Rusové (, russkije), zastarale též Velkorusové (v kontrastu s Malorusy/Ukrajinci a Bělorusy), jsou východoslovanský národ původem z evropské části Ruska; výraz etničtí Rusové (rusky Russkije) se používá pro jejich odlišení od ostatních občanů Ruska (Rossijaně) jiné národnosti či etnika. Jsou nejpočetnějším národem v Evropě. Většina etnických Rusů žije v Ruské federaci, ale významné menšiny žijí i v bývalých sovětských republikách jako Bělorusko, Kazachstán, Moldavsko, Ukrajina a Pobaltí. Velká ruská diaspora se rozšířila po celém světě s významnými počty ve Spojených státech, Německu, Brazílii a Kanadě. Původním jazykem etnických Rusů je ruština, ale rusofoni (rusky mluvící) jsou díky historické roli Ruska (Ruské říše, Sovětský svaz) a rusifikaci i mezi jinými národy. Historicky jsou pravoslavnými křesťany užívajícími liturgickou slovanštinu.
Rusové svůj kulturně-historický původ, stejně jako Bělorusové a Ukrajinci, odvozují od raně středověké Kyjevské Rusi. Název Rus označoval její původem skandinávskou vládnoucí vrstvu a pak i jimi ovládané, převážně slovanské území. Ve středověku byli obyvatelé ruského státu nazýváni Moskovité podle hlavního města Moskvy.Putna, Martin C. Beseda s prof. Putnou – jak pochopit tu rozervanou ruskou duši Jako Rusové se začínají identifikovat od 16. století, kdy dochází ke sjednocení všech drobných knížectví s Moskvou a její vládci si se vzrůstající mocí nárokují titul car vší Rusi. Jako moderní národ se Rusové profilují v 19. století, v oblasti literatury a jazyka je důležité dílo básníka Puškina.
Podle sčítání lidu v roce 2010 tvoří etničtí Rusové největší ze 194 etnických skupin žijících v Rusku. Asi 80,9 % (111 016 896 obyvatel) populace se dobrovolně identifikovalo jako etničtí Rusové. Ústava prohlašuje Rusko za mnohonárodnostní stát a nazývá „mnohonárodnostní obyvatele Ruska“ jako suverénní národ (tj. ne etnické Rusy, oficiálně není Rusko národním státem). Počet etnických Rusů žijících mimo Ruskou federaci se odhaduje zhruba na 20 až 30 milionů lidí.
Etymologie Do češtiny se jako „Rusové“ běžně překládají dvě slova. Jedním z nich je „русские“ (russkije) – „etničtí Rusové“. Dalším je „россияне“ (rossijaně), což znamená „občané Ruska“. První slovo se týká etnických Rusů, bez ohledu na to, ve které zemi žijí nebo zda mají ruské občanství. Za určitých okolností se může nebo nemusí vztahovat na členy jiných rusky mluvících etnických skupin z Ruska nebo zemí bývalého Sovětského svazu. Druhé slovo se vztahuje na všechny lidi, kteří mají ruské občanství bez ohledu na jejich národnost a nezahrnuje etnické Rusy žijící mimo Rusko. Překlady do jiných jazyků tyto dvě skupiny často nerozlišují.Pravoslavie.ru. Retrieved 10 February 2016.
Název národa Rusů pochází z názvu středověkých předků Rusů, Ukrajinců a Bělorusů, tedy Rusů (s největší pravděpodobností Varjagů), podle tvrzení autora Pověsti dávných let, viz normanská teorie. Podle nejrozšířenější teorie je jméno Rus, stejně jako finské jméno pro Švédsko (Ruotsi),Schorkowitz, D., Die Herkunft der Ostslaven und die Anfänge des Kiewer Reiches in der postsowjetischen Revision, in: Jahrbücher für Geschichte Osteuropas 48 (2000), č. 1, s.581. odvozeno ze staroseverského termínu pro „muže, kteří veslují“, protože veslování bylo hlavním způsobem plavby na východoevropských řekách. Mohlo by být spojeno se švédskou pobřežní oblastí Roslagen nebo Roden, jak byla známa v dřívějších dobách.The Russian Primary Chronicle: Laurentian Text, Translated by O. P. Sherbowitz-Wetzor Jméno Rus by mělo mít stejný původ jako finské a estonské jméno pro Švédsko: Ruotsi a Rootsi. Ačkoli ruskou historii a kulturu formovali také Germáni jako Vikingové, existuje i alternativní, tzv. antinormanská hypotéza, podle níž je jméno Rus odvozeno od protoslovanského * rud-s-ь (z * rъd – / * rud -/* rуd-kořen), spojené s rudou barvou (vlasů) nebo z indoíránského (rux / rox – „světlý“, „jasný“).Седов В.В. Древнерусская народность. Русы
Až do revoluce v roce 1917 ruské úřady nikdy výslovně nenazývaly obyvatele jako „Rusy“, ale místo nich je označovali jako „Velkorusy“, součást „Rusů“ (všech východních Slovanů). Podle jiných zdrojů se Rusové jmenují podle slova říše, viz Kyjevská Rus.
Dějiny
Původ
náhled|vlevo|Slované vítají Varjagy (Rusy) Etnogeneze Rusů je spojena především s dvěma skupinami východoslovanských kmenů: severní a jižní. Mezi ně patřili Kriviči, Ilmenští Slované, Radimiči, Vjatiči a Severjané. Genetické studie ukazují, že moderní Rusové se výrazně neliší od Bělorusů a Ukrajinců. Někteří etnografové, jako je Dmitrij Konstantinovič Zelenin, prohlašují, že Rusové jako takoví jsou více podobní Bělorusům a Ukrajincům než jižní Rusové severním Rusům mezi sebou. Rusové ze severu evropské části Ruska sdílejí mírné genetické podobnosti s finskými národy, které byly Slovany částečně asimilovány, když Slované migrovali na severovýchod. Mezi tyto finské národy patřili Merjové,Aleksey Uvarov, "Étude sur les peuples primitifs de la Russie. Les mériens" (1875) Muromové a Vepsové.
Území Ruska bylo osídleno od 2. tisíciletí před naším letopočtem indoevropskými, uralo-altajskými a různými dalšími národy; nicméně není o nich mnoho známo. Do evropské části Ruska zasahovala indoevropská kultura se šňůrovou keramikou, která může stát za rozšířením protobaltoslovanských a protogermánských indoevropských jazyků. Slované pochází ze západní části Ruska. Mimo archeologické pozůstatky je obecně o předcích Rusů před rokem 859 n. l., kdy začíná své záznamy Pověst dávných let, málo známo.The Primary Chronicle is a history of the Ancient Rus' from around 850 to 1110, originally compiled in Kiev about 1113. Předpokládá se, že zhruba v roce 600 n. l. se Slované lingvisticky rozdělili na jižní, západní a východní větev.
Východní větev se usadila mezi řekami jižní Bug a Dněpr na území dnešní Ukrajiny; od 1. století našeho letopočtu až téměř po přelom tisíciletí se rozprostřeli na sever do oblasti Baltského moře a vytvořili slovanské kmeny Dregovičů, Radimičů a Vjatičů na baltském substrátu. Vyvinuli si některé změněné jazykové funkce, jako je například samohlásková redukce. Později se z této etnolingvistické skupiny nebo rodiny vynořili Bělorusové a Jižní Rusové.Pivtorak. Formation and dialectal differenciaton of the Old Rus language. 1988 První zmínky o Rusech pocházejí z Pověsti dávných let napsané v 12. století na základě původního letopisu z 11. století. V její úvodní části se hovoří o slovanských kmenech, které se vážou k Rusům.По разрушении же столпа и по разделении народов взяли сыновья Сима восточные страны, а сыновья Хама – южные страны, Иафетовы же взяли запад и северные страны. От этих же 70 и 2 язык произошел и народ славянский, от племени Иафета – так называемые норики, которые и есть славяне. Originál díla Pověst dávných let
Od 6. století se další skupina Slovanů přesunula z Pomořanska na severovýchod Baltského moře, kde se setkala s Varjagy z (zřejmě) Ruského chanátu a založila důležité centrum Novgorod. Stejná slovanská etnická populace osídlila také dnešní tverskou oblast a region v okolí Belozersku. S uralským substrátem utvořili kmeny Krivičů a Ilmenských Slovanů.
Vývoj Rusů byl nadále spojen s Moskevskou Rusí. Na etnogenezi Rusů se podílely i neslovanské složky, (nejprve zejména ugrofinské a baltské po masivní územní expanzi Ruského impéria též další, jako mongoloidní a turkické), které byly Rusy asimilovány.
13.–20. století náhled|Ruské arktické pobřeží od Bílého moře po Beringův průliv bylo prozkoumáno a osídleno Pomory, ruskými osadníky z Novgorodu.
Po rozpadu Kyjevské Rusi na řadu ruských knížectví a po vpádu Mongolů na východní Rusi vzniká základ moskevského státu. Z vladimirského knížectví se centrum moci brzy přeneslo do Moskvy, centra Moskevského velkoknížectví. Přes nadvládu mongolské Zlaté hordy se částečně dařilo posilovat jeho postavení, k vítězným hrdinům ruské historie patří Alexandr Něvský a Dmitrij Donský. Hlavní roli při formování ruského národa měli potomci kmenů severovýchodní Rusi – Ilmeňští Slované, Kriviči, Vjatiči a jiní.
V 15. století začali Rusové osídlovat stepi v oblasti Povolží a severního Kavkazu a v 16. století Sibiř (kozáci). Během procesu osidlování těchto oblastí byly asimilovány ugrofinské kmeny žijící na území Východoevropské nížiny. Na základě tohoto faktu (asimilace), někteří polští historici (např. Franciszek Henryk Duchiński) usuzovali, že Rusové vůbec nepatří k Slovanům. Tato teorie má však od samého počátku politické a ne vědecké základy. Přesto má následovníky. Souvislost mezi jednotlivými etniky Staré Rusi a vliv samotného národa Rusů, Ukrajinců a Bělorusů na tuto teorii je diskutabilní a v současnosti zpolitizovaný.
Ještě na přelomu 19.–20. století Rusové znali trojí rozdělení etnografických skupin (Velkorusové, Malorusové, Bělorusové) uváděné v titulatuře ruských carů. Jako čtvrtá skupina byli někdy uváděni Rusíni. Již v této době však historici rozeznávali dostatečné odlišnosti mezi těmito třemi etnografickými skupinami na to, aby je mohli označit za zvláštní národy. V důsledku dalšího prohlubování rozdílů a národního obrození Ukrajinců a Bělorusů se tyto dva národy přestaly označovat pojmem "Rusové" (). Od té doby se pojem se používal pouze ve spojitosti s Rusy.
V současnosti je obyčejně termínem "Velkorusové" označováno obyvatelstvo předrevolučního Ruska (do roku 1917).
Moderní doba
náhled|400px|vlevo|Podíl etnických Rusů v Rusku při sčítání v roce 1989 Ve 20. století ruský národ prožíval jedno z nejtěžších období své historie. V důsledku nastolení vlády komunistické strany během první světové války došlo k ruské občanské válce (1918–1922) a Rusko opustilo mnoho obyvatel. První světová válka a následná občanská válka, protibolševické rebelie jako tambovské povstání, a hladomor v Povolží si vyžádaly miliony obětí. Do roku 1956 všechny národy SSSR trpěly v důsledku pronásledování ideologických odpůrců sovětského režimu. Miliony Rusů zahynuly během stalinského teroru, při hladomoru v letech 1932–33 (např. část rodiny Michaila Gorbačova) nebo v táborech nucených prací systému gulag. Rusové, ale i další národy evropské části SSSR, byli v tomto období velmi často používáni jako mobilní pracovní síla a vysílání do všech koutů země, jelikož byli podstatně ochotnější pracovat i mimo své svazové republiky.
Mnoho Rusů zahynulo v období druhé světové války během bojů na východní frontě v letech 1941–1945, kde zahynulo přes 5 756 000 vojáků ruské národnosti.Ztráty SSSR ve Velké vlastenecké válce . Kromě civilistů v oblastech bojů, např. při 872 dní dlouhém obležení Leningradu, velké množství etnických Rusů zahynulo i v okupovaných oblastech, kde německé okupační síly zacházely s civilním obyvatelstvem obzvlášť krutě. Celkem zahynulo až 9 milionů ruských civilistů. Nacistický Generalplan Ost počítal po vítězné válce se Sovětským svazem s genocidou Rusů a dalších slovanských národů.
V 90. letech 20. století bylo ruské obyvatelstvo často diskriminováno,"Pod evropským svícnem tma". Ekonom.cz. 11. srpna 2005. a to nejen na území bývalých republik SSSR (Pobaltí, Ázerbájdžán, Uzbekistán, Kazachstán), ale také v samotném Rusku (Čečensko, Adygejsko, Jakutsko). Podle historika Luďka Navary Rusové konec studené války vnímali tak, že ji neprohráli, ale že je zradili politici.
Osobnosti
náhled|400px|vlevo|Ruská populace ve světě náhled|Mstislav Rostropovič a Alexandr Solženicyn v roce 1998náhled|upright|Petr Iljič Čajkovskij náhled|upright|Portrét D. I. Mendělejeva od Iljy Repina K nejslavnějším Rusům patří první muž ve vesmíru Jurij Gagarin a raketový konstruktér Sergej Koroljov. První ženou ve vesmíru byla rovněž Ruska, Valentina Těreškovová. Proslulými leteckými konstruktéry byli Andrej Nikolajevič Tupolev, Sergej Iljušin a Oleg Antonov. Jako konstruktér pěchotních zbraní se celosvětově proslavil Michail Kalašnikov.