Lockheed Martin F-35 Lightning II je americký bojový letoun, který vznikl jako výsledek programu Joint Strike Fighter (tj. společný útočný stíhač), vyhlášeného ministerstvem obrany USA, za účelem vytvoření jednotné víceúčelové stíhačky, která by byla zařazena do výzbroje USAF, USN, USMC a spojenců NATO. Díky tomu je možné stroje vyrábět ve velkých sériích, což podstatně snížilo jejich cenu. Jeho výrobcem je Lockheed Martin.
Jde o třídu jednosedadlových, jednomotorových víceúčelových stíhacích letounů páté generace ve vývoji, určených k provádění pozemních útoků, průzkumu a vzdušných obranných misí s technologií Stealth."F-35 Capabilities." Lockheed Martin, 2009. Retrieved: 9 February 2009."Knesset Finance Committee approves F-35 deal." Globes (Israel). Retrieved: 29 November 2010.
Jelikož mají různé verze F-35 nahradit tak různorodé stroje, jako je A-10 Thunderbolt II, F-16 Fighting Falcon, AV-8B Harrier II a F/A-18 Hornet, vznikly tři hlavní verze tohoto letounu: první je varianta s konvenčním vzletem a přistáním (F-35A), druhou je varianta s krátkým vzletem a svislým přistáním (F-35B) a třetí je varianta určená pro operace z letadlových lodí s charakteristikami CATOBAR (F-35C). Budou tak představovat většinu amerického taktického letectva s lidskou posádkou. Pro potřeby dalších uživatelů (Izraelské vojenské letectvo a Kanadské královské letectvo) vznikly další dvě modifikace.
Spojené státy uvažují o koupi 2 443 těchto letadel."Pentagon's F-35 Fighter Under Fire in Congress." PBS. Retrieved 22 August 2010. Celkové náklady projektu F-35 Lightning II, které platí americký poplatník po započítání i provozních a servisních nákladů na 55 let dopředu, by se měly vyšplhat přes 1500 miliard dolarů.F-35 Total Costs Soar to $1.5 Trillion; Lockheed Defends Program Do této částky jsou již zahrnuty náklady na vývoj v hodnotě 59,2 miliard dolarů a na pořízení všech letadel v hodnotě 261 miliard dolarů. Letadlo by se tak mělo stát základním kamenem letectva NATO a spojenců USA, jeho vývoj je plánován do roku 2050 a podpora do roku 2080.
Vývoj náhled|Prototyp F-35A 7. července 2006 náhled|F-35A s otevřenými dvoudílnými dveřmi za kokpitem pilota před tankováním paliva náhled|SMC F-35B provádí první kolmé přístání na lodi USS Wasp (LHD-1) 3. října 2011 V roce 1996 byl oficiálně zahájen program JSF (Joint Strike Fighter), z něhož později vzešel víceúčelový bojový letoun F-35 Lightning II. Na vývoji letadla začaly pracovat dvě konkurenční skupiny firem, z nichž jako první zahájila letové zkoušky skupina pod vedením společnosti Boeing. Prototyp X-32A se jim podařilo dostat do vzduchu již 18. září 2000, ovšem let byl předčasně ukončen kvůli úniku oleje. Druhá skupina firem pod vedením společnosti Lockheed Martin vzlétla se svým prototypem X-35A dne 24. října 2000. První let proběhl bez problémů, podobně jako ty následující při vyšších rychlostech, a tak se již 7. listopadu testovalo tankování za letu.F-35 Lightning II - První neznamená vítěz Koncepce Boeingu byla lepší podle původního zadání, ale jak se požadavky měnily, ztrácela na atraktivnosti, až byly obě koncepce vyrovnané.
Nakonec, po sérii zkoušek trvajících celý rok, v říjnu 2001 zvítězil X-35 skupiny Lockheed, a to kvůli lépe řešenému systému motorů u varianty s kolmým startem F-35B. F-35B je konvenční stíhací stroj s velkým poměrem tahu k hmotnosti. Svým řešením připomíná větší, pokročilejší a také dražší dvoumotorový F-22A Raptor, který také ve stavech USAF doplní.
Dalšími důvody vítězství byly hlavně: vyšší spolehlivost prototypu X-35B při letech v extrémních podmínkách, lepší ovladatelnost varianty X-35C při letech v nízkých rychlostech během přistávání na letadlových lodích, lepší předpoklady všech verzí X-35 na vybavení letadla množstvím senzorů klíčových pro začlenění stroje do konceptu digitálního bojiště, a možnost využití technologií vyvinutých společností Lockheed Martin pro F-22 Raptor. Kromě společnosti Lockheed Martin se tak vítězi v soutěži staly i partnerské firmy Northrop Grumman a BAE Systems.
V únoru 2006 sjel z linky ve Fort Worthu v Texasu první sériově vyrobený kus F-35A a v prosinci téhož roku uskutečnil svůj první let. 11. června 2008 uskutečnila první let i varianta F-35B, v rámci kterého se dostala do výšky asi 4570 m. Všechny plánované testy motoru a řízení proběhly bez jakýchkoliv problémů.F-35B STOVL achieves successful first flight 19. ledna 2012 se uskutečnil nad základnou Edwards první noční let s letadlem F-35A.Lockheed Martin F-35A Performs First Night Flight Úspěšné ukončení této mise otevřelo cestu k zahájení testů nočního tankování, které se konalo 26. března 2012 za asistence tankovacího letounu KC-135. Dalším významným milníkem v programu JSF byla první přistání letadel F-35 na palubách letadlových lodí. V roce 2011 přistála varianta F-35B na palubě USS Wasp a dne 3. listopadu 2014 zrealizoval na palubě USS Nimitz své první přistání i F-35C.F-35C makes 1st carrier landing, on USS Nimitz
31. července 2015 dosáhlo prvních 10 strojů F-35B (letka VMFA-121) počátečních operačních schopností. 2. srpna 2016 dosáhla počáteční operační způsobilost (Initial Operational Capability) varianta F-35A. Stalo se tak v případě strojů 34. stíhací peruti USAF dislokované na Hill Air Force Base. Palubní verze F-35C dosáhla počáteční operační způsobilosti k 28. únoru 2019 u námořní letecké jednotky VFA-147.
Konstrukce
Motor náhled|vlevo|Vektorování tahu a vstupní ústrojí na letounu F-35B náhled|Motor F135-PW-100 pro variantu F-35A Pohonnou jednotkou letounu F-35 je dvouproudový motor F135 od společnosti Pratt & Whitney, díky kterému dosahuje stíhačka maximální rychlosti více než Mach 1,6. Pratt & Whitney F135 s přídavným spalováním dosahuje tahu 191 kN, což z něj dělá nejsilnější motor, jaký byl kdy instalován do stíhacích letounů. Kromě předních průduchů je vzduch do motoru přiváděn i dvoudílnými dveřmi, umístěnými na hřbetu letadla, hned za kokpitem.
Vzduch vychází ven přes zadní trysku s vektorováním tahu, ale i přes menší trysky v křídlech, které se používají při vyrovnávání letadla během vzletu. Systém vektorování tahu je nezbytný pro variantu s krátkým vzletem a svislým přistáním, ale u varianty F-35A použitý nebyl, protože by to zbytečně navýšilo výrobní náklady.
Jako alternativa k F135 byl vyvíjen motor General Electric/Rolls-Royce F136 od společností General Electric a Rolls-Royce. Práce na vývoji však byly pozastaveny v prosinci 2011 poté, co Kongres Spojených států zamítl další financování.
Kokpit náhled|Kabina pilota F-35 Kokpit F-35 je vybaven jediným dotykovým displejem po celé šířce přístrojové desky a jeho rozměry jsou 50 x 20 centimetrů. F-35 bude po 50 letech prvním americkým bojovým letadlem, které nebude mít průhledový displej (HUD). Nejdůležitější informace, které tento displej dosud zobrazoval, budou pilotovi promítány na displej integrovaný v přilbě. Součástí přilby je i zaměřovač, díky kterému může pilot uzamknout cíl, předat informace o cíli raketě a vystřelit i tzv. „přes rameno“. V současnosti piloti F-35 používají přilbu Gen 2, vyvinutou konsorciem Rockwell Collins ESA Vision Systems.F-35 Gen III Helmet Mounted Display System 11. srpna 2015 však konsorcium oznámilo dodání první přilby nové generace Gen 3. Ta by měla zajistit lepší spolupráci se senzory, díky čemuž pilot dostane informace ze 6 infračervených senzorů v reálném čase. Přilba má také vylepšený software, kvalitnější displej, poskytuje pilotovi lepší vidění v noci a měla by být zavedena do používání v roce 2016.
Aby se minimalizoval reakční čas pilota při náročných bojových podmínkách, v kokpitu je využit koncept HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick), tj. nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce.
Letadlo je vybaveno systémem rozpoznávání řeči, díky čemuž jej pilot může ovládat i hlasovými pokyny. Podobný systém byl v USA v minulosti testován na experimentálním letadle F-16 VISTA a použitý pouze na stroji AV-8B Harrier II. Systém rozpoznávání řeči je již integrován i v evropských letadlech (např. Eurofighter Typhoon, Dassault Rafale), ale zatím není známo jeho efektivní využití v boji.Is the F-35 stealth jet so advanced that it can be flown using one hand only? Picture raise question
Avionika náhled|vlevo|Elektrooptický systém F-35 náhled|Přilba od Rockwell Collins ESA Vision Systems Letadla F-35 jsou vybavena radarem typu AESA (Active Electronically Scanned Array), vyvinutým společností Northrop Grumman. Jde o moderní radar s aktivním elektronickým vychylováním paprsku a nese označení AN / APG-81. Radar funguje ve více módech tak, že při zaměření vzdušných a pozemních cílů poskytuje pilotovi neustále vynikající přehled o dění v jeho okolí. Vyznačuje se vysokým výkonem vůči rušení, pokročilými možnostmi identifikace nepřítele a schopností vysokorychlostní komunikace. Při testech dokázal radar do 9 sekund najít a následně sledovat 23 cílů rozptýlených až do vzdálenosti 160 km. V módu vzduch-země mapuje terén ve vysokém rozlišení a je schopen identifikovat velké množství pozemní vojenské techniky, kterou v případě pohybu dokáže neustále sledovat. Dokáže přesně lokalizovat, identifikovat a rušit prostředky protivzdušné obrany z bezpečné vzdálenosti.
Součástí elektrooptického systému AN / AAQ-37 je 6 pasivních infračervených senzorů, rozmístěných po celém draku. Tyto senzory nahrazují klasické prostředky pro noční vidění, poskytují pilotovi přehled o situaci ve všech směrech (360° vertikálně i horizontálně), dokážou vyhledat a sledovat blížící se letadlo a fungují také jako varovný systém před letícími raketami. Navíc poskytují pilotovi informace o pozici výstřelu řízené střely, údajně až na vzdálenost 1 900 km (1200 mil).
AN / ASQ-239 (Barracuda) je systém elektronického boje, který sdružuje informace, získané z několika senzorů, jako je radar, infračervené senzory nebo radarový výstražný systém, sestávající z deseti antén.
Výzbroj náhled|Detail přídě F-35 s dveřmi podvozku a přístupovými panely náhled|F-35A s otevřenou pumovnicí. náhled|Pohled na výzbroj v pumovnici Varianta F-35A je jediná, která je vybavena vnitřním kanónem GAU-22/A ráže 25 mm. Varianty F-35B a F-35C mohou mít kanón ukrytý v stealth kontejneru, upevněném na vnějším závěsníku.
Pokud si chce F-35 zachovat stealth vlastnosti, může uvnitř nést jen omezené množství raket typu vzduch-vzduch a vzduch-země. Letadlo je vybaveno dvěma vnitřními šachtami, z nichž každá disponuje dvěma závěsníky. Může tak nést jen 4 rakety vzduch-vzduch (AMRAAM, ASRAAM) nebo kombinaci dvou raket typu vzduch-vzduch a dvou přesně naváděných střel typu vzduch-země. S integrací zbraní dovnitř letadla souvisí jeden vážný problém, a tím je zvýšená teplota v obou šachtách. Ta hraničí s provozními limity plánované výzbroje, která nebyla konstruována na takový způsob nesení. Konstruktéři F-35 nebo vývojáři výzbroje budou proto muset přijít s řešením, jak předejít nežádoucímu vznícení munice.
V případě potřeby mohou být další rakety, pumy nebo přídavné nádrže připevněné na 6 vnějších závěsníků, avšak na úkor zvýšeného radarového odrazu. Závěsníky na koncích křídel jsou určeny pouze pro nesení lehčích raket typu vzduch-vzduch, jako jsou střely AIM-9X Sidewinder nebo ASRAAM.
Klíčem k dosažení počátečních operačních schopností letadel a později k plnému využití možností F-35 je software. Software F-35 bude obsahovat více než 8 milionů řádků kódu, což je čtyřikrát více než má první stealth stíhačka F-22 Raptor. Projekt vývoje softwaru a integrace zbraní je rozdělen do šesti fází, během nichž budou instalovány následující verze softwaru: Block 1A/1B – úvodní tréninková konfigurace Block 2A – rozšířená cvičná konfigurace Block 2B – zabezpečuje dosažení počátečních operačních schopností letadel námořní pěchoty a použití zbraní ve vnitřních šachtách (AMRAAM, GBU-32, GBU-12).