Ceawlin (též Ceaulin nebo Caelin, † asi 593) byl anglosaský král Wessexu z rodu Cerdikovců (asi v letech 560–592).
Ceawlin měl být synem krále Cynrika a vnukem krále Cerdika, kterého Anglosaská kronika představuje jako vůdce první skupiny Sasů, která přišla na území, které se později stalo Wessexem. Ceawlin žil v posledním období anglosaské expanze, přičemž v době jeho smrti již pouze malá část jižní Anglie zůstávala v rukou Britonů.
Chronologie Ceawlinova života je vysoce nejistá. Historická přesnost a datování mnoha událostí popisovaných v pozdější Anglosaské kronice je zpochybňována a trvání jeho vlády je různě uváděno jako sedmileté, sedmnáctileté nebo dvaatřicetileté.Stenton, strana 29, akceptuje rok 560 pro Ceawlinův nástup na trůn uvedený v Anglosaské kronice, ale Barbara Yorke udává ve svém online článku o Ceawlinovi, že jeho vláda se zdá být úmyslně prodloužena. Anglosaská kronika zaznamenává několik Ceawlinových bitev mezi roky 556 a 592, včetně prvního záznamu o bitvě mezi různými skupinami Anglosasů, a naznačuje, že Wessex pod Ceawlinovou vládou získal značné území, jehož část měla být později ztracena ve prospěch jiných anglosaských království. Ceawlin je rovněž zmíněn jako jeden z nositelů titulu „bretwalda“ (titulu použitého v Anglosaské kronice pro sedm nebo osm anglosaských vládců, kteří získali nadvládu nad jižní Británií), a to přesto, že skutečný rozsah Ceawlinovy teritoriální kontroly není znám.
Ceawlin měl zemřít v roce 593, poté, co byl sesazen rok předtím, a to pravděpodobně svým nástupcem, králem Ceolem. Z několika různých zdrojů víme, že měl mít dva syny, Cuthu a Cuthwina, ale rodokmeny, z nichž tyto informace čerpáme, jsou nespolehlivé.Montague-Smith, Patrick W. The Royal Line of Succession [s.l.] : PITKINS, 1957. S. 6. (en)
Historický kontext náhled|jihovýchodní Anglie kolem roku 575|267x267pixelů Pro historii pořímského období v Británii máme pouze chabé prameny, které jsou navíc předmětem množství zásadních neshod mezi historiky. Zdá se však, že nájezdy na Británii v 5. století, které podnikaly kmeny z kontinentální Evropy, přerostly v migraci. Čerství přistěhovalci zahrnovali Angly, Sasy, Juty a Frísy. Příslušníci těchto kmenů zabrali území na východě a jihu Anglie, ale zhruba ke konci 5. století vítězství Britonů v bitvě u Mount Badon zastavilo anglosaský postup na padesát let.Hunter Blair, An Introduction to Anglo-Saxon England, s. 13–16.Campbell et al., The Anglo-Saxons, s. 23. Avšak kolem roku 550 začali Britonové znovu ztrácet půdu pod nohama a zdá se, že během 25 let měli vetřelci ve svých rukou téměř celou jižní Anglii.Hunter Blair (Roman Britain, s. 204) udává 25 let od roku 550 do roku 575 jako data konečného dobytí.
Mír následující po bitvě u Mount Badon je částečně dosvědčen sv. Gildou, britonským mnichem, kterým sepsal De Excidio et Conquestu Britanniae (O zničení a dobytí Británie) během poloviny 6. století. Tato esej je polemikou odsuzující činy jeho současníků a Gilda uvádí málo jmen a dat. Nicméně zřejmě konstatuje, že mír trval od roku jeho narození až po dobu, kdy psal.Stenton, Anglo-Saxon England, s. 2–7. Dalším hlavním pramenem, který popisuje toto období, je Anglosaská kronika, a ta ve svém zápisu k roku 827 přináší seznam králů, kteří nesli titul „bretwalda“, neboli „vládce Británie“. Tento seznam má mezeru na začátku 6. století, což souhlasí s Gildovou verzí událostí.Swanton, Anglo-Saxon Chronicle, s. 60–61
Ceawlinova vláda patří do období anglosaské expanze na konci 6. století. Přestože existují mnohé nezodpovězené otázky ohledně chronologie a aktivit raných vládců Wessexu, je jasné, že Ceawlin byl klíčovou postavou konečného anglosaského dobytí jižní Británie.Stenton, Anglo-Saxon England, s. 30.
Rané wessexské prameny Dva hlavní písemné prameny pro ranou historii Západních Sasů jsou Anglosaská kronika a Západosaský genealogický královský seznam. Anglosaská kronika je souborem letopisů, které byly sestaveny kolem roku 890 během vlády wessexského krále Alfréda Velikého.Keynes and Lapidge, Alfred the Great, s. 41. Zaznamenávají dřívější látku ze starších zápisů, které byly shromážděny z původních letopisů, které se již nezachovaly, jakož i ze ság, které mohly být předávány ústně.Swanton, Anglo-Saxon Chronicle, s. xixYorke, Kings and Kingdoms, s. 132. Anglosaská kronika klade příchod budoucích „Západních Sasů“ do Británie do roku 495, kdy Cerdic a jeho syn (vnuk?) Cynric přistáli u „Cerdices ora“, neboli Cerdikova pobřeží. Téměř dvacet letopisů popisujících Cerdikova tažení a tažení jeho potomků se objevuje rozptýleno v následujících sto letech zápisů v Anglosaské kronice.Kirby, Earliest English Kings, s. 50–51.Swanton, Anglo-Saxon Chronicle, s. 14–21 Přestože tyto letopisy poskytují většinu toho, co je známo o Ceawlinovi, historicita mnoha zápisů je nejistá.Kirby, Earliest English Kings, s. 55
Západosaský genealogický královský seznam je seznam vládců Wessexu včetně délky jejich vlády. Dochoval se v několika verzích včetně té, která je předmluvou verze [B] rukopisu Anglosaské kroniky.Západosaský genealogický královský seznam je nyní oddělen od hlavní části Anglosaské kroniky, a rukopisy jsou v Britské knihovně zapsány odděleně, jako MS Cotton Tiberius Aii, f. 178 (Západosaský genealogický královský seznam), a MS Cotton Tiberius Avi, ff. 1–34 (rukopis [B] Anglosaské kroniky). Viz Swanton, Anglo-Saxon Chronicle, s. xxii. Viz též Lapidge, Encyclopedia of Anglo-Saxon England, s. 388. Stejně jako Anglosaská kronika byl sestaven během vlády Alfréda Velikého a oba dva, jak kronika, tak seznam byly ovlivněny přáním svých pisatelů použít jedinou linii rodokmenu sledující rodinný původ králů Wessexu přes Cerdika ke Gewisovi, potomku Ódina a mytickému předku Západních Sasů. Výsledek sloužil politickým účelům pisatele a je pro historiky zaplevelen rozporuplnými tvrzeními.D.P. Kirby (Earliest English Kings, s. 49) vztahuje se ke kombinaci Anglosaské kroniky a Západosaského genealogického královského seznamu jako politické fikci.
Tato rozporuplná tvrzení mohou být jasně vidět při kalkulaci dat odlišnými metodami z různých zdrojů. První událost v historii Wessexu a datum, které může být považováno za dostatečně jisté, je pokřtění krále Cynegilse, ke kterému došlo ke konci 30. let 6. století, možná nejpozději v roce 640. Anglosaská kronika datuje Cerdikův příchod do roku 495, ale když k tomu přidáme délky panování, jak jsou uvedeny v Západosaském genealogickém královském seznamu, vede to k závěru, že Cerdikova vláda by měla začít roku 532, což je rozdíl 37 let. Ani s rokem 495, ani s rokem 532 nelze zacházet jako se spolehlivým. Navíc pozdější rok se opírá o předpoklad, že Západosaský genealogický královský seznam je správný v uvádění králů Wessexu v jejich posloupnosti jednoho po druhém, aniž by nějaký král byl opomenut a aniž by existovali spoluvlády dvou králů, a je založen na předpokladu, že délky panování jsou uvedeny správně. Žádný z těchto předpokladů nemůže být brán jako jistý.
Prameny jsou nedůsledné ohledně délky Ceawlinovy vlády. Anglosaská kronika uvádí 32 let, od roku 560 do roku 592, ale Západosaský genealogický královský seznam v tom nesouhlasí: jeho různé verze udávají sedm nebo sedmnáct let. Nedávná podrobná studie Západosaského genealogického královského seznamu datuje příchod Západních Sasů do Anglie do roku 538, dává přednost sedmiletému Ceawlinovu panování jako nejpravděpodobnějšímu a navrhuje léta 581–588.D.N. Dumville, "The West Saxon Genealogical Regnal List and the chronology of Wessex", 1985, citováno v Barbaře Yorke, Kings and Kingdoms, s. 133. Prameny se shodují v tom, že Ceawlin je synem krále Cynrika, a zpravidla ho jmenují jako otce prince Cuthwina.Viz the "Genealogical Tables" v dodatcích ke Swanton, Anglo-Saxon Chronicle. Jedna nesrovnalost tu ale je: zápis k roku 685 ve verzi [A] Anglosaské kroniky připisuje Ceawlinovi syna, prince Cuthu, ale v zápise k roku 855 té samé verze rukopisu je Cutha zanesen jako syn prince Cuthwina. Cutha je také zmíněn jako Ceawlinův bratr verzích [E] a [F] Anglosaské kroniky, a to v zápisech k letům 571 a 568.Swanton, Anglo-Saxon Chronicle, s. 18–19. Pro tabulky ukazující varianty ve wessexské genealogii, viz též schéma 3 a 4 v Kirby, Earliest English Kings, s. 223–224.
Otázka, zda Ceawlin je potomkem Cerdika, je předmětem diskuze. Podmnožiny různých variant západosaských rodokmenů působí dojmem odlišných skupin, z nichž Ceawlinova linie byla jednou z několika. Některé problémy v rodokmenech králů Wessexu mohly vzniknout kvůli snahám začlenit Ceawlinovu linii do ostatních rodokmenů, neboť pro Západní Sasy byla velmi důležitá možnost vysledovat své předky zpátky k Cerdikovi.Yorke (Kings and Kingdoms, s. 133) předkládá tento argument v určitém detailu. Dalším důvodem k pochybnostem o literární podstatě těchto raných rodokmenů je etymologie jmen několika raných členů dynastie, které se nezdají být germánské, jak bychom čekali u jmen vůdců zjevně anglosaské dynastie. Ceawlinovo jméno je jedním ze jmen, která nemají přesvědčivou anglosaskou etymologii, a zdá se mnohem pravděpodobněji být domorodého britonského původu.„Záznamy o západosaských dynastiích se dochovaly ve verzích, které byly předmětem pozdější manipulace, která mohla více zdůraznit, že některá jména „saských“ otců-zakladatelů mají keltobritská jména: Cerdic, Ceawlin, Cenwalh.“ ve: Hills, C., Origins of the English, Duckworth (2003), s. 105. Rovněž „Jména Cerdic, Ceawlin a Caedwalla, všechna z rodokmenu západosaských králů jsou zjevně keltobritská.“ ve: Ward-Perkins, B., Why did the Anglo-Saxons not become more British? The English Historical Review 115.462 (červen 2000): s. 513.
Nejstarší prameny nepoužívají termín „Západní Sasové“. Podle díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum (Církevní dějiny národa Anglů) napsaného Bedou Ctihodným je tento termín zaměnitelný s termínem Gewisové, znamenající potomky mytického Gewise. Termín „Západní Sasové“ se objevuje teprve ke konci 7. století, po panování krále Cædwally.Kirby, Earliest English Kings, s. 48, 223
Západosaská expanze náhled|Mapa míst zmíněných v Anglosaské kronice vztahujících se ke králi Ceawlinovi (na mapě jsou zobrazena moderní jména těchto lokalit, nikoliv jména anglosaská použitá v kronice) Nakonec království Wessex zabralo jihozápad Anglie, ale počáteční etapy jeho expanze nejsou ze zdrojů zřejmé. Cerdikovo přistání, ať už by mělo být datováno jakkoliv, mělo proběhnout, zdá se, poblíž ostrova Wight a letopisy zaznamenávají jeho dobytí v roce 530. Podle Anglosaské kroniky v roce 534 Cerdic zemřel a jeho syn Cynric nastoupil na trůn. Anglosaská kronika dodává, že „dali ostrov Wight svým synovcům, Stufovi a Wihtgarovi“.povšimněte si, že jméno "Wight" je odvozeno od římsko-britského "Vectis', a ne od "Wihtgar"; viz Swanton, The Anglo-Saxon Chronicle, s. 16. Tyto záznamy doslova protiřečí Bedovi Ctihodnému, který uvádí, že ostrov Wight byl osídlen Juty, nikoliv Sasy, čemuž archeologické důkazy do jisté míry odpovídají.Stenton, Anglo-Saxon England, s. 22–23.
Navazující záznamy v Anglosaské kronice přinášejí podrobnosti některých bitev, jimiž Západní Sasové vybojovali své království. Ceawlinova tažení nejsou umisťována u pobřeží. Mají rozsah podél údolí Temže a dále, od současného hrabství Surrey na východě až po ústí řeky Severn na západě. Ceawlin je jasnou součástí západosaské expanze, ale historii válečných tažení tohoto období je těžké porozumět. Data v následujících částech jsou uvedená podle Anglosaské kroniky, ačkoliv jsou dnes považována za příliš raná, jak zmíněno výše.
556: Beran byrg
První záznam o bitvě, která byla vybojována Ceawlinem, se váže k roku 556, kdy on a jeho otec Cynric bojovali proti domorodým Britonům u Beran byrg nebo Beranburh, neboli „Berovy pevnosti“, nyní ztotožněné s Barbury Castle, hradištěm z doby železné v současném hrabství Wiltshire, nedaleko Swindonu. V té době měl být králem Wessexu Cynric.Stenton, Anglo-Saxon England, s. 26–28.
568: Wibbandun