Deník Anne Frankové je kniha vzniklá na základě nizozemsky psaných deníkových záznamů Anne Frankové, dívky z německé židovské rodiny, z let 1942–1944, kdy se rodina schovávala před nacisty v zadním traktu jednoho domu v Amsterdamu.
Začala je psát v nizozemštině o svých 13. narozeninách 12. června 1942, necelý měsíc před odchodem do úkrytu, a v psaní pokračovala i po celou dobu, kdy se spolu s rodiči, starší sestrou a dalšími čtyřmi lidmi ukrývala před deportací do koncentračního tábora (od 6. července 1942 v zadním domě za sídlem původně otcovy firmy Opekta). Dne 4. srpna 1944 byl jejich úkryt odhalen a všichni obyvatelé byli zatčeni. Anne zemřela pravděpodobně v únoru 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen.
Jejich ochránkyně Miep Giesová a Bep Voskuijlová Anniny rukopisy zachránily a uschovaly. Po válce je předaly Anninu otci Ottovi Frankovi, který jako jediný z rodiny deportaci přežil. Ten z různorodých rukopisů sestavil text určený zpočátku příbuzným a známým. V roce 1947 jej s názvem Het Achterhuis. Dagboekbrieven van 14 juni 1942–1 augustus 1944 (Zadní dům. Deník v dopisech 14. června 1942–1. srpna 1944) vydal knižně.
Kniha byla postupně přeložena do zhruba sedmdesáti jazyků a vyšla odhadem ve třiceti milionech výtiscích (2019). Byla mnohokrát zfilmována a stala se podkladem pro různá scénická zpracování. Roku 2009 byl originál deníku Anne Frankové zařazen do seznamu světového dědictví dokumentů UNESCO. V mnoha jazycích včetně češtiny je deník znám i pod názvy upravenými oproti názvu původního nizozemského vydání: Deník Anne Frankové (Tagebuch der Anne Frank, The Diary of Anne Frank, Дневник Анны Франк), Deník mladé dívky (The Diary of a Young Girl) aj. V roce 2019 vyšel Deník v češtině poprvé také s názvem Zadní dům, který svému dílu zamýšlela dát sama Anne Franková, v novém překladu Magdy de Bruin Hüblové.
Důležité osoby deníku Kromě autorky Anne Frankové se v deníku vyskytují následující osoby, které se ukrývaly před deportací: Otto Heinrich Frank (přezdívka Pim) – otec Anne (12. května 1889–19. srpna 1980) Edith Franková, rozená Holländerová (přezdívka Mansa) – matka Anne (16. ledna 1900–6. ledna 1945) Margot Franková – sestra Anne (16. února 1926–únor 1945) Hermann van Pels (31. března 1898–říjen 1944) – v knize: van Daan Auguste van Pelsová, rozená Röttgenová (29. září 1900–duben 1945) – v knize: Petronella van Daanová Peter van Pels (8. listopadu 1926–10. května 1945) – v knize: Peter van Daan Fritz Pfeffer (30. dubna 1889–20. prosince 1944) – v knize: Albert Dussel Dále Anne psala o následujících osobách, které při ukrývání významně pomáhaly: Victor Kugler (6. června 1900–14. prosince 1981) – český Němec původem z Vrchlabí Johannes Kleiman (17. srpna 1896–28. ledna 1959) Miep Giesová (15. února 1909–11. ledna 2010) Jan Gies (18. srpna 1905–26. ledna 1993) Bep Voskuijlová (5. července 1919–11. května 1983) Johan Voskuijl – otec Bep (15. ledna 1892–27. listopadu 1945)
Verze deníku Anniny zachráněné rukopisy obsahovaly dvě verze deníku.Anne Frank Huis – Historie deníku a jeho verze (anglicky). První verzi tvořily různorodé záznamy, některé ve formě dopisů fiktivním osobám – dívčím postavám z románů Cissy van Marxveldtové, některé doplněné vlepenými fotografiemi a jinými ilustracemi. Tyto záznamy si Anne vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944, ale v zachráněných rukopisech některá období chybí (např. za období 6. prosince 1942–21. prosince 1943 byly dostupné pouze později přepracované texty). V této podobě deník nebyl určen ke zveřejnění. Pracovně je označován jako „verze A“.
Od května 1944 svůj deník přepracovávala pro zamýšlené poválečné knižní zveřejnění. Reagovala tak na rozhlasovou výzvu nizozemského exilového ministra školství, aby lidé shromažďovali všechna svědectví o utrpení v dobách okupace. Z původního deníku vybírala podle svého názoru důležité a zajímavé pasáže, některé přepisovala a stylisticky upravovala, v některých případech zpětně dopisovala nové záznamy na základě vzpomínek. Nepodstatné epizody a úvahy, případně intimní pasáže vynechávala. Záznamy převedla do formy dopisů fiktivní přítelkyni Kitty. Osobám zmiňovaným v deníku plánovala přidělit pseudonymy, které sepsala do přiloženého seznamu (sebe např. chtěla pojmenovat Anne Aulis nebo Anne Robin). Tento rukopis chtěla použít pro poválečné knižní vydání s plánovaným názvem Het Achterhuis (Zadní dům). Do nové podoby stihla přepracovat záznamy pouze do 29. března 1944, za pozdější období existuje jen verze A deníku. Přepracované záznamy se pracovně označují jako „verze B“. V červnu 2019 byl tento text vydán v německém překladu poprvé jako samostatná kniha.
náhled|vpravo|upright|Obálka prvního vydání Zadního domu (Het achterhuis) z roku 1947 Otto Frank po válce sestavil pro knižní vydání kompilaci z obou verzí Anniných rukopisů, v níž vynechal např. pasáže s kritickými zmínkami o manželství Frankových, ale zařadil do ní i několik intimních záznamů, které Anne zveřejňovat nechtěla. Rodině Anne ponechal příjmení Frank, pro ostatní osobnosti použil pseudonymy navržené Anne u verze B a v některých případech přidal další. Výsledný text prošel ještě nakladatelskou redakcí, při níž byly vypuštěny např. zmínky o menstruaci a o erotických myšlenkách v souvislosti se spolužačkou Jacque. V této podobě vyšel text knižně a na mnoho let se stal autorizovaným zněním, z nějž vycházely překlady do jiných jazyků. Pracovně se označuje jako „verze C“.
Otto Frank před smrtí (zemřel 19. srpna 1980) odkázal autorská práva k svému i Anninu dílu Fondu Anne Frankové (Anne Frank Fonds) v Basileji, jehož byl zakladatelem. Veškeré Anniny písemnosti odkázal nizozemskému státu a ten svěřil jejich správu Národnímu ústavu pro válečnou dokumentaci (Rijksinstituut voor Oorlogsdocumentatie – RIOD) později přejmenovanému na Nederlands Instituut voor Oorlogsdocumentatie (NIOD). Tato instituce nechala u Nizozemského soudního ústavu (Nederlands Forensisch Instituut) v Haagu provést podrobnou expertízu celé pozůstalosti. Cílem bylo vědecky vyvrátit veškeré pochybnosti a shromáždit argumenty proti opakovanému šíření vylhaných informací a opakovanému zpochybňování pravosti deníku. Výsledkem byla závěrečná zpráva o 250 stranách, která jeho pravost potvrdila. Z podnětu RIOD bylo roku 1986 připraveno kritické vydání deníku, které obsahovalo poprvé všechny tři verze (A, B a C), obsáhlý výtah ze závěrečné zprávy NFI (sestavil H.J.J. Hardy) a další dokumentaci.FRANK, Anne; HARDY, H.J.J.; PAAPE, Abraham Harry; Rijksinstituut voor Oorlogsdocumentatie. De dagboeken van Anne Frank. Příprava vydání David Barnouw, Gerrold van der Stroom. 's-Gravenhage: Staatsuitgeverij a Amsterdam: Bert Bakker, 1986. 714 s. . (nizozemsky)
Fond Anne Frankové se koncem osmdesátých let 20. století rozhodl připravit novou autorizovanou podobu deníku a přípravou pověřil Mirjam Presslerovou, německou spisovatelku a překladatelku. Presslerová převzala výběr záznamů Otty Franka a rozšířila jej o další záznamy z verzí A a B, takže celkový rozsah textu se zvětšil asi o čtvrtinu. V tomto vydání již většina osob figuruje pod vlastními jmény, pseudonymy zůstaly jen spolubydlícím z úkrytu v zadním domě. Tato podoba deníku se pracovně označuje jako „verze D“. Na konci devadesátých let se objevilo pět dalších listů Annina rukopisu a jejich obsah byl se souhlasem AFF do autorizovaného vydání zařazen.
Roku 2013 vyšlo z iniciativy AFF v Amsterdamu nizozemsky a ve Frankfurtu německy nové autorizované souborné vydání celého Annina díla (deník je zde zveřejněn ve verzích D, A a B) se studiemi odborníků.FRANK, Anne, Anne Frank Fonds Basel, Mirjam Pressler (ed.): Verzameld werk. Amsterdam: Prometheus, 2013. 709 stran. . (nizozemsky)
Zpochybňování autentičnosti
Deník Anny Frankové (resp. jeho autentičnost) je zpochybňována některými autory a na toto téma bylo z jejich řad napsáno několik prací. O pravosti deníku publikoval v roce 1991 profesor Robert Faurisson (1929–2018) ve spolupráci se Siegfriedem Verbekem brožuru The "Diary" of Anne Frank – A Critical Evaluation („Deník“ Anny Frankové – kritické zhodnocení), jejímž předmětem je „dokazování, že se jedná o podvrh“.
V listopadu 1980 Nizozemský státní ústav pro válečnou dokumentaci obdržel veškeré originály spisů Anne Frankové a po sérii studií potvrdil autentičnost deníku. Vědci z ústavu přitom prozkoumali mezi jiným rodinné zázemí, okolnosti zatčení a deportace, použité písemné materiály a písmo Anne Frankové. Následně zveřejnili všechny záznamy Anne Frankové společně s výsledky svého výzkumu v 719stránkové publikaci s názvem „The Anne Frank Diary: The Critical Edition“.https://www.hdot.org/debunking-denial/af3-ballpoint-pen/https://www.hdot.org/debunking-denial/af2-diary-authentic/https://www.holocaust.cz/dejiny/osobnosti/anna-frankova/Deborah E. Lipstadtová, HISTORIE PŘED SOUDEM, nakladatelství Epocha, Praha 2006, str. 279-280http://www.garretwilson.com/books/annefrankcritical.html
Dne 9. prosince 1998 amsterdamský soud zakázal jakékoliv budoucí zpochybňování jeho pravosti a s tím i distribuci předem nevyžádaných publikací, které pravost zpochybňují, pod trestem 25 tisíc guldenů.
Někteří z těch, kteří deník zpochybňují, patří k notorickým antisemitům a zpochybňovačům holocaustu jako takového. Výše zmíněný Faurisson byl profesorem literatury. Podle něj bylo „tzv. plynování“ Židů „gigantickým politicko-finančním podvodem, z něhož měl prospěch stát Izrael a mezinárodní sionismus“. Jeho práce je nekonzistentní a prostoupená manipulacemi s fakty. Podobně Richard Harwood, zpochybňovač holocaustu a neonacista. Deník Anny Frankové je častým cílem neonacistů a antisemitů právě z důvodu své popularity.Deborah E. Lipstadtová, POPÍRÁNÍ HOLOCAUSTU
Divadlo
Autorizované dramatizace Frances Goodrichová, Albert Hackett: The Diary of Anne Frank (se souhlasem Otty Franka). Premiéra 5. října 1955 v Cort Theatre, od 26. února 1957 hrána v Ambassador Theatre, obojí v New Yorku, 717 představení, derniéra 22. června 1957. Režie: Garson Kanin, role Anne v původním obsazení: Susan Strasbergová.IBDB – Inscenace v Internet Broadway Database (anglicky). Ocenění: Tony Award za nejlepší hru, Pulitzerova cena za drama, Cena kruhu newyorských kritiků (1956). Po newyorské derniéře byla hra uváděna ve stejném provedení po celých Spojených státech, roli Anne hrála její filmová představitelka Millie Perkinsová.YouTube – Televizní uvedení dramatizace Goodrichové a Hacketta, TROS produktie 1985 (nizozemsky). Frances Goodrichová, Albert Hackett, úprava Wendy Kesselmanová: The Diary of Anne Frank. Předpremiéra: 21. listopadu 1997 v Colonial Theatre v Bostonu, premiéra 4. prosince 1997 v Music Box Theatre v New Yorku, celkem 236 představení, derniéra 14. června 1998. Režie: James Lapine, role Anne v původním obsazení: Natalie Portmanová.IBDB – Inscenace v Internet Broadway Database (anglicky). Nominována na Tony Award za nejlepší znovuuvedenou hru (1998). Jessica Durlacherová, Leon de Winter: Anne (se souhlasem Anne Frank Fonds Basel). Premiéra 8. května 2014 v Theater Amsterdam v Amsterdamu, hrála se do roku 2016. Režie: Theu Boermans, role Anne: Rosa da Silvaová, od června 2015 Sjoukje Hoogmaová, v roce 2016 Eva Heijenová.YouTube – Ukázky z inscenace v Theater Amsterdam. Hra byla od roku 2015 uváděna také v divadle Ernst Deutsch Theater v Hamburku a od roku 2016 v Izraeli.
Monodrama Grigorij Samujlovič Frid: Deník Anny Frankové (Дневник Анны Франк 1969). Monodrama – Premiéra 18. května 1972 ve Všesvazovém domě skladatelů (Всесоюзный дом композиторов) v Moskvě. Účinkovaly: Naděžda Jurenjeva (Anne – soprán), Marija Karandašova (klavír).Sikorski – Informace o opeře v databázi.YouTube – Záznam představení Mariinského divadla (Мариинский театр) v Petrohradě (28. 1. 2017). (rusky)
Film
Filmové zpracování deníku V této části hesla byl použit překlad textu z článku List_of_films_about_Anne_Frank na anglické Wikipedii.