Eliáš Galajda (; 1. srpna 1931, Čertižné – 10. srpen 2017, Košice) byl slovenský spisovatel ukrajinské národnosti.
Vzdělání Lidovou školu navštěvoval v rodné obci, středoškolské vzdělání absolvoval na osmiletém Státním ruském gymnáziu v Humenném, kde odmaturoval v roce 1951 a kde rok působil jako pedagog. Odtud odešel studovat ruštinu a ukrajinštinu (1952–1953) na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po prvním ročníku byl vyslán ke studiu do Saratova na Filologickou fakultu Státní univerzity N. G. Černyševského () (1953–1955) a na Filologickou fakultu Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova v Moskvě (1955–1958). V roce 1968 získal vysokoškolský titul PhDr., v roce 1972 mu byl udělen vědecký titul CSc. Za kandidátskou disertační práci Puškinove rozprávky. K problému realizmu rozprávok (Puškinovy pohádky. K problému realismu pohádek) a v roce 1976 mu byl přiznán titul doc. za habilitační práci Ruská autorská rozprávka v druhej polovici 18. storočia a prvej polovici 19. storočia (Ruská autorská pohádka v druhé polovině 18. století a první polovině 19. století).
Práce V roce 1958 začal pracovat v redakci ukrajinských časopisů Dukla a Družno vpered v Prešově jako redaktor. V letech 1960–1999 působil postupně jako asistent, odborný asistent a docent v Prešově na Katedře ruského jazyka Filozofické fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích, která byla od roku 1997 společně s dalšími fakultami oddělena. Vznikla tak Prešovská univerzita v Prešově. Zde se v rámci pedagogické činnosti věnoval výuce disciplín: úvod do literární vědy, historie ruské kultury, folklór a dějiny staré ruské literatury, ruská literatura 19. století. Je spoluautorem učebnic Ruská literatúra pre 1. – 4. ročník stredných škôl (Ruská literatura pro 1. – 4. ročník středních škol, 1974 – 1975). Do konce života žil a tvořil v důchodu v Prešově. Zemřel po krátké těžké nemoci v nemocnici v Košicích, pohřben je na městském hřbitově v Prešově.
Členství v profesních organizacích 1982 – člen Svazu slovenských spisovatelů 1991 – člen Spolku ukrajinských spisovatelů na Slovensku v rámci Asociace organizaci spisovatelů Slovenska 1995 – člen Svazu spisovatelů Ukrajiny
Dílo
Poezie 1963 – Ôsmi (Vosmero, 1963) vstup do literatury cyklem básní zveřejněných v kolektivním sborníku 1974 – Vzplanutie (Spalachy) úspěšný debut rozsáhlou básnickou sbírkou 1981 – Smäd srdca a zeme (Spraha sercia i zemli) v této sbírce a následujících se výrazně projevilo poetické dozrávání až zralost 1986 – Nespavosť (Bezsońa) – básnická sbírka 1991 – Balada o troch slnkách (Balada pro try soncia) V básních se věnuje rodnému kraji, vzpomínkám na dětství a tématům, v nichž konfrontuje svůj vnitřní svět s drsnou realitou.
V následujících dvou sbírkách se značně prohloubilo lyrické (emotivní) rozjímání nad osudem i perspektivou človeka. 1990 – Hory modré, hory (Hory syni, hory) 1994 – Smútok môj každodenný (Moja pečaľ povsjakdenná) – básnická sbírka 1998 – Volanie žeriavov (Žuravlynnyj klyč) bibliofilie, kterou vydal Zväz Rusínov-Ukrajincov Slovenskej republiky k 40. výročí jeho tvorby 2001 – Nepokojom sa cesta stelie (Trivohami doroha steliťsia) – básnická sbírka 2006 – Verše zo zabudnutých zošitov (Virši iz zabutych zošitiv) – básnická sbírka 2011 – Jesenné reflexie (Osinni refleksii) – básnická sbírka
Próza 1980 – Keď idú dažde (Koly iduť došči) 1989 – Ešte spieva škovránok (Šče spivaje žajvoronok)
Antologie 1977 – Soňačni krynyci Antologie poezie ukrajinských spisovatelů na Slovensku 2007 – Z vyhne času (Iz kuzni času) – Antologie současné slovenské poezie přeložené do ukrajinštiny autorem.Obálka publikace, www.pulib.sk
Překlad 1995 – Bernardo Guimarães: Izaura – knižní překlad románu z ruského překladu do slovenštiny 2006 – Jozef Leikert: Pominuteľnosť (Nedovhovičnisť), Kyjev – překlad díla do ukrajinštiny
Překlady autorových děl 1982 – Srdce ako slnce – kolektivní sborník, v němž byly uveřejněny jeho básně ve slovenském překladu 1983 – Ráno pod Karpatami – český sborník 1988 – A Karpátok éneke – sborník, krátké prózy a básně v maďarském překladu 1990 – Korene – antologie krátké prózy autorů ukrajinské národnosti v ČSSR i s ukázkami z jeho tvorby 2002 – Sú také chvíle – slovenský překlad, kolektivní sborník
Ocenění Literární Fond Slovenska ocenil Eliáše Galajdu několikrát Cenou Ivana Franka za literární činnost: 1994 – za původní tvorbu v ukrajinském jazyce za sbírku Můj smutek každodenní 2006 – za překlad sbírky básní Josefa Leikerta: Pomíjivost (Nedovhovičnisť) do ukrajinštiny 2007 – za překlad antologie Z vyhne časuwww.bakurier.sk , 2016-03-29 2011 – za básnickou sbírku Podzimní reflexeCeny Literárneho fondu , www.litcentrum.sk, 2016-03-29 Prémie: 2001 – prémie za původní dílo v ukrajinském jazyce
Časopis Sobornisť () mu udělil Mezinárodní literární cenu Ivana Košelivca () za rok 2010 za povídku Slovo pro žajvoronkiv.
Zájmy Věnoval se i sochařství (měl tři samostatné výstavy plastik upravených ze samorostů) a překládání slovenské a české poezie a prózy do ukrajinštiny a ruštiny. Přispíval do různých periodik, zpíval lidové písně.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Osobnosti Filozofickej fakulty v Prešove, . Dostupné online .
Illia Galajda – O personalitate complexă (O osobnosti komplexne) v Portrete şi cărţi II (Portréty a knihy) autora Onufrie Vinţeler, EIKON, Kluj-Napoca, 2007, s.24-34, 434 str. . Ilja Galajda v Čas i žitťa (Čas a život) autora Mikola Zimomria, Drohobič, 2012, s.183-190, 643 str. . Dostupné omline . Ужгород № 21 (541) Ілля Галайда: “Дід запевняв, що без книжок прожити можна, та мене вони вабили з початкової школи”. Dostupné online
Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Slovenští básníci Kategorie:Ukrajinští básníci Kategorie:Slovenští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození 1. srpna Kategorie:Narození v Čertižném Kategorie:Úmrtí 10. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 2017 Kategorie:Úmrtí v Košicích Kategorie:Pohřbení v Prešově Kategorie:Muži