György Klapka, , také známý jako Georg, nebo George KlapkaObituary, New York Times, May 18, 1892 p. 4(7. dubna 1820, Temešvár, dnes Rumunsko – 17. května 1892, Budapešť, Rakousko-Uhersko), byl uherský šlechtic, armádní generál a politik, účastník uherské revoluce v letech 1848/1849.
Život Narodil se v sedmihradském městě Temešvár, v dnešním Rumunsku, do rodiny s moravskými předky. V roce 1835 absolvoval gymnázium a následně začal studovat na vojenské dělostřelecké škole ve Vídni. Od roku 1838 byl důstojníkem habsburské armády. V roce 1842 se stal členem elitní uherské gardy ve Vídni.
Po vypuknutí uherské revoluce se přidal k uherským povstalcům, podílel se na organizování uherské národní armády v Pešti. Začátkem roku 1849 nahradil ve funkci generála Lázára Mészárose, jehož vojska byla poražena u Košic. Velel honvédskému sboru o síle asi 18 000 mužů, operujícímu hlavně na území Horních Uher. V únoru až dubnu 1849 zvítězil nad habsburskými vojsky v bitvách u Kápolny, Isaszegu, Vacova, Tekovských Lužan a Komárna.
V červenci 1849, když hlavní síly uherské armády odtáhly z Komárna pod vedením Artura Görgeye byl pověřen obranou pevnosti Komárno. Obléhání Komárna habsburským vojskem trvalo bez úspěchu až do 23. září 1849. Teprve poté co se dozvěděl o kapitulaci uherských povstalců po bitvě u Világoše (dnes Șiria v Rumunsku) se za velmi výhodných podmínek 2. října 1849 vzdal.
Klapka následně opustil zemi a žil několik let v exilu nejprve v Anglii, později ve Švýcarsku. Později se dále v emigraci spolu s Lajosem Kossuthem politicky pokoušel o získání opětovné samostatnosti Uherska. Během prusko-rakouské války byl pozván do Pruska aby se podílel na zformování uherské legie v rámci pruské armády. Shromáždil jednotku o síle asi 3000 mužů. Do bojů však výrazně nezasáhl a rakouská vojska byla poražena v bitvě u Hradce Králové.
Po skončení války mu byl umožněn návrat do Rakousko-Uherska a v roce 1867 byl zvolen poslancem za stranu Ference Deáka.
V roce 1877 se pokusil o reformy v Turecké armádě v období hrozící války s Ruskem. Věnoval se také psaní memoárů a knih věnovaných historii vojenství.
Generál György Klapka zemřel v Budapešti 17. května 1892.
V Komárně mu byl v roce 1896 vybudován památník. Slavnostní vojenský pochod Klapka-induló z roku 1849 byl po něm pojmenován. Pochod používají ozbrojené síly Maďarska, je tradiční součástí vojenských přehlídek v Budapešti.
Anglický spisovatel Jerome Klapka Jerome dostal prostřední jméno Klapka na počest rodinného přítele, generála Klapky.
Literární dílo Memoiren. April bis Oktober 1849 (Lipsko, 1850) Der Nationalkrieg in Ungarn und Siebenbürgen in den Jahren 1848 und 1849 (Lipsko, 1851) Krieg im Orient in den Jahren 1853 und 1854 bis Ende Juli 1855. Eine historisch-kritische Skizze der Feldzüge an der Donau, in Asien und in der Krim, mit einem Blick auf die mögliche Wendung der künftigen Kriegsereignisse (Ženeva, 1855) Aus meinen Erinnerungen (přeloženo z maďarštiny, Curych, 1887)
Odkazy
Reference
Literatura Velký, J. a kol. Encyklopedie Slovenska III. svazek, K-M. Bratislava: VEDA, 1979. s. 73-74.
Externí odkazy
Kategorie:Maďarští generálové Kategorie:Poslanci uherského sněmu Kategorie:Maďarští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1820 Kategorie:Úmrtí v roce 1892 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Temešváru Kategorie:Narození 7. dubna Kategorie:Úmrtí 17. května