Antonín Hobza (6. ledna 1876 Rokytnice nad Rokytnou – 6. září 1954 Praha) byl český právník, profesor církevního a mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, dvakrát její děkan, akademik ČSAV a člen Stálého rozhodčího soudu v Haagu. Byl jmenován prvním profesorem mezinárodního práva v Rakousko-Uhersku a je označován za zakladatele výuky tohoto oboru v českých zemích.

Biografie Antonín Hobza se narodil v roce 1876 v Rokytnici u Třebíče, narodil se jako jedno z osmi dětí Matěje Hobzy a Františky rozené Vrtalové. Narodil se do skromných poměrů, proto se během studií musel živit zcela sám. Původně měl být knězem, ale po absolvování gymnázia v Třebíči v roce 1896 si zvolil pražskou právnickou fakultu, kde byl roku 1902 promován doktorem práv. Poté získal praxi u zemského soudu a byl na kratší studijní stáži u profesorů Stutze a Zitelmanna na univerzitě v Bonnu, aby od roku 1904 našel trvalejší konceptní místo v železničním a nadačním referátu zemského výboru. Zároveň se začal vážně zajímat o právní teorii, publikoval první časopisecké příspěvky, zejména o územní samosprávě, které byly pozitivně přijaty. Nakonec ale u něj převážil zájem o církevní právo, v němž se roku 1907 na české právnické fakultě habilitoval a o čtyři roky později byl jmenován mimořádným profesorem, takže administrativu opustil a věnoval se jen akademické činnosti.

Postupně ovšem opouštěl klasická kanonistická témata a věnoval se spíše veřejnoprávní regulaci církví, mj. hájil stanovisko žádající odluku církve od státu. Po vzniku Československé republiky toto téma krátkodobě řešil i na ministerstvu zahraničních věcí, kde řídil právní sekci a mj. se podílel na budování diplomatického sboru. Ve dvacátých let prosazoval myšlenku mírového soužití států s odlišnými hospodářskými a politickými systémy, v tomto duchu pragmaticky podporoval diplomatické uznání Sovětského svazu.

Na univerzitě se zabýval především mezinárodním právem, když byl již roku 1917 v tomto oboru jmenován řádným profesorem, a to jako první v celé monarchii. Do té doby šlo o okrajovou záležitost a Hobza se tak stal průkopníkem českého, resp. československého mezinárodního práva jakožto vědního oboru. Značně potřebná a používaná byla především jeho dvoudílná učebnice. Z hlediska teoretického přístupu byl pozitivista. Kromě teorie se ale věnoval i praxi, byl např. členem Institutu mezinárodního práva a Stálého rozhodčího soudu, roku 1922 v Praze uspořádal mezinárodní kongres věnovaný leteckému právu, načež vytvořil české letecké názvosloví. To krátce před okupací vydávalo ve střední a východní Evropě ojedinělý časopis Hlídka pro mezinárodní právo. Spoluzakládal a následně předsedal československé pobočce Sdružení pro mezinárodní právo (později samostatné Československé sdružení pro mezinárodní právo). Po válce byl zřejmě nejuznávanější českou autoritou pro mezinárodní právo a inicioval mj. studium právní neplatnosti Mnichovské dohody.

Hobza věřil, že mezinárodní právo bude čím dál výrazněji ovlivňovat mezinárodní dění a že vzniknou mezinárodní instutce, které budou mít za úkol kodifikovat normy mezinárodního práva a dbát o jeho dodržování; vývoj mu následně dal za pravdu. Jelikož sám poznal hrůzy I. světové války, prosazoval humanistický a mírový přístup k mezinárodní právu. Věnoval se otázkám ochrany menšin, pokojnému řešení sporů nebo mezinárodnímu právu trestnímu; do své učebnice zahrnul i kapitolu "zachování míru (odstranění válek)", v níž se zabýval preventivními a represivními prostředky, zásadou neútočení, problematikou odzbrojení a systémem kolektivní bezpečnosti Společnosti národů.

V roce 1937 veřejně obhajoval svobodu vědeckého bádání a autonomii vysokých škol proti (nakonec neuskutečněným) snahám vlády podřídit vysokoškolské učitele svým ingerencím, a tím omezit svobodu vědy a projevu. V letech 1923/24 zastával funkci děkana Právnické fakulty UK, podruhé byl zvolen v roce 1939, před uzavřením českých vysokých škol. V roce 1945 byl povolán zpět na katedru mezinárodního práva a jako právní znalec vypracoval posudek k trestnímu procesu proti K. H. Frankovi, německému státnímu ministrovi pro Protektorát Čechy a Morava. Po dosažení věku 70 let odešel v roce 1946 do důchodu.

Po osvobození vstoupil do komunistické strany. V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ a dále připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!.Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1 Po únoru 1948 byl opět povolán k výkonu funkce profesora na Právnické fakultě UK, ale navzdory žádosti o reaktivaci nenastoupil do činné služby. Jako stoupenec odluky státu a církví se Hobza po 1948 odluky nedočkal, naopak stát existující stav využil k zasahování do činnosti církví a náboženských společností; stát zároveň na právnických fakultách zrušil výuku konfesního práva, které se věnoval. Hobza se podílel na formování Československé akademie věd (ČSAV), zejména jejího Kabinetu mezinárodního práva. V roce 1952 byl jmenován řádným členem-akademikem ČSAV.

Výročí 140 let od jeho narození bylo v roce 2016 věnováno zvláštní tematické číslo časopisu Právník.

Dílo Podvod při smlouvě manželské (1906) Poměr mezi státem a církví (1909, 1919, 1925, 1931) Autonomie náboženských svazů v moderním státě (1910) Právem mezinárodním ku právu světovému (1913) Právo mezinárodní (I. 1915, II. 1919) Právo mezinárodní. Válečné právo územní (1923) Uznání Sovětů de jure (1924) Úvod do církevního práva (spolu s J. Turečkem; 1929, 1936) Modus vivendi (1930) Úvod do mezinárodního práva mírového (I. 1933, II. 1935) Přehled mezinárodního práva válečného (1946)

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Děkani Právnické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští profesoři práva Kategorie:Čeští akademici Kategorie:Čeští právníci Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Gymnázia Třebíč Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Signatáři Kupředu, zpátky ni krok! Kategorie:Narození 6. ledna Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Narození v Rokytnici nad Rokytnou Kategorie:Úmrtí 6. září Kategorie:Úmrtí v roce 1954 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži