náhled|Duhová mapa Jižní Koreje náhled|Neoficiální duhová vlajka Jižní Koreje Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Jižní Koreji setkávají s právními komplikacemi a diskriminací, které jsou pro většinové obyvatelstvo neznámé. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je v Jižní Koreji legální, ale páry stejného pohlaví a domácnosti jimi tvořené nemají žádný právní status, ať už ve formě manželství nebo registrovaného partnerství. Jihokorejský právní řád navíc nepamatuje na žádnou ochranu LGBTIQ+ minority před diskriminací, ani netrestá vyšší sazbou přečiny a zločiny motivované jinou sexuální orientací nebo genderovou identitou poškozených.

Jihokorejská ústava a občanský zákoník se o homosexualitě nijak specifiky nezmiňují. Článek 31 zákona o národním výboru pro lidská práva (National Human Rights Commission Act) praví, že žádný jednotlivec nesmí být diskriminován pro svou sexuální orientaci. LGBTIQ+ menšině nicméně není umožněno otevřeně sloužit v ozbrojených složkách, ačkoliv byl zákon trestající „sodomii“ v armádě několikrát zrušen jihokorejským nejvyšším soudem.

Translidé mohou v Jižní Koreji procházet chirurgickou změnou pohlaví po dosažení 20 let věku s uzákoněnou možností vydání nových úředních dokumentů reflektujících jimi preferovanou genderovou identitu. Jednou ze známých jihokorejských umělkyň je Harisu, která se v roce 2002 stala druhou osobou, jenž v Jižní Koreji prošla úspěšnou úřední tranzicí.

Homosexuální Korejci se stále potýkají s nepochopením a předsudky jak doma, tak i na pracovišti, a často svou odlišnou sexuální orientaci před rodinou, přáteli a kolegy tají.

V srpnu 2017 nařídil jihokorejský nejvyšší soud tamní vládě přiznat nově vznikající LGBT lidskoprávní nadaci „Beyond the Rainbow“ (korejsky:비온뒤무지개재단) status charity pod záštitou resortu spravedlnosti, bez něhož by si nemohla od daňového základu odečítat poskytnuté dary a jinak plně fungovat v souladu se zákonem o nestátních neziskových organizacích. V roce 2014 jihokorejská vláda přistoupila k deklaraci OSN odmítající anti-LGBTIQ+ diskriminaci.https://www.nqapia.org/wpp/lgbtq-rights-in-south-korea/ >

Historie

Stejnopohlavní soužití

Jižní Korea dosud neuzákonila homosexuální manželství ani registrované partnerství párů stejného pohlaví. V říjnu 2019 oznámila jihokorejská vláda, že přizná právní status stejnopohlavním manželům zahraničních diplomatů, vyjma homosexuálních chotí jihokorejských diplomatů sloužících v zámoří.

V říjnu 2014 předložila skupina poslanců Demokratické strany návrh zákona o registrovaném partnerství párů stejného pohlaví. Nicméně tento zákon se nikdy nedostal do fáze hlasování.

V červenci 2015 se herec Kim Jho Gwangsoo a jeho partner Kim Seung-Hwan rozhodli dát žalobu s požadavkem na přiznání právního statusu jejich sňatku. Distriktní soud v Západním Soulu (Seoul Western District Court) jejich podnět zamítl. Stejné stanovisko pak zaujaly i další odvolací soudy. Oba stěžovatelé v reakci na to oznámili, že svůj případ postoupí jihokorejskému nejvyššímu soudu (Supreme Court of Korea).

V květnu 2019 uzavřela Kim Gyu-Jin lesbické manželství v New Yorku a požádala jihokorejské úřady o registraci jejich sňatku. V listopadu téhož roku si obě ženy uspořádaly symbolickou svatbu v Soulu navzdory skutečnosti, že Jižní Korea stejnopohlavní manželství dosud neuzákonila. V květnu 2020 na počest oslav jejich prvního výročí se Kim Gyu-Jin a její manželka rozhodly požádat místní matriku o registraci jejich svazku, ale neuspěly. Se svými zkušenostmi v boji za manželství párů stejného pohlaví se dotyčná podělila s širší veřejností na svém blogu 'Living as an openly queer in Korea'. Poté pak dostala také prostor v několika jihokorejských médiích, včetně veřejnoprávní Korean Broadcasting System (KBS). O páru se pak následně také psalo na titulní stránce KakaoTalk. „Pod článkem se objevilo přibližně 10 tisíc komentářů, z toho 80 % negativních,“ uvedla Kim. Někteří diskutující vyzvali obě ženy k okamžitému vystěhování z KOreje. Jiní vyjádřili obavy z negativních dopadů lesbických svateb na společnost a tradiční rodiny. Některé z komentářů byly natolik alarmující a výhružné, že se dotyčné po poradě s právníkem rozhodly podat přibližně 100 trestních oznámení na dotyčné osoby.

V lednu 2021 soulský resort rodiny a genderové rovnosti navrhl změny vyhlášek týkajících se matrik a zdravotní péče, který by rodičům samoživitelům a nesezdaným párům přiznal status rodiny s tím, že by se ale tato změna týkala pouze heterosexuálních párů. „O párech stejného pohlaví se vůbec nevedly žádné debaty. Jejich uznání není na pořadu dne,“ uvedl blíže nejmenovaný mluvčí příslušného úřadu, který na své vlastní přání zůstal v anonymitě.

Ochrana před diskriminací

Zákon o národním výboru pro lidská práva (National Human Rights Comission Act, korejsky:국가인권위원회법) přijatý v roce 2001 ustavil Národní výbor pro lidská práva Korejské republiky (National Human Rights Commission of Korea - NHRCK) Dle korejských zákonů působí NHRCK jako nezávislý orgán dohlížející na dodržování základních lidských práv a svobod. Do pole jeho působnosti spadá i ochrana jiných sexuálních orientací před diskriminací. Dojde-li NHRCK k závěru, že v nějakém případě došlo k diskriminaci, spadá do jeho kompetence zahájit vyšetřování a vydat příslušná stanoviska, která pak postoupí příslušným autoritám.Human Rights Situation of LGBTI in South Korea 2016 , SOGILAW Annual Report

Jihokorejské antidiskriminační zákony nicméně nezakazují homofobní a transfobní diskriminaci. V průběhu let bylo předloženo několik novel antidiskriminačního zákona. V roce 2007 byl předložen vládní návrh novely antidiskriminačního zákona z dílny resortu spravedlnosti, ale po velké vlně odporu se od něj upustilo. V roce 2013 byla navržená další novela antidiskriminačního zákona chránící jiné sexuální orientace, náboženská vyznání a politická přesvědčení. Ta se posléze stala terčem ostré kritiky z řad konzervativních skupin. Během sedmnáctého volebního období byl předložen poslanecký návrh novely antidiskriminačního zákona z dílny Ron Hoe-chana. S podobnou iniciativou pak přišel v nadcházejícím volebním období bývalý právník Kwon Young-gil. Od obou legislativních návrhů bylo upuštěno aniž by došlo k jakékoliv rozsáhlé politické a veřejné debatě. S dalšími návrhy přišli během devatenáctého volebního období bývalí právníci Kim Han-gil a Choi Won-sik, ale nakonec se je po obdržení námitek rozhodli stáhnout. V roce 2019 se jihokorejský parlament Kukhö neúspěšně pokusil uspořádat veřejné slyšení na téma rozsáhlé antidiskriminační legislativy. Většina námitek a kritiky novel antidiskriminačních zákonů přichází z řad konzervativních Protestantů. Během dvacátého volebního období předložil právník Kim Tae-heum (Velká národní strana) návrh novely zákona o národním výboru pro lidská práva, který by z působnosti NHRCK vyňal kategorii jiných sexuálních orientací. V roce 2019 předložil poslanec Ahn Sang-soo návrh novely zákona o národním výboru pro lidská práva rušící ochranu jiných sexuálních orientací a omezující legální rozeznávání pohlaví výhradně na biologickou bázi. K navržené legislativě se připojilo 40 z 300 volených poslanců jihokorejského jednokomorového parlamentu Kukhö. Novela zákona upravujícího působení nezávislého orgánu dohlížejícího na dodržování základních lidských práv a svobod se stala terčem kritiky a protestů z řad LGBTIQ+ aktivistů a Amnesty International.

Do roku 2019 si Strana spravedlnosti kladla za cíl připravit rozsáhlý návrh antidiskriminačního zákona. Dle průzkumu z roku 2014 zastávalo 85 % Jihokorejců názor, že by lidem jiné sexuální orientace měla být přiznána ochrana před diskriminací. Nejaktuálnější průzkum Gallup Korea z roku 2017 ukázal, že 90 % Jihokorejců plně podporuje rovné pracovní příležitosti LGBTIQ+ osob.

23. prosince se jihokorejský prezident Mun Če-in ve zvláštní zprávě Národního výboru pro lidská práva vyslovil pro nutnost přijetí rozsáhlé antidiskriminační legislativy. Mun sice připustil, že připravované zákony polarizují společnost, ale vyjádřil naději, že se na parlamentní půdě aspoň uskuteční několik veřejných slyšení na toto složité téma. Pro přijetí antidiskriminačního zákona se vyslovily i mezinárodní organizace, konkrétně výbory Spojených národů proti rasové diskriminaci, diskriminaci žen, ekonomická, sociální a kulturní práva, práva dětí a lidská práva. Přijetí rozsáhlého antidiskriminačního zákona bylo jednou z Mun Če-inových 10 priorit v prezidentských volbách 2012, ve kterých ale zvítězila konzervativní kandidátka Pak Kun-hje. Po inauguraci v roce 2017 se Mun Če-in zdráhal přijímat takové zákony z důvodu odporu z řad vládní Demokratické strany.

Provinční úroveň

V současné době přijalo 15 jihokorejských zastupitelstev vlastní zákony a vyhlášky proti homofobní a bifobní diskriminaci. Jejich působnost však není celostátní, nýbrž pouze lokální, tedy soustředěná jen na konkrétní provincii, metropoli, město či distrikt. Mezi nejvyšší jihokorejské správní celky, které přijaly vlastní vyhlášky proti anti-LGBTIQ+ diskriminaci patří: Speciální město Soul, Jižní Kjongsang, Speciální autonomní provincie Čedžu, Severní Čchungčchong a Jižní Čchungčchong.

Jižní Kjongsang přijal anti-diskriminační vyhlášku v březnu 2010. V jejím textu stojí, že žádný občan nesmí být vystaven nepříznivému zacházení na základě pohlaví, náboženského vyznání, tělesného postižení, věku, sociálního statusu, rasy, původu, etnika, státního občanství, psychického stavu, jakož i rodinného stavu, politického přesvědčení a sexuální orientace.

Soul přistoupil k vlastní anti-diskriminační politice v září 2012 v souladu se stávajícím zákonem o národním výboru pro lidská práva (National Human Rights Comission Act). Přijetí příslušné místní vyhlášky vyvolalo silný odpor z řad konzervativních skupin.

Podobná opatření a politiku později přijaly i Speciální autonomní provincie Čedžu a Severní Čchungčchong v říjnu 2015.

Vlastní vyhlášky proti homofobní a bifobní diskriminaci přijaly i jednotlivé obce a distrikty. Mezi ně patří:

Yeonje District, Pusan (listopad 2010) Suyeong District, Pusan (prosinec 2010) Buk District, Ulsan (leden 2011) Nam District, Pusan (květen 2011) Buk District, Pusan (březen 2012) Jung District, Ulsan (duben 2013) Dong District, Tedžon (duben 2015) Haeundae District, Pusan (červenec 2015) Eunpyeong District, Soul (říjen 2015) Hwasun County, Jižní Čolla (prosinec 2017)

Školství Kjonggi přijala vlastní školskou vyhlášku proti šikaně žáků a studentů na základě sexuální orientace v říjnu 2010. Kwangdžu se přidala v říjnu 2011 a Soul v lednu 2012. Soulská školská vyhláška chránící děti a mladistvé před diskriminací zahrnuje mimo jiné i genderové identity, tedy žáky a studenty procházející tranzicí. Severní Čolla přijala vlastní zákon proti šikaně sexuálních menšin v lednu 2013.

O přijetí podobných zákonných opatření se momentálně vedou debaty v Jižním Kjongsangu,Inčchonu a Pusanu.

Další anti-diskriminační zákony Dalším symbolickým gestem na ochranu práv sexuálních menšin je vnitřní politika jihokorejské policie a pobřežní stráže zakazující nucené vyoutovávání LGBTIQ+ osob.

V listopadu 2017 přijalo město Kodže mediální vyhlášku zakazující tamním televizím, rozhlasu a novinám šířit informace podporující diskriminaci jiných sexuálních orientací.

Ústavní práva Jihokorejská ústava explicitně zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, náboženství a sociálním statusu. Dle stanoviska resortu vnitra lze termín „sociálního statusu“ aplikovat i na příslušníky LGBTIQ+ menšiny. Nejsou nicméně dosud zaznamenány případy aplikace ústavní ochrany na LGBTIQ+ oběti diskriminace a harašmentu.

Zdravotnictví V lednu 2022 odmítl jihokorejský soud přiznat homosexuálnímu páru benefity ze zdravotního pojištění, jelikož druhý z partnerů nebyl opačného pohlaví. Dotyční se proti rozhodnutí odvolali k soudu vyšší instance a nyní se čeká na další stanovisko.

Služba v armádě