náhled|Obnovený hrob Martina Reacha, alias Jana Martince z listopadu 2021. Který inicioval Okrašlovací spolek města Dobříše a na jeho obnovu přispělo Město Dobříš, který je obratem zařadilo do seznamu chráněných hrobů. Jan Martinec (7. prosince 1915, Praha – 29. srpna 1995, Praha) byl český dramatik, publicista, prozaik a překladatel, autor reportáží a knih pro děti a mládež.Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, M-Ž, Ústav pro českou literatur AV ČR, Brána a Knižní klub, Praha 1998, str. 31-33.
Život Jan Martinec (vlastním jménem Martin Reach) pocházel z pražské německé rodiny. Otec Alfred Reach (*1869) byl israelitského vyznání, matka Louisa, rozená Gadová (*1880) byla bez vyznání. Byl jejich jediný syn (měl ještě starší sestru), pokřtěn byl v kostele evangelické církve německé V Jirchářích.
Roku 1934 maturoval na německém klasickém gymnáziu a do roku 1937 byl činný jako herec a režisér u německého a pak u českého kočovného divadla a posléze u pražského lidového divadla Uranie. Do roku 1939 působil rovněž v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V říjnu roku 1939 emigroval do Palestiny, kde pracoval jako dělník. V červenci roku 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí, sloužil v Palestině a Velké Británii a bojoval u Tobrúku a Dunkerque. Po návratu do Československa pracoval v různých funkcích v oboru divadelnictví kromě let 1952–1955, kdy byl (ač výrazně levicově zaměřený) z politicko-antisemitských důvodů přesunut do závodního časopisu ČKD Sokolovo a poté do časopisu Spolku přátel žehu. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání, po těžkém úrazu v roce 1968 (automobilová havárie u Višňové) mu byl přiznán invalidní důchod. Po r. 1972 byly jeho knihy přesunuty na index. Znovu směl psát až v r. 1980 kdy vyšel jeho překlad knihy „Klamu, abych nebyl klamán“, od Güntera Wallraffa. Během osmdesátých let mohl znovu jezdit jako host na Dobříšský zámek, kde byl domov spisovatelů. Dobříš si natolik zamiloval, že si zde přál být v r. 1995 pohřben. Hrob byl po 15 letech zrušen, ale díky snahám Okrašlovacího spolku v Dobříši byl v r. 2021 za pomoci města Dobříš obnoven.
Svou literární činnost začal Martinec v letech 1944–1945 psaním reportáží a glos do exilových a vojenských periodik. Po válce publikoval reportáže, stati, divadelní glosy a povídky v různých novinách a časopisech. Psal rozhlasové hry pro mládež, divadelní hry zejména s brannou a politickou tematikou a prózy založené na jeho zážitcích z exilu a zahraničního vojenského odboje. Zabýval se rovněž sbíráním a adaptacemi židovských anekdot. Jako divadelní publicista se orientoval především na problematiku estrádního divadla a nových dramatických forem.
Dílo
Divadelní hry Střetnutí, premiéra roku 1951 pod názvem Únos, knižně 1953 Než přišlo jaro (1952) Vítězství starého lékaře (1952) Náš přítel Kurt (1954), podle rukopisného románu Růženy Rollové Ráno - před útokem (1956), divadelní hra o jednom dějství podle výňatku z knihy Bély Illése Děla míří na Budapešť Jedna z nocí (1956), podle Konstantina Simonova Mistr houslař (1957) Hlavní přelíčení jsou veřejná (1960) Kriminál naruby (1965) Létající tramp (1964)
Rozhlasové hry Trampoty Josefa Nakvašila ([1954), šest rozhlasových scén Tramp ([1963), rozhlasová hra pro mládež Nedolíbal ([1970), dvoudílná rozhlasová hra pro mládež Poslíček (197), rozhlasová hra pro mládež Stopařka kamkoli (1988), rozhlasová hra pro mládež
Studie Estrádní divadlo (1960), ideové, umělecké i technické problémy dramaturgie malých jevištních útvarů K některým problémům práce smíšených uměleckých skupin (kurz pro osvětové pracovníky) (1963)
Próza Útěk před žlutou hvězdou (1964), společně s Karlem Friedrichem. Na příběhu židovského chlapce z Prahy, který utíká před německými okupanty, ukazují autoři hrůzu a zvrhlost nacismu v jedné z jeho nejodpornějších podob, v rasové nenávisti Bloudění v kruhu (1967), společně s Karlem Friedrichem, román o třináctiletém židovském chlapci, který za druhé světové války prchá před nacismem přes Palestinu, Řecko a Krétu do Afriky Potkal Kohn Rabínoviče (1968), židovské anekdoty, moudrosti a aforismy, rozšířeno 1992 Bastard (1968), autobiografický román, příběh muže s židovskými, německými a českými předky, který odmítá dát se pohltit nesmyslností světa a neustále bojuje se stále číhající absurditou. S ironií a jazykovou i myšlenkovou expresivitou vylíčil Martinec v knize atmosféru předválečné Prahy, svět levicových divadelních ochotníků, vlastní válečné zážitky (útěk z Československa na počátku druhé světové války, boje v zahraniční československé jednotce v Africe, Anglii a u Dunkerque) a pozdější návrat zpět do vlasti. Pro autorovo pojetí vztahu jedince a společnosti jako permanentního kontrastu a pro konfrontaci jeho sociálního ideálu s realitou poválečných let byl román brzy po svém vydání zakázán. Druhé upravené vydání vyšlo až roku 1991. Nejlepší dramatik je život (2004), editor Miloslav Ransdorf, autobiografie
Televizní scénář Podle reportážní knihy německého novináře Güntera Wallraffa napsal společně s Bedřichem Pilným scénář k televizní inscenaci Odhalení jednoho spiknutí (1984, režie Zdeněk Kubeček)
Překlady Curt Corrinth: Trójané (1960), divadelní hra Günter Wallraff: Klamu, abych nebyl klamán (1980), výbor statí
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Databáze českého amatérského divadla
knihovna Divadelního ústavu
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Narození v roce 1915 Kategorie:Narození 7. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Úmrtí 29. srpna Kategorie:Pohřbení v Dobříši Kategorie:Muži