náhled|290px| Matriční zápis o narození a křtu Jiřího Karla Gutha (Matrika narozených Heřmanův Městec 1849–1862 [SOA Zámrsk]) Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, křtěný Jiří Karel Guth (24. ledna 1861 Heřmanův Městec – 8. ledna 1943 Náchod) byl český pedagog, spisovatel, ceremoniář prezidenta republiky, zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru (1894–1943)
Život náhled|upright=1.3|Mezinárodní olympijský výbor, druhý zleva stojí Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, po jeho pravici sedí Pierre de Coubertin, 1896, foto: Albert Meyer náhled|Guth-Jarkovský a Coubertin, 1925
Mládí Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bačinové (1831–1908), v noci z 23. na 24. ledna,BOČKOVÁ, Eva. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Leknín: zpravodaj pro občany Heřmanoměštecka, 25. ledna 2011, s. 1. matriční datum narození je 24. ledna, podle matky se narodil už 23. Pokřtěn byl Jiří Karel Guth, jméno úředně změnil na Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v roce 1919. Měl sestru Marii Schwarzovou (1863), z jeho tří bratrů byli dva lékaři – August a Karel (1868), třetí Antonín (1859) byl c. k. radou zemského soudu.
V letech 1870–1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku na Filozofické fakultě v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity.
Už jako student měl potřebu angažovat se v řadě vědeckých a kulturních spolků, např. byl prvním tajemníkem Jednoty českých filosofů či funkcionářem Svatoboru, spolku českých spisovatelů. Přestože sám aktivně nesportoval, jako správný vlastenec se stal členem Sokola a o tělovýchovu se zajímal jako pedagog.
Pedagog Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku.
Od roku 1888 do roku 1919 učil mj. francouzštinu, češtinu a tělesnou výchovu na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské, na dívčí škole Minerva) a v Klatovech.
Ve službách Československa V roce 1919 byl Jiří Guth jako první jmenován ministerským radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby.
Rodina Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875–3. června 1928), dcerou ředitele gymnázia v Roudnici nad Labem (pocházela z Rychnova nad Kněžnou). Manželé Guthovi měli jediného syna Gastona (27. května 1898–18. března 1974).
Sportovní funkcionář Nebyl aktivním sportovcem ani členem sportovního spolku, zato se stal významným funkcionářem olympismu, turistiky a sportu. Byl redaktorem časopisu Turista, předsedou Českého klubu turistů (1915–1918) a předsedou Československého klubu turistů (1918–1926).
V roce 1896 se zúčastnil prvních novodobých olympijských her a domů se vrátil nadšen. Po návratu začal propagovat Olympijské hnutí v českých i německých časopisech. Snažil se založit Český olympijský výbor (ČOV), ale napoprvé neuspěl (založení nepodpořili zástupci Sokola). Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Pak její vedení předal dalšímu významnému sportovnímu organizátorovi Josefu Röslerovi-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a napodruhé ČOV založil. Z počátku výbor nepracoval, a tak jej založil v lednu 1900 znovu. Díky ČOV se čeští sportovci účastnili olympijských her již v době, kdy ještě Československá republika neexistovala.
V roce 1908 se oba organizátoři podíleli na ustavení České sportovní rady, usilující o koordinaci jednotlivých orgánů českého sportu uvnitř Rakousko-Uherska.
Díky známosti se zakladatelem novodobých olympijských her Pierrem de Coubertinem se stal zakládajícím členem MOV (1894–1943), v letech 1919 až 1923 působil ve funkci generálního tajemníka a byl spoluautorem Olympijské charty.
Členství, vyznamenání Kromě MOV, byl členem České akademie věd a umění, komturem Italské koruny, Rumunské koruny, polské Pololonia restituta, komandérem francouzské Légion d'Honneur, holandského Oranžsko-Nassavského řádu či důstojníkem švédského a řeckého řádu.
Závěr života Do roku 1932 postupně předal svůj archiv literárnímu archivu Národního muzea a odstěhoval se do Náchoda, kde dožil. Ani toto období neprožíval pasivně. Ještě po vzniku protektorátu proběhla tiskem zpráva, že má být i nadále zástupcem v MOV, tentokrát jen pro Čechy a Moravu.
Zemřel na mozkovou mrtvici v Náchodě, pochován byl v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech.
Uctění památky náhled|250px|Pamětní deska v Kostelci nad Orlicí. Od roku 1934 ČOV na jeho počest každoročně uděluje nejvýznamnějším osobnostem (sportovcům) československého sportu Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského. V roce 2011 byly zorganizovány akce k uctění 150. výročí narození Gutha Jarkovského. V lednu byly na Olšanském hřbitově položeny věnce. Pietního aktu se zúčastnili delegovaní zástupci ČOV, Prezidentské kanceláře, Klubu českých turistů (KČT) a řady měst, kde tato osobnost působila. V dubnu 2011 zorganizoval ČOV v Praze mezinárodní konferenci a společně s řadou zahraničních delegátů navštívili pražskou školu v Truhlářské ulici, kde učil, dále Kostelec nad Orlicí, kde působil, místo narození Heřmanův Městec a nakonec i Náchod, kde zemřel. V září 2011 byl zorganizován závěr oslav na chatě KČT v Dobrošově u pamětní desky. Základní škola Gutha-Jarkovského je v Kostelci nad Orlicí Gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského je osmileté gymnázium, která se nachází v Truhlářské ulici na Praze 1 Pamětní deska Jiřího Gutha-Jarkovského je v Kostelci nad Orlicí, v Klatovech, Heřmanově Městci, v Truhlářské ulici v Praze Turistická stezka Jiřího Gutha-Jarkovského vede z Kostelce nad Orlicí do Ústí nad Orlicí a je na ní umístěna pamětní deska Jeho pozůstalost spravuje zčásti (rozsahem největší) Literární archiv Památníku národního písemnictví a zčásti Archiv tělesné výchovy Národního muzea.
Dílo Jiří Stanislav Guth-Jarkovský byl autor publikací o společenské výchově, povídek, románů, cestopisů, turistických průvodců, překladů z francouzštiny a němčiny. Svá díla a překlady vydával též pod různými pseudonymy: Jan Chvojan, Gaston Humbert, J. Modličevský, Dr. J. Marek, Stanislav Jarkovský či Stanislav Vraný.
Široké veřejnosti byl znám svým dílem, ve kterém podává pravidla a normy správného chování ve všech oblastech života. Vždy kladl důraz na slušnost, čestnost, skromnost, vzájemnou úctu.
Próza Nad Propastí – 1893 Počátky a konce – 1896 Salva profesorum a jiné povídky – 1897 Idylky pana adjunkta – 1898 Drobné genry – 1900 Střepiny a skořepiny – 1905 Vřes a kapradí – 1906 Na podzim v ořeší – 1908 Cesta ještě nezarostla – 1909 Vlastějovské koření – 1918 Ulomená haluz: román –1919 Těžké srdce – 1920 Marná sláva: román – 1921 Byla vojna – 1921 Přívaly – 1924 Humoresky – 1928 Odvážnému štěstí přeje – 1939
Cestopisy Causerie z cest po Španělsku – 1891–1894 Na pokraji Sahary: vzpomínky a dojmy z cest po Alžírsku – 1892 Lémanské silhouetty: (Švýcarsko) – 1893 Ode břehu moře Středozemského: obrázky, z Korsiky, Alžíru, Tunisu, Tripolisu a Sicílie – 1894 Za sluncem půlnočním: cesta z Christianie na Mys Severní a zpět – 1895 Na zeleném Erinu: (Irsko) – 1895 Kanadské epištoly – 1895 Obrazy z Tunisu – 1896 Letem přes řecký kraj – 1896 Intimní listy z cest i necest – 1896 Obrázky z Francie – 1901 Obrázky z Řecka – 1902 Pod sluncem jihu – 1902 Na moři a za mořem – 1902 Z potulek krajem francouzským – 1903 Skizzy ze Švédska a Finska – 1903 Za horama Pyrenejskýma – 1903 Náchod. Stadt und Schloss – 1904 Moje prázdniny v Americe – 1905 K slovanskému jihu
Průvodce Průvodce Prahou: pro mládež – 1905 Vídeň – 1906 Mnichov – 1908
Memoáry Z pamětí klatovských – 1912 Babí léto (1914) – Causerie z cest a z minulosti Paměti – 1929
Pravidla chování Společenský katechismus (1914) – rady a pokyny, kterak chovati se ve společnosti, na ulici i na místech veřejných a kterak vésti sobě při různých příležitostech společenských. Svazek I. Svazek II., část 1. Svazek II., část 2. Pravidla slušného chování pro mládež – 2. v. 1922 Turistika – 1917 O jídle a pití jindy a jinde – 1918 Obchodník gentleman – 1919 Pozdrav, společenské úvahy – 1919 Stolničení: společně s Annou Guthovou – 1919 O hostinách a hodokvasech jindy a jinde (1919) – mravní etiketa při slavnostech Kapitoly skoro naléhavé –1920 Společenský slabikář – 1920 Společenská výchova a její význam – 1920 Společenská výchova vojenská –1921 Společenské klasobraní Kterak slušně jísti Na veřejnosti Rodinné události Slušnost a demokracie Mladému republikánu
Knihy věnované sportu Hry Olympické za starověku i za dob nejnovějších (1896) – ohled za atmosférou prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896 Zimní turistika v Čechách a na Moravě – 1910 Turistika – 1917 Vývoj českého olympismu
Překlady Rozpravy o methodě… – René Descartes. Praha: F. A. Urbánek, 1882 Blažeje Pascala: o duchu geometrickém: dva fragmenty – Praha: nákladem vlastním, 1899 Rybář islandský: román – Pierre Loti. Praha: bez nakladatele, 1890 Kniha o soucitu a smrti – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček, 1892 Podzimní láska; Bigarreau – André Theuriet. Praha: J. Otto, 1892 Z velkého světa: román – Pavel Bourget. Praha J. R. Vilímek, 1893 Můj bratr Yves – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1893 Klaudius Bombarnak, zpravodaj listu „XX. věk“: román – Jules Verne; se 6 chromotypicky provedenými obrazy a 35 ilustracemi L. Benetta. Praha: J. R. Vilímek, 1893 Dvojí sňatek: dvě novely – Ludovic Halévy. Praha: F. Šimáček, 1896 Námořník – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček Vypuzená – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1895 Útěk; Přednosta stanice: dvě novely – Paul Bonnetain. Praha: J. Otto, 1897 Na severní točnu: norská výzkumná polární výprava po lodi "Fram" r. 1893–1896 a patnáctiměsíčná cesta po saních Dra F. Nansena a poručíka Johansena: s dodatkem O. Sverdrupa, kapitána "Framu" – Fridtjof Nansen; překlad z norštiny redigoval Jiří Guth. Praha: J. Otto, 1897 Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1897 Paříž: román – Émile Zola; autorizovaný překlad. Praha: J. R. Vilímek, 1897? Tři povídky francouzské: Nevděčník – Charles Foley; přeložil Jiří Guth, Návrat – Paulina Caro; přeložila Karla Langnerová; Hrbatý – Rachon, přeložil Václav Kursa. Praha: J. Otto, 1898 Plodnost – Émile Zola. Praha: J. R. Vilímek, 1899 Bratranec Pons – Honoré de Balzac; ilustroval Fr. Ženíšek ml. Praha: J. R. Vilímek Firma Nucingen a jiné novelly (1900) – Honoré de Balzac. Z velkého světa [Cosmopolis]: román – Pavel Bourget; se studií o Bourgetovi a jeho dílech od Jaroslava Vrchlického. Praha: J. R. Vilímek, 1900 Tartarin na Alpách – Alphonse Daudet; ilustroval J. Wenig. Praha: Hejda & Tuček, 1900 Populární astronomie: všeobecný popis nebes. Díl 2. – Camille Flammarion. Praha: Hejda & Tuček, 1900 Dílo – Émile Zola; ilustrace Viktor Oliva. Praha: J. R. Vilímek, 1900 Práce (1900/1901) – Émile Zola; autorizovaný překlad Zabiják – É mileZola; s ilustracemi A. Wierera. Praha: J. R. Vilímek Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1901 Paměti presidenta Pavla Krügra – dle jeho vlastního vypravování a poznámek H. C. Bredella a Pieta Groblera; autorizovaný překlad. Praha: Unie, 1903 Evino vítězství – Pierre de Coulevain. Praha: J. R. Vilímek, 1903 23 let bouře a slunečna v Jižní Africe: boerské boje za svobodu a neodvislost – Adolf Schiel; autorizovaný překlad z němčiny. Praha: Unie, 1903 V srdci Asie: deset tisíc kilometrů po neznámých cestách – Sven Hedin; přeložili Arnošt Kraus, Jiří Guth. Praha: J. R. Vilímek