Třída Nueva Esparta byla třída torpédoborců venezuelského námořnictva. Třídu tvořily tři jednotky postavené v anglických loděnicích. Ze služby byly vyřazeny v letech 1975 a 1978.[Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]
Stavba Tři torpédoborce této třídy postavila na základě objednávky z roku 1950 anglická loděnice Vickers Armstrongs Shipyards v Barrow-in-Furness. Hotová plavidla do služby vstoupila v letech 1953-1956.
Jednotky třídy Nueva Esparta: Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status Nueva Esparta (D 11) 24. července 1951 9. listopadu 1952 8. prosince 1953 vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2 Zulia (D 21) 24. července 1951 29. června 1953 15. září 1954 vyřazen 1978, potopen jako cvičný cíl pro střely Otomat Mk 2 Aragua (D 31) 29. června 1953 27. ledna 1955 14. února 1956 vyřazen 1975
Konstrukce thumb|left|Nueva Esparta (D 11)
Hlavní výzbroj tvořilo šest britských plně automatických 114mm kanónů umístěných v plně uzavřených dvoudělových věžích. Jejich palbu řídily radary typu 276. Dále plavidla nesla osm 40mm dvoukanónů ve dvoudělových věžích, trojhlavňový 533mm torpédomet, dvě skluzavky a dva salvové vrhače hlubinných pum Squid. Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbny o celkovém výkonu 50 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.
Modernizace Z torpédoborců Nueva Esparta a Zulia byly roku 1959 sejmuty torpédomety, které nahradil třetí vrhač Squid. V roce 1960 pak oba torpédoborce dostaly nové radary SPS-6 a SPS-12. Další modernizací prošel v letech 1968–1969 už jen torpédoborec Nueva Esparta. Byla sejmuta většina 40mm kanónů (až na čtyři) a na jejich místě byla instalována dvě čtyřnásobná odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Seacat ve verzi GWS-20.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Nueva Esparta