náhled|Dvě nomina sacra jsou zvýrazněna, (Iésou) a (Theoú). Vatikánský kodex (B), 4. stol. Nomina sacra (sg. nomen sacrum – svaté jméno) je v paleografii označení pro zkratky posvátných jmen, které se užívaly v rukopisech Nového zákona, liturgických a dalších náboženských knih. Termín zavedl německý filolog Ludwig Traube, který se domníval, že tyto zkratky byly původně projevem úcty k Božím i jiným svatým jménům. Později se ale také vzhledem k množství náboženských textů, které bylo třeba opsat i několikrát, začaly užívat ke zkracování jiných než posvátných slov.
Zkratku často tvořila dvě nebo i více řeckých písmen podle různých pravidel, např. první a poslední písmeno nebo první dvě a poslední apod. Nad zkratkou se psal vodorovný pruh nebo vlnovka, která ji označovala jako zkratku. Inspirací pro vytvoření takové zkratky mohlo být psaní hebrejského výrazu pro Boha ve formě tetragrammatonu nebo i kniha Zjevení, ve které o sobě Bůh říká: "Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec" (Zj 21,6). náhled|369x369px|Ikona Bohorodičky (řecky Theotokos) se zkratkami MHP ΘΥ (řecky Métér Theoú) a IC XC V současnosti se nomina sacra objevují zejm. ve východním křesťanství, kde jsou vyobrazována nejčastěji na ikonách a obrazech.
Některá řecká nomina sacra: Svaté jménoŘecký překladnomen sacrum (1. pád)nomen sacrum (2. pád)BůhΘΕΌΣ (Theós)ΘΣΘΥ (ΘΕΟΎ – Theoú)PánΚΎΡΙΟΣ (Kýrios)ΚΣΚΥ (ΚΥΡΊΟΥ – Kyríou)JežíšΙΗΣΟΎΣ (Iésoús)ΙΣΙΥ (ΙΗΣΟΎ – Iésoú)Kristus/MesiášΧΡΙΣΤΌΣ (Christós)ΧΣΧΥ (ΧΡΙΣΤΟΎ – Christoú)SynΥΙΌΣ (Yiós)ΥΣΥΥ (ΥΙΟΥ – Yioú)DuchΠΝΕΎΜΑ (Pneúma)ΠΝΑΠΝΣ (ΠΝΕΎΜΑΤΟΣ – Pneúmatos)KřížΣΤΑΥΡΌΣ (Staurós)ΣΤΣΣΤΥ (ΣΤΑΥΡΟΎ – Stauroú)MatkaΜΗΤΉΡ (Mitír)ΜΗΡΜΗΣ (ΜΗΤΉΡOΣ – Mitíros)BohorodičkaΘΕΟΤΌΚΟΣ (Theotókos)ΘΚΣΘΚΥ (ΘΕΟΤΌΚΟY – Theotókou)OtecΠΑΤΉΡ (Patír)ΠΗΡΠΡΣ (ΠΑΤΈΡΟΣ – Patéros)SpasitelΣΩΤΉΡ (Sotír)ΣΗΡΣΡΣ (ΣΩΤΉΡΟΣ – Sotíros)ČlověkΆΝΘΡΩΠΟΣ (Ánthropos)ΑΝΟΣΑΝΟΥ (ΑΝΘΡΏΠΟΥ – Anthrópou)NebeΟΥΡΑΝΌΣ (Ouranós)ΟΥΝΟΣΟΥΝΟΥ (ΟΥΡΑΝΟΎ – Ouranoú)
Externí odkazy
Kategorie:Paleografie Kategorie:Dějiny křesťanství