náhled|Štkpt. let. Josef Duda v Chartres v roce 1939–1940 náhled|Wing Commander RAF Josef Duda 1942–1943 Generálmajor Josef Duda, CBE (9. srpna 1905 Praha Pohořelec – 7. prosince 1977 Prostějov) byl československý důstojník, polní pilot-letec, vychovatel čs. leteckého vojenského dorostu, velitel dálkozvědných a stíhacích letek a perutí, účastník II. národního domácího a zahraničního odboje, operační pilot bitvy o Francii a bitvy o Británii, spojenecký a štábní velitel v letech II. světové války a poválečný velitel Vojenského leteckého učiliště v Prostějově (1. 6. 1945 – 3. 3. 1948).
Spolu s dalšími důstojníky a spolubojovníky byl po komunistickém puči nejprve zlikvidován vojensky (degradován do hodnosti vojína-úderníka), posléze i občansky (zbavením bytu a převedením do dělnických profesí) a až do své smrti se nedočkal rehabilitace (nastala až v roce 1990 vrácením původní hodnosti plukovníka letectva a jmenováním do hodnosti generálmajora in memoriam). náhled|Pamětní deska genmjr. Josefa Dudy CBE, umístěná na budově Gymnázia Jana Keplera v Praze na Hradčanech náhled|Pamětní deska Josefa Dudy na domě, kde žil, v ulici Sádky 6 v Prostějově. Desku vytvořila Pavla Kačírková náhled|Dům v ulici Sádky 6 v Prostějově, kde Josef Duda žil
Život
Mládí Narodil se ve vlastenecké a sokolské rodině na Pohořelci v Praze IV. (dnes Keplerova 14) matce Marii, rozené Selixové (1879–1921), a otci Janu Nepomuku Dudovi (1877–1957), který byl zemským okresním šikovatelem a pozdějším čs. štábním kapitánem. Byl mladší ze tří synů.Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 99, obraz 374 V letech 1911–1916 vychodil Obecnou a měšťanskou školu chlapeckou na Hradčanech (dnes Gymnázium Jana Keplera). Po maturitě v roce 1923 na České státní reálce v Novodvorské ulici na Malé Straně (dnes Gymnázium Jana Nerudy) vstoupil dobrovolně do československé armády (23. odvod) a byl zařazen k Pěšímu pluku č. 9 Karla Havlíčka Borovského v Mostě.
Akademická a vojenská studia (kurzy) v Československu 1923/25 – studia ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě 1925/26 – Aplikační škola v Učilišti pro dělostřelectvo v Olomouci (písemná pochvala velitele) 1928 – absolvent Kurzu pěchotního dělostřelectva a jezdeckých pozorovatelů z letounu ve Vojenském leteckém učiliště v Chebu (s vynikajícím prospěchem) 1928 – absolvoval Pozorovatelský kurz ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu (vydán Zápisník letů č. 1 – celkem jich až do února 1948 je 7) 1928 – přemístěn od 111. děl. pl. k nejprestižnějšímu Leteckému pluku č. 3. „Generála letce M. R. Štefánika“ do Nitry a zařazen k peruti I/3, posléze dán k dispozici k 7. pozorovací letce v Košicích (později v Olomouci) 1929 – působil u 7. pozorovací letky (přejmenována na Detachement letky 7. Let. pl. 3 gen. let. MRŠ a zařazen do sestavy 13. pozorovací letky v Košicích 1929 – převelen do nově vybudovaného Vojenského leteckého učiliště v Prostějově a přijat do 16. Pozorovací školy pro důstojníky z povolání a zařazen do Školní letky 2. leteckého školního oddílu 1930 – absolvent Pozorovací školy (s výtečným hodnocením) a přemístěn k Leteckému pluku 2 „Dr. Edvarda Beneše“ do Olomouce k nově vytvořené 63. zvědné letce s dislokací v Olomouci a Přerově 1932 – absolvoval Fotografický kurz při Vojenském studijním ústavu v Praze (skvělé hodnocení) 1933 – jmenován leteckým technickým pobočníkem u Leteckého pluku 2 v Olomouci 1933 – absolvoval Mechanický kurz pro důstojníky letectva u Zemského leteckého skladu II. v Olomouci 1933 – přemístěn do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově a zařazen do Pilotní školy elementární a následně do Pilotní školy pokračovací VLU tamtéž 1933 – zařazen do Pilotní školy stíhací VLU v Chebu (vyslovena pochvala a uznání od Ministerstva národní obrany (MNO) za chladnokrevnost a rozhodnost) a odeslán k 35. stíhací letce k Leteckému pluku 2 do Olomouce 1933/35 – jmenován leteckým instruktorem, pedagogem a vychovatelem Školy leteckého dorostu VLU v Prostějově (za svou činnost kdy vyškolil desítky vynikajících čs. vojenských pilotů obdržel pochvalu velitele VLU) 1935 – odeslán k Leteckému pluku 3 MRŠ do Bratislavy a byl zařazen k 38 stíhací letce s dislokací ve Vajnorech 1936/37 – jmenován zatímním velitelem 64. dálkově zvědné letky Let. pl. 3 MRŠ v Piešťanech 1937 – převzal velení 37. stíhací letky Let. pl. 3 ve Vajnorech 1937/38 – nastoupil a působil jako instruktor do Pilotní školy v Nitře, dále jako velitel do Pilotní a výcvikové školy v Piešťanech a ve Výcvikovém středisku ve Spišské Nové Vsi 1937/39 – jmenován velitelem stíhací letky 45 Let. pl. 3 MRŠ v Piešťanech a ve Spišské Nové Vsi 1938/39 – za branné hotovosti státu a v období mnichovské krize převzal velení stíhací polní letky 45, stal se velitelem cvičné perutě III. v Piešťanech a velitelem polní perutě V/3 s dislokací ve Spišské Nové Vsi. Dvacetiletou leteckou bilanci uzavřel v Zápisníku letů č. 4 těmito údaji: létal na 38 typech letounů, a vykonal 4700 letů v délce trvání 1240 hodin 1939 – po okupaci českých zemí zahájil ještě na Slovensku přípravu na odbojovou činnost, po návratu do protektorátu pokračoval v ilegalitě v Praze (spolu s celou rodinou) do přechodu polských hranic 1945 – v Londýně navržen na Řád britského impéria (udělen 1947) a na československý Řád bílého lva (udělen 2002) 1945 – jmenován od 1. 6. zatímním velitelem Vojenského leteckého učiliště v Prostějově 1945 – jmenován předsedou Hanáckého aeroklubu generála letce Aloise Vicherka v Prostějově, stal se potvrzeným velitelem VLU, velitelem letišť Prostějov-Stichovice I. a II., Olomouc a posádkovým velitelem města Prostějov 1947 – vyslán MNO do I. turnusu pro vybrané generály a plukovníky a zároveň definitivně ustanoven velitelem VLU v Prostějově a posádky města – vyřazoval první poválečné čs. vojenské piloty-letce a byl před jmenováním do hodnosti brigádního generála letectva 1948 – po komunistickém puči patřil již 27. 2. mezi první z funkcí odstraněné velitele čs. branné moci 1949–1965 – po degradaci vojenské nastala i degradace lidská a existenciální – stal se dělníkem, posléze až do roku 1965 řidičem n. p. Železárny Prostějov
Polsko 1939 – překročení protektorátních hranic 8. 6. (skupina pod Dudovým vedením v sestavě: npor. let. Josef Hudec, por. let. Stanislav Fejfar a čet. let. Otto Hrubý) – směr Krakov, kde na tamním čs. konzulárním středisku obdržel č. 253 v zahraničním odboji a zavázal se k pětileté službě ve francouzské Cizinecké legii; stal se velitelem II. lodního 140členného vojenského transportu směřujícího z Gdyně do Boulogne sur Mer.
Francie 1939 – v Paříži se stal z rozhodnutí Československé vojenské správy koordinátorem v rozdělování čs. letců, kteří dopluli v dalších transportech do Francie 1939 – do zahraniční vojenské služby byl odveden v Paříži 2. října 1939; v září obdržel hodnost Lieutenant-Pilote a byl převeden pod patronaci francouzského letectva (L'Armée de l'Air) a přemístěn do Ústředního stíhacího výcvikového střediska č. 6 v Chartres, kde připravoval podmínky pro přijetí čs. letců a jejich přeškolování na americké a francouzské letouny 1940 – v květnu povýšen do hodnosti Le Capitaine-Pilote a podnikal výcvik na amerických strojích Curtiss Hawk H.75C.1 1940 – začala letecká bitva o Francii – 18. 5. obdržel rozkaz k okamžitému přesunutí na frontovou linii do prostoru Toul-Croix de Metz, kam byl vtělen k legendární 3. Escadrille „La Fayette“ do polní peruti Groupe de Chasse II/5, v jejíž české části velel letce Siouxů. V průběhu bojů sestřelil dva a půl nepřátelského letounu (Dornier-Do-215, Heinkel He-111 a Henschel H126) na strojích C.H. 75 č. 63, 140 a 284). Po kapitulaci Francie, odletěl s perutí do Severní Afriky, kde přistál na polním letišti Saint-Denis du Sig u Oranu. Nastala anabáze přesunu z Oranu, Alžíru do Casablancy, odkud následoval přesun do Gibraltaru. Československou a francouzskou leteckou bilanci uzavřel Zápisník letů s pozoruhodnou bilancí: vykonal 4842 letů v době trvání 1319 hodin 15 minut 1940 – z Gibraltaru se 21. července vydalo 20. lodních konvojů směrem k břehům Velké Británie
Velká Británie 1940 – začala letecká bitva o Británii – 4.–5. srpna vylodění v Cardiffu a přemístění do karanténního pobytu v Cholmondeley Park u Chesteru, odkud do Československého depa v Cosfordu, kde byl 17. 8. přijat do Dobrovolnické zálohy RAF (Royal Air Force Voluntary Reserve) 1940 – Pilot Office P/O (podporučík) – v RAF veden pod č. 83224 Vojenský ústřední archiv, Letecká karta: Duda Josef 1940 – přemístěn na leteckou bázi RAF v Duxfordu, kde se zformovala a ustanovila 29. 8. elitní sestava čs. letců, do 312. čs. stíhací perutě (Noth 312 (Czech) Fighter Squadron) RAF, která v B. of B. hájila vzdušný prostor nad přístavem Liverpool 1940 – povýšen do hodnosti Flight Lieutenant (kapitán) a stal se velitelem letky A, je úředně veden jako Battle of Britain Fighter Pilot a jeho jméno je uvedeno v londýnském i pražském památníku letců RAF a ve všech oficiálních dokumentech vztahujících se k B. of B. 1940/41 – po ukončení operační činnosti se stal zalétávacím pilotem a instruktorem v druhosledových jednotkách RAF 1941 – absolvoval speciální kurz ve Spojovací škole (Signal School 2, SS of Jatesbury (s vynikajícím prospěchem) a jmenován do čs. hodnosti majora letectva 1941/42 – přiznána britská hodnost Squadron Leader (major), odeslán na Inspektorát čs. letectva do Londýna (výcvikový referent, posléze přednosta III. (studijního) oddělení, v červnu 1942 přebíral v britské hodnosti Wing Commander (podplukovník) systematizované místo velitele Československé náhradní a výcvikové letecké jednotky (Czechoslovak Depot) v St. Athanu ve Walesu (za uvedené zásluhy o rozkvět čs. letectva vyslovena pochvala inspektora čs. letectva) 1943/44 – přiznána britská hodnost Group Captain (plukovník) – ustanoven styčným důstojníkem mezi Velitelstvím vzdušné obrany HQFC RAF a mezi Čs. inspektorátem a také určen velitelem Čs. studijní skupiny složené z nejzkušenějších specialistů a letců; zároveň se spolupodílel na všech významných operacích anglo-amerických vzdušných a pozemních sil v hlavním štábu Overlordu generála Dwighta D. Einsenhowera a velitele spojeneckých vzdušných sil Air Chief Marshal sira Traforda Leigh-Malloryho, KCB, GCMG, DSO, které významným způsobem rozhodly o ukončení II. světové války v Evropě. Jmenován do čs. hodnosti podplukovníka letectva – za svou práci obdržel z nejvyšších míst jak spojenecká, tak československá uznání a pochvaly 1945 – návrat do vlasti dne 18. 5. s prvním sledem čs. politiků a vojenských činitelů
Povýšení 1923 – vojín s prezentací a přidělením k 1. náhradní rotě 1923 – nadpočetný frekventant s přidělením do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě 1923/24 – vojenský akademik s přidělením v I. ročníku do oddílu dělostřelectva k 1 náhradní rotě, posléze přemístěn k 1. polní rotě; ve II. ročníku přiřazen do 2. baterie VA 1925 – poručík dělostřelectva vyřazený z VA 1925 – poručík dělostřelectva přemístěn ke 2. baterii 111. dělostřeleckého pluku v Košicích 1925/26 – poručík dělostřelectva u 107. dělostřeleckého pluku v Olomouci 1926/28 – poručík dělostřelectva u 111. dělostřeleckého pluku v Košicích 1928 – jmenován MNO po úspěšných leteckých zkouškách – dělostřeleckým pozorovatelem-letcem v Nitře, Košicích a Olomouci 1929 – nadporučíkem dělostřeleckým pozorovatelem-letcem 1931 – jmenován MNO polním pozorovatelem-letcem u Leteckého pluku 2 v Olomouci 1933 – jmenován MNO pilotem-letcem ve VLU v Prostějově 1934 – jmenován MNO polním pilotem-letcem 1935 – kapitán polní pilot-letec (nejmladší čs. důstojník letectva) u Leteckého pluku 3 na Slovensku 1938 – štábní kapitán polní pilot-letec 1941 – major letectva 1943 – podplukovník letectva 1945 – plukovník letectva a velitel VLU v Prostějově 1948 – odstaven ze všech armádních funkcí 1949 – degradován do hodnosti vojín-úderník 1990 – vrácena hodnost plukovníka 1990 – generálmajor letectva in memoriam
Řády, vyznamenání a odznaky (výběr)