Maďarsko () je vnitrozemský stát ležící v jihovýchodní části střední Evropy v Panonské pánvi. Na severu sousedí se Slovenskem, na severovýchodě s Ukrajinou, na východě a jihovýchodě s Rumunskem, na jihu se Srbskem, na jihozápadě s Chorvatskem a Slovinskem a na západě s Rakouskem. Maďarsko je převážně rovinaté a má kontinentální podnebí s chladnými zimami a horkými léty. Dělí se na 19 žup, na ploše přibližně 93 000 km² žije 9,5 milionu obyvatel. Hlavním a největším městem je Budapešť, mezi další významná města patří Debrecín, Segedín, Miskolc a Pécs. Drtivou většinu obyvatel země tvoří Maďaři, největší etnickou menšinou jsou Romové. Úřední jazyk, maďarština, je nejrozšířenějším uralským jazykem v Evropě; celkem 28 % obyvatel jsou katolíci, 10 % kalvinisté.
Území dnešního Maďarska bylo historicky křižovatkou cest různých národů, obývali ho například Keltové, Římané, Hunové, germánské kmeny, Avaři a západní Slované. Základem uherského státu bylo koncem 9. století obsazení Panonské pánve uherským velkoknížetem Almošem a jeho synem Arpádem. Arpádův pravnuk král Štěpán I. nastoupil na trůn v roce 1000 a přeměnil svou říši na křesťanské království. Středověké Uherské království bylo regionální velmocí, která dosáhla svého kulturního a politického vrcholu v 15. století.Kristó Gyula – Barta János – Gergely Jenő: Magyarország története előidőktől 2000-ig (History of Hungary from the prehistory to 2000), Pannonica Kiadó, Budapest, 2002, , p. 687, pp. 37, pp. 113 ("Magyarország a 12. század második felére jelentős európai tényezővé, középhatalommá vált"/"By the 12th century Hungary became an important European constituent, became a middle power", "A Nyugat részévé vált Magyarország … /Hungary became part of the West"), pp. 616–644 Po dlouhém období osmanských válek byly uherské síly poraženy v bitvě u Moháče v roce 1526 a v roce 1541 bylo dobyto hlavní město Budín, což zahájilo období více než 150 let, kdy byla země rozdělena na tři části: Královské Uhersko (loajální k Habsburkům), Osmanské Uhersko a převážně nezávislé Sedmihradské knížectví. Na přelomu 18. a 19. století byla země sjednocena opět pod habsburskou vládou a později v roce 1867 vytvořily s Rakouským císařstvím Rakousko-Uhersko, které bylo významnou mocností až do počátku 20. století.
Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a následná Trianonská smlouva stanovila současné hranice Maďarska, což vedlo ke ztrátě 71 % jeho území, 58 % obyvatel a 32 % etnických Maďarů. Po nestabilním meziválečném období se Maďarsko připojilo k mocnostem Osy ve druhé světové válce, přičemž utrpělo značné škody a ztráty.Hungary: The Unwilling Satellite John F. Montgomery, Hungary: The Unwilling Satellite. Devin-Adair Company, New York, 1947. Reprint: Simon Publications, 2002.Thomas, The Royal Hungarian Army in World War II, pg. 11 Poválečné Maďarsko se stalo satelitním státem Sovětského svazu, což vedlo ke vzniku Maďarské lidové republiky. Po neúspěšné revoluci v roce 1956 se Maďarsko stalo poměrně svobodnějším, i když stále potlačovaným členem východního bloku. Odstranění maďarského hraničního plotu s Rakouskem přispělo k rozpadu východního bloku a následně i Sovětského svazu. V říjnu 1989 se Maďarsko opět stalo demokratickou parlamentní republikou a v roce 2004 vstoupilo do Evropské unie.
Maďarsko je unitární parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. V mezinárodních vztazích patří ke středním mocnostem, a to především díky svému kulturnímu a hospodářskému vlivu. Maďarsko patří mezi země s vysokými příjmy, veřejným zdravotnictvím a bezplatným středoškolským vzděláním, v indexu lidského rozvoje zaujímá 46. místo. Maďarsko má dlouhou historii významného přínosu v oblasti umění, hudby, literatury, sportu, vědy a techniky.Hungarian literature – ”Popular poetry is the only real poetry was the opinion of Sándor Petőfi, one of the greatest Hungarian poets, whose best poems rank among the masterpieces of world literature”., Encyclopædia Britannica, 2012 editionSzalipszki, pg.12 Refers to the country as "widely considered" to be a "home of music". Je oblíbenou turistickou destinací v Evropě, ročně přijíždí kolem 20 milionů zahraničních turistů. Maďarsko je členem Rady Evropy, schengenského prostoru, Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů, Světové zdravotnické organizace, Světové obchodní organizace, Světové banky, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Asijské infrastrukturní investiční banky či Visegrádské skupiny.
Název Pojmenování magyar, znamenající maďarský, maďarština nebo Maďar, podle středověké legendy pochází od praotce Magora, bratra Hunora, praotce Hunů. Odkaz na příbuzenství s Huny, kteří ovládli podkarpatskou oblast v 5. století, měl opodstatnit historický nárok Maďarů na vládu nad tímto územím.Kontler (2011), str. 26. Druhá část Magyarország maďarského názvu, je ország, což znamená země.
Podle lingvistů předci dnešních Maďarů takto sami sebe označovali jako ty, kteří mluví. Magyar v sobě obsahuje ugrofinské mon (mluvit, maď. mond) a er (muž). Toto označení pak v různých podobách přešlo i do některých jiných jazyků, včetně češtiny. Většina evropských jazyků však převzala jméno z označení ungri (latinsky Hungari). Předci Maďarů, žijící na dolním Donu, se v 6. století přidali ke kmenovému svazu Onogurů (znamená deset národů) a stali se součástí turkické říše. V nejstarších západních písemných záznamech jsou obyvatelé této říše zmiňováni jako turci nebo ungri (podle Onogurů). První písemná zpráva, v níž se označení ungri prokazatelně vztahuje k Maďarům, pochází z roku 834 z Byzance.Kontler (2011), str. 31.
Čeština rozlišuje označení maďarský a Maďarsko na jedné straně a uherský a Uhersko (z latinského hungaricus a Hungaria) na straně druhé. První se vztahuje k etniku hovořícímu maďarsky a státnímu útvaru, který vznikl v roce 1918 po rozpadu mnohonárodnostního Uherského království. Pojem uherský se tedy používá především v historickém kontextu, neboť se vztahuje k zaniklému státnímu útvaru. Podobné významové rozlišení má též slovenština, chorvatština, srbština a slovinština. Samotná maďarština tyto významy nerozlišuje. Magyar znamená jak maďarský, tak uherský. Stejně tak Magyarország označuje současné Maďarsko i historické Uhersko. Jedno označení pro oba významy má také většina evropských i dalších jazyků.
Dějiny
Starověk a středověk
vlevo|náhled|Stříbrný plát z římských časů Nejstarší doklady o osídlení území dnešního Maďarska pocházejí z období před téměř půl milionem let. Největší množství archeologických nálezů bylo objeveno především v severní části Maďarska. V pozdějších obdobích území obývali také Keltové, Římané, ale také Ilyrové. Římané na tomto území zřídili provincii Pannonia, zatímco ve východní části dnešního Maďarska a na severu Rumunska vznikla provincie Dacia. Obě provincie byly osídleny kolonisty z Itálie. V této době vznikla i pozdější maďarská města. Centrem Panonie bylo Aquincum (v severozápadní části dnešní Budapešti). Dále byla založena města Savaria (dnes Szombathely), Scarbantia (Šoproň), Arrabona (Győr), Gorsium (Tác) a Sopianae (Pécs). Po Římanech převzali Maďaři například vinařství, které dodnes představuje součástí maďarské kultury.
Koncem 5. století byli Římané z území vytlačeni germánskými kmeny. Přestože germánské kmeny nebyly křesťanské, kostely vybudované za římské nadvlády nadále sloužily svému účelu. V období stěhování národů se v Panonské nížině usadili kočovní Hunové. Po nich v 6. století ovládli Panonii Avaři.
vlevo|náhled|162x162pixelů|Arpád Na konci 1. tisíciletí pronikli na území dnešního Maďarska z východu Maďaři, kočovný kmen ugrofinského původu vedený náčelníkem Arpádem, zakladatelem dynastie Arpádovců. Podmanili si zdejší slovanské obyvatelstvo a podnikali výpravy proti Bavorům i Velké Moravě, kterou nakonec vyvrátil. Po porážce v bitvě na Lešském poli roku 955, v níž maďarská vojska utrpěla porážku od armády východofranského krále Oty I. Velikého za přispění českých oddílů knížete Boleslava I., upustili od dalších výbojů, trvale se usadili a začali obdělávat úrodnou Panonskou pánev.náhled|Svatoštěpánská uherská koruna vznikla v průběhu 11. až 13. století Koncem 10. století Arpádovec Gejza vytvořil Maďarské velkoknížectví, s hlavním městem Ostřihom. Křesťanským se stalo tehdy, když se nechal pokřtít kníže Vajk a převzal jméno Štěpán. V roce 1000 se pak Štěpán nechal korunovat králem a vzniklo Uherské království. Štěpán též prosadil zřízení arcibiskupství. Uherské království bylo v 11.–15. století jedním z nejrozlehlejších a nejmocnějších států střední a jihovýchodní Evropy. Vedle vlastních Uher, jejichž součástí bylo Slovensko, zahrnovalo Chorvatsko (personální unie 1102), Sedmihradsko (dnes součást Rumunska) a část srbských území včetně Bělehradu. vlevo|náhled|176x176pixelů|Matyáš Korvín Roku 1241 Uhersko zasáhl mongolský vpád do Evropy, při kterém zahynula až polovina obyvatel Uherského království.The Mongol invasion: the last Arpad kings, Encyclopædia Britannica – "The country lost about half its population, the incidence ranging from 60 percent in the Alföld (100 percent in parts of it) to 20 percent in Transdanubia; only parts of Transylvania and the northwest came off fairly lightly." Roku 1301 vymřeli Arpádovci. Uherské koruny se nakrátko chopili čeští Přemyslovci, ale ti vymřeli záhy také a uherský trůn uzmuli Anjouovci a seděli na něm až do roku 1387, kdy se Karlovi IV. podařilo ho zajistit pro svého syna Zikmunda a rod Lucemburků.
Zikmund však zemřel bez dědiců, takže se poté na trůně střídali další významné středoevropské rody, Habsburkové a Jagellonci. Výjimku představuje éra vlády regenta Jánose Hunyadiho (1446–1453) a jeho syna Matyáše Korvína (1458–1490), který se stal dokonce králem a načas ovládl také Moravu a Slezsko. Po něm se vrátili Jagellonci (Vladislav II. a Ludvík), kteří drželi i českou korunu, a vytvořili tak velkou středoevropskou říši. Čelili řadě problémů, například selskému Dóžově povstání (1514) proti šlechtě, které bylo brutálně potlačeno. Avšak největším problémem se brzy ukázal být tlak Osmanské říše z jihu (viz Osmansko-uherské války).
Součást habsburské říše vlevo|náhled|Obránci Szigetváru vyrážejí do posledního útoku proti přesile Turků roku 1566 náhled|„Ženy Egeru“, olejomalba z roku 1867 připomínající obléhání Egeru, velké vítězství proti Osmanům Uhersko bylo Osmany ohrožováno od 15. století. Právě v boji s Turky, v bitvě u Moháče roku 1526, padl poslední Jagellonec Ludvík. Následně vypukla válka o uherský trůn mezi Habsburky (Ferdinandem I.) a sedmihradským vévodou Janem Zápolským (1527–1538). Toho takticky podporovali Osmani a využili nástupnické války k první mohutné invazi do střední Evropy (viz První obléhání Vídně roku 1529), což byl počátek 200 let trvajících tureckých válek, jejichž bojištěm bylo povětšinou právě uherské území. Uherskou korunu získali Habsburkové, ale před Osmany se jim Uhry dlouho nedařilo plně ochránit. V roce 1541 Turci obsadili území od Bělehradu po Budapešť (Budínský ejálet). Z východní části se stalo Sedmihradské knížectví – téměř nezávislý stát, který byl vazalem Osmanské říše. Jen zbylé území, tedy Horní Uhry, Burgenland, západní Chorvatsko a západní pruh dnešního Maďarska, s jádrem na území dnešního Slovenska a nazývané obvykle „královské Uhersko“, ovládali Habsburkové a jejich monarchie. V rámci ní se Uhry stávaly stále více jen podřízenou zemí, navíc poměrně zaostalou, soustředěnou jen na zemědělství. náhled|Rákócziho povstání