Hrušovský důl byl černouhelný hlubinný důl, který se nacházel v jihovýchodní části katastru obce Hrušov. Důl patřil mezi uhelné doly společnosti Vítkovické horní a hutní těžířstvo.

Historie

Kutací práce V prostoru budoucího Hrušovského dolu byly založeny před rokem 1838 dvě kutací jámy. Zakladatelem byla Rudolfova huť ve Vítkovicích. V roce 1838 bylo dosaženo první sloje s uhlím a ohlášen její nález. V roce 1839 byla udělena propůjčka dvou důlních měr.Výměrem substituce horního soudu pod čj. 411/39 ze dne 20. 11. 1839. Do roku 1848 byly v okolí jámy v dobývacím poli hloubeny další kutací jámy s možností dalšího rozšíření důlního pole.

Dědičná štola Barbora V roce 1840 byla v blízkosti Hrušovského rybníka založená dědičná štola sv. Barbora. Její ústí bylo asi 110 m severozápadně od později založeného dolu Ida. Štola byla 692 m dlouhá. Sloužila k odvádění vody, k štolovému dobývání uhlí a později jako výdušné dílo mělkého napojeného na důl č. 1. V období let 1841–1842 byly vyhloubeny Světlík č. 1 (15 m hluboký) a Světlík č. 2 (17 m hluboký) pro zajištění větrání štoly.

Hrušovský důl V roce 1844 byly dvě kutací jámy z roku 1838 přebudovány na jámy těžní a jámu větrní. Tím byl založen Důl č. 1 (Schacht No I) nebo také – podle místa, kde se nacházel – Hrušovský důl (Hruschauer Grube, také Strojní důl). Zakladatelem byl nový vlastník Rudolfovy huti Salomon Mayer Rothschild. Těžní jáma byla prohloubena do hloubky 92 m a vybavena parním těžním strojem o výkonu 20 HP. Tato jáma byla jámou vtažnou, těžní a sloužila pro jízdu havířů. Důl měl 3 těžní patra a jednu štolu (sv. Barbora), která tvořila výdušné patro. Důl byl propojen s dalšími původně kutacími jámami.

Druhá kutací jáma byla vzdálena 25 m od těžní jámy, měla hloubku 97 m a byla přebudována na jámu výdušnou a vodní. Větrání dolu bylo přirozené a napojené na štolu sv. Barbora. K čerpání důlní vody na povrch a částečně do dědičné štoly sv. Barbora sloužilo parní přímoúčinné tahadlové čerpadlo o výkonu 60 HP.

Ve druhém pololetí roku 1874 byla větrní jáma prohlubována z hloubky 97 m na 286 m. V roce 1876 byla jáma převedena k dolu Ida jako jáma č. 1 a nadále sloužila jako jáma vodní. V období od února 1878 do 10. dubna 1878 byla jáma prohloubena do hloubky 303 m. Profil jámy byl 2,8 x 3 m, byla v dřevěné výztuží, rozdělená na oddělení lezní, pro čerpání vody a dvěma malými těžními odděleními. Od roku 1891 se stala jámou výdušnou. Byla vybavena ventilátorem Pelzer s oběžným kolem o průměru 3200 mm. Spolu s ventilátorem Ritinger na těžní jámě odsával 1200 m³/min. Pravděpodobně od roku 1892 větrní jáma č. 1 začala sloužit i pro větrání sousedního důlního pole dolu Terezie. V roce 1916 byla větrní jáma č. 1 vybavena ventilátorem Capell, sací výkon 36 až 40 m³/s, který byl vyrobený v Železárnách Vítkovice. Ventilátor byl poháněn elektrickým motorem vyrobeným firmou Bergmanovy závody, Podmokly a byl funkční do roku 1969. V roce 1918 byla jáma prohloubena na konečnou hloubku 334 m. Průřez jámy byl segmentový (3x3,25m) do hloubky 260 m, pak kruhový (průměr 3,6 m). Od roku 1924 sloužila větrná jáma výlučně pro důl Terezie. Do správy dolu Terezie (Petr Bezruč) byla převedena 1. října 1963. Likvidace jámy zasypáním byla zahájena 17. prosince 1967. V roce 1969 zůstala část jámy nezasypaná, úsek 200 m pod hloubkou 96 m. V roce 1977 byla jáma zasypána struskou. Důvodem bylo odvodnění stařin. Voda procházela struskou na pomocnou čerpací stanici.Od nálezu uhlí ... c.d., s 124 a 125

Nová jáma č. II byla založena před rokem 1846 a od roku 1884 přestala být využívána. Jámový stvol měl segmentový průřez se třemi odděleními a byl ve výdřevě. Nová jáma byla uzavřena poklopem a byla v rezervě pro případ otvírky východního pole dolu Ida, k čemuž nedošlo.

Těžba uhlí Důl byl činný od roku 1884 do 1876. Dobývány byly sloje svrchních hrušovských vrstev ostravského souvrství. Dobývalo se postupem z pole na zával. V úrovni dědičné štoly sv. Barbory bylo těžní štolové patro (později výdušné), jehož hloubka se pohybovala od 9,5 m do 33 m. Další těžní patra byla v hloubce 62,5 m a v hloubce 90 m. Sloje vykazovaly malý výskyt metanu a uhlí bylo vhodné ke koksování. Hrušovský důl měl pro úpravu uhlí uhelný mlýn a 10 pracích skříní.

Ukončení těžby probíhalo postupně od roku 1873 (spojené sloje 7a 8), 1875 (sloj 10) a 1876 (sloj 9). V roce 1876 byla těžní jáma zasypána a činnost dolu ukončena.

Údaje o Hrušovském dole Údaje dle NázevDruh jámyZaloženídélka štol v mhloubka jámy v mtěžbavytěženolikvidacedobývací pole v hapoznámkaHrušovská těžní 1kutací, těžní, vtažná1838921854 – 18768 – 40 tisíc tun1884197,3Hrušovská větrní 1větrní, vodní18383341969sv. Barboradědičná štola18406941854 – 18761876Jáma 6kutací1842811884Jáma č. II (Nová č. II) Od nálezu uhlí ... c.d., s. 129Větrnípřed 1846551884DukliceVětrní1845201862Kutací 3kutací, větrní1840411864Kutací 4kutací1841271864Kutací 7kutací1844271864Kutací 8kutací301860Kutací 9kutací, větrní181856Kutací 10kutací, vetrní151876Kutací 13kutací1845251864Kutací 14kutací141864Kutací 15kutací2119. st.Kutací 16kutací20Kutací 17kutací7Kutací 19kutací1849161864Kutací 20kutací18453019. st.Kutací 21kutací20Kutací 24kutací1859311864Světlík 1větrní1841151883Světlík 2184217Větrní Kutací, větrní1842161864Větrní do sloje č. 8větrní1848201859

Koksovna V roce 1854 bylo v blízkosti větrní jámy č. 17 postaveno 17 úlových koksovacích pecí. Dalších 16 úlových pecí bylo postaveno v roce 1855. V roce 1870 byly úlové pece zrušeny a nahrazeny 17 koksovacími pecemi na novém místě. Zajímavostí je, že na skupinu 7 koksovacích úlových pecí bylo napojeno 5 parních kotlů, které vyráběly páru pro těžní stroj a tahadlové čerpadlo vody. Druhá skupina sestávala z 10 koksovacích pecí typu Gobiet. Provoz koksovny byl ukončen v roce 1872.Od nálezu uhlí ... c.d., s. 130.

Doprava Hrušovský důl neměl železniční vlečku a ani nebyl napojen na železniční trať Severní dráhy císaře Ferdinanda. Uhlí bylo přepravováno formanskými povozy na dráhu nebo bylo prodáno přímo na dole.

Ubytování V době existence Hrušovského dolu byla vystavěna osada Liščina (jižně od dolu Ida). Její další rozšíření proběhlo v letech 1911 až 1913, kdy Hrušovský důl už neexistoval. Původně bylo v roce 1860 postaveno 10 domů. Některé byly v roce 1913 demolovány.

Ostatní Po 123 letech se projevila negativní stránka důlní činnosti Hrušovského dolu. Byla to exploze metanu 20. dubna 1999 v kolonii Liščina. Výbuch vyrazil stěnu finského dvojdomku a způsobil vážné popáleniny majitelce domu. V blízkosti finského domu se nacházela bývalá kutací jáma č. 9, která sloužila jako jáma větrní pro důlní poleTěžní patro bylo v hloubce 25 m. Hrušovského dolu.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Anagram, 2003. S. 210 MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památka ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: NPÚ, 2009. S. 176

Související články Důl Ida Důl Rychvald

Externí odkazy Důl č I - Hrušovský důl

Kategorie:Zaniklé černouhelné doly v Ostravě Kategorie:Doly v Ostravsko-karvinské uhelné pánvi Kategorie:Hrušov (Ostrava)