Pokojová rostlina je termín označující skupinu rostlin pěstovaných v umělých klimatických podmínkách v interiérech. Jde o skupinu rostlin, které obvykle nesnášejí výkyvy teplot během roku a zejména zimní chladné počasí. Jako prostorové rostliny se používají zejména rostliny okrasné, protože jejich účel je především estetický, ale také zdravotní a psychický. Ve valné většině případů jde o sukulenty a kaktusy, neopadavé, stálezelené byliny nebo dřeviny, jejichž vzhled je přinejmenším v době květu nebo s plody považován za dekorativní. Pokojové rostliny lze přes teplé období roku tzv. letnit, tedy pěstovat venku nebo v části domu otevřené vlivu počasí. Podle nároků a dalších vlastností jsou dále členěny do specifických skupin.náhled|upright=1.2|Klasická pokojová rostlina – řemenatka červená (Clivia miniata)

Kulturní historie

Raná historie Staří Egypťané a Sumerové pěstovali okrasné a ovocné rostliny v dekorativních nádobách. Staří Řekové a Římané pěstovali vavříny v hliněných nádobách. Ve starověké Číně byly hrnkové rostliny vystavovány na zahradních výstavách již před více než 2 500 lety.

Ve středověku bylo okrasné zahradnictví omezeno na kláštery. V kuchyňských zahradách se pěstovala zelenina, jako je fenykl, zelí, cibule, česnek, pórek, ředkvičky a pastinák, hrách, čočka a fazole, pokud pro ně bylo místo.

15.–16. století V renesanci dováželi sběratelé rostlin a zámožní obchodníci z Itálie, Nizozemska a Belgie rostliny z Malé Asie a Východní Indie. Starček hranatý byl na Maltu a do zbytku Evropy zaveden v 15. století jako okrasná rostlina.

V 16. století vzrostla fascinace exotickými rostlinami mezi aristokracií ve Francii a Anglii, přičemž vynálezce a spisovatel Sir Hugh Platt vydal v roce 1660 knihu Garden of Eden, která pojednávala o tom, jak pěstovat rostliny v domácnostech.

17. století–18. století Až do 17. století bylo pro střední Evropu známo jen málo důkazů o pěstování pokojových rostlin. Jedním z vysvětlení je nízká životní úroveň. Využití okenního parapetu v obývacím pokoji jako úkrytu pro rostliny znamenalo méně světla, místa pro ukládání a volnosti pohybu. Ani v často tmavých a nevytápěných postranních místnostech se rostliny téměř nevyskytovaly.

Koncem 17. a v 18. století došlo k rozvoji šlechtění rostlin. Rostliny se hojně pěstovaly a badatelé a botanici přivezli do Evropy více než 5 000 druhů z Jižní Ameriky, Afriky, Asie a Austrálie. Tyto novinky byly zakresleny a prezentovány v botanických zahradách a v soukromých dvorních sbírkách. Na počátku měšťanského věku na konci 18. století se květinové stoly staly součástí salonů. Kromě toho v 18. století vzkvétaly školky, v nichž se nacházely tisíce rostlin, včetně citrusů, jasmínů, rýt, vavřínů, myrt, agáve a aloe.

19. století Ve viktoriánské éře se ve střední třídě poprvé objevily pokojové rostliny, které byly vnímány jako symbol společenského postavení a morální hodnoty. Používaly se na oknech, ve wardenských vitrínách, trelážích a stojanech. Oblíbenými se staly exotické a odolné listnaté rostliny, které snášely typické tmavé a útulné prostředí uvnitř viktoriánského domu. K oblíbeným rostlinám této éry patřily palmy (rajské palmy a Chamaedorea sličná), netík, muškáty, kapradiny a kořenokvětka, které se často umisťovaly na okenní římsy a do salónů.

Na konci 19. století již sortiment zahrnoval begonie, orchideje, cinerárie, řamenatku červenou ("klívii"), brambořík a toulitky, ale také listnaté okrasné rostliny, jako jsou kapradiny, jedle bělokoré, okrasný chřest, lilie, hadinec, břečťan popínavý a kaučukovník.

Počátek 20. století náhled|Monstera adansonii Na počátku 20. století zajišťovala velká okna, často sahající od podlahy ke stropu, plynulý přechod z interiéru do zahrady. Architektonické reformy a vývoj nových postupů výroby skla zajistily použití větších oken a tím i lepší osvětlení obytných místností. Senecio angulatus si získalo oblibu po búrské válce v Queenslandu v eduardovském období, kde bylo koncem 20. století vystavováno v zahradních sloupech v brisbanských novinách.

Na počátku 20. století se pokojové rostliny staly nemoderní vlivem své popularity ve viktoriánské éře, ačkoli šplhavice zlatá, aglaonema, peperomia obtusifolia, ledvinek ztepilý, kaktusy a fíkovník pryžodárný měly skromné zastoupení po celou první polovinu století, ale více po druhé světové válce, kdy se pokojové rostliny opět staly hlavním proudem.

50. až 90. léta 20. století Šplhavice zlatá, monstery, africké fialky a švédské břečťany si získaly oblibu v 50. a 60. letech, kdy se po druhé světové válce opět vrátila móda rostlin. V 60. letech 20. století došlo k zavedení štítků pro péči o rostliny. V 70. letech 20. století se zahradní centra stala všudypřítomnými a v domácnostech se často objevovaly rostliny s velkým množstvím listů v kulisách "interiérové džungle". náhled|Monstera skvostná (monstera deliciosa) Rostliny byly v 70. letech velmi módní a patřily k nim například filodendrony, ceropegia woodii, ledvinek ztepilý, šeflera actinophylla, syngonie,voděnka, palmy, gibabis, zelenec chocholatý, fíkovník drobnolistý, fíkus lyrový, dracény, aglaonemy, pilea cadierei a tchýnin jazyk, které byly v tomto desetiletí v domácnostech běžnou záležitostí.

V osmdesátých letech 20. století začal bujný tón v obývacích pokojích slábnout a v módě byla pouze jedna nebo dvě velké botanické rostliny, jako například fíkus nebo juka. Nákupní centra však stále zůstávala vyzdobena bujnými rostlinami. V devadesátých letech 20. století se staly módními orchideje, stejně jako dracény a šplhavice zlaté, které však stále zůstávaly stylové. Devadesátá léta přinesla také vlnu zájmu o umělé rostliny.

2000–současnost V průběhu roku 2000 se dostal do obliby dračinec pruhovaný V polovině druhé poloviny 20. století a na počátku 20. století se jednalo o revivalové desetiletí, kdy byly módní rostliny z dřívějších desetiletí (uvedených výše) oživeny a zpopularizovány sociálními médii (zejména Instagram). Mezi oblíbené pokojové rostliny v těchto desetiletích patří toulcovka, maranta, kulkas zamiolistý, begonie, monstera skvostná, krotony, peperomie, pilea, kykatka, podrostovka, kaktusy, kapradiny a mnohé sukulentní rostliny.

Královská zahradnická společnost (RHS) uvádí, že pokojové rostliny jsou na vzestupu a jejich průměrný prodej v roce 2019 oproti předchozímu roku se zvýšil o 60 %. Tento trend je blízký mileniálům, kteří chtějí do svých městských bytů přenést přírodu a pěstovat něco skutečného. Průzkum RHS naznačuje, že přibližně čtyři z pěti lidí ve věku 16 až 24 let vlastní alespoň jednu pokojovou rostlinu. Hashtag #plantsofinstagram byl použit více než 4milionkrát.

Kromě toho obecný zájem o pokojové rostliny explodoval během pandemie covidu-19 na počátku 20. let. Vzhledem k tomu, že lidé byli nuceni trávit více času doma, mnozí se snažili zaplnit své domovy pokojovými rostlinami. V červenci 2021 byly rostliny na Instagramu zmíněny v průměru více než 3000krát denně a hashtag #plantmom byl použit více než 2,6milionkrát. Mezi oblíbené pokojové rostliny v roce 2021 patřily pothos, monstera albo, kaktus, filodendron, kalatéa, hoja a tchýnin jazyk. Prodej rostlin v roce 2020 byl na historickém maximu, což přineslo obavy o dopad tohoto odvětví na životní prostředí.

Rozdělení Podle dekorativnosti lze pokojové rostliny členit na okrasné listem a okrasné květem, nebo podle nároků na: studenodomé do poloteplých domů (subtropické) teplodomé (tropické) Podobně Hieke rozděluje pokojové rostliny na teplomilné, chladnomilné a středně náročné.

Podle nároku na světlo lze najít skupiny různě náročných rostlin, například Aspidistra, Aucuba a Cissus snáší i přistínění, Adianthum, Anthurium scherzerianum, Sanseviera snesou lépe polostín, Cordyline, Begonia rex a Cyclamen persicum preferují světlé stanoviště, Kalanchoe, Stapelia, Cyperus preferují slunce, ale snesou i polostín, Pelargonium zonale a většina druhů kaktusů a sukulentů vyžaduje plné slunce. Úplný stín nesnáší žádné rostliny pěstované jako okrasné. Situace například v místnostech pro rozloučení se zesnulými je řešena dočasným umístěním (týden) a pravidelnou výměnou rostlin snášejících přistínění (Aucuba) nebo použitím umělých rostlin. Pěstování rostlin pod umělým osvětlením je poměrně nákladné, s ohledem na energii.

Některé rostliny používané jako pokojové se termínují k prodeji v určitém období, jako je Den matek nebo Vánoce. Takové rostliny jsou například cibuloviny nebo Kalanchoe blossfeldiana a Euphorbia pulcherrima (tzv. vánoční hvězda), mnohé jsou ale pěstovány k prodeji po celý rok. S ohledem na širokou paletu pěstovaných rostlin lze rozdělit pokojové rostliny i podle nároků na zálivku, pH půdy, živiny, nebo složení půdy. Tyto nároky se liší v rámci rodu (Euphorbia, Pelargonium atp.). Pro šíři nároků tak zde nemá smysl se široce zabývat tématem pokojových rostlin s ohledem na jednotlivé nároky, pokud by neměly být jmenovitě uvedeny všechny druhy a jejich nároky.

Stejně jako vlastnosti se podle druhu různí i choroby a škůdci. Podobné jsou projevy fyziologických poškození a chorob. Časté jsou především poškození v souvislosti s nedostatkem světla, zálivky a živin.

Názvy U nověji introdukovaných druhů jsou používány častěji názvy odvozené od latinských slov, u dříve introdukovaných druhů jsou často používány neotřelé české názvy. České názvy pokojových rostlin však lze i pro množství synonym a neurčitost považovat spíše za orientační, běžně i mezi pěstiteli, prodejci a zákazníky obvykle nepoužívané.

Pěstování náhled|Fíkus pryžodárný, častá pokojová rostlina v Česku Přesazování

Protože pokojové květiny prorůstají kořeny substrát v nádobě, je třeba jednou za dva roky provést přesazení do větší nádoby a doplnění substrátu. V případě, že přesazení do větší nádoby není možné, provádí se výměna země spojená s omezením kořenů a obvykle také nadzemní části. Takový zásah je nejlépe rostlinami snášen v předjaří. Přesazování obvykle není třeba v případě hydroponie.

Rozmnožování

Většinu pokojových rostlin lze snadno množit vegetativně, přirozeně se ale mohou množit i generativně. Při generativním množení se mohou měnit znaky typické pro odrůdy. Výsevům semen musí v některých případech předcházet skarifikace nebo stratifikace.

Z vegetativního rozmnožování je nejběžnější řízkování, množení bylinnými řízky. Některé druhy v tomto ohledu vyžadují specifické zacházení.

Zálivka

Míra zálivky se odvíjí od nároků druhu. Je preferována zálivka na povrch půdy nebo podmokem, ale rosení listů ve vhodných podmínkách, kdy list nezůstává hodiny vlhký, neovlivní výrazně riziko napadení houbovými chorobami a rostlinám prospívá. Některé druhy rostlin ovšem nelze zavlažovat jinak než na list. Závlaha se musí odvíjet od ročního období a snížená zálivka během vegetačního klidu je někdy nezbytná i pro kvetení.

Hnojení

Rostliny které jsou pěstovány pro kvetení, jsou obvykle náročnější na přihnojení fosforem. Některé rostliny nesnáší živné půdy, jiné chřadnou v chudých půdách. Je tedy důležitý výběr půdy nebo směsi zahradnických substrátů. Náročnější na živiny jsou obvykle rychleji rostoucí rostliny, ale jinak se nároky značně různí. Hnojit lze kapalnými, tedy rychle přijímanými hnojivy do půdy nebo přímo na list, ale i dlouhodobě rozpustnými granulemi, tabletami nebo tyčinkami vkládanými do půdního substrátu. Přehnojení a nevyrovnaná výživa má zásadní vliv na napadení chorobami a škůdci, ale i namrzání.

Nádoby a potřeby pro pěstování pokojových rostlin

K výsevům kapradin se používají sterilní jílové, rašelinové nebo pálené cihly, pro výsevy orchidejí skleněné nádoby s agarem, podobně jako pro meristémové množení.

Hrnky (květináče, kořenáče, kontejnery) jsou vyráběny od průměru 3–40 cm, obvykle z plastu nebo pálené hlíny. Pro palmy jsou nádoby vyšší, pro azalky nižší než průměrné.