Kostel svatého Rocha je renesanční kostel nacházející se v Praze 1-Hradčanech v areálu Strahovského kláštera. Na počátku 17. století jej dal vybudovat císař Rudolf II. jako poděkování za odvrácení morové epidemie.
Historie vlevo|náhled|Vstupní část kostela vlevo|náhled|Interiér kostela
Prvním chrámem na tomto místě byla středověká kaple, zasvěcená svatým Felixi a Adauktovi.ČIŽINSKÁ Helena, Kaple sv. Felixe a Adaukta na Strahově v Praze, in: Jaroslav Podliska et alii (eds): V za(u)jetí malostranských stratigrafií. Sborník k životnímu jubileu Jarmily Čihákové, NPÚ Praha 2015, s. 190–211, ISBN 978-80-7415-105-7
Když v roce 1599 řádil v Čechách mor, slíbil císař Rudolf II., že dá postavit nový kostelík ke cti morových patronů, sv. Šebastiána a sv. Rocha. S podporou strahovského opata Lohelia bylo v roce 1602 vybráno místo novostavby na strahovském pozemku po zpustlé kapli a 7. června 1603 byl položen její základní kámen. Architekt kostela není znám, ale patrně se jednalo o osobnost spojenou s císařským dvorem, snad šlo o Giovanniho Mariu Filippiho. Ačkoli hrubá stavba byla hotová už před císařovou smrtí v roce 1611, dokončovací práce se protáhly do roku 1617, kdy kostel vysvětil pražský arcibiskup Jan Lohelius. Vybavení interiéru trvalo ještě desetiletí.
Původně byl farním kostelem strahovské farnosti. Za panování císaře Josefa II. byl kostel i se hřbitovem v roce 1784 zrušen a místo něj byl farním kostelem prohlášen nedaleký klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Krátce ještě sloužil jen jako kaple pro zemřelé. Oltáře, varhany i kazatelna byly rozebrány a prostor pak byl následně využíván jako kovárna.
V letech 1881–1882 provedl strahovský opat Zikmund Antonín Starý rozsáhlou renovaci kostela u příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Stefanií a 15. října 1882 kostel znovu vysvětil. Dal do něj umístit tři sochy: na hlavní oltář sv. Rocha, na boční oltáře Srdce Ježíšova a Srdce Mariina; všechny podle modelů sochaře Antonína Procházky zhotovil z terakoty František Enders v Karlíně. Mešní roucho vlastnoručně vyšila a kostelu darovala princezna Stefanie.EKERT František, Posvátná místa král.hl. místa Prahy II, Praha 1883, s. 143–144..
Po roce 1948 byl komunistickým režimem kostel spolu s klášterem "znárodněn" a téměř čtyřicet let sloužil jako depozitář. Po roce 1989 jej strahovští premonstráti pronajali pro výstavní síň aukční galerie Miro.
Popis Jde o pozdně renesanční architekturu s gotizujícími prvky. Stavba je manýristicky převýšená. Kostel je jednolodní, má pozoruhodný půdorys kompozitního typu. Loď má tvar obdélníku, k němuž přiléhá z jedné strany předsíň s okosenými rohy a z druhé strany kněžiště téhož tvaru, což navozuje dojem prostoru oválného. K tomuto tělesu přiléhají po stranách dvě pětiboké kaple a v závěru pětiboká apsida, které tak evokují ramena kříže. Umístěny v nich bývaly oltáře tří nejvýznamnějších patronů proti nakažlivým chorobám: v apsidě svatého Rocha, v postranních výklencích sv. Šebestiána a sv. Antonína Poustevníka. Tři oltáře v barokním slohu dal vyzdobit císař Ferdinand II. s císařovnou Eleonorou. V roce 1684 byl v kostele pohřben stavitel Jan Jiří Gottwig a v roce 1713 malíř Krodel. Za vpádu Prusů byl kostel poškozen dělostřelbou a v letech 1747-1748 obnoven, na hlavní oltář byl pak instalován obraz sv. Rocha od F. X. Palka. Hlavní loď je sklenuta valeně s dvěma páry trojúhelníkových výsečí.
Odkazy
Reference
Související články Křesťanská sakrální architektura
Externí odkazy
Rocha Hradčany Roch Hradčany Rocha Hradčany Kategorie:Zaniklé kaple v Praze Kategorie:Kulturní památky na Hradčanech (Praha 1) Kategorie:Strahovský klášter Kategorie:Římskokatolická farnost Praha-Strahov