Michelle Wing Kwanová (nepřechýleně Kwan; * 7. července 1980, Torrance) je americká krasobruslařka, devítinásobná mistryně Spojených států, pětinásobná mistryně světa a dvojnásobná olympijská medailistka. V závodním krasobruslení se pohybuje již více než deset let a je nejúspěšnější krasobruslařkou americké historie. Díky svému expresivnímu výrazu na ledě je často nazývána jednou z nejlepších krasobruslařek všech dob.
Životopis Michelle Kwanová se narodila v Kalifornii jako třetí dítě Dannyho a Estelly Kwanových, čínských imigrantů z Hongkongu. Michelle se začala o krasobruslení zajímat v pěti letech, když viděla svého bratra Rona hrát lední hokej. Michelle a její starší sestra Karen začaly vážně trénovat, když bylo Michelle osm let. Každý den absolvovaly tři až čtyři lekce na ledě. Aby stihly bruslení ještě před začátkem školy, vstávaly ve tři hodiny ráno, a po skončení vyučování chodily zpět rovnou na stadion. Výdaje za zvýšený počet hodin na ledě vedly rodinu Kwanových, která patřila k pracující třídě, do tíživé finanční situace. Matka si přibrala druhé zaměstnání a otec začal pracovat přesčas, aby byl schopen financovat pronájem ledu a zaplatit poplatky za trénování.
Odhodlanost byla na Michelle znát již od raného věku. Když si například rodina nemohla dovolit koupit vánoční stromeček, Michelle se rozhodla, že jej za každou cenu musí vyhrát ve školní soutěži. Rodina Kwanových se nakonec rozhodla prodat svůj dům a přestěhovat se do menšího, ale ani to nestačilo na pokrytí všech nákladů spojených s bruslením obou dcer. Když bylo Michelle deset let, nezbývaly již rodičům žádné peníze na zaplacení trenérů. Ten rok však podala Michelle na regionální soutěži svůj do té doby nejlepší výkon, což přitáhlo pozornost vyhledávačů talentů, kteří Michelle a Karen udělili stipendium na trénování v mezinárodním tréninkovém centru Ice Castle v Lake Arrowhead v Kalifornii. Michelle a Karen tak pokračovaly v trénování a závodění, přičemž Michelle byla tou úspěšnější.
Závodní historie Michelle se stala pětinásobnou mistryní světa (v letech 1996, 1998, 2000, 2001 a 2003). Vlastní tak největší počet zlatých medailí od dob Carol Heissové (1956–1960). Spolu s ní drží mezi americkými krasobruslařkami rekord v počtu vítězství na světovém šampionátu. Ziskem devíti titulů národní mistryně (1996, 1998–2005) Michelle vyrovnala rekord Maribel Vinsonové-Owenové (1928–1933,1935–1937). Osm po sobě jdoucích vítězství Michelle i jejích dvanáct po sobě jdoucích medailí na americkém šampionátu jsou rekordem historie amerického krasobruslení. Michelle získala také stříbrnou medaili na olympiádě v Naganu (Japonsko) v roce 1998 a bronzovou medaili na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002.
Mezi poctami, kterých se Michelle dostalo, je mimo jiné i prestižní cena Sullivan Award z roku 2001. Tato cena je udělována nejlepšímu americkému amatérskému sportovci. Michelle získala tuto cenu jako první krasobruslařka od doby Dicka Buttona, který ji vyhrál v roce 1949. Za celou svou krasobruslařskou kariéru Michelle dostala na národním mistrovství a mistrovství světa celkem 57 absolutních známek (6.0), z toho 42 jí bylo uděleno na mistrovství Ameriky. Jejímu rekordu se nejvíce blíží Brian Boitano s devíti absolutními známkami. Vzhledem k tomu, ze došlo ke změně systému hodnocení krasobruslařů z šestkové škály na bodový systém, nemůže již být rekord Michelle překonán.
Začátek krasobruslařské kariéry V roce 1991 začaly Michelle a Karen trénovat pod vedením slavného amerického trenéra Franka Carrolla. Po roce trénování s ním se jedenáctiletá Michelle umístila devátá na juniorském národním mistrovství. V roce 1992 ve věku 12 let složila za zády svého trenéra seniorský test, čímž postoupila do seniorské kategorie.
V roce 1993 skončila Michelle šestá na Mistrovství Ameriky seniorů a o rok později se stala americkou juniorskou mistryní.
V roce 1994 se Michelle na americkém mistrovství seniorů umístila na 2. místě za Tonyou Hardingovou, což by jí za normálních okolností vyneslo místo v americkém reprezentačním týmu pro olympiádu v norském Lillehameru. Toto místo však nakonec bylo uděleno americké mistryni z předchozího roku Nancy Kerriganové. Ta se po útoku, který na ni byl spáchán (útok je spojován s ex-manželem Tonyi Harding), nemohla kvůli zranění amerického mistrovství zúčastnit (národní mistrovství sloužilo současně jako kvalifikační závod pro olympijské hry). Třináctiletá Michelle jela do Norska jako náhradnice, ale nakonec nedostala příležitost soutěžit. Náhradou za to však byla místo Nancy Kerrigan nominována na mistrovství světa 1994, kterého se kromě Kerrigan nezúčastnila ani Tonya Harding. V konečném pořadí Michelle získala osmou příčku.
Poté, co na konci závodní sezony ukončily v roce 1994 amatérskou kariéru Nancy Kerrigan, Tonya Harding, Oksana Bajulová a jiné závodnice z olympiády v Lillehameru, skýtalo mistrovství Ameriky pro Michelle a jiné krasobruslařské naděje příležitost zvítězit. Michelle byla sice největší favoritkou na zlato, ale pád při trojitém lutzu ji nakonec o nejcennější medaili připravil. Americkou mistryni se stala Nicole Bobeková, zatímco Michele patřila již podruhé za sebou stříbrná příčka, která jí současně zajistila účast na mistrovství světa v roce 1995. Během tohoto mistrovství byla komentátory a médii často nazývána „jumping bean“; ve své volné jízdě totiž skočila čistě 7 trojitých skoků – více než kterákoliv jiná krasobruslařka. Přesto se Michelle umístila až čtvrtá, což odborníci i kouč Frank Caroll považovali za jasný signál, že je Michelle rozhodčími považována pouze za malou skokanku, které schází umělecký projev.
Rozvoj uměleckého projevu Po šampionátě v roce 1995 přemýšlel tým okolo Michelle, co změnit, aby dokázali Michelle přetransformovat ze skákajícího dítěte na uměleckou krasobruslařku, která by mohla mít naději získat titul olympijské šampionky. Jako předlohu pro téma její nové volné jízdy proto zvolili mýtus o princezně Salome pocházející z Nového zákona. Kouč Frank Carroll tehdy Michelle vysvětlil, že Salome byla stejně stará jako ona, že byla velmi provokativní a že si svým nápadným vzhledem a krásou získala pozornost krále. Aby Michelle mohla ztvárnit tuto roli na ledě, bylo potřeba ušít poutavý kostým a především přesvědčit otce Michelle, aby dovolil dceři nosit na ledě make-up. Nový vzhled byl pro Michelle jen součástí její nové image. Mnohem důležitější byly pro ni změny, které pozorovala sama na sobě. Naučila se cítit hudbu a interpretovat ji na ledě. Proto také lidé blízcí Michelle říkají, že by jí nová image nebyla nic platná, pokud by na ni nebyla bývala připravená. Důkazem toho, že úsilí Franka Carrolla a choreografky Lori Nicholové se vyplatilo, byly reakce krasobruslařské veřejnosti na soutěžích. Michelle se totiž změnila k nepoznání a na otázky typu „Kdo je ta dívka?“ Frank Carroll vítězoslavně odpovídal: „ale vždyť to je přece Michelle Kwan“. Kdo se na Michelle podíval, už z ní nemohl spustit oči. V tom roce (1996) Michelle získala svůj první titul americké mistryně a první titul mistryně světa, kdy těsným rozdílem porazila mistryni světa z předchozího roku, Číňanku Lu Chenovou. Obě krasobruslařky tehdy dostaly ve volné jízdě dvě absolutní známky za umělecký dojem.
V sezoně 1996–97 bruslila Michelle na hudbu „Dream of Desdemona“ (krátký program) a „Taj Mahal“ (volná jízda). V tomto roce Michelle poprvé představila spirálu se změnou hrany brusle, která je stále považována za její charakteristický pohyb na ledě. Michelle však v této sezoně měla potíže se skoky, které byly způsobené tím, že Michelle vyrostla. Navíc se nedokázala přizpůsobit novým krasobruslařským botám, jež měla propagovat v rámci smlouvy, kterou s výrobcem podepsal její otec. Během volné jízdy na národním šampionátu v roce 1997 třikrát spadla a navzdory celkovému umístění na druhé příčce následně odmítla rozhovor na kameru spolu s dalšími medailistkami Tarou Lipinskou (zlato) a Nical Bobekovou (bronz). S Tarou Lipinski také prohrála souboj titul světové šampionky. Vyhrála totiž volnou jízdu, nicméně ztrátu po pádu v krátkém programu už nedokázala dohonit.
Olympiáda v Naganu 1998 V následující sezoně, zhruba dva měsíce před americkým mistrovstvím, jež bylo kvalifikací na olympijské hry v Naganu, prokázal u Michelle snímek z rentgenového vyšetření únavovou zlomeninu v levém chodidle. Pár týdnů před jedním z nejdůležitějších závodů kariéry měla Michelle nohu v sádře a nemohla trénovat. Podle Briana Boitana, olympijského vítěze v krasobruslařské soutěži mužů z roku 1988, bylo zranění Michelle důsledkem neustále opakovaného trénování kombinace trojitý toeloop-trojitý toeloop, prvku, který Michelle považovala za nezbytný k získání zlaté olympijské medaile. Navzdory tréninkovému deficitu předvedla Michelle na národním šampionátu výkon, který mnozí považují za absolutní vrchol její kariéry, jak po stránce technické, tak po stránce umělecké. Její krátký program Rachmaninoff byl ohodnocen šesti a volná jízda Lyra Angelica osmi nejvyššími známkami.
Po tomto ohromujícím výkonu byla Michelle jednoznačnou favoritkou olympijských her. Tíha vlastního očekávání a očekávání ostatních umocněná nedoléčeným zraněním si však vyžádala svou oběť. Michelle zajela svou jízdu bez chyby, avšak neuvolněně s jistou dávkou opatrnosti. Přetrvávající bolest v chodidle jí navíc neumožnila skočit kombinaci dvou trojitých skoků, což byla jedna z věcí, ve které jí týmová kolegyně Tara Lipinski předčila. Životní volnou jízdou si Tara zajistila zlato, čímž se ve svých 15 stala nejmladší olympijskou šampionkou v historii. Olympijská soutěž krasobruslařek tak skončila velmi těsným rozdílem. Někteří odborníci byli toho názoru, že Tara měla výhodnější pozici, neboť bruslila až na konci startovní skupiny, zatímco Michelle šla na led jako úplně první. Faktem zůstává, že Tara předvedla technicky náročnější program, ale i tak považují někteří konečné rozhodnutí porotců za sporné a obzvláště mezi fanoušky bylo intenzivně diskutováno. Těsně po olympiádě Michelle prohlásila, že se svůj olympijský neúspěch snažila nějak překonat, ale když viděla rodiče, kteří do ní vkládali veškeré naděje, rozplakala se. K dalším jejím výrokům patří, že její stříbrná medaile má sice jinou barvu, než o které snila, ale že ji přijme. Bývalá olympijská šampionka a nyní televizní komentátorka krasobruslení Peggy Flemingová vzpomíná na Michelle a její olympiádu v Naganu v ještě trochu jiném světle. V té době totiž byla Peggy Fleming diagnostikována na rakovinu prsu. Tato zpráva zastihla Michelle přímo v dějišti olympijských her. Michelle přesto neváhala zvednout telefon a zavolat Peggy, aby zjistila, jak se jí daří. Peggy jen těžko skrývala překvapení, když si uvědomila kdo jí volá a řekla Michelle do telefonu: „jsem v pohodě, nedělej si o mě starosti, teď jsou přece Tvé olympijské hry.“
Těsně po olympiádě zvítězila Michelle na mistrovství světa, kterého se nezúčastnila ani Tara Lipinski a ani Lu Chen, bronzová medailistka z Nagana. Obě po olympiádě oficiálně ukončily amatérskou kariéru, čímž vznikl prostor pro jiné krasobruslařky, které se měly stát novými soupeřkami Michelle.
Meziolympijské období 1998–2002