Hloubětín ( Hlaupětin – jen do roku 1907?, v letech 1940–1945 Tiefenbach) je městská čtvrť a katastrální území v pražském městském obvodu Praha 9. Převážná část Hloubětína spadá do městské části Praha 14. Část západně od Průmyslového polookruhu (například Vozovna Hloubětín, Tesla Hloubětín, Hořejší rybník na Rokytce a zástavba kolem Jahodnické ulice), s výjimkou bloku u ulice Na obrátce patří do městské části Praha 9. Do městské části Praha 10 patří jen nepatrný pruh neobydlené a nezastavěné země mezi objektem Perlitu a Konstruktivy a železniční spojkou Malešice–Jahodnice západně od Průmyslové ulice.
Název náhled|vlevo|Protektorátní dvojjazyčný nápis – napřed německy Tiefenbach, pak česky Hloubětín. Současný název Hloubětín se užívá teprve od roku 1907, kdy byl na žádost obyvatel obce úředně změněn. Do té doby se obec jmenovala Hloupětín, původně Hlúpatín, ve smyslu „Hlúpatův dvůr“. To se odvozovalo od osobního jména Hlúpata s významem „hloupý“ nebo „hlupák“. Dochovalo se více podob jména obce. Všechny písemnosti až do husitské revoluce, které obsahují název Hloubětína, byly psány latinsky. Názvy se liší počáteční souhláskou a samohláskou druhé slabiky. K roku 1207 je doložen tvar Lupatin (papežská listina), 1233 Glupetin (listina české královny), 1253 Hlupetin (listina českého krále), 1257 Lupetin (listina pražského biskupa) a 1363 Lupotin (křižovnická kniha). Nejstarším dokladem o Hloubětíně v češtině je křižovnický urbář z roku 1515, kde je uveden Hlaupietin, který se však vyslovoval jako Hloupětin. Od 18. století převažují dokumenty v němčině, v nich se k roku 1701 objevuje forma Hlaupietin (křižovnická mapa), podobně k roku 1835 Hlaupětin (pamětní kniha) a 1842 Hlaupetin (Grundbuch). Úřední podobou do roku 1907 byl Hloupětín a konečně od roku 1907 Hloubětín. V období Protektorátu Čechy a Morava byl úřední název v němčině Tiefenbach, to znamená „hluboký potok“. Další verze o původu názvu, že se obec nacházela v hlubokém údolí nebo že zde byly hluboké doly písku, jsou mylné.
Znak náhled|100 px|Znak Prahy 14 Obce Hloubětín a sousední Kyje v minulosti neužívaly znak. V roce 1994 se staly součástí Prahy 14, které byl 27. ledna 1997 udělen znak (a vlajka). Jedná se o polcený štít, v jehož heraldicky levém poli (z pohledu pozorovatele vpravo) je přeneseně znázorněn Hloubětín. Červený osmihrotý maltézský kříž nad šestipaprsčitou hvězdou v černém poli představuje Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, kteří po několik staletí Hloubětín vlastnili. Pravé pole představuje dominantu Kyjí – věž románského kostela svatého Bartoloměje.
Historie Významná data 1207 první písemná zmínka, majetek řádu německých rytířů 1235 majetek křižovníků s červenou hvězdou 1257 stavba gotického kostela sv. Jiří 1723 v hloubětínské hospodě poobědval Karel VI. při své korunovační cestě 1733 zřízena škola 1767 otevření dolu sv. Antonína 1873 stavba vily dr. Linhardta, pozdějšího „hloubětínského zámečku“ 1882 zprovozněna železniční zastávka Praha-Hloubětín na trati do Kolína (zrušena 1976) 1883 založení sboru dobrovolných hasičů 1891 otevření nové školní budovy čp. 78 1896 založení místního Sokola 1907 změna jména na přání obyvatel na dnešní podobu Hloubětín 1907 založení dramatického spolku Beseda J. K. Tyl 1922 připojení k Praze 1926 výstavba nové sokolovny 1930 položení základního kamene kamenného divadla (nakonec nepostaven) 1931 prodloužení tramvajové tratě na území Hloubětína 1941 otevření nové školní budovy čp. 700 1951 zahájení provozu Hloubětínské vozovny 1965 dokončení výstavby sídliště Hloubětín 1965 železniční nehoda (66 raněných a 14 mrtvých) 1975 dokončení výstavby sídliště Lehovec 1976 prodloužení tramvajové trati na Lehovec 1976 otevření plaveckého bazénu 1994 vznik městské části Praha 14, jejíž součástí se staly 2/3 území Hloubětína (cca 97 % obyvatel) 1999 otevření stanice metra Hloubětín 2005 zprovozněn první babybox v Česku (v roce 2019 byl přesunut do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady) 2019 otevření volnočasového centra H55
Pravěk Na území Hloubětína se nalezlo několik zajímavých artefaktů z prehistorické doby. Je doloženo, že lidé zde žijí nejpozději od 5. tisíciletí př. n. l. Usazovali se v úrodném údolí Rokytky, v okolních lesích byl dostatek zvěře i otop. Mladší dobu kamennou dokládá úlomek poháru a džbánkovitý pohár s uraženým uchem, které byly nalezeny v bývalé hloubětínské pískovně. Ve stejné lokalitě byly nalezeny zdobené poháry kultury zvoncovitých pohárů. Hrob mohylové kultury, který dokládá život doby bronzové, byl nalezen v okolí dnešní ulice U Elektry. Jeho bohatou výbavu tvořily tři mísy, jeden džbánek, bronzový meč, dýka, šest hrotů šípů, sekera a zlomky tyčinky.Kniha o Praze 14, s. 10 V roce 1953 proběhl na území mezi ulicemi Poděbradská, Mezitraťová a Nademlejnská (areál Tesly Hloubětín) archeologický výzkum, který odhalil rozsáhlou řemeslnickou osadu doby halštatské, která byla obehnána dvojitou palisádou. Osada byla zřetelně rozdělena na obytnou a výrobní část, její obyvatelé se zabývali tkalcovstvím a železářstvím. Především v hrobech se našly nože, sekery, meče, ozdoby, kování vozů, železné obruče, hřeby. Předměty byly zdobeny geometrickými ornamenty z přímek, kružnic, trojúhelníků a bodů.Kniha o Praze 14, s. 10, 55 Dobu laténskou připomíná hrob se železným mečem v pochvě, zlatým prstenem a nákrčníkem v dnes již neexistující Felixově cihelně nebo ploché kostrové pohřebiště se šperky ve Farkašově pískovně.
Středověk vlevo|náhled|Bývalý dvůr křižovníků v Hloubětíně Hloubětín je poprvé zmiňován za vlády třetího českého krále Přemysla Otakara I. Papežská listina Inocence III. z roku 1207 potvrzovala, že Hloubětín a čtyři další vesnice náležely řádu německých rytířů. V roce 1233 ves koupila královna Konstancie Uherská (1180–1240), vdova po Přemyslu Otakarovi I., ale již o 2 roky později ji věnovala špitálu sv. Františka, který založila její později svatořečená dcera Anežka Česká (1211–1282). Ze špitálního bratrstva se vyvinul církevní řád, který v roce 1237 potvrdil papež Řehoř IX. V roce 1252 mu byl udělen znak a název, od té doby je znám jako křižovníci s červenou hvězdou. Hloubětín v rukou křižovníků potvrzuje papežská listina Řehoře IX. z roku 1238. Do majetku řádu patřily ještě dvě menší osady Humenec a Hnidošice ležící v bezprostřední blízkosti Hloubětína, které však zcela zanikly. Hnidošice byly pravděpodobně zničeny za husitských válek, Humenec v 16. století nebo až za třicetileté války. Jejich lokalizace je nejistá, polohu Humence alespoň přibližně určuje ulice V Humenci. Křižovníci byli na svém panství osvobozeni od placení daní a byla jim přiznána vlastní soudní pravomoc.Kniha o Praze 14 , s. 11 Rytířský řád křižovníků byl hloubětínskou vrchností s dvěma přestávkami až do zrušení poddanství v roce 1848. Zabaven jim byl za husitských válek a v době druhého českého stavovského protihabsburského povstání. Význam Hloubětína pro řád dokládá fakt, že u kostela sv. Jiří vzniklo centrální řádové pohřebiště. V Hloubětíně měl řád svou rezidenci, hospodářský dvůr, faru a hospodu.
Přes Hloubětín vedla důležitá komunikace z východu země k pražské Špitálské bráně, z čehož profitoval místní zájezdní hostinec. Zdrželi se v něm i panovníci, mezi nimi Karel IV. v roce 1350 během inspekce hloubětínských lomů, Karel VI. cestou na korunovaci v roce 1723, Marie Terezie, Josef II. během vojenských manévrů a Ferdinand V. Dobrotivý. Hostinec poskytoval spoustu služeb, nejen stravu, nocleh a ustájení koní, ale také kovářské, kolářské, sedlářské práce a čištění kočárů od prachu. Stará krčma zanikla v době třicetileté války, současná stavba je z roku 1711.
Z proslulých hloubětínských lomů pocházel kámen na stavbu Karlova mostu a i katedrály svatého Víta, prokazatelně byl užit na Wohlmutově kruchtě a velké věži.
Husité Hloubětín křižovníkům zabrali a vlastnili ho poté Pražané. V roce 1454 byl rozhodnutím krále Ladislava Pohrobka křižovníkům navrácen.Kniha o Praze 14, s. 11 V roce 1477 řád Hloubětín pronajal na šest let Ondřejovi Běchovskému za roční plat 36 kop českých grošů a polovinu výlovu ze dvou rybníků.
Novověk náhled|vlevo|Müllerova mapa Čech z roku 1720. Detail mapového listu č. XIII, zobrazující jihovýchodní okolí Prahy včetně obce Hloubětín. náhled|vlevo|Pohled na Hloubětín v roce 1845. Přínosným zdrojem informací o poddaných a jejich povinnostech k roku 1515 je křižovnický urbář, který dokládá, že v Hloubětíně bylo pět selských usedlostí (dnešní čp. 16, 17, 19 a zbořené čp. 3 a 4), naprava a krčma s kovárnou.Dějiny Hloubětína, s. 23 Ve druhé polovině 16. století se v Hloubětíně nacházelo devět poddanských gruntů včetně kováře a mlynáře a samozřejmě vrchnostenský dvůr a kostel.
Počátkem 17. století pronajali křižovníci kamenolom Novému Městu pražskému na patnáct let, tuto dohodu po uplynutí nájemní smlouvy posléze ještě prodloužili. Roční nájem činil 20 kop míšeňských.Kniha o Praze 14, s. 12 Během druhého českého stavovského protihabsburského povstání se majitelem Hloubětína stal Zdeněk Smolík z Lavic a na Velké Baště, ale po bitvě na Bílé hoře byl křižovníkům navrácen. Po třicetileté válce stálo v Hloubětíně 11 domů a 1 pustá chalupa.
V 18. století se v Hloubětíně občerstvilo několik panovníků. Cestou na korunovaci do Prahy zde 30. června 1723 poobědval Karel VI. a s ním i jeho dcera Marie Terezie. Dne 29. dubna 1743 Hloubětín navštívila Marie Terezie ještě jednou cestou na svou vlastní korunovaci, doprovázel ji její choť František I. Štěpán Lotrinský. V roce 1733 otevřeli křižovníci v Hloubětíně školu. V polovině 18. století tvořilo ves devět gruntů, kaple sv. Jiří, panský dvůr, obydlí pro administrátora a hosty, panská hospoda, mlýn, škola, ovčín a kovárna.Kniha o Praze 14, s. 12–13 Na severovýchodě Hloubětína v dnešních Hutích otevřeli v roce 1767 Jan Šimon Krenn a Kryštof Berger důl svatého Antonína. Těžil se tam kamenec a později i uhlí.
V roce 1836 byl rozhodnutím obce domek čp. 2 přeměněn v chudobinec, který v roce 1839 poskytoval ubytování pěti potřebným. Z bohatších sedláků se stali patroni chudobince, tzv. otcové chudých, kteří na jeho provoz přispívali. V roce 1843 bydlelo v Hloubětíně ve 46 domech asi 400 obyvatel. O půl století (v roce 1890) se počet více než ztrojnásobil. V 77 domech žilo 1362 obyvatel.Kniha o Praze 14, s. 14
V roce 1883 byl založen sbor dobrovolných hasičů, do jehož čela se postavil starosta obce a rolník v čp. 20 Jan Komeda. Hasiči poprvé zasahovali o rok později při požáru Grabovy továrny v Libni a ve stejném roce ještě v Kyjích, v roce 1885 pomáhali hasit v Hostavicích. V roce 1885 hasili přímo v Hloubětíně, když začal hořet majetek křižovníků.Praha 14 v zrcadle času, s. 158 V roce 1896 byla založena tělovýchovná jednota Sokol.
Velkostatek Ďáblice a Hloubětín v okrese Karlín měl v roce 1894 celkovou výměru 396,61 hektarů. Skládal se z 298,12 ha polí, 16,39 ha zahrad, 16,41 ha luk, 27,22 ha pastvin, 33,15 ha lesů, 1,98 ha stavebních míst a 3,34 ha neúrodné půdy. Dvůr v Ďáblicích o výměře 240 ha byl ve vlastní správě křižovníků, zatímco hloubětínský dvůr o výměře 125 ha byl pronajímán Bedřichovi Freyovi z Freyenfelsu. Velkostatek prodával pšenici, ječmen, cukrovku a mléko, katastrální výnos činil 10074 zlatých.
20. století náhled|upright=1.6|Plán Hloubětína z roku 1938