Mnichovice (okres Benešov)

Mnichovice jsou obec v okrese Benešov ve Středočeském kraji, ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Vlašim. Žije zde obyvatel.

Ve vzdálenosti jedenáct kilometrů západně leží město Vlašim, 26 kilometrů východně město Světlá nad Sázavou, 27 kilometrů jihovýchodně město Humpolec a 28 kilometrů severozápadně město Benešov.

Mnichovice leží v typické pahorkovité krajině středních Čech. V krajině se mozaikovitě střídají pole, lesy a louky, časté jsou menší rybníky. Mnichovice jsou 6 km od sjezdu číslo 66 z dálnice D1 a leží v průměrné výšce 452 metrů nad mořem. Celková katastrální plocha obce je 921 hektarů, z toho orná půda zabírá 44 procent. Asi jedna třetina katastru obce je porostlá lesem. Průmyslové narušení krajiny je velmi malé a oblast byla zatím uchráněna i před silnější novodobou zástavbou.

V Mnichovicích je řada zajímavých historických památek, drobných sakrálních staveb i přírodovědně zajímavých lokalit – mokřady i výskyty nejrůznější fauny i flory. Jsou zde i 3 památky zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek ČR:

kostel svatého Filipa a Jakuba se zajímavou dřevěnou střechou a dřevěnou zvonicí. Unikátní malby v kostele byly zařazeny do programu na záchranu a obnovu památek Deset skvostů Podblanicka, areál tvrziště zvaný Valy, složený z tvrziště, příkopu a fragmentu valu, areál usedlosti č.p. 37.

Na návsi se nachází kaplička svatého Jana Nepomuckého. Pod kostelem je památník padlým a kolem obce a před vstupem do kostela několik křížků.

Geografie Z pohledu hydrologie Mnichovice spadají do povodí Vltavy. Mnichovicemi protéká Mnichovický potok, který protéká koupalištěm do Mnichovického rybníka o rozloze zhruba 2,5 hektaru. Mnichovický potok je levostranný přítok Sedlického potoka, který vtéká do vodní nádrže Němčice a tvoří povodí řeky Želivky. Na katastrálním území Mnichovic se dále nachází rybník „Otročí důl“, ze kterého vtéká voda také do Sedlického potoka. Na západní straně katastrálního území Mnichovic směrem na Kuňovice se nachází mokřad „Na Kačíně“, odtud je pár desítek metrů sice pramen bezejmenného potůčku, ale tento mokřad je daleko zajímavější. Jedná se o mimořádně cennou lokalitu s velmi bohatým společenstvím rostlin, řas i živočichů. Louka byla revitalizováno Českým svazem ochránců přírody a nejhodnotnější jsou právě tyto tůně. Odtud odtéká voda do Pekelského potoka, který je pravostranným přítokem Štěpánovského potoka a tvoří povodí řeky Sázavy. Jen z malé části území na severu katastru Mnichovic odtéká voda do Černého potoka, který se vlévá do Javornického potoka. Javornický potok pramení na severní hranici katastru pod Javornickou hůrou. V obci se ještě nachází malý rybník v západní části obce a požární nádrž na návsi. Staré pověsti vypráví, že bylo kolem vsi celkem 14 rybníků, mnoho studánek, tůní a močálů, které byly zmeliorovány.

Z pohledu geografického Mnichovice leží ve středočeské pahorkatině, její součástí je celek Vlašimské pahorkatiny. Dále podcelek Mladovožická pahorkatina, okrsek Načeradská pahorkatina, podokrsek Keblovská pahorkatina. Nad Mnichovicemi se zvedá hora Javornická hůra (583 metrů), avšak tento vrchol se nenachází v katastru Mnichovic, a tak nejvyšší bod je Holý vrch (514 metrů). Zajímavostí je, že západní okraj katastru směrem k rybníku Nové Peklo leží na světovém 15. poledníku východní délky.

Od roku 1995 jsou členem EKOSO.

Od roku 1999 jsou Mnichovice součástí dobrovolného sdružení Mikroregionu Želivka.Od roku 2003 Mnichovice jsou také součástí Místní akční skupiny Blaník.

Historie První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352 za panování Karla IV. V dochované listině se o Mnichovicích píše o vsi jako o hotové. Podle nejstarších zápisů v zemském archivu a Deskách zemských, byly Mnichovice od nepaměti statkem biskupským. Po povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, se staly majetkem pražských arcibiskupů. Převážně zemědělská obec je historicky spjata s věžovitou tvrzí ze 13. století, jejíž pozůstatky se nalézají severovýchodně od obce na místě zvaném Na Valech. Zachovaly se zprávy, že v roce 1379 zde bydleli Nápravníci Havel a Boten, kteří byli povinni vojenskou službou na štěpánovském hradě. Ti si obec rozdělili na dvě části. Rozdělení obce zapsané v „berní rule“ zní: „obec je rozdělena do dvou dílů, v prvním dílu je jedna usedlost osedlá a ve druhém dílu je celkem devatenáct usedlostí osedlých a pět pustých.“

Uprostřed návsi byl vybudován gotický kostel svatého Filipa a Jakuba, který již v roce 1350 je připomínán jako majetek pražského arcibiskupa.

Dochovaly se také písemné zmínky z roku 1550 z knih svobodnických v Kouřimském kraji, kterého byly Mnichovice součástí. Ty pojednávají o Mnichovicích jako o 2. svobodství: „První patřilo Václavovi Musilovi v Mnichovicích, poddanému již pana Kekule ze Stradonic, náleželo „kus svobodného záhumní“ (pole) ležícího v Mnichovicích a druhé svobodství: pustotiny ve vsi Mnichovicích vlastnil i na místě svých synů Jana a Petra Mach ve vsi Mnichovicích u Štěpánova (psáno v Čáslavském kraji), také již poddaný pana Jindřicha Kekuleho ze Stradonic.“ Knihy o svobodství dále píšou o zaniklém dvoře Veležice: „Václav Musil v Mnichovicích, pánů Kekulů poddaný, drží ½ dvoru pustého řečený Velezice. Týž Václav Musil na místě Duška z Mnichovic, poddaného páně Kekulova, oznámil, že ten Dušek drží ¼ dvoru Velezic. Jan Kubeš z Mnichovic a Jiřík bratr jeho, poddaní páně Kekulovi, ¼ pustotiny ve Velezicích svobodné.“

Po bitvě na Bílé hoře za Huga z Hallweilu nastaly zlé časy. V roce 1627 opustil mnichovickou faru poslední farář pod obojí způsobou a od té doby již také nikdy více obsazena nebyla. Vypravuje se, že na místě jejím stojí proti vchodu do kostela stojící č.p. 14, ač mohla býti od kostela na východ, kde stojí dnešní památník. Tam totiž stávala původně pastouška, která po třicetileté válce mohla z některé části fary vzniknout.

Postavení robotníků bylo bědné. Situace se uvolnila až zhruba po osmdesáti letech za knížat z Trautsonu, která sídlila v Čechticích. Poslední majitelé celého mnichovického majetku – Palmové, hrabata z Gundelfingenu, prodali dvůr v Mnichovicích v roce 1801 a ten byl pak následně rozdělen.

Ves je typickým příkladem urbanismu středověké kolonizační vesnice založené uprostřed rozsáhlé lesní mýtiny. Středem obce se stala velká dvouřadá náves, na horním konci sevřená do úzkého hrdla. Ve středu návsi byl postaven kostel svatého Filipa a Jakuba. Vesnice byla rozměřena traťově záhumenicovou plužinou. Na severu obce nejspíše existovalo nejspíše ještě jedno tvrziště či dvořiště, jak naznačuje dodnes dochovalá parcelace.

Vývoj obce a její velikost dokládají i údaje, že při požáru v roce 1655 vyhořelo podle záznamů osm čísel z jednadvaceti, v roce 1715 je vedeno dvacet šest držitelů pozemků a v roce 1780 je v Josefovském katastru evidováno 36 vlastníků pozemků a do roku 1788 je dochována posloupnost čísel popisných. Čísla popisná vznikala dělením statků na dva půlstatky a tím byly dány usedlosti ve druhém pořadí po celé délce vesnice. V místě předpokládaného tvrziště na severu obce vyrostla početná chalupnická zástavba. Obec se od 18. století dělila na „Starousedlé“ a „Folianty“. Starousedlí měli podle zápisu zvýhodnění na poskytovaných obecních službách.

Škola ve vesnici nebyla a děti navštěvovaly od roku 1802 školu v Čechticích a asi od roku 1820 novou dvoutřídní v Borovnici.

Panství Čechtické a Dolnokralovické prodáno bylo 15. září 1844 veřejnou dražbou Vilémovi Vincencovi knížeti z Auersparka.

V roce 1898 byla postavena na návsi v Mnichovicích v místě bývalé kovárny škola, kterou děti navštěvovaly do roku 1975. Nyní dojíždí do školy v Čechticích, Dolních Kralovicích a Vlašimi.

Po největším požáru ve vesnici v roce 1888, kdy vyhořela pětina ze sedmdesáti čísel popisných, byl založen v obci hasičský sbor, jehož aktivní činnost se udržela do dneška. Jako trofej je udržována první obecní hasičská stříkačka z roku 1902.

Po roce 1900 byl založen na pomoc hospodářskému rozvoji obce „Hospodářský spolek“ a „Kampelička“. V Roce 1919 byly do mnichovického zastupitelstva poprvé zvoleni členové bez zástupců osady Kuňovice. V roce 1922 byl odhalen památník padlých od autora Karla Borovičky.

V obci Mnichovice byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 851. (česky a německy) cihelna, 2 obchodníci s dobytkem, holič, 2 hostince, kovář, 2 krejčí, obuvník, 3 řezníci, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro politickou obec Mnichovickou, trafika, 3 truhláři.

Dalším mezníkem v rozvoji obce bylo zavedení elektrického proudu v roce 1939. Kulturní činnost se za první republiky odvíjela okolo školy. V obci pracoval ochotnický spolek, který několikrát ročně nastudoval divadelní představení.

Nejrozsáhlejší výstavba zde probíhala v sedmdesátých letech 20. století, kdy byla postavena hasičská zbrojnice, obchod, požární nádrž, koupaliště a rekonstruována budova bývalé školy na kulturní dům s restaurací. V devadesátých letech byla provedena revitalizace rybníka a kompletní oprava komunikací v obci i kolem obce. V roce 1999 proběhla stavba rybníka na západním kraji obce.

V roce 2002 proběhla rekonstrukce střechy na kulturním domě. V roce 2003–2004 se obnovilo sportovní hřiště, postavil tenisový kurt a zázemí na hřišti. V roce 2004 se realizovala stavba rybníka Otročí důl. V roce 2006 se vybudovalo dětské hřiště. V roce 2015 se vybudovalo druhé dětské hřiště u kulturního domu a roce 2017 došlo k rekonstrukci prodejny.

Obyvatelstvo

Obecní správa V letech 1850–1920 k obci patřily Kuňovice.

Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Ledeč, soudní okres Dolní KraloviceSprávní uspořádání Předlitavska 1850–1918 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Dolní Kralovice 1868 země česká, politický okres Ledeč, soudní okres Dolní Kralovice 1939 země česká, Oberlandrat Německý Brod, politický okres Ledeč nad Sázavou, soudní okres Dolní KraloviceAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Ledeč nad Sázavou, soudní okres Dolní KraloviceNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní okres Ledeč nad Sázavou, soudní okres Dolní Kralovice 1949 Pražský kraj, okres Vlašim 1960 Středočeský kraj, okres Benešov 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Vlašim

Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. dubna 2013.

Doprava Do obce vedou silnice III. třídy. Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. V roce 2012 v obci zastavovaly autobusové linky Vlašim-Čechtice (v pracovních dnech čtyři spoje) a Vlašim-Studený-Dolní Kralovice-Snět (v pracovních dnech 2 spoje ve směru do Čechtic, o víkendu 1 spoj, dopravce ČSAD Benešov).

Do obce vede cyklotrasa č. 0071 Čechtice - Mnichovice - Trhový Štěpánov - Český Šternberk.

Katastrem Mnichovice prochází zelená turistická trasa, která vede z Vlašimi až do Snětu u vodní nádrže Švihov.

Pamětihodnosti