náhled|Počítačově generovaná mapa kráteru Chicxulubský kráter ([čikšulubský]) je obrovský, částečně pod zemí dochovaný impaktní kráter, který vznikl po dopadu (impaktu) velkého asteroidu Chicxulub. Tento uhlíkatý chondrit (typ asteroidu)Steven J. Desch, Alan P. Jackson, Jessica L. Noviello & Ariel D. Anbar (2022). The breakup of a long-period comet is not a likely match to the Chicxulub impactor. Scientific Reports. 12: 10415. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-12873-3Fischer-Gödde, M.; et al. (2024). Ruthenium isotopes show the Chicxulub impactor was a carbonaceous-type asteroid. Science. 385 (6710): 752-756. doi: 10.1126/science.adk4868 o průměru kolem 10 až 15 kilometrů dopadl asi před 66 miliony let do oblasti dnešního poloostrova Yucatán v Mexickém zálivu. Samotný kráter je široký zhruba 200 kilometrů Jaime Urrutia-Fucugauchi, Oscar Arellano-Catalán, Ligia Pérez-Cruz & Irving A. Romero-Galindo (2022). Chicxulub Crater Joint Gravity and Magnetic Anomaly Analysis: Structure, Asymmetries, Impact Trajectory and Target Structures. Pure and Applied Geophysics (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1007/s00024-022-03074-0 a hluboký kolem jednoho kilometru,Michael T. Whalen, Sean P.S. Gulick, Christopher M. Lowery, Timothy J. Bralower, Joanna V. Morgan, Kliti Grice, Bettina Schaefer, Jan Smith Jens Ormö, Axel Wittmann, David A. Kring, Shelby Lyons & Steven Goderis (2020). Winding down the Chicxulub impact: The transition between impact and normal marine sedimentation near ground zero. Marine Geology. 106368. doi: https://doi.org/10.1016/j.margeo.2020.106368 z větší části je dnes v moři a přibližně z třetiny na pevnině, kde v jeho epicentru leží mexické město Chicxulub, podle něhož jsou kráter i asteroid pojmenovány. Výzkum kráteru je významný pro ověření přední z teorií zdůvodňující vymírání na konci křídy. Kráter je v současnosti nejlépe zachovanou komplexní impaktní strukturou na povrchu Země.
Objev kráteru náhled|Radarová topografie odhaluje kráter o průměru 180 kilometrů V průběhu miliónů let se reliéf kráteru částečně setřel a ten byl postupně překryt vápencovými vrstvami. Kráter byl objeven již koncem 70. let americkým geofyzikem Glenem Penfieldem a jeho mexickým kolegou Antoniem Camargem, a to víceméně náhodou při průzkumu zaměřeném na hledání nalezišť ropy naftařskou společností Pemex. Teprve počátkem 90. let však vešel objev kráteru v obecné povědomí veřejnosti a byl ztotožněn s místem dopadu planetky, která se se Zemí srazila na konci křídového období.
Někteří vědci se domnívají, že nyní známý prstenec je pouze vnitřním kruhem, a že skutečnou velikost kráteru zahladily čas a eroze. Tento názor však není široce přijímán a i stávající rozměry kráteru indikují kataklyzmatickou událost, která se odehrála před 66 miliony let. Roku 1991 se také objevila studie, jejíž autor (geolog Jack A. Wolfe) se domnívá, že k dopadu došlo počátkem června. K dopadu asteroidu skutečně došlo pravděpodobně na přelomu astronomického jara a léta (na severní polokouli, konkrétně v období dubna až června). Nasvědčují tomu rozbory aktivity hmyzu a ryb na lokalitě Tanis v Severní Dakotě. Tyto závěry potvrzuje i další vědecká studie, publikovaná v roce 2022.During, M. A. D.; et al. (2022). The Mesozoic terminated in boreal spring. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-022-04446-1
Výzkum od roku 2016 V březnu 2016 vyplula od pobřeží Yucatánu loď, která zamířila i s vrtnou soupravou do místa epicentra dopadu, nacházejícího se asi 30 kilometrů východně od pobřeží v Mexickém zálivu. V dubnu tohoto roku vytvořila vrty o hloubce 1335 m, které měly odhalit přesnější strukturu kráteru a upřesnit tak znalosti o charakteru tohoto impaktu i jeho následcích pro ekosystém konce křídy. Další výzkum by měl probíhat po dobu pěti let. První výsledky analýzy vrtných jader byly oznámeny v říjnu 2016, vědecké studie by měly následovat v dalších měsících a letech. Ukazuje se také, že život se ve své jednoduché podobě (dírkonošci) do kráteru vrátil relativně brzy, nejpozději asi za 30 000 let po dopadu. Výzkum v jižním Coloradu (oblast Trinidad Lakes State Park) v roce 2017 ukazuje, že po dopadu mohla do této jinak tektonicky klidné oblasti takřka uprostřed tektonické desky dorazit vlna extrémně silného zemětřesení (o magnitudě 6), přímo způsobeného dopadem. Impaktní sférule z dopadu byly objeveny například i na lokalitě ostrova Gorgonilla u pobřeží Kolumbie. Sférule byly datovány na 66,05 milionu let.
Velmi zajímavou lokalitou, nabízející pohled na události v řádu pouhých desítek minut až hodin po dopadu, nabízí nedávno objevená lokalita zvaná Tanis, představující 1,3 metru mocnou vrstvu tsunamitů, usazených krátce po katastrofické události na území dnešní Severní Dakoty. Právě výzkum na této lokalitě dokládá, že k osudné srážce došlo pravděpodobně na přelomu jara a léta (na severní polokouli, tedy zhruba mezi pozdním dubnem a pozdním červnem).
Podle odborné práce, publikované v květnu roku 2020, dopadla planetka Chicxulub pod strmým úhlem 45 až 60 stupňů od severovýchodu. Díky tomu měl impakt ještě mnohem větší razanci, což mohlo být pro následné efekty spojené s hromadným vymíráním podstatným faktorem.Collins, G. S.; et al. (2020). A steeply-inclined trajectory for the Chicxulub impact. Nature Communications, 11, Article number: 1480. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-020-15269-x
V kráteru se po dopadu vytvořily podmínky velkého hydrotermálního jezera s teplotou vody kolem 70 °C, kde se brzy začalo dařit „katastrofové biotě“ – mikroskopickým extrémofilům. Tyto podmínky možná přetrvaly po dobu 1,5 až 2,5 milionu let po dopadu.Richard Norris (2020). Whump, Slosh, Slosh, Slosh--Filling the Crater That Did in the Dinosaurs. AGU Advances. doi: https://doi.org/10.1029/2020AV000306
Na území státu Louisiana byly objeveny hluboko pohřbené sedimenty dochovávající svědectví o obří tsunami, která se šířila od místa dopadu planetky. Mocnost těchto sedimentů dosahuje asi 16 metrů.
Některé výzkumy naznačují, že původcem kráteru byl temný, „primitivní“ asteroid, jehož původ bychom mohli dohledat ve střední nebo vnější části hlavního pásu planetek ve vzdálenosti větší než 2,5 astronomické jednotky.
V roce 2022 bylo oznámeno, že díky výzkumu hornin z kráteru byly objeveny stopy po původním ekosystému, existujícím v místě dopadu před samotnou událostí.Francisco J. Rodríguez-Tovar, Pim Kaskes, Jens Ormö, Sean P. S. Gulick, Michael T. Whalen, Heather L. Jones, Christopher M. Lowery, Timothy J. Bralower, Jan Smit, David T. King Jr., Steven Goderis & Philippe Claeys (2022). Life before impact in the Chicxulub area: unique marine ichnological signatures preserved in crater suevite. Scientific Reports. 12: 11376. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-15566-z
U západního pobřeží Afriky byl objeven menší impaktní kráter pojmenovaný Nadir, jehož stáří velmi přesně odpovídá kráteru Chicxulub (66,0 milionu let).Uisdean Nicholson, William Powell, Sean Gulick, Thomas Kenkmann, Veronica J. Bray, Debora Duarte & Gareth S. Collins (2024). 3D anatomy of the Cretaceous–Paleogene age Nadir Crater. Communications Earth & Environment. 5: 547. doi: https://doi.org/10.1038/s43247-024-01700-4
Důsledky dopadu planetky Podrobnější informace naleznete v článcích Časová osa dopadu Chicxulubského asteroidu a Asteroid Chicxulub#Specifika a účinky dopadu planetky náhled|Umělecká představa dopadu chicxulubského meteoritu Dopad meteoritu o hmotnosti v řádu bilionů tun byl enormně silný a způsobil zřejmě celosvětovou ekologickou katastrofu, která nejspíš přešla v poslední známé masové vymírání na přelomu druhohor a třetihor (kenozoika; viz vymírání na konci křídy). Odhaduje se, že energie vyvolaná dopadem planetky musela být několikatisícinásobně vyšší, než by vyvolala současná exploze všech dnes existujících jaderných zbraní. Stlačením hornin uprostřed místa dopadu vznikl komplexní kráter – po uvolnění tlaku byly stlačené horniny vyzdviženy, podle odhadů do výšky až 15 kilometrů. Vyvrženo bylo najednou asi 200 000 kubických kilometrů horniny. Sanford, J. C., J. W. Snedden, and S. P. S. Gulick (2016), The Cretaceous-Paleogene boundary deposit in the Gulf of Mexico: Large-scale oceanic basin response to the Chicxulub impact, J. Geophys. Res. Solid Earth, 121, 1240–1261, doi:10.1002/2015JB012615 Dopadem se uvolnila obrovská energie, což mělo za následek požáry, zemětřesení, megatsunami a srážka byla pravděpodobně příčinou klimatické změny a vyhynutí mnoha živočišných druhů včetně hlavonožců amonitů a neptačích dinosaurů. Do atmosféry se uvolnilo množství prachu obsahujícího mj. iridium, prvek hojně se vyskytující v meteoritech. Ten je dodnes přítomen v geologických vrstvách jako tzv. KT hranice oddělující křídu a třetihory (viz iridiová anomálie). Kráter vytvořil zhruba desetikilometrový asteroid o hmotnosti kolem 8 bilionů tun a objemu asi 2600 km³, což odpovídá přibližně polovině velikosti dnešní nejvyšší hory světa Mt. Everestu. Doklady o masivní vlně tsunami, vysoké přes 20 metrů, byly objeveny také na lokalitě Pernambuco v Brazílii. V oblasti dnešní Severní Dakoty, vzdálené od místa dopadu asi 3000 kilometrů, mělo vzniklé zemětřesení stále sílu přes 11 stupňů na Richterově stupnici. Prokázaný je i vznik globální megatsunami, související přímo s dopadem. náhled|Velikostní porovnání kráteru a samotné planetky s Českou republikou
V kráteru se na dlouhou dobu vytvořily podmínky pro existenci mikrobiálního života, závislého na hydrotermálním prostředí. V dutině kráteru se vyskytovaly hypertermální podmínky s teplotou v rozmezí 300 až 400 °C, což mohlo představovat velmi dobré podmínky pro rozvoj termofilních mikroorganismů.David A. Kring; et al. (2020). Probing the hydrothermal system of the Chicxulub impact crater. Science Advances. 6(22): eaaz3053. doi: 10.1126/sciadv.aaz3053 Hydrotermální podmínky trvaly na dně kráteru více než 10 000 let.Déhais, T.; et al. (2022). Resolving impact volatilization and condensation from target rock mixing and hydrothermal overprinting within the Chicxulub impact structure. Geoscience Frontiers. 101410. doi: https://doi.org/10.1016/j.gsf.2022.101410 Mikroflóra na dně kráteru se podle odhadů obnovila přibližně za 700 000 let po dopadu.Francisco J. Rodríguez-Tovar, Christopher M. Lowery, Timothy J. Bralower, Sean P. S. Gulick & Heather L. Jones (2020). Rapid macrobenthic diversification and stabilization after the end-Cretaceous mass extinction event. Geology. doi: https://doi.org/10.1130/G47589.1.
Podle odborné studie z roku 2004 došlo v prvních několika hodinách po dopadu k hromadnému „zabíjení“ všech nechráněných suchozemských tvorů, kteří se nemohli schovat pod zem (do nor, doupat, skalisek, puklin apod.) nebo do vody. Důvodem bylo globální tepelné infračervené záření, vytvářené zahřátím vyvržených částeček z místa dopadu (impaktních sférulí), jež se v ohromných počtech vracely po balistické křivce do nižších vrstev atmosféry. Teplota při povrchu se pak mohla na dobu desítek minut až několika hodin zvýšit asi na 100 až 260 °C, mohlo se tedy jednat o nejvýznamnější faktor pro hromadné vymírání na konci křídy.
Na základě fyzikálních vzorečků a klimatických modelů lze spočítat, jaké následky měl dopad na tehdejším území současné České republiky. Vzdálenost tehdejšího území současné ČR činila od epicentra dopadu asi 6000 km (dnes 9300 km), takže tlaková vlna, zvuk a zemětřesná vlna dolehly v menší intenzitě i sem.
Nové poznatky z laboratorních experimentů ukazují, že rázová vlna iniciovaná dopadem dosahovala počáteční rychlosti asi 4,5 km/s a expandující oblak vypařené hmoty kolem 2,3 km/s.
Podle počítačových modelů vývoje přírodních společenstev v nejlépe prozkoumaném souvrství Hell Creek (s asi 300 známými druhy) trvalo jen několik měsíců, než tma vyvolaná vyvržením oblak prachu do atmosféry a s ní související zastavení fotosyntézy způsobily vyhynutí kolem 73 % tehdejších obratlovců.