Marianne Weber, roz. Marianne Schnitger (2. srpna 1870 Oerlinghausen – 12. března 1954 Heidelberg), byla německá socioložka, aktivistka za ženská práva a manželka Maxe Webera.

Život

Dětství, 1870–1893 Marianne Schnitger se narodila 2. srpna 1870 v Oerlinghausenu do rodiny lékaře Eduarda Schnitgera a jeho ženy Anny Weber, dcery významného oerlinghausenského podnikatele Karla Webera.Patricia M. Lengermann and Jill Niebrugge-Brantley, "Marianne Weber (1870- 1954): A Woman-Centered Sociology," The Women Founders: Sociology and Social Theory, 1830-1930 : a Text/reader, Boston: McGraw-Hill, 1998. 194. Po smrti své matky v roce 1873 byla dalších čtrnáct let vychovávána svou babičkou a tetou v Lemgo. Během této doby byli hospitalizováni s psychickými problémy.Lengermann, 194 Když bylo Marianne 16 let, Karl Weber ji poslal na tzv. finishing school v Lemgo and Hanoveru, kterou dokončila v 19 letech. Po smrti své babičky v roce 1889 žila několik let u své tety (z matčiny strany) Alwine v Oerlinghausenu.

V roce 1891 začala Marianne trávit čas s rodinou Weberových v Charlottenburgu, konkrétně s Maxem Weberem mladším a jeho matkou Helene. S Helene se velmi sblížila a říkala o ní, že „nezná svou vnitřní krásu“.Marianne Weber, 1997, Max Weber: a biography, New York: Wiley, 1975. 18. V roce 1893 se v Oerlinghausenu vdala za Maxe Webera a společně se přestěhovali do bytu v Berlíně.

Manželství, 1893–1920 náhled|Marianne a Max Weber, 1894 Během prvních let jejich manželství učil Max nejprve v Berlíně a poté v roce 1894 na univerzitě v Heidelbergu.Lengermann and Niebrugge-Brantley. 196-7. V té době se i Marianne věnovala vlastnímu studiu. Po přestěhování do Freiburgu v roce 1894, studovala s předním novokantovským filosofem Heinrichem Rickertem. Také se začala angažovat v ženském hnutí poté, co slyšela přední feministické mluvčí na politickém kongresu v roce 1895. V roce 1896 spoluzaložila spolek pro šíření feministických myšlenek. Spolu s Maxem pracovala na zvyšování počtu žen na univerzitách.

V roce 1898 se Max psychicky zhroutil, pravděpodobně v souvislosti se smrtí svého otce, která následovala brzy po tom, co ho Max konfrontoval ohledně zneužívání Helene.Lengermann and Jill Niebrugge-Brantley, 197 Mezi roky 1898 a 1904 se Max stáhl z veřejného života, několikrát byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, nutkavě cestoval a rezignoval na svou pozici na Univerzitě v Heidelbergu.

Vybraná díla Fichtes Sozialismus und sein Verhältnis zur Marxschen Doktrin („Fichtův socialismus a jeho vztah k marxistické doktrýně“, 1900) Beruf und Ehe („Profese a manželství“, 1906) Ehefrau und Mutter in der Rechtsentwicklung („Manželství, mateřství a právo“, 1907) Die Frage nach der Scheidung („Otázka rozvodu“, 1909) Autorität und Autonomie in der Ehe („Autorita a autonomie v manželství“, 1912) Über die Bewertung der Hausarbeit („O oceněňování domácích prací“, 1912) Frauen und Kultur („Ženy a kultura“, 1913) Max Weber. Ein Lebensbild („Max Weber: Životopis“, 1926) Die Frauen und die Liebe („Ženy a láska“, 1935) Erfülltes Leben („Naplněný život“, 1942 znovu publikováno v 1946) Lebenserinnerungen („Vzpomínky“, 1948)

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Literatura

Související články Feminismus

Kategorie:Němečtí sociologové Kategorie:Feministky Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Úmrtí v roce 1954 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 2. srpna Kategorie:Úmrtí 12. března Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Heidelberg