Chorvatská republika Herceg-Bosna () byl neuznanou geopolitickou entitou a kvazistátem v Bosně a Hercegovině. Byla vyhlášena 18. listopadu 1991 pod názvem Chorvatské společenství Herceg-Bosny (chorvatsky Hrvatska Zajednica Herceg-Bosna) jako „politický, kulturní, hospodářský a územní celek“ na území Bosny a Hercegoviny.

Chorvatské společenství bosenské Posaviny, vyhlášené v severní Bosně 12. listopadu 1991, bylo připojeno k Herceg-Bosně v říjnu 1992. Ve svých prohlášených hranicích Herceg-Bosna zahrnovala asi 30 % země, ale nad celým územím účinnou kontrolu neměla, protože její části ztratila ve prospěch armáda Republiky srbské (VRS) na začátku bosenské války. Ozbrojené síly Herceg-Bosny, Chorvatská rada obrany (HVO), vznikly 8. dubna 1992 a zpočátku bojovaly v alianci s Armádou Republiky Bosna a Hercegovina. Jejich vztahy se během konce roku 1992 zhoršily, což vedlo k chorvatsko-bosňácké válce.

Ústavní soud Republiky Bosna a Hercegovina dne 14. září 1992 prohlásil Herceg-Bosnu za protiústavní. Herceg-Bosna formálně uznala vládu Republiky Bosna a Hercegovina a fungovala jako stát ve státě, zatímco někteří v jejím vedení prosazovali odtržení entity a její sjednocení s Chorvatskem.

28. srpna 1993 byla v návaznosti na Owen-Stoltenbergův mírový plán, který si představoval Bosnu a Hercegovinu jako spojení tří republik, transformována na republiku. Jejím hlavním městem byl Mostar, který byl tehdy válečnou zónou, a efektivní řídící středisko bylo v Grude. V březnu 1994 byla podepsána Washingtonská dohoda, která ukončila konflikt mezi Chorvaty a Bosňáky. Podle dohody měla být Herceg-Bosna připojena k Federaci Bosny a Hercegoviny. Fakticky však nadále existovala i po přijetí ústavy Federace Bosny a Hercegoviny 30. března 1994 a zanikla až 14. srpna 1996, kdy byly všechny pravomoci vlády Herceg-Bosny převedeny na vládu federace.

Pozadí

Na počátku roku 1991, po 14. mimořádném sjezdu Komunistické strany Jugoslávie, začali představitelé šesti jugoslávských republik sérii jednání s cílem vyřešit krizi v Jugoslávii. Srbské vedení upřednostňovalo centralizaci země, zatímco chorvatské a slovinské vedení prosazovalo konfederaci suverénních států nebo federalizaci. Alija Izetbegović 22. února navrhl asymetrickou federaci, v níž by Slovinsko a Chorvatsko udržovaly volné vazby se čtyřmi zbývajícími republikami. Krátce poté svůj postoj změnil a začal prosazovat suverénní Bosnu a Hercegovinu jako předpoklad pro takovou federaci. 25. března 1991 se chorvatský prezident Franjo Tuđman setkal se srbským prezidentem Slobodanem Miloševićem v Karađorđevu, údajně aby projednali rozdělení Bosny a Hercegoviny. 6. června navrhli Izetbegović a makedonský prezident Kiro Gligorov slabou konfederaci mezi Chorvatskem, Slovinskem a federací zbývajících čtyř republik, což Milošević odmítl.

13. července navrhla nizozemská vláda, tehdejší předsednické země ES, ostatním státům ES, aby se zvážila možnost dohodnutých změn hranic jugoslávských republik, ale návrh byl ostatními členy odmítnut. V červenci 1991 Radovan Karadžić, prezident samozvané Republiky srbské, a Muhamed Filipović, místopředseda Muslimské bosňácké organizace (MBO), vypracovali dohodu mezi Srby a Bosňáky, která by ponechala Bosnu ve státním svazku se SR Srbskem a SR Černou Horou. Chorvatské demokratické společenství (HDZ BiH) a Sociálně demokratická strana (SDP BiH) dohodu odsoudily jako protichorvatský pakt a zradu. Ačkoli Izetbegović iniciativu zpočátku přivítal, nakonec ji také odmítl.

Od července 1991 do ledna 1992, během chorvatské války za nezávislost, používala Jugoslávská lidová armáda (JNA) a srbské polovojenské jednotky bosenské území k útokům na Chorvatsko. Chorvatská vláda pomáhala vyzbrojovat Chorvaty a Bosňáky v Bosně a Hercegovině, protože očekávala, že se tam válka rozšíří. Koncem roku 1991 se asi 20 000 Chorvatů v Bosně a Hercegovině, převážně z oblasti Hercegoviny, přihlásilo do Chorvatské národní gardy. Během války v Chorvatsku pronesl bosenský prezident Izetbegović televizní prohlášení o neutralitě, v němž uvedl, že „to není naše válka“, a sarajevská vláda nepřijímala obranná opatření proti pravděpodobnému útoku bosenských Srbů a JNA. Izetbegović souhlasil s odzbrojením stávajících jednotek Teritoriální obrany (TO) na žádost JNA. To však bylo ignorováno bosenskými Chorvaty a bosňáckými organizacemi, které získaly kontrolu nad mnoha objekty a zbraněmi TO.

Historie Vznik V říjnu 1991 byla chorvatská obec Ravno v Hercegovině napadena a zničena jednotkami JNA, než se tyto jednotky obrátily na jih směrem k obleženému Dubrovníku. Jednalo se o první chorvatské oběti v Bosně a Hercegovině. Izetbegović na útok na Ravno nereagoval. Vedení Bosny a Hercegoviny zpočátku projevovalo ochotu zůstat v okleštěné Jugoslávii, ale později začalo prosazovat jednotnou Bosnu a Hercegovinu.

12. listopadu 1991, na schůzi vedené Dariem Kordićem a Matem Bobanem, dosáhli místní straníčtí předáci HDZ BiH dohody o realizaci politiky dosažení „odvěkého snu, společného chorvatského státu“ a rozhodli, že vyhlášení chorvatské banoviny v Bosně a Hercegovině by mělo být „počáteční fází vedoucí k definitivnímu řešení chorvatské otázky a k vytvoření svrchovaného Chorvatska v jeho etnických a historických [...] hranicích.“ Téhož dne byla v obcích severozápadní Bosny v Bosanském Brodu vyhlášena Chorvatské společenství Bosenská Posavina.

18. listopadu byla vyhlášena autonomní Chorvatské společenství Herceg-Bosna (HZ-HB). Tvrdilo, že nemá žádný cíl secesního charakteru a že bude sloužit jako „právní základ pro místní samosprávu“. Rozhodnutí o jejím zřízení uvádělo, že společenství bude „respektovat demokraticky zvolenou vládu Republiky Bosna a Hercegovina po dobu, kdy bude existovat státní nezávislost Bosny a Hercegoviny ve vztahu k bývalé, nebo jakékoli jiné, Jugoslávii.“ Boban byl ustanoven jejím prezidentem. Jeden z Bobanových poradců uvedl, že Herceg-Bosna je pouze dočasným opatřením a že celé území bude nakonec nedílnou součástí Bosny a Hercegoviny. Od svého vzniku udržovalo vedení Herceg-Bosny a Chorvatská rada obrany (HVO) úzké vztahy s chorvatskou vládou a Chorvatskou armádou (HV). Na zasedání Nejvyšší státní rady Chorvatska uvedl Tuđman, že zřízení Herceg-Bosny není rozhodnutím o odtržení od Bosny a Hercegoviny. 23. listopadu prohlásila bosenská vláda Herceg-Bosnu za nezákonnou.

27. prosince 1991 se vedení HDZ Chorvatska a HDZ BiH sešlo v Záhřebu na schůzi vedené Tuđmanem. Diskutovali o budoucnosti Bosny a Hercegoviny, o rozdílech v názorech na ni a o vytvoření chorvatské politické strategie. Stjepan Kljuić upřednostňoval, aby Chorvati zůstali v rámci Bosny a Hercegoviny, zatímco Boban uvedl, že v případě rozpadu Bosny a Hercegoviny by měla být Herceg-Bosna vyhlášena jako nezávislé chorvatské území „které se připojí k Chorvatskému státu, ale pouze tehdy, když chorvatské vedení [...] rozhodne.“ Kordić, místopředseda Herceg-Bosny, prohlásil, že duch Chorvatů v Herceg-Bosně od její deklarace zesílil a že Chorvati v oblasti Travniku jsou připraveni stát se součástí Chorvatského státu „za každou cenu [...] jakákoli jiná možnost by byla považována za zradu, kromě jasného vymezení chorvatské půdy na území Herceg-Bosny.“ Na téže schůzi Tuđman uvedl, že „z hlediska suverenity nemá Bosna a Hercegovina žádné vyhlídky“ a doporučil, aby chorvatská politika spočívala v „podpoře suverenity [Bosny a Hercegoviny] až do doby, než to přestane vyhovovat Chorvatsku.“ To odůvodňoval přesvědčením, že Srbové Bosnu a Hercegovinu nepřijímají a že bosenské zastoupení v ni nevěří a chce zůstat v Jugoslávii, a domníval se, že taková politika zabrání válce. Tuđman prohlásil: „Je čas, abychom využili příležitosti a shromáždili chorvatský národ v co nejširších hranicích.“

Odkazy Reference

Knihy a časopisy

Zpravodajství

Mezinárodní, vládní a nevládní zdroje

Související články Chorvatsko-bosňácká válka Jadranko Prlić Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Bosny a Hercegoviny Kategorie:Zaniklé státy na Balkánském poloostrově Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1991 Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1996 Kategorie:Separatismus v Bosně a Hercegovině