Anna Řeháková v matrice Řehaková (16. července 1850 Praha-Nové Město – 27. května 1937 Praha) byla česká pedagožka, spisovatelka a překladatelka. Napsala řadu cestopisů i próz inspirovaných svými cestami po Evropě. Psala výchovné povídky pro mládež, věnovala se i psaní memoárů. Společně se svou starší sestrou Eliškou Řehákovou se zapojila do ženského emancipačního hnutí v Americkém klubu dam a v dalších spolcích. Byla přítelkyní a obdivovatelkou významné české herečky Otylie Sklenářové-Malé.
Životopis
Mládí Anna Řeháková se narodila 16. července 1850 v Praze. Její rodiče byli Waclaw Řehak (* 1805), vlastník krupařského obchodu a Marya Řehaková-Zelenská (* 1814) původem z Kutné Hory (příbuzná J. K. Tyla). Byla nejmladší z deseti sourozenců, z nichž tři zemřely brzy po narození. Starší byli Wenzl (* 1838), Barbara (* 1839), Maria (* 1940), Karl (* 1841), Johann (* 1843) a Eliška Řeháková, spisovatelka a překladatelka. Od mládí byla často nemocná, trpěla zánětem plic a proto nechodila pravidelně do školy. Otec, který nemohl studovat, si pro děti přál dobré vzdělání. Rodina pravidelně chodila na divadelní představení a měla předplatné do Prozatímního divadla. V roce 1857 zemřel otec. V roce 1865 zemřela po dlouhé nemoci také matka. Sestra Marie vedla po matce obchod a Anna jí pomáhala. Starší Eliška studovala v učitelského kurzu. Obchod záhy přestal prosperovat a Marie se provdala. Eliška dokončila studium a odešla z Prahy.náhled|298x298pixelů|Portrét Anny Řehákové, publikovaný v roce 1908 v Ženských listech Anna po smrti otce, v sedmi letech, velmi zvážněla. Ráda četla a půjčovala si knihy v knihovně. Četla díla J. K. Tyla, Boženy Němcové, Karoliny Světlé, Boleslava Jablonského, Karla Jaromíra Erbena a dalších autorů. Do dvanácti let chodila do české dívčí školy Františky Amerlingové a poté do německé školy při klášteru voršilek. Zajímala se také o hudbu a výtvarné umění, o kterém získávala vědomosti četbou sešitů německého měsíčníku Paynes Universum. Od patnácti let si vedla deník. Své vzpomínky na rodinný život a dětství popsala později v knize V milém domě a v memoárech Zašlé časy a Z mého alba.
Učitelka Na podzim roku 1868 začala studovat v českém ústavu pro vzdělání učitele při klášteře sv. Anny v Ječné ulici, který absolvovala jako první česká světská učitelka v roce 1870. Zpočátku pracovala půl roku ve staroměstské opatrovně (mateřská škola). V létě roku 1871 pečovala o nemocného bratra Jana, který záhy zemřel. Krátce působila jako vychovatelka na Hrubé Skále. Téhož roku, v listopadu, se vrátila do Prahy a přijala místo ředitelky v mateřské škole v Karlíně. V letech 1872–1874 učila na dívčí obecné škole v Čáslavi a od roku 1874 učila na dívčí obecné škole u sv. Tomáše v Praze na Malé straně. Zde učila do roku 1904, kdy byla ze zdravotních důvodů penzionována.
Spolková činnost Angažovala se v rámci českých ženských spolků. Se sestrou Eliškou již v roce 1865 patřily ke členkám spolku Americký klub dam, který patřil k místům, kde byly podporovány emancipační snahy žen. Obě sestry se zapojily do vzniku Ženského výrobního spolku i k podpoře myšlenky dívčího gymnázia zřizovaného spolkem Minerva. Zapojení do činnosti Amerického klubu dam ovlivnilo životní názory mladé Anny Řehákové. Navázala zde společenské kontakty. Zaujala ji například filantropická činnost klubu a ve svém mládí byla nadšena charitativní činností a prací pro národ.
Obdivovala blízkou přítelkyni herečku Otylii Sklenářovou-Malou a patřila k zakladatelkám spolku, který chtěl postavit umělkyni památník a nazýval se Komitét pro postavení památníku Otylii Sklenářové-Malé, později byl přejmenován na Spolek pro postavení památníku Otylii Sklenářové-Malé. Byl založen na jaře v roce 1912 a Anna Řeháková se stala jeho předsedkyní.
Pro bližší kontakty si s učitelkami založily v roce 1874 nezávislý Spolek pražských učitelek. Scházely se každou středu v Ústavu ke vzdělání českých učitelek v Konviktské ulici. Pořádaly přednášky a diskutovaly o stavovských problémech. Trápila je platová nerovnost, omezený kariérní postup i velké množství žákyň v jedné třídě. Do spolku se zapojily i německé učitelky a tak se spolek časem přejmenoval na Spolek českých učitelek v Praze.
Turistka a cestovatelka Výlety do okolí Prahy měla ráda již v dětství. V roce 1877 se vydala se sestrou Eliškou za bratrem a jeho rodinou do německého Pforzheimu. Z výletu na Šumavu zveřejnila v roce 1881 cestopisné črty a později obrázky z Alp, v týdeníku Beseda učitelská. Svoje turistické cesty do Korutan a Tyrolska, na tehdejší dobu, pro ženy nezvyklé, popsala v cestopisném textu Obrázky z Alp (1905). Se sestrou cestovaly o školních prázdninách. Podnikaly pěší túry, stanovaly a nocovaly v jednoduchých podmínkách. Anna Řeháková si vedla cestovní deníky, které později použila při psaní článků i pro svoji beletristickou tvorbu. Během let procestovala Německo, Rakousko, Švýcarsko, navštívila Francii a Itálii. Zaujaly ji země Balkánu a Slovinsko. Svými cestopisnými knihami a články získala jméno zkušené turistky.
Literární tvorba Její literární tvorbu lze rozdělit na literaturu pro ženy, povídky pro mládež, cestopisy, memoáry a překlady. První její vydané dílo byla cestopisná kniha Postojna, popisující oblast Kraňska (1886). Postřehy ze svých cest i povídky publikovala nejdříve v časopisech jako byla Beseda učitelská, Ženské listy, List českých učitelek, Jarý věk, Květy, Lumír nebo Osvěta. Mezi její podporovatelky v literární tvorbě patřila například Eliška Krásnohorská nebo Teréza Nováková
Ve svých cestopisech popisovala nejen krásy přírody, ale věnovala se také etnografickému popisu krajin a zemí, které navštívila. Své osobní zážitky propojovala se znalostmi historickými a politickými. V roce 1891 vydala knižně Cestopisné črty, popisující jeji oblíbenou část Slovinska, kterou sestry často a rády navštěvovaly. Další z knih Povídky z hor věnovala mládeži. Ve třech povídkách ze Slovinska popsala beletrizující, ale také didaktickou formou každodenní život v Hornokraňské oblasti a památky Bledského kraje. V roce 1897 vydala knihu Povídky z cest, kterou záhy přeložil do slovinštiny spisovatel Ivan Kunšič pod názvem Povesti s potovanja. Kniha Povídky z cest byla během první světové války označena cenzurou za protirakouskou a závadnou. Kniha otevřeně odsuzovala pronásledování, křivdy a násilnosti rakouské vlády na jihoslovanských obyvatelích. Další kniha Z Dalmatského jihu byla také prohlášena za protirakouskou.
Koncem devatenáctého století psali muži i ženy paměti a memoáry. Vzpomínky z osobního, rodinného i profesního života zobrazila na pozadí společenských, kulturních a občas i politických událostí v knize Zašlé časy. Ze vzpomínek na cestování vznikla kniha memoárů Z mého alba.
Anna Řeháková byla také překladatelkou. Z němčiny přeložila například knihu povídek Na zámku a ve vsi od Marie Ebner-Eschenbach nebo Ze života od Ady Christenové. Její knihy byly ve své době pozitivně přijímány čtenáři i kritikou.
Bydlela v Praze III, na adrese U železné lávky 6. Zemřela 27. května 1937 v Praze ve věku 86 let. Pohřbena byla spolu se svou sestrou Eliškou na Olšanských hřbitovech. Její pozůstalost je uložena ve fondech Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze.
Dílo
Próza Povídky z hor – Praha: Alexandr Storch, 1894 Povídky s cest – Velké Meziříčí: Šašek a Frgal, 1897 Žena a život: tři povídky – Praha: Jan Otto, 1898 Andělská srdce: povídka – Praha: Josef Richard Vilímek, 1905 Z různých končin: povídky – Velké Meziříčí: Alois Šašek, 1910 Na horách: obrázky ze slovinských Alp – Praha: František Topič, 1913 Teta Eliška – Praha: Jos. R. Vilímek, 1917 Tři dalmatské povídky – Praha: Šolc a Šimáček, 1920 Jaro života: povídka – ilustroval K. Adámek, 4 celostranné obrazy V. Čutty. Praha: Emil Šolc, 1921 Osud – Praha: Stýblo, 1923 Za vlast a čest: povídky z dalmatského přímoří – ilustroval J. Goth. Praha: Šolc a Šimáček, 1925 Vzpomínky z hor: příhody ze života zvířat – Praha: Státní nakladatelství, 1925 V milém domě – Praha: Československá akciová tiskárna, 1925 V lepším světě: povídky – Praha: nákladem vlastním, 1929 Zašlé časy: vzpomínky – Praha: vlastní náklad, Beroun: Emanuel Volkán [distributor], 1932 Z mého alba: pestré obrázky z různých končin – Praha: Péčí přátel české knihy: V. Souček [distributor], 1936
Cestopisy Postojna: cestopisný obrázek z Kraňska – Praha: M. Reisová, 1886 Dobrač: z cestovních upomínek Korutanských – Praha: Edvard Beaufort, 1887 Na Slovinsku: cestopisné obrázky z Kraňska a Korutan – Velké Meziříčí: J. F. Šašek, 1891 Obrázky z Alp: cestopisné črty z Korutan a Tyrol – Praha: Edvard Leschinger, 1905 Italské siluety – Praha: vlastní náklad, 1907 Z dalmátského jihu: cestopisné obrázky – Čáslav: vlastní náklad, 1910 Na Sicilii: cestopisné obrazy – Louny: J. Rössler; Praha: Josef Springer, 1913
Životopisné studie Otylie Sklenářová-Malá: fragmenty životopisné studie – Praha: vlastní náklad, 1914 Ze života a korespondence Otylie Sklenářové-Malé – s osmi reprodukcemi dle fotografií; s pěti autografy. Praha: vlastní náklad, 1931
Překlady Utrpení na pozemské pouti: Okruh báchorek – Carmen Sylva, z němčiny. Praha: J. Otto, 1901 Na zámku a ve vsi – Marie Ebner-Eschenbach, z němčiny. 1903 Pokuta – Neera; z vlaštiny; ilustroval Karel. Rélink. Praha: J. Otto, 1904 Senio: román – Neera; z italštiny. Praha: J. Otto, 1810 Ze života – Ada Christen; z němčiny a opatřila úvodem. Praha: J. Otto, 1911
Odkazy
Reference
Literatura Anna Řeháková (1850-1937), Eliška Řeháková (1846-1916): literární pozůstalost – zpracovala Marie Formánková. Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, 1968
Externí odkazy
Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910: Wenzl Rzehak Soupis pražského obyvatelstva1830–1910: Řehák Anna
Kategorie:České spisovatelky 19. století Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:České pedagožky Kategorie:České feministky Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Překladatelé z italštiny Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Americký klub dam Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v roce 1850 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 27. května Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Ženy