Jang I-čching (, 24. prosince 1454 – 6. září 1530) byl čínský politik, vojevůdce a spisovatel v říši Ming. Za vlády císařů Čeng-teho a Ťia-ťinga v první třetině 16. století jako odborník na vojenské a pohraniční záležitosti zaujímal vysoké funkce v severozápadní pohraniční provincii Šen-si i v ústředních úřadech, včetně míst ministra daní (1510–1511), ministra státní správy (1511–1515) a velkého sekretáře (1515–1516 a 1526–1529), přičemž v letech 1526 a 1527–1529 stál v čele velkého sekretariátu. Patřil též k nejuznávanějším básníkům své generace.
Jména Jang I-čching používal zdvořilostní jméno Jing-ning () a pseudonym Suej-an (). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-siang ().
Rodina, mládí, zkoušky Předkové Jang I-čchinga pocházeli z An-ningu v provincii Jün-nan. Jang I-čching se však narodil 24. prosince 1454 v Chua-čou v provincii Kuang-tung, kde jeho otec Jang Ťing zastával úřad zástupce okresního správce. Po odchodu do výslužby se Jang Ťing s rodinou přestěhoval do Pa-lingu v provincii Chu-kuang. Jang I-čching byl výjimečně nadané dítě, vzdělával se v konfuciánském učení, roku 1468 složil provinční úřednické zkoušky a roku 1472, v neobvykle nízkém věku osmnácti let, v Pekingu složil i metropolitní a palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’.
Roku 1473 zemřel Jang Ťing a byl pohřben v bydlišti své dcery, v Tan-tchu v prefektuře Čen-ťiang v Nan č’-li (od 17. století v provincii Ťiang-su), Tan-tchu následně přijal za své bydliště i Jang I-čching.
V nižších úřadech Roku 1476 Jang I-čching ukončil smutek za otce a vrátil se do státní služby, přičemž byl jmenován písařem ve velkém sekretariátu. Po několika letech byl přeložen na pozici pomocníka vedoucího kontrolního úřadu provincie Šan-si, roku 1491 přešel na místo intendanta pro vzdělání v provincii Šen-si. V Šen-si zůstal osm let, během nichž mimo jiné založil akademii v Si-anu a důkladně se seznámil s organizací obrany provincie před nájezdy Mongolů a Tibeťanů a problematikou státního chovu koní v provincii.
Od roku 1498 sloužil v Pekingu jako náměstek dvorského ministra císařských obětí, po třech letech povýšil na nankingského dvorského ministra císařských obětí.
Roku 1501 s titulem zástupce vedoucího kontrolního úřadu převzal odpovědnost za chov koní na státních pastvinách v Šen-si. Po ničivých mongolských nájezdech roku 1501 Číňané o svá stáda přišli a Jang je vytvářel od nuly, úkolu se nicméně ujal s velkou energií. V reakci na opětovné nájezdy Mongolů na provincii byl v lednu 1504Dardess (2019), s. 302. navíc jmenován velkým koordinátorem sün-fu v Šen-si.
Vrchní velitel cung-tu v Šen-si Roku 1505 navrhl reformu státem řízeného nákupu koní od tibetských a mongolských kmenů výměnou za čaj, reforma však nepřinesla zlepšení situace. V zájmu efektivnějšího řízení obrany navrhl zřízení funkce vrchního velitele cung-tu, kterému by byli podřízeni velcí koordinátoři velící regionálním pohraničním velitelstvím v Šen-si (totiž velitelstvím v Kan-su, Ning-sia a Jen-suej). Návrh císař a vláda schválili a na doporučení ministerstva vojenství byl v únoru 1506 vrchním velitelem cung-tu v Šen-si jmenován právě Jang I-čching.Dardess (2019), s. 304. Jako velitel cung-tu předložil plán na obnovení a rozšíření obranných zdí v Ordosu, jako části širšího plánu na jeho znovuobsazení; plán císař schválil, vydělil finance a Jang zahájil výstavbu zdí. Postavil jich pouze 20 km, když vlivný císařský eunuch Liou Ťin obvinil Janga ze zpronevěry svěřených financí a nechal zatknout. Úsilím velkých sekretářů Li Tung-janga a Wang Aoa byl Jang I-čching v dubnu 1507 propuštěn, ale musel odejít z úřadu.Goodrich, s. 1517. Když o desetiletí později ministr vojenství Wang Čchiung hodnotil vrchní velitele cung-tu v Šen-si, označil Jang I-čchinga za vcelku neúspěšného, když jeho reformy nepřinesly očekávané výsledky.Dardess (2019), s. 346.
V květnu 1510 se v Ning-sia vzbouřil kníže z An-chua a ovládl město. Jakožto zkušený voják a politik obeznámený s problémy a lidmi severozápadu byl Jang I-čching povolán do státní služby, znovu jmenován vrchním velitelem cung-tu v Šen-si a s eunuchem Čang Jungem pověřen likvidací vzpoury, přičemž dostali k dispozici několikatisícové vojsko sebrané z posádek v okolí Pekingu a severovýchodních hranic. K posílení vojska Jang navrhl provést rychlý nábor mezi bandity pekingského regionu.Robinson (2001), s. 68. Než Jang a Čang dorazili na místo, vzpouru zlikvidovali místní velitelé v čele s generálem Čchiou Jüem; Jang I-čching poté zorganizoval vyšetřování událostí a uklidnil situaci.
Během tažení Jang I-čching namluvil Čang Jungovi, že je ve smrtelném nebezpečí, protože Liou Ťin připravuje převrat. Čang Jung se poté spojil s dalšími eunušskými hodnostáři (z takzvaných osmi tygrů) a Liou Ťina v září 1510 svrhl.Geiss, s. 411.
Ministr a velký sekretář V září 1510 se Jang I-čching s podporou Čang Junga stal ministrem daní. V lednu 1511 postoupil na místo ministra státní správy, roku 1514 získal vysoký čestný titul šao-fu (). V březnu 1515 odstoupil první velký sekretář Jang Tching-che kvůli smutku za smrt otce; vedení sekretariátu pak převzal Liang Čchu a v květnu byl Jang I-čching jmenován na uvolněné místo velkého sekretáře, přičemž mu zůstal formální titul ministra státní správy.
Jako ministr se mimo jiné podílel na organizaci boje se zločineckými bandami, které se v letech 1510/1511 neobyčejně rozmohly, seskupily v několikatisícové skupiny a kromě olupování venkova začaly útočit i na okresní, krajská a prefekturní města v oblasti Pej č’-li a provincii Šan-tung, města nezřídka okupovaly celé týdny. Jang I-čching ostře kritizoval místní úředníky, kteří problém s útočníky řešili jejich usmiřováním, hoštěním, úplatky a přesvědčováním, aby loupili mimo jejich obvod. Navrhoval problém řešit všestranně, jak opatřeními sociálně-ekonomickými (stíhání zkorumpovaných a nehodných úředníků, odpuštění daní a finanční i materiálová pomoc oloupeným obyvatelům), tak vojenskými (opevnění měst hradbami a vsí palisádami, budování kontrolních a hlídkových stanovišť, příprava zbrojnic a zásob potravin; zapojení lokálních osobností – bývalých úředníků, studentů státních škol i místních boháčů – do organizace domobrany a nábor statečných mužů a siláků, i s kriminální minulostí, do domobrany).Robinson (2001), s. 122–123. Bandité byli, i za pomoci navrhovaných opatření, postupně v letech 1511–1512 vytlačeni na jih až k řece Jang-c’-ťiang a rozprášeni.
Odvolání z funkcí Roku 1516 Jang I-čching využil záplavy a nebeské úkazy ke kritice císařových oblíbenců, zkritizoval i nepřipravenost pekingské posádky k obraně města; mezitím však Čang Jung ztratil panovníkovu přízeň, což oslabilo podporu Jang I-čchinga v císařově okolí. Velitelé pekingských vojsk Ťiang Pin a Čchien Ning, dotčení kritikou, v září 1516 přesvědčili císaře k Jang I-čchingovu odvolání. Jang I-čching se poté vrátil do svého domova v Tan-tchu.
S císařem Čeng-tem se Jang I-čching setkal až po čtyřech letech, v září 1520. Tehdy panovník přes Tan-tchu cestoval z Nankingu zpět do Pekingu a na dva dny se zastavil v Jangově sídle. Jang panovníka přijal se vší možnou okázalostí, bavil ho zpěvem a hrami svého uměleckého souboru a mimo jiné císaři daroval své kopie sungské encyklopedie Cche-fu jüan-kuej a jüanské encyklopedie Wen-sien tchung-kchao. Císař si do Pekingu vzal i jednoho ze zpěváků Jangova souboru.
Na jaře 1521 Čeng-te zemřel a nastoupil nový císař Ťia-ťing, který si pamatoval, že jeho otec řadil Jang I-čchinga mezi tři vynikající muže žijící na středním a dolním toku Jang-c’ (s Li Tung-jangem a Liou Ta-siaem); proto po svém nástupu na trůn Jang I-čchinga obdaroval. Jang I-čching poté ve velkém sporu o obřady na podzim 1521 v dopise ministru státní správy Čchiao Jüovi (Jangovu žáku a bývalému náměstku na ministerstvu daní) podpořil procísařskou argumentaci Čang Cchunga, a své sympatie a podporu vyjádřil i v korespondenci přímo s Čang Cchungem a dalšími stoupenci císaře (včetně dalšího Jang I-čchingova žáka Si Šua).Geiss, s. 448. Podle sinologa Jamese Geisse se Jang I-čching zapojil do sporu o obřady především v rámci soupeření o vliv s velkými sekretáři v čele s Jang Tching-cheem a s nimi spojenými učenci z akademie Chan-lin.Geiss, s. 449.
Opět vrchní velitel cung-tu a velký sekretář Císař si Jangovy neformální podpory ve sporu o obřady cenil a v lednu 1525 byl proto Jang I-čching s přispěním Čang Cchunga a dalšího císařova stoupence, Kueje E, opět jmenován nejvyšším velitelem tří pohraničních oblastí v Šen-si s formálními tituly ministra vojenství a hlavního cenzora.Goodrich, s. 1518 Bylo to v mingské Číně poprvé, co bývalý velký sekretář dostal vojenské velení. V Šan-si začátkem roku 1525 odrazil nájezd deseti tisíc jezdců z Čching-chaje.
V Pekingu se zatím Čang Cchung a Kuej E snažili omezit vliv prvního velkého sekretáře Fej Chunga. V souvislosti s tím byl koncem roku 1525 Jang I-čching povolán do Pekingu a po půl roce s podporou Čang Cchunga a Kueje E jmenován velkým sekretářem (a formálně i ministrem státní správy) a jako starší převzal od Fej Chunga vedení sekretariátu, Fej Chung pak pracoval jako řadový velký sekretář.Geiss, s. 455. Za několik týdnů však komise učenců vedená Fej Chungem dokončila pravdivé záznamy (š’-lu) Ču Jou-jüana, otce císaře Ťia-ťinga. Fej Chung byl za to povýšen a vyměnil si s Jangem pozice prvního a druhého velkého sekretáře. Nicméně Jang (ve shodě s Čangem a Kuejem) i nadále na Fej Chunga útočil a v březnu 1527 dosáhl jeho odvolání a opět stanul v čele velkého sekretariátu. V září 1527 obdržel vysoký čestný titul „levý pilíř státu“.
Jako velký sekretář se mimo jiné zaměřil na problémy pekingského regionu. Vlastnictví většiny půdy v osmi prefekturách metropolitní oblasti eunušskými úřady, císařskými příbuznými a mocnými rodinami vyhodnotil jako negativní jev, požadoval vyšetření okolností, za nichž se dotyční zmocnili pozemků, a opatření k nápravě. Také koncem roku 1527 prosadil návrat eunucha Čang Junga z desetileté nepřízně a jeho jmenování velitelem spojených výcvikových divizí umístěných v okolí Pekingu.
V říjnu 1527 byl velkým sekretářem jmenován Čang Cchung a v březnu 1529 i Kuej E. Skupina úředníků podporujících císaře ve sporu o obřady však ztratila jednotu, když se rozpadla spolupráce mezi Jang I-čchingem a dvojicí Čang-Kuej. V září 1529 císař Ťia-ťing Čanga a Kueje sesadil v reakci na obvinění ze zneužití pravomocí.Geiss, s. 456.Goodrich, s. 69. Už v říjnu 1529 Čang Cchungův spojenec Chuo Tchao přesvědčil panovníka, že obvinění vznesená proti Čangovi byla výsledkem zákulisních machinací Jang I-čchinga. Císař reagoval vrácením Čanga do úřadu a odvoláním Jang I-čchinga.Geiss, s. 456–457. Jang odešel do výslužby se ctí, ale roku 1530 byl navíc obviněn z přijetí úplatku od Čang Junga (kontrolní úředníky k obvinění ponoukl Čang Cchung) a v březnu 1530 zbaven titulů a hodností. Zemřel bezdětný o šest měsíců později.
Památka, hodnocení, literární činnost Roku 1548 císař Ťia-ťing Jang I-čchinga rehabilitoval a jako výraz mimořádného uznání mu udělil posmrtné jméno Wen-siang.
Jang I-čching byl energický, velmi schopný a vzdělaný, odborník zejména na vojenské a pohraniční záležitosti.Dardess (2019), s. 358. Pro své schopnosti byl srovnáván se slavným tchangským státníkem Jao Čchungem (651–721). Vyzdvihl řadu talentovaných mužů, mezi které patřili například Čchiou Jüe, Wang Jang-ming a Wang Tching-siang. Později, roku 1525, se však s Kuejem E postavil proti Wang Jang-mingovu jmenování velkým sekretářem, které navrhl ministr Si Šu. Oba velcí sekretáři, Jang i Kuej, uznávali Wangovy schopnosti, nechtěli však, aby je v Pekingu zastínil; nakonec roku 1527 navrhl Kuej E poslat Wanga do vzdálené jihozápadní provincie Kuang-si potlačit povstání místních náčelníků.