náhled|upright|Řidička tramvaje v Toulouse v době první světové války náhled|upright|Řidič mimořádné tramvaje v Praze v historické uniformě náhled|upright|Ruční přestavování výhybky řidičem tramvaje v Praze
Řidič tramvaje je osoba, která ovládá tramvajové vozidlo nebo tramvajový vlak. Nejde-li o řízení při výcviku nebo zkoušce, musí mít průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla pro hnací vozidla na tramvajové dráze a pro tramvajovou dráhu (TR nebo TR-D).
Řidiči tramvají v Česku Terminologie V českém zákoně o dráhách a prováděcích předpisech o odborné a zdravotní způsobilosti se nepoužívá slovo řidič, ale opis „osoba řídící drážní vozidlo na dráze tramvajové“. Jako řidič je taková osoba označována v pravidlech silničního provozu a zpravidla i v provozních předpisech jednotlivých dopravců a provozovatelů tramvajových drah. Dopravní řád drah (vyhl. 173/1995 Sb.) a Stavební a technický řád drah (177/1995 Sb.) používají v různých ustanoveních obě označení: označení „řidič“ se používá zejména ve výkladu významu návěstí a v popisu vybavení stanoviště řidiče.
Zdravotní a odborná způsobilost Požadavky na způsobilost k řízení drážního vozidla na dráze tramvajové, trolejbusové, lanové, na speciální železniční dráze a na vlečce stanoví hlava druhá, díl první (§ 45 a násl.) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. K řízení je třeba průkaz způsobilosti k řízení drážního vozidla vydává drážní správní úřad žadateli, který prokázal odbornou způsobilost zkouškou. Tím se požadavky na těchto drahách liší od požadavků pro dráhu celostátní a dráhy regionální, kde se řidič nazývá strojvedoucím a potřebuje licenci strojvedoucího a osvědčením strojvedoucího pro konkrétní úseky dráhy a druhy vozidel a znalost jazyka. Před účinností zákona o dráhách z roku 1994 se pro řízení tramvají nevydávaly státní průkazy, ale pouze průkazy vydávané jednotlivými dopravci. Celostátně upravoval podmínky například výnos Federálního ministerstva dopravy č. 26049/76, kterým se vydává Zkušební řád pro řidiče, průvodčí, dispečery, výpravčí a pracovníky přepravní kontroly městské hromadné přepravy, ve znění výnosu č. 7129/1982-025 (registrovány v částce 8/1977 Sb. a v částce 9/1982 Sb.). Osoby, které řídily drážní vozidlo před účinností drážního zákona z roku 1994, byly povinny požádat o vydání průkazu způsobilosti k řízení do jednoho roku od jeho účinnosti.
Zkoušce se může podrobit žadatel, který: a) dosáhl předepsaného věku a vzdělání; podle § 6 vyhlášky 16/2012 Sb. je minimální věk pro přístup ke zkoušce z odborné způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze tramvajové, trolejbusové nebo dráze lanové 21 let – předtím byl pro tramvaje věkový limit 20 let, tedy o rok nižší než pro autobusy; jako minimální stupeň vzdělání pro přístup ke zkoušce z odborné způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze tramvajové a trolejbusové je v § 7 vyhlášky stanoveno ukončené základní vzdělání. b) je spolehlivý k řízení drážního vozidla (dle § 46 zákona, tj. nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s řízením drážního vozidla, ani pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k řízení drážního vozidla a osobě žadatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při řízení drážního vozidla, a nebyl mu soudem uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení drážního vozidla; k ověření si drážní správní úřad vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů) c) prokázal svou zdravotní způsobilost d) podrobil se předepsané výuce a výcviku
Požadavky na způsobilost upravují na základě zákonného zmocnění vyhlášky ministerstva dopravy. Vyhláška Ministerstva dopravy č. 101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy. Touto vyhláškou byla také vyloučena působnost dosavadní směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky ze dne 27. listopadu 1985 č.j. LP/3-265-8.10.85/Pa pro posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, trolejbusů a tramvají, uveřejněné v částce 5-6/1986 Věst. MZd ČSR, registrované v částce 7/1986 Sb.
Zdravotní způsobilost Podle vyhlášky 101/1995 Sb. zdravotní způsobilost posuzuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává lékař závodní preventivní péče při preventivních lékařských prohlídkách v rámci závodní preventivní péče na základě zjištění zdravotního stavu posuzované fyzické osoby a na základě zdravotní náročnosti její pracovní činnosti. Preventivními prohlídkami se podle této vyhlášky rozumí vstupní prohlídky, pravidelné prohlídky, mimořádné prohlídky a výstupní prohlídky.
Nezbytnou součástí každé prohlídky je anamnéza s cíleným zaměřením, komplexní fyzikální vyšetření (včetně vyšetření sluchu, zraku, vyšetření barvocitu tabulkami a orientačního vyšetření zorného pole a rovnováhy), vyšetření moče, glykemie, eventuálně ostatní laboratorní vyšetření podle anamnézy a fyzikálního vyšetření. Vyšetření při vstupní prohlídce se rozšíří o elektrokardiografické vyšetření, o neurologické vyšetření, včetně elektroencefalografického, o ušní, nosní a krční vyšetření, včetně audiometrického, o oční vyšetření, včetně vyšetření očního pozadí, prostorového vidění a šerosleposti a o vyšetření psychiatrické. Další doplňující vyšetření si posuzující lékař vyžádá v případě, že u posuzované osoby byly zjištěny vady nebo stavy nebo nemoci, které podstatně omezují další bezpečný výkon činnosti nebo by mohly přivodit podstatné zhoršení zdravotního stavu posuzované osoby. K posouzení zdravotní způsobilosti je posuzující lékař oprávněn vyžádat si od zaměstnavatele nebo drážního správního úřadu objektivní údaje potřebné k vlastnímu posouzení a od praktického lékaře, u něhož je posuzovaný v soustavné péči, příp. též od jiného ošetřujícího lékaře výpis ze zdravotní dokumentace s údaji nezbytnými pro posouzení zdravotní způsobilosti.
Příloha č. 1 k vyhlášce č. 101/1995 Sb. v části C stanoví podmínky zdravotní způsobilosti osob řídících drážní vozidlo na dráze tramvajové, na dráze trolejbusové a osob řídících dráhu lanovou při vstupních preventivních lékařských prohlídkách. Způsobilost vylučují, stejně jako v případě strojvedoucích: všechny druhy infekčních a parazitárních nemocí ve stádiu aktivity, zhoubné novotvary, diabetes mellitus, organické duševní poruchy, schizofrenie a poruchy schizotypální a poruchy s bludy, mentální retardace, abúzus a závislost na alkoholu či jiných návykových látkách, epilepsie a jiná záchvatová onemocnění s poruchou vědomí, systémové atrofie postihující primárně centrální nervovou soustavu, extrapyramidové a pohybové poruchy, demyelinizující nemoci centrální nervové soustavy, degenerativní poruchy nervové soustavy, poruchy rovnováhy, závraťové stavy, hypertenzní nemoc ve stádiu II a III dle WHO, ischemické choroby srdce a cév s komplikovaným průběhem nebo závažnými poruchami srdečního rytmu, stavy po aplikaci kardiostimulátoru, cor pulmonale, cévní nemoci mozku s následnými poruchami funkce, opakované embolizace ze žilního systému, porucha barvocitu, menší rozsah zorného pole než v horizontále zevně 80 stupňů, dovnitř 50 stupňů, ve vertikále vzhůru 40 stupňů, dolů 60 stupňů, poruchy prostorového vidění, nystagmus, hemeralopie. Požadavky na kvalitu zraku a sluchu jsou mírnější než u strojvedoucích: způsobilost vylučuje snížení zrakové ostrosti pod 5/7,5 nebo 6/9 s korekcí větší než plus/minus 3 Dsf každým okem zvlášť; při binokulárním vidění s touto korekcí snížení zrakové ostrosti pod 5/5 nebo 6/6, a poruchy sluchu znemožňující komunikaci hovorovou řečí na vzdálenost menší než 5 m každým uchem zvlášť nebo při audiometrickém vyšetření celková ztráta sluchu vyšší než 20 % (dle Fowlera). Navíc oproti strojvedoucím je vylučující diagnózou tělesná výška nižší než 150 cm. Příloha dále vyjmenovává řadu diagnóz, které vyžadují odborné posouzení a u kterých je kladný posudkový závěr podmíněn posouzením odborného lékaře. Při pravidelných a mimořádných prohlídkách jsou některé požadavky mírnější, například poruchy sluchu a barvocitu nebo hypertenzní nemoc v tomto případě již nejsou absolutní kontraindikací, ale spadají pod individuální odborné posouzení, a pro kvalitu zraku jsou stanoveny mírnější limity: snížení zrakové ostrosti pod 5/15 nebo 6/18 každým okem zvlášť, s korekcí větší než plus/minus 6 Dsf včetně astigmatické složky plus/minus 2 Dcyl; astigmatická složka, plně započítávaná do povolené korekce vyšší než plus/minus 2 Dcyl; při binokulárním vidění s touto korekcí snížení zrakové ostrosti pod 5/7,5 nebo 6/9.
Posudek musí být jednoznačný (musí vyjadřovat způsobilost, nezpůsobilost nebo způsobilost za určitých jednoznačně vyjádřených podmínek) a nesmí obsahovat diagnózu. Posudek se vydává na omezenou dobu, a to u osob řídících drážní vozidlo ve věku do 50 let dva roky a ve věku nad 50 let jeden rok, v případě výskytu rizikových nemocí může lékař zkrátit na 1 rok i u osob mladších 50 let. Posudek lékař vydává u osob řídících drážní vozidlo dopravci nebo provozovateli dráhy, u uchazečů o získání průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla a v případě mimořádné prohlídky jej vydává drážnímu správnímu úřadu. Lékař seznámí posuzovaného s posudkem a na jeho žádost mu vydá posudek písemně.
Dopravně psychologické vyšetření Dopravně psychologické vyšetření požaduje vyhláška 101/1995 Sb. pouze pro strojvedoucí na dráze celostátní nebo regionální, v souvislosti s řidiči tramvají je nezmiňuje. Přesto je od řidičů tramvají téměř všude vyžadováno.
Dopravní psychologie se po roce 1910 vyvíjela v rámci psychologie práce, například v USA či v Německu. Ve dvacátých letech byl v psychotechnickém oddělení Všesvazového úředního ústavu zdraví a organizace práce v Moskvě zkoumán vliv únavy na řidiče tramvají a prováděl se jejich psychotechnický výběr. Ruská psychotechnika byla velice známá a uznávaná i v zahraničí.Pavel Suchan: Dopravně-psychologické aspekty rozhodující pro výběr a práci profesionálních řidičů, diplomová práce, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií, Brno, 2012 Český Psychotechnický ústav, založený roku 1920 v rámci Masarykovy akademie práce jako její VI. odbor, měl za úkol výzkum lidské výkonnosti tělesné i duševní a aplikace tohoto výzkumu v hospodářské praxi. Od roku 1924 se práce Psychotechnického ústavu zaměřila na výběrové psychotechnické zkoušky (např. uchazeči o řízení tramvají v Praze, kandidáti na strojvůdce pro ministerstvo železnic, či v jiných resortech), takže již v roce 1925 bylo zkoušeno přes 500 řidičů tramvají a pro ministerstvo železnic bylo vyzkoušeno přes 600 kandidátů strojvůdcovství. V roce 1923 byla zřízena Psychotechnická laboratoř Elektrických podniků hl. m. Prahy a začala příprava návrhů na psychotechnické klasifikační zkoušky pro výběr zřízenců dopravní služby. Laboratoř byla vybavena podle návrhu Dr. Viléma Forstera, pod jehož vedením byly vypracovány metody a prováděny první zkoušky zaměstnanců. Kromě jiných metod tady byly zdokonalovány zkoušky odolnosti proti únavě, reakční pohotovost aj. Výsledky psychotechnických zkoušek byly zpočátku brány v úvahu nezávazně, po získání zkušeností byly rozhodnutím městské rady zavedeny povinně pro všechny uchazeče dopravní služby na elektrických drahách i v autobusech. Tato laboratoř se věnovala také studiu dopravních nehod na elektrických drahách z hlediska lidského činitele.Historie, Asociace dopravních psychologů České republiky
Odborná způsobilost Prováděcím předpisem je vyhláška č. 16/2012 Sb., o odborné způsobilosti osob řídících drážní vozidlo a osob provádějících revize, prohlídky a zkoušky určených technických zařízení a o změně vyhlášky Ministerstva dopravy č. 101/1995 Sb. Tato vyhláška zapracovává předpis Evropské unie.
Vyhláškou č. 16/2012 Sb. byla nově zavedena podmínka, že k prokázání odborné způsobilosti k řízení drážního vozidla na dráze tramvajové je třeba rovněž udělení řidičského oprávnění pro skupinu B (pro řízení trolejbusů je vyžadována skupina D).