Sázava () je město ležící v údolí stejnojmenné řeky v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Leží asi 24 kilometrů severovýchodně od Benešova a asi padesát kilometrů jihovýchodně od Prahy. Dálnice D1 Praha – Brno (exit 34) je necelých deset kilometrů. V roce 1997 Sázava získala status města. Žije zde obyvatel.
Nejvýznamnější památkou je bývalý benediktinský klášter na pravém břehu řeky, který byl založen v 11. století. Sázava proslula i sklárnami se světovou značkou Kavalier (od roku 2009 Kavalierglass).
Historie náhled|vlevo|Město Sázava na Müllerově mapě Čech z roku 1720, detail mapového listu č. 13 První stopy osídlení se objevují na místě brodu přes řeku Sázavu a sahají od doby neolitu, přes dobu eneolitu, dobu římskou a slovanské osídlení až do současnosti. Na Bílém kameni u Sázavy se již v době eneolitu těžil za pomoci kamenných nástrojů krystalický vápenec. Vytěžený mramor se upravil do polotvarů, poté byl převezen do sídlišť, kde byl opracováván do ozdobných předmětů. Nalezené kamenné náramky a korálky patří k nejstarším evropským příkladům pravěké těžby. Byly nalezeny až 400 kilometrů od lomu, což poukazuje i na pravěké obchodování. Ve třicátých letech 20. století se na Bílém kameni prováděl výzkum pod vedením Karla Žebery. Bylo objeveno mnoho lomových jam a kamenných nástrojů především z amfibolitu. Vápencové lomy se využívaly ještě v první polovině 20. století. Na Krkavčích skalách nad pravým břehem řeky byla zaznamenána i opevněná sídliště Řivnáčské kultury (začátkem 3. tisíciletí př. Kr.). Z období germánského osídlení se Na Křemelce nalezlo i několik žárových hrobů. Na území obce se našlo slovanské hradiště z 8. a 9. století – Na Šancích. Ještě dnes zde můžeme pozorovat mohutné valy, příkopy a zbytky přístupových cest. Na druhé straně řeky směrem k vesnici Mělník jsou patrné pozůstatky mohylového pohřebiště z druhé poloviny 9. století. V Sázavě se vystřídala řada archeologů, kteří přinesli nové poznatky o historii kláštera, města i okolí. Květoslava Reichertová odkryla pozůstatky kostela sv. Kříže v klášterní zahradě, Petr Sommer zdokumentoval nejstarší části klášterního kostela a Josef Bubeník, Jiří Bernat a Milan Štědra zmapovali hradiště – nejstarší osídlení v okolí Sázavy.
náhled|Sázavský klášter s částí zástavby rodinných domů v Černých Budech. V pozadí panelové sídliště, kulturní dům a sklárny Kavalierglass náhled|Pohled z neorenesanční věže Sázavského kláštera na Černé Budy. Vpravo Vlkančický kopec
Přechod přes řeku, úrodná půda a údolí chráněné příkrými svahy bylo v 11. století ideálním místem k založení slovanského kláštera. Staroslověnský jazyk byl užíván při bohoslužbách a v písemnictví až do roku 1096. Klášter podporoval přemyslovský kníže Oldřich a později i jeho syn Břetislav I. Ve 13. století, po kanonizaci opata Prokopa, benediktýnští mniši založili na levém břehu řeky osadu Sázava s kostelíkem sv. Martina, odtud pochází první písemná zmínka o městě a o faráři z kostela sv. Martina v Sázavě (1405). V té době zde žili zejména řemeslníci a obyvatelé pracující pro klášter. Díky neustálému budování a dostavování kláštera rostla i koncentrace obyvatel. Důležitá vývojová etapa přišla ve 14. století a to s příchodem gotického slohu. Kamenná románská bazilika podlehla gotickým přestavbám a klášter v nových úpravách získal nepřehlédnutelný vzhled.
Začátek 15. století se nesl v duchu husitských válek. Vojska Pražanů, která táhla v roce 1421 přes Sázavu, nevypálila ani město ani klášter, avšak vyhnala mnichy a zabránila dostavbě monumentálního gotického chrámu s halovým trojlodím i celkovému rozvoji města. Na dvě stě let, až do konce 17. století, klášter chátral v rukou světských pánů z Kunštátu, Švihovských a Valdštejnů. Během tohoto období došlo k velkému poškození až zhroucení částí klášterního areálu. Z rozpadlé krypty kostela byly v roce 1588 vyzdviženy údajné ostatky sv. Prokopa a převezeny do kaple Všech svatých na Pražském hradě. V polovině 17. století skončilo období třicetileté války, přesto se lidé stále potýkali s požáry, povodněmi, chudobou, přetrvávající neúrodou, hladem a nemocemi. S nástupem baroka byly opraveny a nově zaklenuty zborcené části kostela a téměř celý středověký areál kláštera získal nový vzhled. V městečku mniši budovali lázně a současně se prohlubovala a opět stoupala úcta ke sv. Prokopu. Proto se v okolí Sázavy stavěly drobné sakrální stavby jako boží muka, kapličky či studánky. Přicházející poutníci byli zdrojem vítaného příjmu.
V roce 1746 vznikl při obnovovacích pracích v klášteře požár, jehož následky se podařilo díky darům dobrodinců odstranit. Následně přišlo v roce 1785 rozhodnutí císaře Josefa II. o zrušení kláštera. Cennosti a listiny byly z kláštera odvezeny do Prahy na kamerální úřad, další věci byly rozprodány v dražbě a statky byly odevzdány Náboženskému fondu (1803). Bývalý klášterní kostel Panny Marie a sv. Jana Křtitele se stal farním a nově byl zasvěcen sv. Prokopu. V roce 1809 přešla Sázava ve veřejné dražbě do světských rukou rodiny Tiegelových. V roce 1869 klášter koupil pán z Neuberka, který neorenesančními úpravami setřel sakrální charakter klášterních budov. V roce 1951 převzal stát správu Sázavského kláštera a od roku 1962 je areál národní kulturní památkou.
vlevo|náhled|Sokolovna v Černých Budech První republika, autor: Rudolf Riegr
V první polovině 19. stolení založil František Kavalír Svatoprokopskou sklářskou huť u mlýna na Kácku. Při huti vznikla i samostatná sklářská osada. Později byly postaveny další sklářské modernější hutě František, Josef a Vladimír. Sázavské hutě užívaly jako palivo hlavně dřevo, které bylo těženo v okolních lesích. Spotřeba dřeva byla velká, proto se dopravovalo pomocí vorů po řece ze Šternberského panství. Sklářská technologie se stále vyvíjela a zdokonalovala, sklárny se rozrůstaly. Svatoprokopská huť i huť Vladimír padly za oběť při přestavbách velkého moderního závodu a při zavedení dopravní vlečky. Ta se od roku 2002 už nevyužívá.
Počátkem 20. století se začala zlepšovat infrastruktura např. stavbou železnice (Antonín Mladějovský) či odstřelem části Krkavčí skály, což otevřelo novou a bezpečnou cestu na Prahu. V roce 1901 došlo ke slavnostnímu otevření Posázavské dráhy Kolín–Čerčany. Vybudované nádraží a trať byly pro Sázavu značnou výhodou. Sklárny zjednodušily dovoz surovin i vývoz produktů, stoupal turistický ruch.
Hlídala se výška hladiny řeky. Z dochovaných povodňových značek je patrné, že se Sázavou prohnalo několik velkých a ničivých povodní (1845, 1862, 1891). Velká voda často strhávala dřevěný most. Upravilo se proto řečiště a zpevnily se břehy, což umožnilo v roce 1905 dostavět dlouho očekávaný ocelový most.
vlevo|náhled|Vpravo Černé Budy a klášter, uprostřed regulace řeky a nový most, v pozadí sklárenské komíny, vlevo stará Sázava s kostelem sv. Martina, v popředí již vybudovaná trať. Autor: Rudolf Riegr, První republika
Po válce se městečko dočkalo elektrifikace (1928). Velká hospodářská krize (1929) poznamenala sklárny i drobné řemeslníky. Začal se rozvíjet kulturní život a Sokolská jednota postavila na pravém břehu řeky velkou sokolovnu. V městysi Sázava (přísl. Černé Budy, 1520 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1523–1524. (česky a německy) Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 2 katolické kostely, sbor dobrovolných hasičů, 3 výrobny cementového zboží, cihelna, 2 výrobci čepic, elektrotechnický závod, továrna na vinné destiláty a likérové speciality Václav Souček, 2 mlýny, pila, stáčírna lahvového piva, 2 výrobci prádla, Kavalierovy sklárny, stavitel, 2 výrobci obuvnických svršků, velkostatek. Služby (výběr): 2 lékaři, bio Sokol, 2 cukráři, dekorace, 2 drogerie, hodinář, 6 hostinců, hotel Sázava, kapelník, knihař, kožišník, lékárna, 2 malíři, obchod s obuví Baťa, 3 porodní asistentky, radiopotřeby, 5 řezníků, 2 sedláři, 10 obchodů se smíšeným zbožím, Občanská záložna v Zásmukách, Spořitelní a záložní spolek pro Sázavu, tesařský mistr, 4 zahradnictví, zednický mistr, zubní ateliér. Ve třicátých letech se v Sázavě budovala i kanalizace, na Bílém kameni a v klášteře probíhal rozsáhlý archeologický výzkum a dále se regulovala řeka. Současně se vyhrocovaly vztahy mezi Československem a Německem, v roce 1938 byla vyhlášena úplná mobilizace a do Sázavy byla přidělena četa vojáků, kteří hlídali přístupové cesty do města. V protektorátě sklárna začala omezovat výrobu, snižovaly se příděly potravin i oblečení. Městečko dostalo německý název Sasau a Černé Budy Klostrdorf. V roce 1941 byli ze Sázavy odvlečeni všichni Židé (32 lidí). Němci rozpustili benediktýnský řád a majetek kláštera byl zabaven. V roce 1945 se stala Sázava azylem německých civilistů a českých uprchlíků. Sklárny se rychle dokázaly přizpůsobit potřebám válečného trhu. Ukončila se výroba laboratorního skla a zavedla se výroba obalového a konzervového skla. Pro udržení provozu skláren bylo zapotřebí mnoho pracovních sil, díky tomu nebylo tolik lidí nasazeno do německé říše.
Po druhé světové válce došlo ke znárodnění skláren, kapacita závodu nestačila a nastala nová etapa rozvoje a výstavby, která trojnásobně zvýšila výrobu. Sklárny i celá Sázava se socialisticky rozrůstala. Po sametové revoluci došlo k dalším výstavbám a opravám, přes řeku byla položena nová lávka pro pěší, zavedl se plyn a kanalizace a sklárny se staly akciovou společností. V roce 1997 získala Sázava status města a v roce 1999 došlo k výstavbě nového náměstí Voskovce a Wericha.
21. století náhled|upright|Pohled ze zelené klidové zóny ve středu města Sázava severně na statek a klášter
Sázavský klášter prošel první fází rozsáhlé rekonstrukce, při níž byl opraven kostel svatého Prokopa, gotické torzo a fara.https://www.idnes.cz/praha/zpravy/sazavsky-klaster-sazava-rekonstrukce-svaty-prokop.A210227_596567_domaci_ajez Město Sázava s klášterem a celým okolím zaujalo tvůrce z Warhorse Studios, kteří vytvořili v roce 2018 středověkem inspirovanou RPG videohru Kingdom Come: Deliverance. Město Sázava vyřešilo problém se stoletou vodou a nechala vybudovat protipovodňové hráze, které zpevňují levý i pravý břeh řeky. Stavba byla dokončena v roce 2018.
Přírodní poměry Město Sázava leží v oblasti Středočeské pahorkatiny u hranic s Českomoravskou vrchovinou na hranicích Benešovské a Vlašimské pahorkatiny a na okraji Kutnohorské plošiny. V Benešovské pahorkatině se nachází v podcelku Dobříšské pahorkatiny v okrsku Divišovské vrchoviny a ve Vlašimské pahorkatině v podcelku Mladovožické pahorkatiny a okrsku Kácovské pahorkatiny. Nejvyššími body na území města jsou vrch Na sedlišti (456 metrů) a Vlkančický kopec (441,4 metru). Nejníže položeným bodem je místo, kde řeka Sázava opouští hranice města – Plužiny (282 metrů).
Umístění města v krajině náhled|Řeka Sázava s regulační hrází a alejí s pohledem na klášter a na nezastavěnou část v centru města|vlevoSázava se nachází ve skalnatém údolí v meandru řeky. Město je obklopeno hustými lesy, hřebenem Na Davídkách a Krkavčími skalami na pravém břehu řeky. Levý břeh lemují strmé stráně a skály nad Sedlištěm, nad Vosovkou a nad Plužinami.
Ve městě i okolí byly postupně vysazovány lípy. Některé tu stojí stovky let a jsou chráněnými památnými stromy. Po roce 1918 bylo vysazeno mnoho dalších lip jako stromů republiky. V roce 2018 bylo vysázeno na 100 lip do jednořadých alejí podél pěší zóny nebo do skupin na prostranstvích.
Řeka Sázava náhled|Pohled z kopce Skřivánek. Vpravo areál skláren, uprostřed Sázavský klášter, v pozadí část Černých Bud a Vlkančický kopec