBN 978-80-257-0027-3Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 444–446 (heslo Deym ze Stříteže) ISBN 80-7185-104-3 byl mladším synem c. k. polního podmaršála Františka Deyma (1804–1872) a jeho manželky hraběnky Ludmily, rozené z Valdštejna (1815–1847).

náhled|vlevo|Rezidence rakousko-uherského diplomatického zastoupení ve Spojeném království (náměstí Belgrave Square 18, Londýn) Studoval práva vídeňské univerzitě, mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v c. k. armádě a v hodnosti poručíka hulánů byl převeden do stavu záloh (1859). Následně vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, od roku 1860 působil jako rakouský atašé v Petrohradu, roku 1869 se stal legačním radou u Svatého stolce v Římě. Od roku 1870 byl legačním radou v Bruselu a od roku 1874 v Londýně. K datu 27. prosince 1881 obdržel titul mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, aby v roce 1882 zastupoval Rakousko-Uhersko na korunovaci cara Alexandra III. v Rusku. Roku 1887, poté co rezignoval na poslanecký mandát v Říšské radě, se opět zapojil do aktivní diplomatické služby a stal se rakouským vyslancem v Mnichově. Od 18. října 1888 byl rakousko-uherským velvyslancem v Londýně. Na tomto postu setrval po 15 let, až do své smrti, ačkoliv několikrát chtěl pro nemoc odstoupit. Sídlem rakousko-uherského diplomatického zastoupení v Británii byl palác na náměstíBelgrave Square 18. Využití této rezidence bylo od poloviny 19. století řešeno krátkodobými nájemními smlouvami, František Deym dosáhl v roce 1892 převodu budovy kupní smlouvou do majetku Rakouska-Uherska. Palác je dodnes sídlem velvyslanectví Rakouska ve Spojeném království.Historie velvyslanectví Rakouska ve Spojeném království dostupné online

Kromě diplomatické služby byl aktivní i politice na zemské úrovni Českého království. V zemských volbách v roce 1883 se stal poslancem Českého zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, nesvěřenecké velkostatky.http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm Rezignoval roku 1887.http://www.psp.cz/eknih/1883skc/5/stenprot/001schuz/s001001.htm

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil ve volbách roku 1879 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1885. Zasedal zde do roku 1887, kdy byl povolán do Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm. Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako hrabě Franz Deym, c. k. komoří, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr a statkář, bytem Hostinné.http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=94&size=45 Politicky se po volbách v roce 1879 uvádí jako konzervativec.Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.

Zastupoval Stranu konzervativního velkostatku, která byla federalisticky orientována a podporovala české státoprávní aspirace. Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2. Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2. Když odstoupil Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, byl Deym zvolen předsedou klubu velkostatkářů.

Zemřel na srdeční selhání v září 1903 na zámku Eckersdorf (dnes Bożków v Polsku) v pruském Kladsku, kde pobýval u své dcery, provdané Magnisové. Pohřben byl v rodové hrobce u kostela sv. Jakuba v Dolní Olešnici.

Majetek Po otci zdědil velkostatky Hostinné a Nové Zámky v Čechách a dále Lesencetomaj v Uhersku. K Hostinnému patřilo 1200 hektarů půdyPřehled majetku hrabat Deymů in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 145–146 dostupné online, velkostatek Lesencetomaj zahrnoval 1780 hektarů půdy.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 24 ISBN 978-80-254-9315-1 I když na svých statcích pobýval jen zřídka, jako vysoce postavený diplomat potřeboval reprezentační sídlo adekvátní k jeho postavení. V letech 1880–1890 proto realizoval přestavbu v Nových Zámcích s připojením nově vzniklého jižního křídla ve stylu novorenesance.Zámek Nové Zámky na webu Národního památkového ústavu dostupné onlineHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 333–334

Tituly a ocenění Jako velvyslanec v Londýně obdržel v roce 1888 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 242 dostupné online a v roce 1895 byl jmenován c. k. komořím.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 197 dostupné online Během diplomatické služby získal několik ocenění, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a Řádu železné koruny III. třídy. V zahraničí byl nositelem ruského Řádu sv. Stanislava, komandérem belgického Leopoldova řádu a držitelem velkokříže Záslužného řádu bavorské koruny.Přehled řádů a vyznamenání Františka Deyma in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 93 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Františka Deyma in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 240 dostupné online Mimoto byl čestným rytířem Maltézského řádu a v roce 1882 obdržel čestné občanství v Hostinném. Nejvyššího vyznamenání dosáhl v roce 1900, kdy byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1991; s. 270 Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online

Rodina Během diplomatické služby v Itálii se v roce 1870 v Římě oženil s německou šlechtičnou Annou, rozenou hraběnkou von Schlabrendorf (1852–1919), která byla majitelkou statků v Pruském Slezsku. Byla dámou Řádu hvězdového kříže, c. k. palácovou dámou a čestnou dámou bavorského Tereziánského řádu. Po ovdovění se trvale usadila na Nových Zámcích a osobně dohlížela na chod velkostatku, který vlastnila až do své smrti, teprve pak přešel majetek na nejstaršího syna Františka. Z manželství se narodilo pět dětí.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 249 dostupné onlineRodina Františka Deyma na webu geni.com dostupné online

1. František (1871–1925), c. k. komoří, poslanec českého zemského sněmu a moravského zemského sněmu, majitel velkostatku Hostinné, ∞ 1902 Marie Ludmila hraběnka de la Fontaine et d'Harnoncourt-Unverzagt (1881–1949), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, majitelka velkostatku Hajany 2. Konstantin (1873–1955), c. k. komoří, diplomat v Londýně, Istanbulu, Římě a Drážďanech, ∞ 1907 Clara de Montalvo y Soler (1890–1965) 3. Bianca (1874–1968), dáma Řádu hvězdového kříže, čestná dáma Maltézského řádu ∞ 1894 Anton Franz hrabě Magnis (1862–1944), poslanec říšského sněmu a slezského zemského sněmu, majitel velkostatku Strážnice a Eckersdorf 4. Isabela (1877–1968), c. k. palácová dáma ∞ 1905 Pavel hrabě Esterházy z Galanty (1861–1932), c. k. tajný rada, sekční šéf na ministerstvu zahraničí, majitel velkostatku Szigliget 5. Jan Nepomuk (1881–1968), c. k. komoří, důstojník, majitel velkostatků Lesencetomaj a Stainach

Jeho bratrem byl Ferdinand Deym ze Stříteže (1837–1900), který byl rovněž aktivní v zemské i celostátní politice.

Odkazy Reference

Literatura ANDĚL, Tomáš: Hostinné; Hostinné, 2018; s. 88–97 (kapitola Rod Deymů ze Stříteže a Nových Zámcích) ISBN 978-80-270-4573-0 POUZAR, Vlastimil a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Brandýs nad Labem, 2006; 454 s. ISBN 80-85955-34-2 Externí odkazy František Deym ze Stříteže na webu Rakouského parlamentu

František Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Členové Strany konzervativního velkostatku Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Narození 23. srpna Kategorie:Narození v roce 1838 Kategorie:Úmrtí 3. září Kategorie:Úmrtí v roce 1903 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Dolní Olešnici