Most (, ) je statutární město v severozápadních Čechách, v okrese Most v Ústeckém kraji. Žije zde obyvatel a je součástí ústecko-chomutovské aglomerace s více než 500 tis. obyvateli. Historické město bylo v 70. a 80. letech 20. století téměř zcela zbořeno kvůli těžbě uhlí. Nejcennější stavbou historie a turistickým lákadlem je kostel Nanebevzetí P. Marie, roku 1975 přesunutý na současné místo, a hrad Hněvín na kopci nad městem. Most je druhým největším městem Ústeckého kraje.
Historie náhled|vlevo|Hrad Hněvín stojící nad městem První historické zmínky o osídlení místa, na kterém dnes stojí město Most, pocházejí z latinské Kosmovy kroniky české z 11. století, kdy přes zdejší močálovitou krajinu vedla stezka po dřevěných mostech. Odtud také pochází název města. Stezku využívali především kupci, putující mezi Prahou a Freibergem v Sasku a zpět. Na této obchodní cestě založil Hněva z rodu Hrabišiců tvrz a přiléhající osadu latinsky zvanou Pons Gnevin.
Tento rod ovládal osadu až do roku 1228, kdy zemřel její poslední majitel z rodu Hrabišiců Kojata IV. Hrabišic. Podle závěti bezdětného Kojaty sepsané roku 1227 přešla do vlastnictví kláštera Křižovníků Božího hrobu na Zderaze u Prahy. Záznamy z roku 1238 však ukazují, že v této době již osada byla majetkem Přemyslovců. Za jejich vlády se Most stal městem (městská privilegia mu udělili postupně Přemysl Otakar II., Jan Lucemburský a Karel IV.), které bohatlo nejen díky obchodu, ale také pěstováním vinné révy na vinicích zakládaných v okolí města již na počátku 13. století. Z doby vlády Přemyslovců se také dochovala nejstarší městská pečeť pocházející z roku 1257.
Roku 1422 dal český král Zikmund Lucemburský město Most i s hradem Hněvínem do zástavy míšeňským Wettinům. V rukách míšeňských markrabat a saských kurfiřtů se město udrželo až do října 1455, kdy bylo obsazeno Jiřím z Poděbrad; následujícího roku byl obsazen i hrad.Česká koruna na sklonku středověku, s. 42. V dubnu roku 1459 došlo v Chebu k česko-saským smírčím dohodám, ve kterých se Sasové mimo jiné zřekli všech svých nároků na město Most a jeho hrad.Česká koruna na sklonku středověku, s. 49.
Po vlně ničivých požárů mezi lety 1455 a 1515 došlo k přestavbě a modernizaci městského centra. Z této doby pochází renesanční radnice nebo pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož architektem byl Jakub Heilmann ze Schweinfurtu. vlevo|náhled|„Zázračné uchránění Mostu, které se během Třicetileté války svěřilo pod ochranu Panny Marie“. Obraz z ambitu Baziliky Panny Marie Bolestné (Bohosudov). Během třicetileté války bylo město i hrad Hněvín dobyt Švédy. Hrad byl poté rok a půl obléhán císařskými vojsky, ale dobýt zpět se ho nepodařilo. Tato událost vyvolala v místních obyvatelích pocit, že hrad, který svým významem vždy přitahoval k městu pozornost nepřátel, je zdrojem veškerého jejich utrpení. Na jejich žádost proto roku 1651 císař Ferdinand III. povolil hrad zbořit. Město poničené třicetiletou válkou i vlastními obyvateli tak ve druhé polovině 17. století ztratilo svůj hospodářský i politický význam.
Industrializace a světové války vlevo|náhled|Tržní náměstí na pohlednici z roku 1912Až o dvě stě let později začala nová etapa rozvoje města, když byly v jeho okolí objeveny obrovské zásoby uhlí. Od roku 1850 byl Most sídlem krajského soudu. Roku 1870 byla do města přivedena železnice, postaven byl cukrovar, porcelánka, ocelárna, pivovar, městské muzeum. Počet obyvatel se prudce zvýšil. V roce 1895 bylo město zasaženo přírodní katastrofou – kuřavkou (tekutými písky). Pod zem se propadlo několik domů i s jejich obyvateli. Toto neštěstí však rozvoj města vážněji nenarušilo. Roku 1901 byla zprovozněna elektrická pouliční dráha, která spojila město Most s Kopisty, Litvínovem a Janovem. Roku 1911 bylo otevřeno městské divadlo. Mezi lety 1911 a 1913 byla postavena přehrada na Křížatkách, která zajistila Mostu dostatek pitné vody. Podle sčítání lidu v roce 1921 ve městě v 1 402 domech žilo 27 239 obyvatel, z nichž se 17 014 (62,5 %) hlásilo k německé národnosti a 8 802 (32,3 %) k československé národnosti.
V letech 1938 až 1945 byl Most v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu. Za druhé světové války bylo město značně poničeno nálety amerických bombardérů při jejich nepřesných útocích na rafinerii v Záluží u Litvínova. Po válce byla většina původních obyvatel vysídlena.
1954–1965, rozšiřování těžby uhlí náhled|Pohled na Most z vrchu Ressl Rok 1954 přinesl první volby do národních výborů a prvním předsedou místního národního výboru se stal poštovní zaměstnanec a člen KSČ Václav Vágner. Ve stejném roce se také Kopisty a Souš odloučily od Mostu. Argumentem se stalo špatné spojení s Mostem a velikost obcí, která v té době činila 5 200 obyvatel. Václav Vágner byl opětovně zvolen v roce 1957, kdy probíhala idealistická krize a velké nepokoje v Polsku a Maďarsku. Nové volby a tlak na růst těžby uhlí měly dopad na celkový další vývoj města. Za posledních 12 let se těžba zpětinásobila na hodnotu 50 milionů tun uhlí za rok, ještě více stoupla těžba zeminy z 10 milionů na 120 milionů kubických metrů zeminy. Bylo tak rozhodnuto o výstavbě nového moderního bydlení pro dělníky a horníky, jelikož město údajně nedrželo krok s hospodářským vývojem. V této době se ještě nejednalo o zlikvidování starého města, pouze o výstavbu nových sídlišť.
Nové sídliště začalo vznikat mezi dnešní ulicí Československé armády, třídou Budovatelů a ulicí Josefa Skupy. Architektonická soutěž v roce 1959 vypsána radou Krajského národního výboru v Ústí nad Labem již počítala s výstavbou centra města na křižovatce třídy Budovatelů a ulice Skupovy. Hlavním materiálem se stal litý beton a panely, které se vyráběly přímo v mostecké panelárně na místě dnešního hypermarketu Tesco. První dům byl dokončen v listopadu 1959.
thumb|center|upright=3.5|Mapa města Mostu a jeho centra – srovnání 19. století (druhé vojenské mapování, 1842–1852) a současnosti (2026) Březen 1961 se nesl ve znamení celorevírního aktivu horníků, který se konal právě v Mostě, a jehož se zúčastnil i prezident Antonín Novotný. Stejný měsíc byla také zprovozněna tramvajová trasa do nové části města. V červenci pak byla dokončena hrubá stavba v té době nejvyšší budovy v okrese – patnáctipodlažní internát (dnes hotel Domino). Koncem roku 1962 bylo ve městě již šest desetipodlažních panelových domů, každý s více než sedmdesáti byty. Závod lesnicko-technických meliorací v Teplicích započal zalesňování vrchu Šibeník a vysázel na 80 000 sazenic. Zalesňování bylo nutností, jelikož sídliště kolem byla bez zeleně a obyvatelstvo si začalo stěžovat.
V srpnu roku 1963 proběhla jednání o likvidaci města, která vešla v platnost usnesením vlády č. 180 z 26. března 1964. Zbouráním a likvidací města nad ložisky uhlí měl stát získat přes čtyři a půl miliardy korun a tím získat po výstavbě nového města a zbourání starého zisk přes jednu miliardu korun. První etapa počítala se zbouráním zástavby na úpatí vrchu Hněvín, která dále měla pokračovat ke Šmeralovu náměstí. Druhá etapa pak měla být vedena od okrajových částí s postupným pokračováním do středu města. vlevo|náhled|1. náměstí s morovým sloupem ze Starého Mostu V roce 1964 se po dalších volbách stal novým předsedou MNV ředitel Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova Miroslav Fleišer, který spolu se svým kolektivem měl realizovat dosud největší změny v historii města. V plánu byla rekonstrukce hradu Hněvín, výstavba lanovky (nakonec neuskutečněna), také výstavba koridoru, do kterého byla svedena řeka Bílina, železnice, tramvajová trať do Litvínova a také rychlostní silnice. Řešila se konkrétní podoba likvidace starého města a rozdělení nového. Zanikla ocelárna, pivovar i Severočeské keramické závody. S výstavbou koridoru se počítalo také s vybudováním nového nádraží (srpen 1977). Rekreaci vedle centrálního parku Šibeník zajišťovaly také Lajsník a Velebudická výsypka. Tehdejší lom Benedikt se měl stát rekreační zatopenou zónou.
1965–1987, demolice historického Mostu a stavba nového města thumb|Fotografie z roku 1932: 1. náměstí, vpravo budova soudu, vlevo v pozadí věž a zvonice dnes přesunutého kostela. náhled|Jediná dochovaná ulice Starého Mostu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1965 začaly demolice starého Mostu a město, které by se dnes mohlo významem historických památek směle měřit s jakoukoli památkovou rezervací v zemi, bylo postupně bořeno po následná více než dvě desetiletí trhavinou. Nejstarší části města byly zničeny již během prvních deseti let demolic. Ve starém městě se do jeho zbourání zachovalo mnoho cenných domů včetně více než dvaceti gotických objektů, přičemž víc jich na tak malém prostoru bylo jedině v Praze.
První obyvatelé se do nového Mostu stěhovali od ledna 1965 do Podžatecké ulice. Ve stejném roce byl zřízen Útvar hlavního architekta, jenž měl za úkol koordinovat výstavbu teď již nového města ve stylu modernistické architektury. Tentýž rok se rozhodlo o přesunu kostela Nanebevzetí Panny Marie po umělé dráze (plány byly dokončeny počátkem roku 1967) a započala výstavba nemocnice (otevřena 1. března 1975, náklady 677 milionů korun). V únoru 1967 se v Mostě otevřel první severočeský podnik pro mládež, „Neprakta klub“, který funguje dodnes. Později se tento klub stal místem protikomunistických aktivistů, kde se konaly koncerty a představení mimo koncepci socialistického režimu.
Celkové investice do staveb v roce 1967 činily zatím 344 milionů korun. Mezi největší stavební podniky patřily Pozemní stavby Ústí nad Labem – stavební správa Most, Stavby silnic a železnic Praha, Stavební správa Ústí nad Labem a Konstruktiva Praha.
S rokem 1968 přišlo uvolnění a ve městě Most více než kdekoliv jinde, jelikož základnu obyvatel tvořili horníci a dělníci, celý region měl významné revoluční tradice a pozice KSČ byla také velmi silná. Přesto srpnová okupace nepřinesla žádné výrazné incidenty. Protesty byly sice značné, ale omezovaly se pouze na plakáty, nápisy a organizované protesty. Rada ONV a MNV v Mostě nakonec vyjednaly s veliteli cizích vojsk umístění bojové techniky mimo město, pro styčné důstojníky byly nabídnuty prostory výjezdového střediska dolů na Širokém vrchu. Také byly vneseny požadavky na nevměšování se do vnitřních záležitostí města a neomezování osobní svobody občanů. Vojenské velitelství v Mostě bylo nakonec zrušeno 21. října.
Romská problematika se začala řešit po roce 1969, kdy bylo nutné přemístit na 200 rodin (cca 1100 jedinců) do obcí mimo starý Most. Nejprve se uvažovalo o celkovém přemístění, pak o rozptýlení, aby se předešlo jejich velké koncentraci a případným problémům. Proti tomu se však postavila řada občanů. Posledním řešením bylo vybudování nového sídliště na okraji města a izolování problémového obyvatelstva od zbytku města.
V roce 1970 hlavní architekt Václav Krejčí předložil plán na dostavbu centra a podobu nových sídlišť. Počítalo se s kulturním domem i velkým ředitelstvím SHD. První kino (kino Kosmos) bylo otevřeno v roce 1971, ve stejném roce byly obce Velebudice a Souš připojeny k městu. Rok na to započala výstavba obchodního domu Prior, stavba měla trvat tři roky. V roce 1973 se dokončilo zatopení bývalého povrchového dolu Benedikt a v roce 1976 se otevřelo první koupaliště (dnes Aquadrom). V roce 1973 se konal první prvomájový průvod a betonová plocha (dříve nazývaná „Plecháč“) na dnešním Prvním náměstí dostala tak rázem svůj neodmyslitelný ráz. náhled|Sídliště Výsluní, Zahradní čtvrť a Liščí Vrch v roce 2007 Dne 19. července 1974 ve 20:09 došlo k výbuchu v prostorách Chemických závodů v Záluží, který si vyžádal 15 obětí a 112 zraněných, značná část obětí byla i v tramvajovém voze, který zrovna projížděl blízko havárie. Celá událost byla nakonec dlouhou dobu maskována a veřejnost se dodnes nedozvěděla, co se přesně stalo.