Gertruda Polská (asi 1025 – 4. leden 1108) byla polská princezna, dcera krále Měška II. Lamberta a Richenzy Lotrinské a pravnučka římskoněmeckého císaře Oty II.
V roce 1043 se provdala za ruského knížete Izjaslava I. Kyjevského, se kterým měla několik dětí: Jaropolka Izjaslaviče, Mstislava, dceru Eupraxii, která se později provdala za krakovského prince Měška. Často je uznáván jejím synem také velkokníže Svjatopolk II. Izjaslavič, který však mohl být synem Izjaslava a jeho konkubíny.
Gertruda je dnes známa především v kulturních souvislostech: zdědila totiž po své matce skvěle iluminovaný rukopis, známý jako Egbertův žaltář (popř. Trevírský žaltář či Gertrudin kodex), který byl vytvořen v poslední čtvrtině 10. století pro Egberta, arcibiskupa trevírského. Do tohoto kodexu nechala posléze připsat i své vlastní autorské části, kalendář a knihu modliteb (v pozdějších edicích jsou tyto části zvané Folia Gertrudiana). V šesti z téměř sta modliteb se silně autobiografickými prvky se mj. modlí za svého syna Jaropolka a vřelé obraty (unicus filius meus – „můj jediný/oblíbený syn“) jež přitom užívá, naznačují hluboký mateřský vztah k synovi – v literatuře té doby něco vyjadřovaného veřejně jen zřídka. Pro tento svůj počin je kněžna Gertruda považována za nejstarší jménem známou polskou spisovatelku vůbec.
Reference
Související články Gertrudin kodex
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1025 Kategorie:Úmrtí v roce 1108 Kategorie:Ženy Kategorie:Piastovci Kategorie:Polské spisovatelky