Dům čp. 696 na třídě Dukelských hrdinů v Praze 7 – Holešovicích je rohový třípatrový novorenesanční dům. Byl postaven v roce 1894 podle návrhu novorenesančního architekta Jana Zeyera ovlivněného architektem Antonínem Wiehlem.
Popis domu Rohový třípatrový dům s nárožním rizalitem je situován na rohu třídy Dukelských hrdinů a Heřmanovy ulice. Rizalit na nároží zakončuje vykrajovaný štít s ornamentální výzdobou. Jeho výzdobu tvoří režné zdivo. Výzdobu přízemí tvoří rustika. Nároží prvního a druhého patra zdobí bosáž lemující na nároží a na obou křídlech i rizalit. Oproti dvěma dalším domům v ulici Dukelských hrdinů 693 a 694 je u domu čp. 696 schéma výzdoby lehce pozměněno v kompozici, technice i námětu. Ve třetím patře se střídá dvojice oken s oknem jediným. Mezi okny třetího patra jsou na keramických kachlích slavné postavy české historie – kněžna sv. Ludmila a kníže sv. Václav a postavy blíže neurčených panovnic.
Autor projektu architekt Jan Zeyer Autorem návrhu je český architekt Jan Zeyer náležející ke generaci Národního divadla. Jeho bratr byl významný český básník Julius Zeyer. Na počátku své stavitelské dráhy Zeyer v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Wiehlovým pojetím české novorenesance byl Zeyer ovlivněn i v dalších letech. Dokladem tohoto ovlivnění je mimo jiné i dům čp. 696. Zeyer společně s Wiehlem v Praze navrhl a postavil 5 činžovních domů. Wiehlovo a Zeyerovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost odborníků a příznivý ohlas veřejnosti. O tom svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný po dokončení stavby domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé, kde se Antonín Wiehl v průběhu stavby inspiroval rekonstrukcí Schwarzenberského paláce dokončenou Josefem Schulzem v roce 1871, jmenovitě konzolovou římsou. Wiehlův a Zeyerův kolega architekt Jan Koula jejich úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů a inženýrů v království Českém jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" "........Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží…"Zeyer s Wiehlem navrhli a realizovali ještě Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5, Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici, Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. (1875–1876), Dům čp. 1035/17 Karolíny Světlé (1876). Podobně Wiehl ovlivnil i Karla Gemprle, se kterým spolupracoval po Zeyerovi.Po ukončení spolupráce s Wiehlem Zeyer realizoval čtyři nájemní domy ve spolupráci s architektem Viktorem Skůčkem.
Malířská výzdoba domu Výzdoba domu odpovídá orientaci novorenesančních architektů, malířů a sochařů na historická a vlastenecká témata na cykly ze života a český folklor. Koncepce fasády také ukazuje Zeyerovo ovlivnění Wiehlem a stylem „mluvící architektury“: objevují se zde slavné postavy české historie – kněžna sv. Ludmila a kníže sv. Václav. Tematika sgrafit ukazuje na Alšovo pojetí malířské výzdoby novorenesančních budov.
Dům v kontextu Zeyerovy architektonické tvorby Dům Zeyer navrhl a postavil v době, kdy si již 10 realizacemi získal jméno jako významný novorenesanční architekt a stavitel. V téže době jako dům čp. 696 na třídě Dukelských hrdinů (v roce 1894) Zeyer navrhoval a stavěl v podobném stylu další 2 nájemní domy na dnešní třídě Dukelských hrdinů a Řeznický dům na rohu Bubenského nábřeží a Argentinské ulice. Významně se tak zapsal do vytváření tříd a ulic Holešovic – Buben jako nové pražské čtvrti. Další 4 stavby Zeyer realizoval mimo Prahu. Na výzdobě fasády domu Zeyer uplatnil obě svá oblíbená kompoziční řešení spočívající v architektonicky oddělených výškových polích: výšková pole slouží pro individuálně určené figury a horizontální pásy byly optimální pro vylíčení děje. Sloučením obou řešení rozdělením horizontálního pásu na několik obdélných polí mohl autor popsat několik různých dějů v řadě za sebou. Takto například zpracoval témata ze života měšťana a alegorie jeho ctností Mikoláš Aleš (podle Wiehlovy představy) na Wiehlově domě.
Galerie domu
Celkové pohledy
Detaily sgrafit
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Antonín Wiehl Neorenesance Generace Národního divadla
Externí odkazy
Antonín Wiehl na ArchiWebu Antonín Wiehl v encyklopedii Kdo byl kdo Jan Zeyer
Kategorie:Domy v Praze Kategorie:Holešovice Kategorie:Restaurace v Holešovicích