Teide 1 je hnědý trpaslík pozdního spektrálního typu M8,8, který je členem otevřené hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka. Nachází se přibližně 440 světelných let od Země. Jeho hmotnost nedostačuje k dlouhodobému udržení termonukleární přeměny vodíku, a objekt proto není hvězdou hlavní posloupnosti.
Teide 1 bývá označován za první potvrzený hnědý trpaslík. Ve stejném roce byla nezávisle prokázána podhvězdná povaha také u objektu Gliese 229 B. Teide 1 měl zásadní význam především jako jeden z prvních objektů, u nichž byla povaha hnědého trpaslíka potvrzena pomocí přítomnosti lithia ve spektru.
Objev a pojmenování Teide 1 objevili Rafael Rebolo López, María Rosa Zapatero-Osorio a Eduardo L. Martín na optických snímcích pořízených v lednu 1994 dalekohledem IAC-80 o průměru 0,8 metru na observatoři Teide na ostrově Tenerife. Objekt byl pojmenován podle této observatoře.
Jeho nízkou teplotu potvrdila v prosinci 1994 spektroskopická pozorování provedená 4,2metrovým dalekohledem Williama Herschela na observatoři Roque de los Muchachos na ostrově La Palma. Poloha, fotometrické a spektrální vlastnosti i vlastní pohyb objektu podporovaly jeho příslušnost k Plejádám.
Článek oznamující objev byl časopisu Nature předložen 22. května 1995 a zveřejněn 14. září téhož roku. Mezitím byl v Plejádách objeven další podobný objekt označený Calar 3.
Následná spektra Teide 1 a Calar 3 získaná desetimetrovým dalekohledem Keck I na Mauna Kea odhalila absorpční čáry lithia. Výsledky, publikované v roce 1996, poskytly rozhodující důkaz, že oba objekty mají podhvězdnou hmotnost.
Poloha a vzdálenost Databáze SIMBAD uvádí Teide 1 také pod označeními 2MASS J03471792+2422317, EPIC 211088076, TIC 405484335 a Gaia DR3 66734514652754688.
Podle katalogu Gaia DR3 činí jeho paralaxa 7,5777 ± 1,7015 milivteřiny oblouku. Vlastní pohyb dosahuje +21,681 ± 2,695 milivteřiny oblouku za rok v rektascenzi a −43,254 ± 1,485 milivteřiny oblouku za rok v deklinaci.
Prosté převrácení naměřené paralaxy odpovídá vzdálenosti přibližně 132 parseků, ale relativní nejistota paralaxy přesahuje 20 %. Takto vypočtená vzdálenost proto není příliš přesná. Protože je Teide 1 potvrzeným členem Plejád, lze použít přesnější vzdálenost celé hvězdokupy, 135,2 ± 0,4 parseku, tedy přibližně 441 světelných let.
Fyzikální vlastnosti náhled|Ilustrační srovnání velikostí Slunce, červeného trpaslíka Gliese 229 A, hnědých trpaslíků Teide 1 a Gliese 229 B a planety Jupiter.
Teide 1 je mladý hnědý trpaslík pozdního spektrálního typu M8,8. Jeho spektrum a fyzikální vlastnosti leží poblíž přechodu mezi nejchladnějšími objekty spektrální třídy M a hnědými trpaslíky třídy L.
V pásmu G mise Gaia má zdánlivou hvězdnou velikost 20,696 ± 0,013 mag. V pásmu I dosahuje 19,26 mag a v blízké infračervené oblasti 16,215 ± 0,010 mag v pásmu J, 15,591 ± 0,009 mag v pásmu H a 15,096 ± 0,011 mag v pásmu Ks. Jde tedy o mimořádně slabý objekt, který nelze pozorovat pouhým okem.
Z evolučních modelů při přijatém stáří Plejád vychází hmotnost Teide 1 na hmotností Jupiteru, tedy přibližně 0,050 hmotnosti Slunce. Jeho poloměr byl stejnou metodou odhadnut na poloměru Jupiteru, což odpovídá přibližně 0,135 poloměru Slunce. Odhad povrchového gravitačního zrychlení činí log g = v soustavě CGS.
Tyto údaje nejsou přímými měřeními hmotnosti a poloměru. Jsou výsledkem evolučních modelů využívajících zářivý výkon a známé stáří hvězdokupy. Přímé fitování atmosférických spekter je u objektů poblíž rozhraní tříd M a L zatíženo systematickými problémy modelů, a proto jsou evoluční odhady považovány za spolehlivější.
Efektivní teplota Teide 1 se odhaduje na 2584 ± 100 K a jeho bolometrický zářivý výkon přibližně na 0,0006 zářivého výkonu Slunce. Přijaté stáří 112 ± 5 milionů let vychází z určení stáří Plejád pomocí hranice vyčerpání lithia.
Hmotnost Teide 1 leží hluboko pod hranicí potřebnou pro dlouhodobé udržení proton-protonového cyklu. Objekt proto převážně vyzařuje energii uvolněnou gravitačním smršťováním a postupně chladne.
Lithiový test Ve spektru Teide 1 byla zřetelně zjištěna rezonanční absorpční čára neutrálního lithia na vlnové délce 670,8 nm. U Teide 1 byly nalezeny také náznaky slabší čáry lithia na 812,6 nm. Odvozené zastoupení lithia, log N(Li) ≥ 2,5, odpovídalo malému nebo žádnému vyčerpání tohoto prvku.
Lithium se v nitru dostatečně hmotných objektů ničí při teplotách nižších, než jaké jsou potřebné pro stabilní přeměnu vodíku. U objektu známého stáří proto zachování původního množství lithia stanovuje horní mez jeho hmotnosti. V případě Teide 1 přítomnost lithia společně s nízkým zářivým výkonem potvrdila, že jeho hmotnost leží v oblasti hnědých trpaslíků.
Zjištění lithia neznamená, že v nitru Teide 1 právě probíhá jeho fúze. Pozorované vysoké zastoupení lithia naopak ukazuje, že tento prvek nebyl významně spotřebován. Starší tvrzení, podle něhož v jádru Teide 1 probíhá fúze lithia, tedy zaměňovalo princip lithiového testu za jeho opak.
Význam Členství Teide 1 v Plejádách umožňuje určit jeho vzdálenost, stáří a přibližné chemické složení podstatně lépe než u osamocených hnědých trpaslíků v galaktickém poli. Objekt se proto stal důležitým měřítkem pro ověřování modelů vývoje a atmosfér mladých těles s velmi nízkou hmotností.
Objev Teide 1 rovněž ukázal, že hnědí trpaslíci mohou vznikat jako samostatní členové hvězdokup, a prakticky ověřil použitelnost lithiového testu. Hranice vyčerpání lithia se později stala jednou z metod určování stáří mladých hvězdokup.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Teide 1 v databázi SIMBAD Historie objevu Teide 1 na stránkách Instituto de Astrofísica de Canarias
Kategorie:Hnědí trpaslíci Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Býka Kategorie:Plejády Kategorie:Objekty v katalogu 2MASS Kategorie:Objeveno 1995