Anna Masaryková (3. dubna 1911 Praha – 18. března 1996 Praha) byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové.
Život Po maturitě na gymnasiu v Praze (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii u prof. Růženy Vackové, srovnávací dějiny literatury (Václav Tille) a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách.
Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu (což ovšem význam archivu posílilo). Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955) a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Ve svém podkrovním bytě v malostranské Cihelné ulici shromáždila velké množství zejména knižního materiálu z oblasti dějin umění, který studovala. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i svého otce Herberta Masaryka, českého malíře, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.PRECLÍK, Vratislav. „Toulky historií Masarykova demokratického hnutí aneb 30let jeho existence“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden – březen 2021, roč. XXIX., čís. 133. ISSN 1210-1648, str. 1 – 8 Spolu se svou sestrou Herbertou se účastnila řady besed se studenty i veřejností.Připomeňme první polistopadovou ve zcela zaplněné velké posluchárně 256 na ČVUT v Praze - Dejvicích, 11. ledna 1990
Dílo Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) a Josefu Mařatkovi (1958), sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie (Národní galerie. Díl 5, České sochařství 19. a 20. století, 1963). Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.A. Masaryková, Účast ženy ve výtvarném umění, Sborník Kruhu výtvarných umělkyň, Praha 1935, s. 13-20
Bibliografie (výběr) Corot, Praha 1937 Národní muzeum v Praze, Praha 1940 Nové mlýny na Novém Městě pražském, Praha 1941 Antonín Hudeček, Praha 1942 (pod pseudonymem A. Brynychová) Jan Slavíček, Praha 1946 Delacroix, Praha 1947 Josef Mařatka, Praha 1958 náhled|Hrob Masaryků s otcem Herbertem, sestrou Herbertou a jejím vnukem J. J. Kotíkem
Reference
Literatura Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 884-885, Academia Praha 2016, Biografický slovník archivářů českých zemí, s. 406.
Externí odkazy
iDNES.cz: Sága rodu Masaryků: velké talenty, kruté konce. A teď i potomci v Česku, 27. února 2010 Milan Hulík: VZPOMÍNKA: Anna a Herberta, neviditelnypes.lidovky.cz, 11. prosince 2007 Rozhlas.cz: Masarykovy vnučky vzpomínají, 12. března 2006 Lidovky.cz: Anna Masaryková byla vždy hrdá na svůj rod, 4. dubna 2011
Kategorie:České historičky umění Kategorie:České archivářky Anna Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození 3. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1996 Kategorie:Úmrtí 18. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Ženy Kategorie:Čestní občané hlavního města Prahy