Jelení Hora, historicky Hiršperk nebo i Hiřberk (, ) je město v jihozápadním Polsku v Dolnoslezském vojvodství, má postavení samostatného městského okresu a zároveň je sídlem okresu Krkonoše. Je také sídlem polského zastoupení euroregionu Nisa. Leží na historickém území Dolního Slezska v rozlehlé středohorské kotlině obklopené horskými masivy Krkonoš, Janovického rudohoří, Kačavských hor a Jizerských hor v blízkosti hranice s Českem. Ve městě žije obyvatel.
Území města se táhne od severovýchodu na jihozápad v délce skoro 30 km a jeho rozloha dosahuje 109,2 km². V roce 1976 byla k Jelení Hoře přičleněna města Slezské Teplice (Cieplice Śląskie-Zdrój) a Sobieszów, v roce 1998 pak Jagniątków, jehož katastr sahá až k státní hranici. K městu tak formálně patří severní svahy Dívčích i Mužských kamenů a nemalá část Krkonošského národního parku (polského).
Historie Většina obcí tvořících dnešní město vznikla ve 13. století v procesu osidlování dosud pustého Podkrkonoší německými kolonisty. Město bylo lokováno a vystavěno na pravidelném půdorysu kolem čtvercového náměstí s pravoúhlou sítí ulic. K začlenění města do zemí Koruny české došlo v roce 1392 po smrti Anežky Habsburské, která město držela od roku 1368.
Po první slezské válce v roce 1742 byla tato oblast spolu s většinou Slezska připojena k Pruskému království, od roku 1871 v rámci Německého císařství. Spadala do provincie Slezsko, vládní obvod Lehnice. Po druhé světové válce se na základě Postupimské dohody stala součástí socialistického Polska. Původní německé obyvatelstvo bylo odsunuto a nahrazeno polskými přesídlenci z východních území postoupených SSSR, repatrianty ze západní Evropy a osadníky z centrálního Polska. V letech 1975–1998 byla Jelení Hora hlavním městem Jelenohorského vojvodství.
Jelení Hora (Hiršperk) Vlastní Jelení Hora neboli Hiršperk (německy Hirschberg) se rozkládá v severní části dnešního území města, na soutoku Bobru a Kamienné. náhled|vlevo|Hiršperk v roce 1747 náhled|vlevo|Pohled na historické centrum ve 40. letech 20. století Před rokem 1281 Jelení Horu získal slezský Piastovec, lemberský kníže Bernard Hbitý († 1286). První zmínka o obci Hyrzberc se objevuje v jeho listině z roku 1281, jíž prodal sto lánů pozemků při řece Bobru nad Kamiennou johanitům ze Střehomi. „Našim občanům hiršperským“ (nostrorum civium Hyrsbergensium) povoluje Boleslav I. Surový v roce 1288 zřídit krčmu v Herischdorfu a jako město (civitas) je Hiršperk poprvé doložen k roku 1299 a obehnán hradbami. Ve druhé polovině 20. století propagované tvrzení, že město dal založit Boleslav III. Křivoústý v roce 1108 je pouhou legendou. Za vlády knížete Bolka II. v roce 1338 získalo právo mílové, solní a horní, také tržní svobodu pro obchodování s Čechami. V roce 1361 mu bylo uděleno vážní a mincovní právo a uzavřelo celní unii s Vratislaví. Zůstalo součástí nezávislého Javorsko-svídnického knížectví nejdéle ze všech slezských knížectví.
Roku 1395 město včetně okolí dostal darem od krále Václava IV. Jan Krušina IV. z Lichtenburka, nejvyšší purkrabí, zemský hejtman a vévoda svídnicko-javorský. Roku 1404 Jelení Horu zase prodal. Husitské vojsko město vyplenilo, mezi jeho veliteli působil také syn předchozího majitele Jan Krušina V. Rozkvět města pokračoval, roku 1502 mu český král Vladislav Jagellonský udělil právo svobodné volby městské rady a konání jednoho výročního trhu, k němuž císař Ferdinand II. připojil druhý výroční trh.
V raném novověku se Hiršperk stal významným střediskem textilní výroby, především lněných pláten. V roce 1630 obdržel od císaře Ferdinanda II. zvláštní privilegium na obchod s tylem. Roku 1658 byl zde první ve Slezsku cech obchodníků s textilem. Začínal se 17 členy, o sto let později jich měl již 127. I do zámoří se vyvážely hiršperské výrobky, obzvlášť voály. Po nástupu náboženské reformace v roce 1524 se Jelení Hora stala jedním z jejích center a v roce 1566 zde byla založena její škola. Od dob reformace ve městě převládali luteráni. Na základě Altranstädstké konvence zmírňující pobělohorský rekatolizační útlak zde byl po roce 1709 postaven jeden z šesti tzv. slezských kostelů milosti. náhled|Plán města z roku 1935 Po připojení k Prusku v roce 1742 se Hiršperk stal sídlem okresu (Landkreis Hirschberg). Industrializace regionu navázala na dosavadní tradice, nicméně kromě textilního průmyslu se vyvíjela i jiná odvětví, např. strojírenství či papírenství. Urbanisticky se město rozšiřovalo hlavně východním a jihovýchodním směrem, kde vznikaly nové bloky činžovních domů a veřejné stavby. Na železnici bylo napojeno v roce 1866 prostřednictvím Slezské horské dráhy (Schlesische Gebirgsbahn), posléze se stalo regionálním železničním uzlem. Velký význam pro rozvoj města měla popularizace krkonošské turistiky na přelomu 19. a 20. století. V roce 1900 měla Jelení Hora 17 865 obyvatel, převážně Němců evangelického vyznání (katolíci tvořili 23 %, židé 1,9 %). Do roku 1933 se počet obyvatel zvýšil na 30 692 (75,5 % evangelíků, 19,1 % katolíků, 0,8 % aneb 240 židů).
V roce 1922 byla k Jelení Hoře přičleněna obec Cunnersdorf (polsky Kunice), která s ní stavebně srostla již v 19. století a v současnosti nemá formální status městské části a není ani obyvateli vnímána jako zvláštní čtvrť. Roku 1927 byl úřední název města pozměněn na Hirschberg in Riesengebirge (Jelení Hora v Krkonoších).
Během druhé světové války město neutrpělo takřka žádné škody. Rudá armáda sem vkročila až 9. května 1945, již po kapitulaci Německa. Podobu historického centra ovšem narušily rozsáhlé demolice prováděné od roku 1958 do poloviny 70. let. Měšťanské domy kolem Radničního náměstí (Plac Ratuszowy) byly nahrazeny moderními bytovými domy s historickými fasádami. V roce 1960, před zahájením výstavby sídliště Zabobrze a připojením Slezských Teplic či Sobieszówa, měla Jelení Hora 49 617 obyvatel. V roce 2004 žilo v jádrové části města 40 % všech obyvatel.
Slezské Teplice náhled|Zámek ve Slezských Teplicích kolem roku 1836 náhled|Plán obce z roku 1908 Geograficky jsou Slezské Teplice (, ) ústřední částí dnešního města. Leží zhruba 6 km jižně od centra Jelení Hory na soutoku Kamienné a Wrzosówky.
Poprvé se zmiňují v roce 1281, patřily ke statkům, které Bernard Hbitý daroval střehomským johanitům. Již tehdy se objevuje latinský název Calidus fons – teplý pramen. Někdy na přelomu 14. a 15. století ves koupil Gotsche II. Schoff a věnoval ji cisterciákům z opatství Křesobor. Ti zůstali jejími správci až do roku 1810, kdy pruský král Fridrich Vilém III. dal ve Slezsku zrušit většinu klášterů a sekularizovat církevní majetek. K propagaci Slezských Teplic přispěli v období renesance Caspar Hofman (Tractat de thermis hirschbergensis, 1591) a Kaspar Schwenckfeldt (Hirschbergischen Warmen Bades in Schlesien, 1607).
Gotscheho potomci přijali jméno Schaffgotschové a stali se jednou z nejvýznamnějších slezských šlechtických rodin. Po vyhoření hradu Kynast (Chojnik) v roce 1675 přesunuli své hlavní rodové sídlo do zámku ve Slezských Teplicích. V roce 1812 odkoupili zestátněné cisterciácké statky a tím pádem převzali i správu lázní, které se těšily velké popularitě a byly navštěvovány např. Goethem (1790) či budoucím americkým prezidentem Johnem Quincy Adamsem (1800).
V 18. a 19. století vznikla většina staveb, které dnes dotvářejí charakter historické lázeňské zóny. V roce 1891 byly Slezské Teplice napojeny na železnici (trať ve směru k české, tehdy rakouské hranici) a v roce 1897 získaly tramvajové spojení s Jelení Horou a Hermsdorfem (Sobieszówem). Celoněmecké slávy se dostalo Dřevořezbářské škole (Holzschnitzschule Bad Warmbrunn) existující v letech 1902–1945.
V roce 1935 byly Teplice povýšeny na město. Měly tehdy pět a půl tisíc obyvatel. Roku 1941 došlo k přičlenění obce Herischdorf (polsky Malinnik), která stavebně navazovala na východě. Součástí Jelení Hory se Slezské Teplice staly jako šestnáctitisícové město dne 2. června 1976. Na území Teplic vznikla dvě panelová sídliště: Orle na západě a XX-Lecia (Dvacetiletí) na jihovýchodě. Kromě toho se ve čtvrti staví mnoho rodinných domů. V roce 2004 zde žilo 18,5 % z celkového počtu obyvatel.
Sobieszów náhled|Hermsdorf a hrad Kynast na pohlednici z počátku 20. století Sobieszów (někdy počeštěně Soběšov, německy Hermsdorf) leží na Wrzosówce jižně od Slezských Teplic, zhruba 9 km od centra Jelení Hory.
První zmínka o Hermani villa pochází z registru Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis sepsaného na přelomu 13. a 14. století (často se uvádí rok 1305). Předválečný úřední název Hermsdorf unterm Kynast zdůrazňuje polohu obce na úpatí hory Kynast neboli Chojnik, ne jejímž vrcholu se tyčí zřícenina hradu, který býval hlavním rodovým sídlem Schaffgotschů. Zdejší statky patřily Schaffgotschům nepřetržitě až do konce druhé světové války, měli zde také od 18. století letní rezidenci.
Status města obdržel Sobieszów v roce 1962, předtím osm let existoval jako sídlo městského typu. Součástí Jelení Hory se stejně jako Slezské Teplice stal dne 2. června 1976. Měl tehdy čtyři a půl tisíce obyvatel. V roce 2004 zde žilo 4 305 osob, což představovalo 5 % z celkového počtu obyvatel.
Jagniątków náhled|Agnetendorf v roce 1900 Jagniątków (německy Agnetendorf) je nejjižnější jelenohorskou čtvrtí. Rozkládá se na horním toku Wrzosówky na úpatí Slezského hřbetu Krkonoš 12 km od centra. Jagniątkówský katastr sahá až k státní hranici a z velké části jej zaujímá Krkonošský národní park. Spadají do něj severní svahy Dívčích (1414 m n. m.) a Mužských kamenů (1415 m n. m.) a také severovýchodní svahy hory Śmielec (1424 m n. m.)
Vesnici byla založena kolem roku 1650 českými exulanty. Za svůj název údajně vděčí Barboře Anežce Brežské, dceři lehnicko-břežského knížete Jáchyma Bedřicha (Lehnicko a Břežsko zůstaly protestantské i po vestfálském míru) a manželce Hanse Ulricha Schaffgotsche, která se jich ujala. V roce 1767 zde žilo 107 rodin, hlavním zdrojem obživy bylo pastýřství, lesnictví a tkalcovství.
V druhé polovině 19. století se Agnetendorf stal oblíbeným turistickým cílem. Roku 1901 si zde postavil dům Gerhart Hauptmann.
Jagniątków existoval jako samostatná vesnice do roku 1954. Následně byl připojen k Sobieszówu a v roce 1976 k městu Piechowice. Součástí Jelení Hory se stal od 1. ledna 1998 na základě referenda, ve kterém se pro změnu územní příslušnosti vyslovilo 92 % hlasujících. V roce 2004 měl 662 obyvatel (0,8 % celého města).
Strupice / Zabobrze náhled|Pohled na sídliště Zabobrze v roce 2009 Strupice (německy Straupitz) jsou původně lesní lánová ves, typická pro slezské Podkrkonoší, táhnoucí se na pravém (severním) břehu Bobru naproti východnímu předměstí Jelení Hory. První zmínka pochází z roku 1288. Od roku 1485 ves byla majetkem města a po staletí sloužila jako jeho zemědělská základna. V roce 1954 byla formálně přičleněna k Jelení Hoře, čítala v té době kolem dvou tisíc obyvatel. Krátkodobě v letech 1945–1946 byl zaveden název Raszyce.
V roce 1961 bylo rozhodnuto o zahájení výstavby sídliště Zabobrze (Zábobří) v extravilánu bývalé vesnice. První panelové domy byly postaveny mezi 1965 až 1967 v ulici Paderewskiego: tzv. Zabobrze I. Výstavba obytných komplexů Zabobrze II. a Zabobrze III. pokračovala v 70. a 80. letech 20. století. Vzniklo tak zdaleka největší jelenohorské sídliště, kde v roce 2004 žilo 31,9 % všech obyvatel. Na Zabobrzi se usadili mimo jiné obyvatelé zlikvidovaného města Miedzianka.
Ostatní části města náhled|Neexistující zámek Maiwaldau v polovině 19. století Czarne (Schwarzbach) – leží jihovýchodně od Jelení Hory na potoku Pijawnik; vesnice poprvé zmiňovaná v Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis, připojená v roce 1973; v roce 2004 měla 1 429 obyvatel (1,7 %), tento počet se ale zvyšuje kvůli probíhající intenzivní výstavbě rodinných domů; Goduszyn (Gotschdorf) – leží v západní části města u silnice na Sklářskou Porubu (Trasa Czeska); vesnice poprvé zmiňovaná v Liber fundationis episcopatus Vratislaviensis, připojená v roce 1973; 456 obyvatel (0,5 %) v roce 2004;