Oplakávání Krista ze Žebráku patří k vrcholným dílům pozdně gotického řezbářství v Čechách. Umělec, který je podle tohoto reliéfu nazýván Mistr Oplakávání ze Žebráku nebo Mistr Žebráckého Oplakávání, měl pravděpodobně dílnu v Českých Budějovicích a mohl by být totožný s řezbářem Alexandrem (Alexandr Schniczer), který stál v čele tamního cechu v letech 1503–1516.Encyklopedie Českých Budějovic: Mistr Oplakávání ze ŽebrákuFajt J, Chlumská Š, 2014, s. 129 Reliéf je součástí stálé expozice středověkého umění Národní galerie v Praze.

Historie díla Původní umístění reliéfu, který byl vytvořen kolem roku 1510 a patrně tvořil střední část křídlového oltáře, není známo (Žebrák, hradní kaple?) Teprve roku 1904 byl zakoupen ze soukromého vlastnictví v obci Žebrák pro Muzeum hlavního města Prahy. Poprvé se o něm zmiňuje V. V. Štech (1913).V. V. Štech, Oplakávání Krista, in: Umělecké poklady Čech I, Praha 1913, s. 8–9 Do roku 1922 byl v Národním muzeu a od roku 1957 je součástí sbírky Národní galerie v Praze. Zde ho restauroval Jiří Tesař (1965).

Popis a zařazení Reliéf z lipového dřeva má rozměry 126 × 121 × 15 cm a jsou na něm patrné zbytky polychromie.

Scéna s devíti figurami je uspořádána ve dvou prostorových plánech. Vpředu Marie drží v náručí mrtvé tělo Ježíše Krista. Doprovází ji vlevo Sv. Jan, který snímá Kristovi z hlavy trnovou korunu a sv. Máří Magdalena, přinášející nádobu s balzámem. Vzadu stojí zleva patrně jeden ze Židů, zmiňovaný v apokryfním Nikodémově evangeliu s některou z Marií (Marie Kleofášova?), vpravo plačící žena, patrně Salome, s Nikodémem a Josefem Arimatejským, který drží plátno k zavinutí těla.

Gesta Marie, která drží v náručí bezvládné Kristovo tělo a sv. Jana, který se odvrací v bolesti, jsou uměřená a prostá patosu. Plačící žena, která stojí na pravé straně za Pannou Marií a má předlohu ve Snímání z kříže Rogiera van der Weydena, je provedena velmi pečlivou a detailní řezbou. Řasení roucha většiny postav je podřízeno celkové kompozici a jejich dekorativní účinek je potlačen. Dramatický aspekt vytváří chaotické zřasení draperie pod Kristovým tělem a naturalistické ztvárnění a polychromie jeho těla s ranami a prameny krve, které odkazují na jeho lidskou podstatu. Expresivní účinek zesiluje výrazné poklesnutí hlavy Krista, ke které poutá pozornost gestem překřížených rukou sv. Jan. Kristovo tělo je dlouhé a kostnaté a podobá se jiné práci Mistra Žebráckého Oplakávání – Sousoší Nejsvětější Trojice z Muzea v Českých Budějovicích. Shodné jsou typy tváří obou děl – Boha otce a Josefa Arimatejského. Tvář sv. Maří Magdaleny se shoduje s její samostatně stojící sochou z českobudějovického muzea.Opitz J, 1935/36, s. 88–91

Centrální Pieta má předlohu v díle bruselského mistra z okruhu Rogiera van der Weydena (1448).Bart Fransen, Een piëta uit het atelier van Rogier van der Weyden, bestemd voor het Bendedictinessenklooster van Vorst in De oude abdij van Drongen, Leuven, 2006, pp. 471-473 Diagonála Kristova těla se svěšenou paží a hlavou Panny Marie tvoří trojúhelníkovou kompozici. Diagonály hlavních osob (Marie, Magdalena, Kristus a Jan) a jejich štíhlé údy vytvářejí ve středu reliéfu překřížení ve tvaru písmene X a další trojúhelník s vrcholem v místě hlavy Josefa Arimatejského.Opitz J, 1935/36, s. 88

Motiv scény vychází z nizozemské malby Rogiera van der Weydena (Snímání z kříže, 1435, Oltář z Miraflores, 1445) a Dürerova dřevořezu se scénou Oplakávání (1496). Dřívější literatura uváděla vztah díla Mistra Žebráckého Oplakávání ke Kefermarktskému oltáři,Kropáček J, 1960, s. 160–175 ale novější práce upozorňují spíše na vliv švábské (Velhartická archa, Gregor Erhart) a podunajské plastiky a také podobnost s vídeňskou tvorbou Nicolause Gerhaerta a Erasma Grassera.Homolka J, 1969, s. 563–564

Mistr Oplakávání ze Žebráku vyšel z tradice řezbářství sklonku 15. století, které představuje Velhartická archa. Vzrušený patos a intenzita citového prožitku v jeho díle dominuje nad hmotnou podstatou figur, které se vyznačují malými hlavami a protáhlými těly. Lyrická složka, připomínající manýristickou proporcionální libovůlí dozvuky krásného slohu, se zde mísí s detailní realistickou řezbou tváří a expresivní modelací draperie charakteristickou pro pozdní období tzv. mačkaných záhybů.Kutal A, 1972, s. 193

Další známá díla autora 1510 Truchlící Marie z Kralovic 1510–1520 Svatá Trojice budějovickáPeter Kováč: Svatá Trojice z Českých Budějovic Mistra žebráckého Oplakávání 1510–1520 Bolestný Kristus z Českých Budějovic 1510–1520 Stigmatizace svatého Františka z Českého Krumlova 1510–1520 Svatá Marie Magdalena z Malého Boru 1510–1520 Madona z Malšína, Národní galerie v Praze 1510–1520 Klanění Tří králů Vodňanské 1520 Ukřižovaný, dominikánský konvent v Českých Budějovicích

Reference

Literatura Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200–1550, Národní galerie v Praze 2014, s. 129-131 Jindra P, Ottová M, (ed.), Obrazy krásy a spásy, Gotika v jihozápadních Čechách, s. 402–405 Arbor Vitae, a Západočeská galerie v Plzni 2013, Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk a Artia, Praha 1972, s. 168, 193 Jaromír Homolka, K některým otázkám středoevropské plastiky 15. století, Umění XVII, 1969, s. 539–573 Jiří Kropáček, Ukřižovaný z bývalého dominikánského kláštera v Českých Budějovicích, Umění VIII, 1960, 160–175 Josef Opitz, Mistr reliefu Oplakávání Krista ze Žebráku, Dílo XVII, 935/36, s. 88–91 On line

Externí odkazy Encyklopedie Českých Budějovic: Mistr Oplakávání ze Žebráku

Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Sbírka Národní galerie v Praze Kategorie:Sochy mužů v Praze Kategorie:Sochy Ježíše v Česku Kategorie:Dřevěné sochy v Praze